Xingyiquan

Základní informace

Zakladatel

Ji Jike

Mistři a osobnosti

Jin YuntingZhu Guofu

Země původuČína

RegionAsie

Hlavní zaměřeníÚdery

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Srovnání

Katalogy a databáze pro Xingyiquan

O bojovém umění Xingyiquan

Xingyiquan je čínské bojové umění se třemi větvemi, shanxiskou, hebeiskou a henanskou. Jeho počátky se spojují s Ji Jikem ze Shanxi, přezdívaným Božské kopí, jehož umění liuhe vycházelo z boje kopím. Prameny jeho život kladou do let 1588–1662, nebo ho uvádějí kolem roku 1750. Tradice uctívá jako zakladatele generála Yue Feie z dynastie Song, toto připsání je ale sporné a pověst o nalezené příručce historik Brian Kennedy považuje za pravděpodobnou legendu. Moderní podobu dal umění Li Luoneng z okresu Shen v Hebei, který kolem 60. let 19. století v Taigu v Shanxi vytvořil vlastní styl na základě xinyi rodu Dai.

Historie

Počátky xingyiquanu se spojují s Ji Jikem (Ji Longfengem) ze Shanxi, prvním člověkem, o němž se obecně soudí, že umění skutečně provozoval. Přezdívalo se mu Božské kopí a jeho umění liuhe (šest harmonií) vycházelo z principů boje kopím. Prameny se rozcházejí v datech: uvádějí roky 1588–1662, nebo ho historik Brian Kennedy klade kolem roku 1750 jako zakladatele moderního xingyi. Tradice uctívá jako zakladatele generála Yue Feie z dynastie Song, připsání je ale sporné a pověst o příručce nalezené v prasklé soše Yue Feie Kennedy považuje za pravděpodobnou legendu.

Čím se liší

Xingyiquan se dělí na tři hlavní větve. Podle státního seznamu nehmotného dědictví ČLR vytvořil Li Luoneng kolem šedesátých let 19. století v Taigu xingyiquan s pěti pěstmi a dvanácti zvířaty na základě xinyi rodu Dai, které má na seznamu samostatnou položku. Jeho žáci podle hebeiského zápisu založili hebeiský a shanxiský styl. Hebeiská větev s linií Li Taihe, Guo Yunshen a Liu Qilan se opírá o základní postoj santi shi, pět pěstí a dvanáct forem a zápis ji popisuje jako jednoduchou, zaměřenou na krátký boj zblízka a rychlý útok. Henanská linie xinyi liuhe quan má samostatný zápis. Jejím hlavním obsahem jsou podle něj xinyi ba, deset velkých forem, čtyři pěsti a meč a kopí liuhe. Historik Brian Kennedy shrnuje, že jádrem hebeisko-shanxiské linie je pět pěstí a dvanáct zvířat, jádrem henanské deset zvířat. Henanská větev se nazývá též muslimský xingyi a Kennedy soudí, že pravděpodobně představuje věrnější podobu raného xingyi. S baguazhangem a taijiquanem ho spojil Sun Lutang, který se xingyiquan učil u Li Kuiyuana a Guo Yunshena, od roku 1889 baguazhang a od roku 1914 taijiquan a ve vlastním systému všechny tři spojil. Přímé technické srovnání s těmito dvěma vnitřními styly od nezávislého odborníka jsme nenašli.

Technika

Xingyiquan se vyznačuje přímočarým útočným pohybem vpřed a výbušnou silou (fajin) na krátkou vzdálenost. Základ tvoří pět pěstí (wuxing) pi, beng, zuan, pao a heng, které metaforicky představují pět bojových stavů a čerpají z pojmů tradiční čínské medicíny. Pět pěstí se popisuje jako základní „matka“ umění, kterou upravil Guo Yunshen. Na ně navazuje dvanáct zvířat (shierxing), která napodobují taktiku zvířat, nejen jejich pohyb. Rozlišují se tři větve. Shanxiská pracuje s užším postojem, lehčími kroky a více úhyby, hebeiská bývá popisována jako přístupná, henanská jako výrazně útočná. Státní zápis shenzhouské větve z Hebei uvádí, že vznikla z xinyi liuhe quan, základním postojem jsou tři tělesné pozice santi, základním cvičením pět prvků a dvanáct forem a cvičí se i meč a hůl. Henanská větev se v muslimské komunitě Hui v Luoyangu nazývá xinyi liuhe quan a jejím základem jsou čtyři pěsti a deset velkých forem, deset zvířat. V linii Ma Xueli se uvádějí sestavy sijia quan a bashi a kroky jixing bu, maxing bu a luoxuan bu.

