Slovník pojmů
Rozsáhlý slovník bojových umění a jejich termínů
Bílé pružné kalhoty, ve kterých se cvičí capoeira. K nim se nosí šňůra corda, jejíž barva označuje stupeň.
Japonsky noha nebo chodidlo. Jako slovní základ je v ashi-waza (hody nohou v judu), ashi sabaki (práce nohou) nebo ashi garami.
Nejpočetnější skupina hodů juda: hody, podmety a podsekávání nohou. Kodokan do ní řadí 21 technik, od de-ashi-harai po uchi-mata.
Vysoký ruční buben afrického původu. V rodě capoeiry drží spolu s berimbau a pandeirem základní rytmus.
Japonsky hlava. Jako cíl patří do horní úrovně jodan. Úder hlavou se nazývá zutsuki, se stejným znakem čteným zu.
Údery na tělo soupeře v japonských uměních. V aikidu a jujutsu slouží hlavně k narušení rovnováhy nebo pozornosti před hodem či pákou.
Slavnostní „křest“ nového capoeiristy. Žák hraje s mistrem, dostane první šňůru a často i přezdívku.
Jednostrunný hudební luk s tykví, hlavní nástroj capoeiry. Jeho rytmus (toque) určuje, jakou hru hráči v rodě hrají.
Okamžik v historickém šermu, kdy se čepele obou šermířů dotknou a zůstanou v kontaktu. Šermíř cítí, zda soupeř tlačí silně, nebo slabě.
Ochranná výstroj v kendu ze čtyř částí: přilba men, rukavice kote, náprsník do a ochrana boků tare. Platné zásahy míří na tři z nich.
Povel rozhodčího v boxu a kickboxu k rozdělení klinče. Oba zápasníci musí ustoupit, než smějí znovu udeřit.
Japonsky „bojová cesta“: souhrnný název japonských bojových umění, ve kterých jde vedle techniky o výchovu a rozvoj člověka.
Rozbor kata: hledání a nácvik bojového použití jejích pohybů s partnerem. Doslova „rozložení“, použité techniky se nazývají oyo.
Korejský povel „pozor“. Cvičenec stojí vzpřímeně s patami u sebe a pažemi podél těla. V taekwondu obvykle předchází úklonu.
Pomůcka hojo undo: betonové nebo kamenné závaží na konci dřevěné násady. Posiluje prsty, zápěstí, předloktí, ramena a hrudník.
Párové cvičení wing chunu, při kterém mají oba cvičenci stále v kontaktu předloktí a reagují na tlak toho druhého. Rozvíjí citlivost a reflexy.
Střední výšková úroveň, na kterou míří technika: trup od krku po pás. V kendu se tak jmenuje i základní postoj se špičkou meče proti soupeři.
Boj zblízka ve stoje, kdy se soupeři drží úchopy za šíji, paže nebo trup. V muay thai a MMA slouží k úderům koleny a k porážení.
Mistrovský stupeň v japonských a korejských bojových uměních, obvykle s černým páskem. Poprvé ho v roce 1883 udělil Kano Jigoro v judu.
„Pole elixíru“ v dolním břiše, podle čínské tradice zásobárna qi a těžiště těla. Japonsky tanden.
Cvičební oděv v korejských bojových uměních, hlavně v taekwondu. Korejská obdoba japonského keikogi, se stejnými znaky 道服.
Zápasiště sumo: vyvýšená plošina z udusané hlíny s kruhem o průměru 4,55 m, vymezeným slaměnými pytli tawara.
Cvičebna korejských bojových umění, hlavně taekwonda a hapkida. Píše se stejnými znaky jako japonské dojo (道場).
Sál, kde se cvičí japonská bojová umění. Doslova „místo cesty“, s vlastní etiketou, úklidem a pevně daným uspořádáním prostoru.
