Slovník pojmů
Rozsáhlý slovník bojových umění a jejich termínů
Krátká tichá meditace v seiza na začátku a na konci tréninku, doslova „tiché rozjímání“. Ukončuje se povelem mokuso yame.
Posvátná čelenka z provazu, kterou zápasník muay thai nosí při wai kru a ram muay. Před zápasem mu ji trenér sejme.
Typ zápasníka muay thai, který vítězí technikou, načasováním a prací se vzdáleností. Za příklad se uvádějí Samart Payakaroon nebo Saenchai.
Typ zápasníka muay thai, který vítězí koleny a klinčem. Neustále tlačí, zkracuje vzdálenost a v klinči útočí koleny na trup.
Typ zápasníka muay thai, který vítězí hlavně pěstmi. Pěstní kombinace doplňuje kopy na stehna.
Dřevěný panák, cvičný trenažér hlavně ve wing chunu. Má tři paže a jednu nohu a cvičí se na něm kryty, údery a práce nohou.
Stav mysli, která neulpívá na myšlence ani emoci, a proto reaguje spontánně. Pojem pochází ze zenu, do šermu ho přenesl mnich Takuan.
Souhrnný název všech hodů v judu a jujutsu. Kodokan jich vede 68 a dělí je na hody ze stoje a hody s obětováním vlastní rovnováhy.
Thajský výraz pro zápasníka muay thai nebo boxu. Zápasnice se označuje nak muay ying.
Dělení čínských bojových umění na vnitřní styly (taijiquan, baguazhang, xingyiquan) a vnější styly, například Shaolinské. Hranice je spíš tradiční než přesná.
Pomůcka hojo undo: keramické nádoby plněné pískem, které cvičenec drží za okraj hrdla prsty. Posilují úchop, paže, ramena, záda i nohy.
Pásek cvičebního oděvu, který drží kabátek a barvou ukazuje stupeň. Váže se uzlem koma-musubi, podobným ambulantnímu uzlu.
Skupina technik juda, kterými se soupeř drží zády na zemi. Dvacet sekund nepřerušeného držení znamená v soutěži ippon.
Zvolání, které v Kyokushinu, části karate a v BJJ nahrazuje pozdrav i odpověď „rozumím“. Znaky 押忍 znamenají tlačit a vydržet.
Brazilská tamburína s plíšky po obvodu. V rodě capoeiry doplňuje berimbau a atabaque.
Indonéský a malajský výraz pro mistra pencak silatu, v obecné řeči i pro hrdinu či bojovníka.
Páska z látky uvázaná na paži zápasníka muay thai pro štěstí a ochranu. Na rozdíl od mongkhonu zůstává na paži i během zápasu.
Čínský pojem pro životní energii, dech a vitalitu. Japonsky ki, korejsky gi. Ve vnitřních uměních je kultivace qi hlavním cílem cvičení.
Rituální tanec před zápasem muay thai, který navazuje na wai kru. Pohyby se liší podle kempu a učitele.
Volné cvičení v judu, aikidu, jujutsu a některých stylech karate. Partneři zkoušejí techniky proti skutečnému odporu, ale bez cíle vyhrát.
Přiléhavé elastické triko pro grappling bez kimona, BJJ no-gi a MMA. Chrání kůži před odřeninami a nedá se za něj chytit.
Úklona a obecně úcta v japonských bojových uměních. Uklání se ve stoje (ritsurei) i v kleku (zarei) při vstupu do dojo, k partnerovi a k učiteli.
Soubor pravidel slušného chování, doslova „zákon úcty“. V bojových uměních upravuje úklony, sezení, oblékání i zacházení se zbraní.
Kombinace v judu: první technika vyvolá u soupeře reakci, kterou útočník okamžitě využije k druhé. Protějškem jsou kontrachvaty kaeshi-waza.
Princip krav magy: obrana a protiútok navazují bez přerušení, dokud není útočník zneškodněn nebo není možné bezpečně odejít.