Trénink

Hlavním tréninkovým postojem je santi shi (tři těla), který do středu výcviku postavil Li Luoneng. K němu patří statické postoje zhan zhuang, jejichž délka se uvádí od dvou minut do dvou hodin. Tradičně se žáci učili nejprve kopí a teprve potom boj beze zbraně. Kopí zůstává zbraní, která se s xingyiquanem spojuje nejvíce, vedle něj se cvičí přímý meč, šavle, hůl a halapartna.

Stupně a postup

Pokrok se v xingyiquanu tradičně popisuje třemi stupni síly jin. Ming jin je jasná, viditelná síla, an jin skrytá síla a hua jin proměňující síla, která platí za nejvyšší stupeň. Jde o stupně dovednosti v ovládání síly, ne o pásy nebo technické stupně. Ustálený systém zkoušek a stupňů pro xingyiquan se nám doložit nepodařilo.

Soutěže

Po kulturní revoluci byly některé sestavy xingyiquanu upraveny pro soutěžní wushu s důrazem na estetiku, v soutěžním wushu se ale objevuje poměrně vzácně. Olympijským sportem není. Pravidla IWUF pro tradiční wushu (zkušební verze 2019) dělí soutěž na sestavy holých rukou, se zbraněmi, duilian a skupinové sestavy. Xingyiquan v nich jmenovitě uveden není, přihláška uvádí taijiquan, nanquan a jiný styl holých rukou. Věkové skupiny jsou společné pro všechny styly, od skupiny A do 8 let po skupinu F od 60 let.

Filozofie

Teoretickým základem xingyiquanu je podle státního seznamu nehmotného dědictví ČLR nauka o pěti elementech, kterou se vysvětlují principy pěstí, techniky, útoku, obrany i zdraví. Pět pěstí pi, beng, zuan, pao a heng odpovídá kovu, dřevu, vodě, ohni a zemi. Výcvik začíná postojem santi shi a k pěti pěstem se přidává napodobování útočných a obranných vlastností dvanácti zvířat. Hebeiský zápis uvádí, že xingyiquan spojuje filozofii, cvičení daoyin a bojové umění a slouží ke zdraví, sebeobraně a péči o život. Příručky podle Briana Kennedyho používají pamětní vzorce jako Osm trojic, mezi nimi tři klesání, kdy musí klesat qi, ramena a lokty. Nácvik útoku a obrany vede podle státního zápisu šest zásad gong, shun, yong, ji, hen a zhen.

Dnes

Praktické užití provázelo xingyiquan od 19. století. Li Luoneng a jeho žáci se proslavili jako osobní ochránci a doprovod karavan. Za druhé čínsko-japonské války se zkrácená verze umění učila důstojníky na vojenské akademii v Nankingu pro boj zblízka včetně bajonetu a šavle. Sun Lutang, který se xingyiquan učil u Li Kuiyuana a od roku 1882 u Guo Yunshena, mu roku 1915 věnoval knihu Xingyiquan xue. Xingyiquan je na národním seznamu nehmotného kulturního dědictví ČLR jako položka č. 798 (kód VI-26) v kategorii tradiční sporty, hry a akrobacie. Ve druhé dávce roku 2008 byla zapsána verze z Hebei, kterou podalo město Shenzhou, s chráněnou jednotkou Shenzhou Xingyiquan Association, reprezentativním nositelem je Zhang Yulin. Ve třetí dávce roku 2011 přibyla verze ze Shanxi, kterou podal Taigu, s chráněnou jednotkou Taigu Xingyiquan Association, reprezentativními nositeli jsou Bu Bingquan, Gao Baodong a Song Guanghua. Henanská linie xinyi liuhe quan má na seznamu samostatný zápis z roku 2008 (položka č. 802, kód VI-30) s chráněnými jednotkami v Luohe a Zhoukou. Studii zdravotního účinku nebo zranění zaměřenou přímo na xingyiquan jsme nenašli, stejně jako jeho zařazení do systému stupňů Čínské asociace wushu.

Zajímavosti

Název xingyi se do angličtiny překládá jako form-mind boxing, boxování tvaru a mysli. Pověst, že Ji Jike našel příručku Yue Feie ukrytou v prasklé soše, považuje historik Brian Kennedy za pravděpodobnou legendu, protože papírové rukopisy v sochách stovky let nepřežívají. Dochovaný spis nesoucí název Yue Feiovy příručky šestiharmonického boxu historici podle něj považují za mnohem pozdější výtvor. Šíření xingyiquanu v Shanxi, Henanu a Hebei podle státního zápisu úzce souviselo s rozvojem šanxiských obchodníků. Dai Longbang z okresu Qi, z jehož rodu Li Luoneng xinyi převzal, provozoval ochranku karavan a své techniky rozvíjel při ochraně obchodníků. Sun Lutang se xingyiquan učil u Li Kuiyuana, který vedl ozbrojenou ochranku, a vydal Xingyiquan xue roku 1915, Baguaquan xue roku 1916, Taijiquan xue roku 1921 a Quanyi shuzhen roku 1925.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.