Filmy s Kung-fu

Wing Chun je zde postaven proti karate v podání instruktora mariňáků. Souboj na stole s mistrem Tai Chi ukazuje rozdíl mezi tvrdým a měkkým přístupem k síle.

Souboj v úzké výtahové kabině je nejcitovanější scéna série — přesně ten dosah, na který je Wing Chun stavěný. Mike Tyson zde hraje soupeře v boxerském, ne wingchunovém stylu.

Jediný z filmů o Ip Manovi, který vedle Wing Chunu ukazuje i Baguazhang a Xingyiquan jako svébytné školy. Choreografie Yuen Woo-pinga staví na rozdílech mezi styly, ne na efektu.

Navzdory názvu se ve filmu necvičí karate, ale čínské kung-fu — nejčastější omyl, se kterým se u tohoto titulu setkáte. Mezinárodně proto vyšel i pod názvem The Kung Fu Kid.

Souboj na kulatém stole je ukázka Wing Chunu v omezeném prostoru, kde rozhoduje práce nohou a stabilita. Závěrečný duel s boxerem je filmová zkratka, ne doložená událost.

Choreografii vedl Sammo Hung. Řetězové údery chain punch a práce na krátkou vzdálenost odpovídají Wing Chunu; Ip Man je ale filmová postava, ne historický záznam — souboj s japonským generálem se nestal.

Poslední film, ve kterém Jet Li ukazuje tradiční wushu. Chuo Jüan-ťia i škola Ťing-wu jsou historičtí, okolnosti jeho smrti se ale dodnes vykládají různě a film volí jednu z verzí.

Parodie, která zároveň slouží jako přehled stylů: objevuje se Hung Gar, Tai Chi, Xingyi i legendární Buddhova dlaň. Choreografie Yuen Woo-ping a Sammo Hung — nadsázka je záměrná, styly ale sedí.

Souboje jsou tu spíš obrazem myšlenky než reálnou technikou — duel v mysli nad deskovou hrou to říká otevřeně. Kaligrafie a šerm jsou postaveny jako jedna disciplína, což odpovídá čínské tradici.

Film, který wuxia otevřel západnímu publiku a získal Oscara. Souboje s mečem jian vede Yuen Woo-ping; létání po střechách patří k žánrové konvenci wuxia, ne k žádnému cvičenému stylu.

Souboj v ocelárně je široce považován za nejlepší bojovou scénu Jackieho Chana. Styl Hung Gar zde odpovídá tomu, co Wong Fej-hung skutečně učil — na rozdíl od většiny filmů o něm.

Jeden z mála filmů, kde je tchaj-ťi ukázáno jako bojové umění, ne jen jako ranní cvičení v parku. Princip přesměrování soupeřovy síly místo jejího zastavení je zde předveden srozumitelně.

Souboj na hořících kůlech je jedna z nejcitovanějších drátových scén vůbec. Donnie Yen zde ukazuje kopy ze severních stylů, protivník jižní pěstní práci — kontrast, který film staví vědomě.

Rodinné drama, ne akční film — ale scéna, kde mistra nedokáže odsunout osm lidí, je nejlepší filmová ukázka principu tlačných rukou tuej-šou a zakořenění.

Souboj se žebříky patří k technicky nejnáročnějším scénám hongkongské kinematografie. Wong Fej-hung byl skutečný mistr Hung Garu a lékař tradiční medicíny; film je ale historické drama, ne životopis.

Debut Jet Liho, natočený se skutečnými reprezentanty čínského wushu. Sestavy jsou soutěžní taolu, ne tradiční klášterní forma — rozdíl, který film sám nerozlišuje, ale který je pro pochopení moderního wushu klíčový.

Nejvlivnější film o šaolinském výcviku vůbec — struktura komnat definovala, jak si trénink v klášteře představuje svět. Postava San Te je volně odvozena od historického mnicha, komnaty jsou ale filmová konstrukce.

Film, který založil žánr kung-fu komedie a udělal z Jackieho Chana hvězdu. Zui Quan existuje jako skutečný styl — potácení je klam, těžiště se ve skutečnosti přesně kontroluje.

Jediný z filmů o Ip Manovi, který vedle Wing Chunu ukazuje i Baguazhang a Xingyiquan jako svébytné školy. Choreografie Yuen Woo-pinga staví na rozdílech mezi styly, ne na efektu.

Jediný z filmů o Ip Manovi, který vedle Wing Chunu ukazuje i Baguazhang a Xingyiquan jako svébytné školy. Choreografie Yuen Woo-pinga staví na rozdílech mezi styly, ne na efektu.

Poslední film, ve kterém Jet Li ukazuje tradiční wushu. Chuo Jüan-ťia i škola Ťing-wu jsou historičtí, okolnosti jeho smrti se ale dodnes vykládají různě a film volí jednu z verzí.

Tarantino tu vědomě míchá hongkongské kung-fu, japonský samurajský film a spaghetti western. Katana od Hattoriho Hanza je pocta skutečné historické postavě — nindžovi z období Edo —, ale samotný souboj je stylizace, ne kenjucu.

Souboj v ocelárně je široce považován za nejlepší bojovou scénu Jackieho Chana. Styl Hung Gar zde odpovídá tomu, co Wong Fej-hung skutečně učil — na rozdíl od většiny filmů o něm.

Jeden z mála filmů, kde je tchaj-ťi ukázáno jako bojové umění, ne jen jako ranní cvičení v parku. Princip přesměrování soupeřovy síly místo jejího zastavení je zde předveden srozumitelně.

Scéna s nunčaky z tohoto filmu zbraň proslavila po celém světě — do té doby ji západní publikum neznalo. Škola Ťing-wu (Chin Woo) existovala doopravdy, děj filmu je ale fikce.