Baguazhang

Základní informace

Zakladatel

Dong Haichuan

Země původuČína

RegionAsie

Hlavní zaměřeníKombinované

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Srovnání

Katalogy a databáze pro Baguazhang

O bojovém umění Baguazhang

Baguazhang je čínské bojové umění, jehož počátky se spojují s Dong Haichuanem (1797, nebo 1813–1882) z okresu Wen’an v provincii Hebei. Doloženo je, že Dong kolem roku 1864 přišel do Pekingu, sloužil v sídle prince Su, později byl daňovým úředníkem a nakonec veřejně učil. Příběhy o taoistických a buddhistických mistrech, od nichž se měl umění naučit, jsou tradice bez dokladu z doby před moderní dobou a řada vyprávění o něm vzešla z lidových románů.

Historie

Za zakladatele baguazhangu se pokládá Dong Haichuan z okresu Wen’an v provincii Hebei. Prameny uvádějí, že se narodil 13. října 1797, nebo 1813, zemřel 25. října 1882 v Pekingu. Zpráva China News Service z roku 2001 klade jeho narození do éry Jiaqing (1796–1820) a jako rodiště uvádí ves Mijiawu, jiné prameny vesnici Zhu. Kolem roku 1853 opustil Hebei a léta cestoval, kolem roku 1864 přišel do Pekingu, kde sloužil v sídle prince Su a později byl daňovým úředníkem. Rok, kdy začal veřejně učit, se nám doložit nepodařilo. Jeho hrob ležel podle téže zprávy východně od pekingské brány Dongzhimen a později byl přenesen na západní předměstí Pekingu, stélu u něj postavili žáci druhé generace. Tradice říká, že se umění naučil od taoistických a buddhistických mistrů v horách. Buddhistický původ připisují až žáci jeho žáků a mnozí čínští autoři ho odmítají. Předávání mezi taoisty před Dongem nemá před moderní dobou doklad, přijímá se jen, že Dong na cestách poznal taoistické metody včetně chůze v kruhu. Řada příběhů o něm pochází z lidových románů. Hlavními žáky byli Yin Fu, Cheng Tinghua, Liang Zhenpu a Gao Yisheng, po nichž se jmenují styly Yin, Cheng, Liang a Gao. K první generaci žáků se řadí i Ma Weiqi a Liu Fengchun. Cheng Tinghua (1848–1900) zahynul za boxerského povstání, když ho zastřelili němečtí vojáci, protože se bránil násilnému odvedení do pracovní skupiny.

Čím se liší

Sun Lutang řadil baguazhang s taijiquanem a xingyiquanem k vnitřním stylům. Vnitřní boxování podle něj spoléhá na intuici, tok qi a zdraví, vnější hlavně na svalovou sílu. Jde o Sunovo vymezení, ne o měřitelné kritérium.

Technika

Charakteristickým pohybem je chůze v kruhu. Cvičenec obchází okraj kruhu v nízkých postojích, čelem do středu, a v pravidelných intervalech mění směr. Kruh má pro začátečníky průměr zhruba 1,8 až 3,7 metru. Repertoár zahrnuje údery, kopy, páky a hody spojené s výrazně vyhýbavou kruhovou prací nohou. Mezi dlaněmi se popisuje například propichující a drtivá dlaň. Popisy techniky zmiňují i to, že se cvičenec může dostat soupeři za záda, kde mu soupeř nemůže ublížit. Větve se liší důrazem. Styl Cheng se popisuje jako zaměřený na tlačení dlaní, boj zblízka a páky, se základní dlaní dračího drápu. Styl Yin je znám propichováním dlaněmi a dlaní volského jazyka, styl Ma Gui dlaněmi zvanými kladiva. Jde o tradiční charakteristiku větví, ne o měřené rozdíly.

Trénink

Chůze v kruhu prochází tréninkem ve všech formách, nejde o samostatné cvičení, ale o základ, na který se váže práce dlaní a změny směru. Hebejský zápis na státním seznamu nehmotného dědictví ČLR popisuje osm základních dlaní, mezi nimi danhuanzhang a shuanghuanzhang, a základní kroky qi, luo, kou a bai. Začátečníci podle něj začínají chůzí v blátě (nibu) a pohyb shrnuje formule jedna chůze, dva pohled, tři sed, čtyři obrat. Pekingský zápis jmenuje jako základ obsahu Starých osm dlaní a Šedesát čtyři dlaní, tréninkové metody chůze v blátě a otáčení dlaně ve stálém postoji a sestavy se širokým mečem a mečem. Jak Dong Haichuan učil osm dlaní, prameny popisují rozdílně. Podle některých předával jen první tři z osmi dlaní a ostatní u každého žáka obměňoval, jiné uvádějí, že učil podstatně víc, a spor zůstává otevřený.

Stupně a postup

Vlastní stupňový řád baguazhangu jsme v pramenech nenašli. Postup se opírá o dvě věci, o celostátní systém duanwei a o státní seznam přenašečů. Systém duanwei zavedla Generální správa sportu ČLR roku 1998 a podle odborného článku má devět duanů ve třech úrovních, počáteční, střední a vysoké. Řada učebnic k němu obsahuje i samostatný svazek o baguazhangu, to ale víme jen z nabídky prodejce. Liu Jingru, narozený roku 1936 v Gaoyangu, je podle státního portálu nositelem devátého duanu. Na státním seznamu přenašečů baguazhangu jsou Liu Jingru a Sun Zhijun (1933–2016) za pekingský obvod Xicheng a Ren Wenzhu, narozený roku 1950 ve Wen'anu, za město Langfang. Wen'an je rodný okres Dong Haichuana, kterého tradice pokládá za zakladatele stylu. Pekingský Xicheng přibyl na seznam roku 2011 jako rozšíření zápisu z roku 2008.

