Pencak Silat Beksi
Betawijský silat z Kampung Dadap v Tangerangu. Podle pramenů ho rozvinul peranakanský Číňan Lie, rok vzniku se nám doložit nepodařilo.
Základní informace
IndonésieCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Pencak Silat Beksi
O bojovém umění Pencak Silat Beksi
Beksi je betawijský silat z Kampung Dadap v tangerangském okrese Kosambi. Podle několika pramenů styl rozvinul peranakanský Číňan Lie, který žil v letech 1854 až 1951 a spojil bojové umění své rodiny s naukou betawijských učitelů. Jeho jméno se v literatuře píše čtyřmi způsoby: Lie Tjeng Ok (Hamidah 2024), Lie Tjeng Hok (Cipta 2023), Lie Ceng Oek (BPNB Jawa Barat) a Lie Cheng Oek (Jakarta Post). Rok vzniku se nám doložit nepodařilo. Purnama 2018 píše o roce 1800, Hamidah 2024 cituje odhad Guru Besara Dasika Aripina, podle kterého styl vznikl v poslední dekádě 1880 nebo dříve. Ani výklad jména není jednotný. BPNB ho odvozuje z čínského Bie Sie, kde Bie znamená obranu a Sie čtyři. Purnama cituje G. J. Nawiho, podle něhož jde o hokkienské bhe si ve smyslu kuda-kuda, a Hamidah uvádí jako možný původ výraz Bi Sai ve smyslu bojovat. Technicky jde podle Jakarta Post o boj na blízkou vzdálenost bez útočných kopů. BPNB jako znak stylu uvádí obrácený úder pěstí s vnitřní stranou předloktí nahoru a úder loktem, Cipta jmenuje rychlost rukou, nízký postoj a těsnou obranu. V Petukangan se podle Hamidah učí dvanáct jurusů, z nichž Beksi, Gedig a Tancep patří mezi základní. Výuka začíná čtením přísahy Ikrar Beksi. Styl se používá v obřadu palang pintu při betawijských svatbách a Purnama odhaduje nejméně 120 sanggarů silatu beksi v oblasti Jabodetabek.
Historie
Většina pramenů klade počátky beksi do Kampung Dadap v okrese Kosambi, který patří k Tangerangu v provincii Banten. Cipta 2023 označuje Lie za potomka Číňanů z rolnické rodiny, jehož předkové prý pocházeli z Xiamenu, a uvádí roky jeho života 1854 až 1951. Podle téhož článku spojil rodinné bojové umění s naukou betawijských učitelů. Hamidah 2024 jmenuje jako jeho betawijské učitele Ki Jidana, který žil v Gang Dukun v Kampung Dadap, a Ki Mi'ah, a dále Pangerana Abdullaha Ganiho.
Číst dál
Rok vzniku se rozchází i mezi odbornými články. Purnama 2018 píše, že beksi vzniklo roku 1800 ve vsi Dadap. Hamidah 2024 cituje odhad Guru Besara Dasika Aripina, podle něhož styl vznikl v poslední dekádě 1880 nebo i dříve. Životní data Lie Tjeng Oka se v těchto třech článcích shodují. Styl se dál šířil přes žáky. Hamidah jmenuje čtyři hlavní žáky H. Godzaliho: H. Hasbullaha, Kong Muhammada Nura, Kong Simina a Kong Mandora. BPNB uvádí, že H. Hasbullah (1896 až 1989) své umění rozvinul v Petukangan, Kebayoran Lama, Ulujami a Pondok Aren, a nazývá ho zakladatelem tamního proudu. Podle BPNB vytvořil tři dnešní perguruan: Silat Beksi H. Hasbullah, Silat Beksi Engkong Nur a Silat Beksi Engkong Simin. Kolem sedmdesátých let se podle Hamidah beksi začalo organizovat, mimo jiné v Perguruan Silat Putra Betawi. Učitel Silat Beksi Foundation Naupal Haryawan podle Jakarta Post tvrdí, že první mistři byli silně ovlivněni čínským wushu a cvičili i učili tajně v noci.
Čím se liší
Od jiného betawijského stylu cingkrik se beksi podle Jakarta Post liší tím, že jde o boj na blízkou vzdálenost, v němž chybějí útočné kopy nohou. Podle BPNB je pro beksi typický obrácený úder pěstí a úder loktem. Samotné beksi není jednotné. V Petukangan se podle Hamidah učí dvanáct jurusů se jmény, která se liší od seznamu v Kompasu, kde se dvanáctá forma jmenuje Selempang 12. BPNB navíc rozlišuje tři dnešní perguruan, které vytvořil H. Hasbullah. Seznamy forem se v pramenech liší.
