Slovník pojmů pro Seiwakai Goju-ryu
Seiwakai Goju-ryu: 30 doložených pojmů. Z toho: anatomie, pásma a úderové plochy (10), tréninková metoda (6), vybavení a pomůcky (5). Mezi nimi Ippon, Hojo undo, Geri.
Pojmy převzaté z: Karate
Rozbor kata: hledání a nácvik bojového použití jejích pohybů s partnerem. Doslova „rozložení“, použité techniky se nazývají oyo.
JaponskoKrátký soubor zásad dojo, který cvičenci přednášejí na konci tréninku. Nejznámější je pětibodový dojo kun karate Shotokan.
Linie, po které se cvičí kata, a bod, kde začíná. Téměř každá japonská kata začíná a končí na stejném místě, bodu kiten.
Loket jako úderová plocha. Empi znamená „opičí paže“, běžné slovo pro loket je hiji. Úder loktem se nazývá empi-uchi.
Japonsky „kop“. V karate tvoří druhou část názvu všech kopů: mae-geri, yoko-geri, mawashi-geri, ushiro-geri. Samostatně se čte keri.
Nárt, doslova „hřbet nohy“. Úderová plocha obloukového kopu mawashi-geri, zejména ve sportovním karate a taekwondu.
Tažná ruka. V karate paže, která se při úderu nebo krytu stahuje k boku, v judu ruka, která drží a táhne soupeřův rukáv.
Doplňková posilovací cvičení okinavského karate s tradičními pomůckami: závažími chi ishi, ishi sashi, nádobami nigiri game a makiwarou.
Pomůcka hojo undo: betonové nebo kamenné závaží na konci dřevěné násady. Posiluje prsty, zápěstí, předloktí, ramena a hrudník.
Silové dýchání v karate Goju-ryu a Kyokushin: hlasitý, dlouhý výdech se zpevněním trupu, typický pro kata Sanchin.
Nejvyšší hodnocení v soutěžích japonských bojových umění, „jeden plný bod“. V judu ukončuje zápas, v kendu je základní jednotkou skóre.
Pomůcka hojo undo: ruční závaží tvaru visacího zámku, tradičně z kamene. Pochází z Číny, kde se nazývá shisuo.
Pata. V karate úderová plocha kopu vzad ushiro-geri a kopu shora kakato-geri, kterým pata dopadá svisle dolů.
V karate okamžité zpevnění těla ve správném okamžiku techniky, soustředěné do břicha. Doslova „rozhodnutí“, od slovesa kimeru.
Bříško chodidla pod prsty, doslova „tygří prsty“. Úderová plocha přímých kopů mae-geri, prsty se při kopu přitahují nahoru.
Rotace boků, ze které vychází síla úderů, kopů i hodů. V karate se nacvičuje u každé základní techniky.
Část karate, ve které se cvičí proti soupeři: od předem domluvených výměn přes polovolný sparring až po volný a soutěžní zápas.
Citlivé nebo zranitelné místo na těle, kam míří údery a tlaky. Doslova „naléhavé místo“, v běžné japonštině i „slabé místo“.
Okinavské úderové prkno, doslova „svinutá sláma“. Na pružný sloup s polštářem se nacvičují údery a otužují úderové plochy.
Pomůcka hojo undo: keramické nádoby plněné pískem, které cvičenec drží za okraj hrdla prsty. Posilují úchop, paže, ramena, záda i nohy.
Volné cvičení v judu, aikidu, jujutsu a některých stylech karate. Partneři zkoušejí techniky proti skutečnému odporu, ale bez cíle vyhrát.
Úderová plocha pěsti v karate: klouby ukazováčku a prostředníčku. Doslova „správná pěst“, základ přímých úderů zuki.
Hrana otevřené dlaně na straně malíčku, doslova „ruční meč“. V karate slouží k sekům shuto-uchi i ke krytům shuto-uke.
Vnější hrana chodidla, doslova „nožní meč“. Úderová plocha stranového kopu yoko-geri, zejména průrazného yoko-geri kekomi.
Pohyb celého těla, kterým se bojovník dostane z linie útoku do výhodné pozice. Spojuje práci nohou s otočením boků.
Spodní, malíková strana sevřené pěsti, doslova „železné kladivo“. V karate se jí úderá shora nebo ze strany jako kladivem.
Pomůcka hojo undo: svazek bambusových prutů svázaný nahoře a dole nebo uprostřed. Do svazku se bodá prsty a otužují se konečky prstů.
Skupina krytů v karate, doslova „přijímací techniky“. Patří sem age-uke, soto-uke, uchi-uke i gedan-barai, který slovo uke v názvu nemá.