Soutěže

Pravidla IWUF pro mezinárodní soutěže taolu z listopadu 2005 vyjmenovávají v článku 7 changquan, nanquan, taijiquan, jianshu, daoshu, qiangshu, gunshu, taijijian, nandao, nangun, duilian a jiti, baguazhang mezi disciplínami není. V pravidlech tradičního wushu IWUF z roku 2019 jsme ho jmenovitě nenašli. Ve sportovním wushu se baguazhang uvádí mezi častěji předváděnými sestavami. Jako nestandardní disciplína taolu se hodnotí bez složky obtížnosti. Wushu není letní olympijský sport, pro hry v Pekingu 2008 MOV poprvé povolil turnaj wushu souběžně s hrami jako samostatnou akci.

Výbava

K baguazhangu patří vlastní sada zbraní. Patří k ní srpovité jelení nože, skryté zbraně jako soudcovo pero nebo dvojice nožů, kola větru a ohně, velký bagua meč a velký bagua široký meč. Dále se cvičí s holí, kopím, holí guai a hákovým mečem. Pekingský zápis na státním seznamu nehmotného dědictví ČLR jmenuje ze zbraní ziwu yuanyang yue, jizhua yinyang rui a qixing gan. Zbraně jsou v tréninku volitelné, povinnou výstroj ani předepsaný úbor jsme v ověřitelném pramenu nenašli.

Filozofie

Hebejský zápis baguazhangu na státním seznamu nehmotného dědictví ČLR z roku 2008 popisuje chůzi po kruhu vlevo jako yangyi a vpravo jako yinyi. Vodicí zásadou je podle něj pohyb jako základ a změna jako metoda, nácvik se opírá o zklidnění mysli a o vyvažování vnitřního a vnějšího tréninku. Pekingský zápis z roku 2011 uvádí, že Dong Haichuan spojil dřívější bojová umění s principy Knihy proměn (Yijing). Jde o výklad, který podává státní portál nehmotného dědictví, ne o doložené historické zjištění. Výklad filozofie baguazhangu od historika jsme nenašli.

Dnes

Baguazhang je od roku 2008 na národním seznamu nehmotného kulturního dědictví ČLR, ve druhé dávce, jako položka č. 797 (kód VI-25) v kategorii tradiční sporty, zábavy a akrobacie. Zápis podalo město Langfang v provincii Hebei, reprezentativním nositelem je Ren Wenzhu a chráněnou jednotkou škola Wenzhu wuxiao v okrese Wen’an, odkud pocházel Dong Haichuan. Ve třetí dávce roku 2011 byla položka rozšířena o pekingskou větev z obvodu Xicheng, chráněnou jednotkou je Pekingský svaz wushu. Reprezentativními nositeli pekingského zápisu jsou Liu Jingru (nar. 1936), žák Luo Xingwu od roku 1957, a Sun Zhijun (1933–2016), který se od roku 1946 učil u učitelů větve Cheng. Z větví se dnes cvičí především styly Yin, Cheng a Liang, styly Sun, Gao a Jiang se popisují jako podstyly metody Cheng. Pekingský zápis rozlišuje větve podle tvaru dlaně na dlaň volského jazyka a dlaň dračího drápu. Sun Lutang se baguazhang učil u Cheng Tinghuy od roku 1891, podle historika Benjamina Judkinse od roku 1889, a roku 1916 vydal knihu Baguaquan xue. Ze školy Cheng vyšel i směr xingyi-bagua, protože Zhang Zhankui se nejprve naučil xingyiquan u Liu Qilana a pak baguazhang u zástupce Cheng Tinghuy. Studii s čísly o účincích baguazhangu na zdraví, kondici nebo rovnováhu ani studii zranění jsme nenašli, a to ani v čínských pramenech.

Zajímavosti

Baguazhang se podle zápisu na státním seznamu nehmotného dědictví ČLR zpočátku jmenoval zhuanzhang, otáčivá dlaň. Osm trigramů bagua, po nichž nese jméno, měl podle legendy, kterou uvádí Britannica, objevit na hřbetě želvy císař Fuxi. Výzkumná společnost pro baguazhang při Pekingském svazu wushu, založená roku 1982, byla podle státního zápisu první občanskou společností věnovanou jedinému stylu v ČLR. Dong Haichuan podle Judkinse o sobě tvrdil, že byl dvorním eunuchem, což historici odmítají. Za zakladatele se nikdy neprohlásil, umění podle svého vyprávění dostal od potulného svatého muže. Doklad, že byl gramotný, podle Judkinse neexistuje. Fu Zhensong byl roku 1927 jmenován hlavním instruktorem sekce Wudang na Ústředním institutu guoshu v Nankingu a roku 1928 předváděl baguazhang na první národní zkoušce bojových umění. Sun Lutangovi podle Judkinse radil jeho učitel Cheng Tinghua, aby studoval daoismus.

Styly a větve

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.