Krátký soubor zásad dojo, který cvičenci přednášejí na konci tréninku. Nejznámější je pětibodový dojo kun karate Shotokan.
Linie, po které se cvičí kata, a bod, kde začíná. Téměř každá japonská kata začíná a končí na stejném místě, bodu kiten.
Loket jako úderová plocha. Empi znamená „opičí paže“, běžné slovo pro loket je hiji. Úder loktem se nazývá empi-uchi.
Boj s dlouhou zbraní v jedné ruce a krátkou v druhé, ve filipínských bojových uměních typicky hůl nebo meč a nůž.
Úhyb v capoeiře. Capoeira útoky téměř nekryje, ale uhýbá jim tělem do strany, dolů nebo dozadu.
Výbušné vydání síly celým tělem, typické pro vnitřní čínské styly. Krátký úder vychází z nohou a boků, ne jen z paže.
Nehybná mysl, která se nenechá vyvést z rovnováhy strachem, hněvem ani překvapením. Pojem pochází z buddhismu.
Pozdrav se spojenými dlaněmi před hrudí, převzatý z buddhismu. V Shorinji Kempu nahrazuje běžnou úklonu.
Spodní výšková úroveň, na kterou míří technika: od pasu dolů. Nejznámější technikou s tímto slovem je kryt gedan barai.
Moderní japonská bojová umění vzniklá po reformách Meiji v roce 1868, jako judo, karate, aikido nebo shorinji kempo.
Japonsky „kop“. V karate tvoří druhou část názvu všech kopů: mae-geri, yoko-geri, mawashi-geri, ushiro-geri. Samostatně se čte keri.
Převzetí iniciativy až po útoku soupeře. Bojovník útok vykryje nebo se mu vyhne a okamžitě zasáhne do vzniklého odkrytí.
Pozice v brazilském jiu-jitsu, kdy cvičenec leží na zádech a kontroluje soupeře nohama. Z guardu útočí pákami, škrceními a přetočeními.
Projití přes nohy soupeře, který leží v guardu, do boční kontroly nebo jiné horní pozice. V BJJ za něj jsou podle IBJJF tři body.
Přechod ze stoje do guardu bez hodu: zápasník se posadí nebo si lehne a stáhne soupeře k sobě. Běžná taktika v soutěžním BJJ.
Filipínské slovo pro učitele, ve filipínských bojových uměních (arnis, eskrima, kali) běžný titul instruktora.
Titul učitele a mistra kalaripayattu v Kérale. Gurukkal vede kalari, učí boj i tradiční léčení.
Přerážení desek, tašek nebo cihel úderem či kopem. V taekwondu se předvádí na ukázkách a v ITF je i soutěžní disciplínou.
Korejský povel „pozdrav“ nebo „úklona“. V taekwondu následuje po povelu charyeot na začátku a konci tréninku, zápasu i cvičení.
Zápas a sparing v taekwondu. Olympijský zápas se boduje elektronickými chrániči trupu a hlavy podle pravidel WT.
Nárt, doslova „hřbet nohy“. Úderová plocha obloukového kopu mawashi-geri, zejména ve sportovním karate a taekwondu.
Povel „začněte“ v japonských bojových uměních. Rozhodčí jím v judu a karate zahajuje zápas, trenér cvičení, kata nebo randori.
Široké skládané kalhoty se sedmi záhyby, nošené v kendu, iaidu, aikidu, kyudu a dalších japonských uměních.
Vypuštění šípu, sedmá z osmi fází střelby v kyudu. Má přijít jako přirozený vrchol napětí, ne jako vědomé rozhodnutí.
Nejvyšší ze tří učitelských titulů shogo vedle renshi a kyoshi. V kendu ho lze získat nejdřív osm let po titulu kyoshi a osmém danu.
Břicho, v bojových uměních hlavně dolní břicho jako těžiště těla. Bod pod pupkem se nazývá seika tanden a je japonskou obdobou čínského dantianu.