Baihequan (Bílý jeřáb)
白鶴拳Jihočínský styl z Fu-ťienu, tradičně připisovaný ženě Fang Čchi-niang. Přes naha-te stojí u kořenů okinawského karate, zejména Gódžú-rjú.
Základní informace
ČínaCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Baihequan (Bílý jeřáb)
O bojovém umění Baihequan (Bílý jeřáb)
Paj-che-čchüan, pěst bílého jeřába, pochází z jihočínského Fu-ťienu a tradice ho připisuje ženě — Fang Čchi-niang, která ho podle vyprávění sestavila v 17. století poté, co viděla jeřába bránit se holí. Technicky je to protiklad severních stylů. Nepracuje s rotací pasu ani s dlouhými kroky; síla vzniká v páteři a ramenou, projde krátkým mostem a uvolní se náhlým zachvěním na velmi krátké vzdálenosti. Postoj je úzký, tělo zůstává vzpřímené a ruce se drží blízko osy. Rozeznává se pět hlavních větví podle chování ptáka: létající jeřáb, křičící jeřáb, spící jeřáb, jedoucí jeřáb a prapůvodní jeřáb. Liší se hlavně tím, kolik místa dávají dechu a zvuku — u křičícího jeřába je výdech slyšitelný a je součástí techniky. Pro dějiny bojových umění je bílý jeřáb zásadní mimo Čínu. Fu-ťienské linie se přes obchodní styky dostaly na Okinawu, kde se z nich přes učitele známého jako Rjú Rjú Ko a jeho žáka Kanrjóa Higaonnu vyvinulo naha-te a z něj Gódžú-rjú. Jinými slovy: podstatná část toho, co dnes cvičí karatisté po celém světě, má kořen v tomto jihočínském stylu.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.