Tai Chi styl Yang

Základní informace

Zakladatel

Yang LuchanYang Chengfu(kodifikátor)

Mistři a osobnosti

Cheng Man-ch'ing

Země původuČína

RegionAsie

Hlavní zaměřeníÚdery

Úroveň kontaktuLehký kontakt

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Srovnání

Katalogy a databáze pro Tai Chi styl Yang

O bojovém umění Tai Chi styl Yang

Styl Yang je rodinný styl taijiquanu, který založil Yang Luchan (1799–1872) z okresu Yongnian v provincii Hebei. Učil se u Chen Changxinga ve vesnici Chen jako první doložený žák mimo rodinu Chen a později vyučoval v Pekingu. Kdy studium začal a koho přesně v Pekingu učil, uvádějí prameny rozdílně. Příběhy o jeho neporazitelnosti zůstávají tradicí. Dnešní podobu stylu ustálil jeho vnuk Yang Chengfu (asi 1883–1936), který učil v Pekingu a od roku 1928 v Šanghaji. Ruční formu velkého rámce vyhladil, zdůraznil široké kroky a velké oblouky paží a odstranil z ní výbuchy síly fajin, skoky a dupání. Zbraňové formy s mečem, šavlí, holí a kopím je zachovávají. Dlouhá forma se počítá jako 85, 88, 103 nebo 108 pozic podle způsobu počítání. Z rodiny Yang vyšel i styl Wu: prvním žákem Yang Banhoua byl Wu Quanyou. Ze stylu Yang vychází zjednodušená sestava 24 z roku 1956 a zkrácená forma o 37 pozicích, kterou vytvořil Cheng Man-ch’ing a kterou rodina Yang neuznává. Linii po Yang Chengfuovi nesl jeho syn Yang Zhenduo, který v roce 1998 založil mezinárodní asociaci stylu Yang. Klasický styl Yang použila randomizovaná studie u lidí s fibromyalgií (BMJ 2018).

Historie

Styl Yang (Yang Style Tai Chi) založil Yang Luchan (1799–1872) z Guangpingu v okrese Yongnian v provincii Hebei. Ke Chen Changxingovi do vesnice Chen ho doporučil Chen Dehu, majitel lékárny v Yongnianu, kde Yang pracoval. Rok začátku studia prameny neuvádějí shodně, jeden klade začátek do roku 1820, ovšem bez zdroje. Prameny se rozcházejí i v tom, koho Yang Luchan od roku 1850 v Pekingu učil: jeden uvádí výuku palácové gardy, druhý jen výuku na dvoře a placenou výuku pro bohaté obyvatele. Druhý syn Yang Banhou zůstal instruktorem u císařské rodiny a jeho prvním žákem byl mandžuský důstojník Wu Quanyou, který se synem Wu Jianquanem stojí u zrodu stylu Wu. Třetí syn Yang Jianhou učil své syny Yang Shaohoua a Yang Chengfua a předal formu středního rámce, bojovější a bližší stylu Chen. Yang Chengfu (asi 1883–1936) učil v letech 1914–1928 na pekingském Institutu pro výzkum tělesné kultury spolu s Yang Shaohouem, Wu Jianquanem a Sun Lutangem a v roce 1928 se přesunul do Šanghaje. Zděděnou formu sjednotil a rozšířil, pod jeho jménem vyšly knihy Application Methods of Tai Chi (1931) a Essence and Applications of Tai Chi (1934).

Čím se liší

Styl Yang vznikl ze stylu Chen. Podle státního portálu nehmotného dědictví ČLR Yang Luchan (1799–1872) starý rámec zjednodušil a pro pekingské žáky, včetně movitých a fyzicky slabších mecenášů, vypustil skoky, pády a dupání. Portál styl charakterizuje rozevřeným rámcem a pevnou stavbou, zatímco styl Wu (Hao) má drobný rámec a přísnou práci nohou a styl Sun pohyblivou práci nohou ve vysokém postoji. Styl Wu Quanyoua a Wu Jianquana se vyvinul přímo z výuky stylu Yang. Státní záznam stylu Yang uvádí velký, střední a malý rámec, rychlý rámec, 32 krátkých úderů a zbraně. Na mistrovství světa mají standardizované sestavy jen styly Chen a Yang. Podle Nicka Scrimy cvičil Yang Jianhou střední rámec, Yang Shaohou malý a Yang Chengfu velký, na kterém stojí dnešní sestavy.

Technika

Dnešní ruční forma stylu Yang je takzvaný velký rámec (da jia). Yang Chengfu zděděnou formu vyhladil, zdůraznil široké kroky a velké oblouky paží a z ruční formy odstranil prudké výbuchy síly fajin, skoky, dupání a náhlé pohyby. Ve zbraňových formách s mečem, šavlí, holí a kopím je ponechal, takže ty fajin a skoky zachovávají. Proti stylu Chen, ze kterého vyšel, je tak styl Yang v ruční formě plynulejší a bez výbuchů síly. Bližší stylu Chen zůstává střední rámec, který předal Yang Jianhou. Dlouhá forma velkého rámce má asi 150 pohybů, původně 300. Učitelé ji počítají jako 85, 88, 103 nebo 108 pozic, číslo tedy závisí na způsobu počítání, ne na obsahu.

