Xingyiquan (Sin-i-čchüan)
形意拳Vnitřní čínské umění přímého výbušného pohybu, postavené na pěti prvcích. Tradice je odvozuje od Jüe Feje, doložená linie začíná až v 17. století.
Základní informace
ČínaCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Xingyiquan (Sin-i-čchüan)
O bojovém umění Xingyiquan (Sin-i-čchüan)
Sin-i-čchüan patří spolu s tchaj-ťi a pa-kua k takzvaným vnitřním čínským uměním. Tradice ho odvozuje od generála Jüe Feje ze 12. století, doložitelná linie ale začíná až v 17. století u Ťi Ťi-kchea v provincii Šan-si. Proti ostatním vnitřním stylům je nápadně přímočaré. Nepracuje s kruhy ani úhyby do stran; útok a obrana se dějí jedním pohybem vpřed. Celé tělo jde do techniky najednou, ruka a noha dopadají ve stejný okamžik a krok nese váhu — odtud pověst umění, které se učí rychle a bolí. Kostru tvoří pět prvků. Pchi je štípnutí shora, cuan vrták vzhůru, peng drtivý úder vpřed, pchao výbuch jako dělo a cheng příčné překřížení. Na ně navazuje dvanáct zvířat, každé s vlastním způsobem pohybu. Základem tréninku je san-tchi-š', stoj ve třech opěrných bodech, ve kterém se stojí dlouhé minuty. Rozlišují se tři hlavní větve: šansiská, hebejská od Li Luo-nenga a chenanská, která si drží starší název sin-i-liou-che-čchüan. Legendární je Kuo Jün-šen a jeho půlkrokový peng-čchüan — údajně jediná technika, se kterou vyhrál všechno.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.