Bajiquan

Základní informace

Zakladatel

Wu Zhong

Země původuČína

Rok založeníkolem 1700

RegionAsie

Hlavní zaměřeníÚdery

Úroveň kontaktuPlný kontakt

Páskovací systémCertifikáty

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Katalogy a databáze pro Bajiquan

O bojovém umění Bajiquan

Bajiquan, česky pěst osmi krajností, je severočínský styl z Mengcunu v prefektuře Cangzhou v provincii Hebei. Podle státního seznamu nehmotného kulturního dědictví Číny se tam pěstuje 300 let a prošel čtrnácti generacemi, zakladatele ale seznam nejmenuje. Za původce bývá považován Wu Zhong, prameny se však rozcházejí v datech jeho života i v rodišti a teorie o starším původu se nám doložit nepodařilo. Styl stojí na jednoduchých pohybech, rychlém a prudkém vyvíjení síly, nárazech, opření, vazbách a hodech, vrstvených loktech a pevném dolním těle. Jádrem jsou šest velkých otevření a osm velkých pohybů. Bajiquan pracuje zblízka, s údery lokty, pěstmi, boky a rameny. Jedním ze zdrojů síly je dupnutí, načasované na okamžik plného úderu. V některých liniích se učí spolu s piguazhangem, stylem s dlouhými nízkými postoji a nataženými pažemi. Cangzhouská pigua podle státního seznamu převzala silné stránky bajiquanu. Nejznámějším mistrem byl Li Shuwen, přezdívaný Bůh kopí. Jeho žák Liu Yunqiao přivezl styl po roce 1948 na Tchaj-wan. Roku 2008 byl bajiquan zapsán na národní seznam nehmotného dědictví Číny a podle agentury Xinhua se dnes učí ve více než 30 čínských provinciích a oblastech a ve více než deseti zemích.

Historie

Bajiquan, česky pěst osmi krajností, je zapsaný na státním seznamu nehmotného kulturního dědictví Číny jako součást Cangzhou wushu pod názvem Mengcun bajiquan neboli Kaimen bajiquan. Podle seznamu se pěstuje ve městě Mengcun v prefektuře Cangzhou v provincii Hebei už 300 let a prošel čtrnácti generacemi. Zakladatele seznam nejmenuje.

Čím se liší

Bajiquan se často srovnává s piguazhangem, s nímž se v některých liniích učí společně. Pigua se podle státního seznamu rozšířila v Cangzhou už v polovině dynastie Ming a cangzhouská pigua převzala silné stránky tongbi a bajiquanu. V systému Ma shi tong bei je pigua tělesnou přípravou s dlouhými nízkými postoji a plně nataženými pažemi, kdežto baji se soustředí na vyvíjení síly zblízka. Od xingyiquanu, dalšího severního stylu, se liší základem. Xingyiquan podle státního seznamu stojí na teorii pěti prvků, začíná stojem sanshi a opírá se o pět pěstí a dvanáct zvířecích forem. Připisuje se Ji Jikemu (1602–1680) ze Shanxi. Jádrem bajiquanu jsou šest velkých otevření a osm velkých pohybů. S taijiquanem ho do protikladu staví čínské rčení, které uvádí China Daily: taiji pokojí svět a baji stanoví řád nebe a země. Taijiquan je podle UNESCO praxe s uvolněnými kruhovými pohyby sladěnými s dechem, bajiquan podle státního seznamu stojí na jednoduchých a prudkých pohybech.

Technika

Státní seznam nehmotného dědictví popisuje bajiquan jako styl s jednoduchými pohyby, v nichž se spojují dlouhé a krátké techniky. Síla se vyvíjí rychle a prudce a techniky stojí na výrazných nárazech, opření, vazbách a hodech, vrstvených loktech a pevném dolním těle. Jádrem jsou liu da kai, šest velkých otevření, a ba da zhao, osm velkých pohybů. K typickým technikám patří podle China Daily údery lokty, pěstmi, boky a rameny a opakované použití loktů. Guangzhou Daily popisuje bajiquan jako umění úderů zblízka s důrazem na náraz tělem a prudký průraz. Jedním ze zdrojů síly je silný krok s dupnutím. Provádí se patou, špičkou nebo celou ploskou, jednou či oběma nohama, a načasuje se na okamžik plného vyvinutí síly. Začátečníci ho podle Guangzhou Daily často dělají chybně, hlučným dupáním a hrubou silou.