Kruh hráčů a hudebníků, uvnitř kterého se hraje capoeira. Hudba, zpěv a tleskání určují rytmus a charakter hry.
Japonsky „proud“, ve významu škola nebo styl. Přípona názvů stylů a starých škol: Goju-ryu, Wado-ryu, Katori Shinto-ryu.
Korejský titul instruktora bojových umění. Oslovuje se zdvořile sabeomnim. Píše se stejnými znaky jako japonský shihan.
Rychlá chaotická výměna v boji na zemi, kdy nikdo nemá kontrolu a oba se snaží dostat do lepší pozice.
Úderová plocha pěsti v karate: klouby ukazováčku a prostředníčku. Doslova „správná pěst“, základ přímých úderů zuki.
Formální japonský sed na patách, doslova „správné sezení“. V dojo se v něm uklání, medituje a cvičí iaido i část aikida.
Zásah soupeře v okamžiku, kdy začíná útočit. Patří k trojici způsobů převzetí iniciativy, jejichž přesný výklad se mezi školami liší.
Starší kolega v dojo, škole nebo firmě, který začal dřív. Vůči mladším kohai má povinnost pomáhat a radit, oni mu prokazují úctu.
Japonské oslovení učitele, doslova „ten, kdo se narodil dříve“. V dojo patří vedoucímu tréninku, v Japonsku i lékaři či advokátovi.
Cvičení naprázdno proti pomyslnému soupeři. Boxer nebo zápasník kombinuje údery, kopy, úhyby a práci nohou bez partnera a bez pomůcek.
Soutěžní zápas v japonských bojových uměních, doslova „vzájemné zkoušení“. Na rozdíl od randori má rozhodčího, pravidla a vítěze.
Čestný titul vysoce postaveného učitele. Doslova „vzorný učitel“. Kdo a za jakých podmínek ho dostává, určuje každá organizace jinak.
Příprava zápasníků sumo před startem. Opakovaně se stavějí proti sobě do dřepu, hledí si do očí a házejí sůl, dokud nevyprší čas.
Techniky škrcení v judu a jujutsu. Kodokan jich vede dvanáct a v soutěži končí ippon, když se soupeř vzdá nebo ztratí vědomí.
Trojice mysl, technika, tělo. Vyjadřuje ideál, že cvičenec má rozvíjet všechny tři složky stejně, protože žádná nestačí sama.
První mistrovský stupeň, doslova „počáteční stupeň“. V roce 1883 ho jako první v bojových uměních udělil Kano Jigoro dvěma žákům.
„Mysl začátečníka“: otevřenost a ochota učit se, kterou si cvičenec má udržet i jako mistr. Pojem pochází ze zenu.
Hody a strhy jako jedna ze čtyř dovedností čínských bojových umění: kopy, údery, hody a páky. Samostatně se rozvinuly v zápase shuai jiao.
Dlouhodobý tvrdý výcvik, při kterém se cvičenec zdokonaluje fyzicky i duševně. Slovo pochází z buddhismu, kde znamená asketickou praxi.
Hrana otevřené dlaně na straně malíčku, doslova „ruční meč“. V karate slouží k sekům shuto-uchi i ke krytům shuto-uke.
Oslovení učitele v čínských bojových uměních. Kantonsky sifu, mandarínsky shifu. Znaky 師父 znamenají „učitel otec“.
Oslovení učitele vlastního mistra, doslova „mistr dědeček“. Patří k rodinné hierarchii čínských škol bojových umění.
Oslovení staršího (sihing) a mladšího (sidai) spolužáka u téhož mistra. Rozhoduje doba vstupu do školy, ne věk. Obdoba japonského senpai a kohai.
Rytmická cvičení se dvěma holemi ve filipínských bojových uměních. Údery se proplétají jako pruhy v tkané rohoži.
Pohybový princip taekwonda ITF: těžiště se při kroku nejprve zvedne a pak klesne do techniky. Dráha těla připomíná sinusovou křivku.