Hřbet sevřené pěsti, doslova „obrácená pěst“. V karate se jím vede švihový úder uraken-uchi, obvykle na obličej nebo spánek.
Druhé nejvyšší hodnocení v judu a karate, doslova „technika tu je“. V judu dvě waza-ari dávají ippon, v karate WKF jde o dva body.
Společné pojmy bojových umění — Japonsko
Výrazy, které sdílí většina bojových umění této kultury: etiketa, tituly, oděv a dojo.
Japonsky noha nebo chodidlo. Jako slovní základ je v ashi-waza (hody nohou v judu), ashi sabaki (práce nohou) nebo ashi garami.
Japonsky hlava. Jako cíl patří do horní úrovně jodan. Úder hlavou se nazývá zutsuki, se stejným znakem čteným zu.
Japonsky „bojová cesta“: souhrnný název japonských bojových umění, ve kterých jde vedle techniky o výchovu a rozvoj člověka.
Mistrovský stupeň v japonských a korejských bojových uměních, obvykle s černým páskem. Poprvé ho v roce 1883 udělil Kano Jigoro v judu.
Sál, kde se cvičí japonská bojová umění. Doslova „místo cesty“, s vlastní etiketou, úklidem a pevně daným uspořádáním prostoru.
Nehybná mysl, která se nenechá vyvést z rovnováhy strachem, hněvem ani překvapením. Pojem pochází z buddhismu.
Spodní výšková úroveň, na kterou míří technika: od pasu dolů. Nejznámější technikou s tímto slovem je kryt gedan barai.
Moderní japonská bojová umění vzniklá po reformách Meiji v roce 1868, jako judo, karate, aikido nebo shorinji kempo.
Převzetí iniciativy až po útoku soupeře. Bojovník útok vykryje nebo se mu vyhne a okamžitě zasáhne do vzniklého odkrytí.
Povel „začněte“ v japonských bojových uměních. Rozhodčí jím v judu a karate zahajuje zápas, trenér cvičení, kata nebo randori.
Nejvyšší ze tří učitelských titulů shogo vedle renshi a kyoshi. V kendu ho lze získat nejdřív osm let po titulu kyoshi a osmém danu.
Břicho, v bojových uměních hlavně dolní břicho jako těžiště těla. Bod pod pupkem se nazývá seika tanden a je japonskou obdobou čínského dantianu.
Japonsky koleno. Jako úderová plocha je v kopu hiza geri, jako místo podmetu v judistickém hodu hiza guruma.
Střední výšková úroveň, na kterou míří technika: trup od krku po pás. V kendu se tak jmenuje i základní postoj se špičkou meče proti soupeři.
Horní výšková úroveň, na kterou míří technika: hlava, obličej a krk. V kendu se tak jmenuje i postoj s mečem zvednutým nad hlavu.
Střeh a postoj připravenosti v japonských bojových uměních. V kendu se rozlišuje pět základních kamae, od chudan po waki.
Povel „zaujměte střeh“. V karate jím trenér nebo rozhodčí vyzývá cvičence, aby přešli do bojového postavení kamae.
Čestné místo v dojo, doslova „horní sedadlo“. Bývá u čelní stěny se svatyní kamidana nebo portrétem zakladatele, k němu se cvičenci uklánějí.
Titul vedoucího dojo nebo celé organizace, doslova „vedoucí budovy“. Používá se hlavně v organizacích karate.
Předepsaná sestava pohybů proti pomyslným soupeřům nebo s partnerem, doslova „forma“. Jádro výuky karate, juda, kenda i aikida.
Cvičební oděv japonských bojových umění: kabátek uwagi, kalhoty zubon a pásek obi. Bílý oděv v judu ustálil Kano Jigoro v roce 1907.
Krátký energický výkřik v japonských bojových uměních. Zpevní trup, podpoří výdech a v kendu je podmínkou uznání zásahu.
Základní techniky japonských bojových umění a jejich opakovaný nácvik: postoje, údery, kopy a kryty. V karate tvoří trojici s kata a kumite.
Mladší kolega v dojo, škole nebo firmě, který přišel později. Protějšek senpai, kterému prokazuje úctu a od kterého dostává radu.
Druhý ze tří učitelských titulů shogo, mezi renshi a hanshi. V kendu na něj dosáhne držitel renshi a sedmého danu nejdřív po dvou letech.
Žákovský stupeň před mistrovskými stupni dan. Počítá se sestupně, od vysokého čísla k prvnímu kyu, korejsky se nazývá gup.