Trénink

Cvičení podle státního seznamu nevyžaduje zvláštní prostor ani vybavení a hodí se pro všechny věkové skupiny, muže i ženy. V Mengcunu se podle studentské výzkumné práce Univerzity vědy a technologie v Pekingu vyučuje převážně ústně a předváděním, téměř bez učebnic. Výuka zahrnuje kondiční přípravu, sestavy a cvičení ve dvojicích. Za základní sestavu se podle Kung Fu Today pokládá Jin gang ba shi s osmi technikami, z nichž každá se cvičí na levou i pravou stranu. Mengcunští cvičenci ji nazývají také ba da zhao. Sedmý pohyb se podle učitelů liší. V systému Ma shi tong bei se bajiquan cvičí jako umění vyvíjení síly, zatímco piguazhang slouží k základní tělesné přípravě s plně nataženými končetinami a dlouhými nízkými postoji, uvádí Kung Fu Tea.

Stupně a postup

Jednotný systém stupňů pro bajiquan jsme nenašli. Linie se počítají po generacích nositelů a počítání se liší: státní seznam nehmotného dědictví Číny uvádí čtrnáct generací v Mengcunu, agentura Xinhua mluví o deváté generaci, která dnes v Mengcunu učí. Reprezentativním nositelem je podle státního seznamu Wu Lianzhi.

Dnes

Bajiquan byl roku 2008 zapsán na druhý národní seznam nehmotného kulturního dědictví Číny pod číslem 292 jako rozšíření položky Cangzhou wushu. Ochranářskou institucí je Výzkumný spolek Kaimen bajiquanu okresu Mengcun, reprezentativním nositelem Wu Lianzhi, narozený roku 1947. Seznam zároveň varuje, že s odchodem starších mistrů hrozí ztráta mnoha příruček a technik. Mezinárodní výměna začala podle Guangzhou Daily roku 1982, kdy Wu Lianzhi a Li Junyi se zvláštním státním povolením přijali delegaci japonských bojových umění. Na Tchaj-wan přivezl bajiquan po roce 1948 Liu Yunqiao (1909–1992), žák Li Shuwena. V Mengcunu vzniklo roku 2006 mezinárodní výcvikové centrum. Podle agentury Xinhua z června 2026 existují školy kaimen bajiquanu ve více než 30 provinciích, městech a autonomních oblastech Číny a ve více než deseti zemích včetně Japonska, Jižní Koreje a USA. V Mengcunu učí nositelé zdarma žáky na náměstí před okresním kulturním střediskem. Hebejská provinční zpráva z roku 2023 odhaduje počet cvičenců v Číně na více než 100 000.

Zajímavosti

Jméno se podle Guangzhou Daily vykládá tak, že síla bajiquanu dosáhne do všech směrů a do velké dálky. Podle jiné verze, kterou uvádí Kung Fu Today, se odvozuje ze spisu Huainanzi, který píše o devíti provinciích a osmi krajnostech mezi nebem a zemí, a starší název Bazi quan odkazoval na zemědělské hrábě. Li Shuwen se podle vyprávění v časopise Vice chlubil, že neví, jaké to je udeřit člověka dvakrát. Podle téhož vyprávění byl jeho žák Huo Diange osobním strážcem posledního císaře Puyiho a Liu Yunqiao školil strážce Čankajška. Nezávislý pramen jsme k tomu nenašli. Cangzhou má podle správy místního festivalu bojových umění 53 stylů, přes 40 procent ze 129 stylů evidovaných v Číně. Mezinárodní soutěž wushu v Cangzhou se koná od roku 1989 a jedenáctý ročník v roce 2024 přilákal přes 4 800 účastníků z 32 zemí a regionů.

Styly a větve

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.