Trénink

Vedle dlouhé formy se ve stylu Yang cvičí standardizovaná forma o 88 pozicích a zkrácené formy. Cheng Man-ch’ing (1902–1975), žák Yang Chengfua v letech 1932–1936, vytvořil do roku 1946 formu o 37 pozicích a po odchodu na Taiwan v roce 1949 a do USA v roce 1964 ji šířil dál. Rodina Yang jeho zkrácené formy neuznává. Ze stylu Yang vychází i zjednodušená sestava 24, kterou v roce 1956 sestavila pro Čínský sportovní výbor skupina mistrů vedená Li Tianji. Na mistrovství světa v taijiquanu se styl Yang předvádí v sestavě o 40 pozicích, sestava o 46 pozicích patří ke stylu Wu (Hao). Kdo a kdy soutěžní sestavy vytvořil, jsme nedoložili.

Stupně a postup

Vlastní žákovský stupňový řád stylu Yang jsme v oficiálních pramenech nenašli. Taijiquan je podle odborného článku jednou z dvanácti pěstních disciplín celostátní zkoušky duanwei Čínské asociace wushu. Pro trenéry vydalo sdružení Huaxia Culture Promotion Association v lednu 2022 skupinový standard se třemi stupni, základním, středním a vyšším, které se skládají popořadě. Na základní stupeň musí uchazeč předvést sestavu o 85 pozicích, mít nejméně tři roky praxe a složit zkoušku z teorie, na vyšší stupeň se požaduje mimo jiné písemná práce s obhajobou. Nejde o standard Čínské asociace wushu. Na mistrovství světa v taijiquanu měl styl Yang nejvíc soutěžních kategorií ze všech stylů, standardizovaný i tradiční taijiquan a taijijian. Yang Zhenduo (1926–2020), nositel rodinné linie, je v nekrologu rodinné asociace uveden jako držitel 9. duanu.

Pro koho

Studie, která výslovně pracovala s klasickým stylem Yang, je Wang a kol. (BMJ 2018). Randomizovala 226 dospělých s fibromyalgií, 151 z nich cvičilo taijiquan podle standardizovaného protokolu 60minutových lekcí jednou nebo dvakrát týdně po 12 nebo 24 týdnů. Lekce vedli tři zkušení instruktoři, nahrávaly se na video a kontrolovaly. Konkrétní sestavu článek nejmenuje. Po 24 týdnech se skupina taijiquanu lišila od aerobního cvičení v dotazníku FIQR o 5,5 bodu. S cvičením souviselo 12 nežádoucích událostí, 8 u taijiquanu a 4 u aerobiku, většinou lehké potíže pohybového aparátu. Samostatnou studii zranění jen u stylu Yang jsme nenašli. Známé studie taijiquanu o pádech a Parkinsonově nemoci (Li 2012 a 2018) ani studie Wolf 1996 styl Yang nejmenují, a ke stylu Yang je proto připsat nelze.

Dnes

Rodinnou linii po Yang Chengfuovi nesl jeho třetí syn Yang Zhenduo (1926–2020). Narodil se v Pekingu, v roce 1960 se přestěhoval do Taiyuanu v provincii Shanxi a v roce 1982 tam založil Shanxi Yang Style Tai Chi Chuan Association. V říjnu 1998 založil International Yang Style Tai Chi Chuan Association. Kolem zakladatele přetrvávají pověsti. Přezdívka Yang Wudi („neporazitelný“) a příběhy o jeho střetech s rodem knížete Duana se nedají nezávisle ověřit, stejně jako starší názvy umění Mianquan („bavlněná pěst“) a Huaquan („neutralizující pěst“), které se uvádějí jako tradice. Pevný písemný doklad pojmu taijiquan pochází až z přelomu 19. a 20. století.

Zajímavosti

O Yang Luchanovi existuje podle historika Davida Wilea jediný současný písemný doklad, předmluva Li Yiyua z roku 1881, která popisuje jeho studium ve vesnici Chen a návrat do Yongnianu. Wile také uvádí, že knihu z roku 1931 podepsanou Yang Chengfuem napsal ve skutečnosti Dong Yingjie a knihu z roku 1934 Zheng Manqing. Yang Chengfu v předmluvě z roku 1934 tvrdil, že dědečka osobně viděl, což je nemožné, protože Yang Luchan zemřel roku 1872. Styl Yang byl roku 2006 zapsán do první dávky státního seznamu nehmotného dědictví ČLR a záznam sám uvádí, že počet cvičenců klesá a část sestav hrozí zánikem. Mezinárodní organizace pro normalizaci připravuje normu ISO 18290-2, která má definovat názvy a metody pohybů stylu Yang.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.