Vzdálenost mezi soupeři, ze které lze zasáhnout nebo se vyhnout. Nejde jen o metry, ale i o čas, který útok potřebuje k překonání vzdálenosti.
Krátká tichá meditace v seiza na začátku a na konci tréninku, doslova „tiché rozjímání“. Ukončuje se povelem mokuso yame.
Stav mysli, která neulpívá na myšlence ani emoci, a proto reaguje spontánně. Pojem pochází ze zenu, do šermu ho přenesl mnich Takuan.
Pásek cvičebního oděvu, který drží kabátek a barvou ukazuje stupeň. Váže se uzlem koma-musubi, podobným ambulantnímu uzlu.
Čínský pojem pro životní energii, dech a vitalitu. Japonsky ki, korejsky gi. Ve vnitřních uměních je kultivace qi hlavním cílem cvičení.
ČínaÚklona a obecně úcta v japonských bojových uměních. Uklání se ve stoje (ritsurei) i v kleku (zarei) při vstupu do dojo, k partnerovi a k učiteli.
Soubor pravidel slušného chování, doslova „zákon úcty“. V bojových uměních upravuje úklony, sezení, oblékání i zacházení se zbraní.
Japonsky „proud“, ve významu škola nebo styl. Přípona názvů stylů a starých škol: Goju-ryu, Wado-ryu, Katori Shinto-ryu.
Formální japonský sed na patách, doslova „správné sezení“. V dojo se v něm uklání, medituje a cvičí iaido i část aikida.
Zásah soupeře v okamžiku, kdy začíná útočit. Patří k trojici způsobů převzetí iniciativy, jejichž přesný výklad se mezi školami liší.
Starší kolega v dojo, škole nebo firmě, který začal dřív. Vůči mladším kohai má povinnost pomáhat a radit, oni mu prokazují úctu.
Japonské oslovení učitele, doslova „ten, kdo se narodil dříve“. V dojo patří vedoucímu tréninku, v Japonsku i lékaři či advokátovi.
Soutěžní zápas v japonských bojových uměních, doslova „vzájemné zkoušení“. Na rozdíl od randori má rozhodčího, pravidla a vítěze.
Čestný titul vysoce postaveného učitele. Doslova „vzorný učitel“. Kdo a za jakých podmínek ho dostává, určuje každá organizace jinak.
Trojice mysl, technika, tělo. Vyjadřuje ideál, že cvičenec má rozvíjet všechny tři složky stejně, protože žádná nestačí sama.
První mistrovský stupeň, doslova „počáteční stupeň“. V roce 1883 ho jako první v bojových uměních udělil Kano Jigoro dvěma žákům.
„Mysl začátečníka“: otevřenost a ochota učit se, kterou si cvičenec má udržet i jako mistr. Pojem pochází ze zenu.
Dlouhodobý tvrdý výcvik, při kterém se cvičenec zdokonaluje fyzicky i duševně. Slovo pochází z buddhismu, kde znamená asketickou praxi.
Hlava tradiční japonské školy, ve které se vedení obvykle dědí. Rozhoduje o učení školy a o udělení nejvyšších osvědčení.
Tradiční japonská podlahová rohož z rýžové slámy a rákosu. V dojo se jí říká i dnešním pěnovým žíněnkám, na kterých se cvičí a soutěží.
Japonsky ruka. Jako slovní základ je v názvu karate i ve výrazech te-waza nebo tegatana. Na Okinawě se tak říkalo i místnímu bojovému umění.
Cvičenec, který ve dvojici techniku provádí, doslova „ten, kdo bere“. Jeho partner, který techniku přijímá, se nazývá uke.
Cvičenec, který ve dvojici útočí a techniku přijímá, doslova „ten, kdo přijímá“. Musí umět bezpečně padat, ukemi.
Kabátek cvičebního oděvu keikogi. Zavinuje se levým dílem přes pravý a drží ho pásek obi. V judu je z těžké látky, aby vydržel úchopy.
Japonsky „technika“, dovednost. Ve složeninách označuje skupiny technik: nage-waza, katame-waza, ashi-waza, uke-waza.
Povel „přestaňte“ v japonských bojových uměních. V karate jím rozhodčí přerušuje zápas, v dojo trenér ukončuje cvičení.
Bdělost, která trvá i po dokončení techniky, doslova „zůstávající mysl“. V kendu je podmínkou platného zásahu ippon.
Kalhoty cvičebního oděvu keikogi. Slovo do japonštiny přišlo z francouzského jupon, proto se píše katakanou jako cizí slovo.