Technika
Podle BPNB je znakem beksi obrácený úder pěstí s vnitřní stranou předloktí nahoru a úder loktem. Cipta 2023 jmenuje rychlost rukou, nízký postoj a těsnou obranu. Jakarta Post popisuje styl jako boj na blízkou vzdálenost bez útočných kopů. Výklad jména se v pramenech liší. BPNB odvozuje beksi z čínského Bie Sie, kde Bie znamená obranu a Sie čtyři. Purnama 2018 zmiňuje tři výklady: Bie Sie podle Lie Ceng Oeka, hokkienské bhe si ve smyslu kuda-kuda podle G. J. Nawiho a akronym Berbaktilah Engkau Kepada Sesama Insan. Hamidah 2024 uvádí navíc Bi Sai nebo Bhe Sai ve smyslu bojovat či soutěžit. Základ výuky tvoří jurusy. Hamidah píše, že se v Petukangan věří ve dvanáct jurusů, kde na první čtyři navazuje osm rozvíjecích. Jmenuje je takto: Beksi, Gedig, Tancep, Cauk, Broneng, Ganden, Bandut, Petir, Tingkes, Beksi I, Silem a Bolang-Baling. Kompas se od toho liší, dvanáctá a poslední forma se podle něj jmenuje Selempang 12. Purnama uvádí jako tři základní jurusy ve všech regionech Beksi, Tancap a Gedig. Podle H. Muhammada Soleha, učitele z Petukangan, se nejčastěji znají jen tři až šest jurusů.
Trénink
Hamidah 2024 popisuje tři fáze učení: přijetí žáka, vlastní výuku a zakončení po úplném studiu. Požadavky jednotlivých fází pramen nepopisuje, uvádí jen, že každý učitel má své podmínky a zvláštnosti. Cvičení začíná čtením přísahy Ikrar Beksi, jejímž cílem je podle Hamidah dobré chování vůči Alláhovi, a zahajuje se sholawatem za doprovodu bubnů rebana. Kompas cituje instruktora Muslihe z Pondok Aren, podle něhož trvá naučit se dvanáct základních forem tři až čtyři roky. Jde o tvrzení jednoho učitele. Oděv tvoří černý pangsi, sarung a peci. Záhyb sarungu lze podle Hamidah použít i jako obrannou zbraň a pangsi se nosí při představeních a turnajích. Purnama dokumentuje tradiční víru, že podmínkou pro pesilata beksi je rituál rosulan rozdělený do tří fází a že kdo ho nepodstoupí, má být postižen slepotou. Článek tuto víru zachycuje, nepopisuje ji jako ověřenou praxi všech škol.
Dnes
Beksi patří podle Jakarta Post k nejčastěji cvičeným formám silatu v širším Jakartě. Purnama 2018 píše, že v oblasti Jabodetabek existuje nejméně 120 sanggarů silatu beksi. Jde o odhad. Hamidah 2024 počet klubů neuvádí, jen to, že v zemi Betawi existuje kolem 317 proudů maen pukulan, tedy všech betawijských stylů, ne jen beksi. Silat beksi se používá v obřadu palang pintu při betawijských svatbách, kde se spojuje s pantunem. Jakarta Post z roku 2016 uvádí, že se má zařadit do osnov škol v Tangerangu jako místní obsah, nejprve jako kroužek na základních a nižších středních školách. Silat Beksi Foundation v Petukangan má podle učitelky Endang stovky členů a polovinu tvoří mladí. Jde o tvrzení nadace o sobě.
Zajímavosti
Purnama 2018 v článku o mýtech silatu beksi zachycuje legendu, že Lie Ceng Oek potkal v jeskyni postavu Ki Jidana, kterého podle podání cvičil Ki Belang, zvaný Siluman Macan Putih. Cvičení prý doplňoval čtyřicetidenní půst, který má dávat odolnost vůči čepelím. Autor ji dokumentuje jako mýtus, ne jako historický fakt. Podle webu Good News from Indonesia bylo beksi zapsáno roku 2015 mezi nehmotné kulturní dědictví Indonésie a na certifikátu bylo původně napsáno Silat Bekasi, což vláda později opravila. Stejný web cituje Turmujiho, potomka Ki Jidana ve čtvrté generaci, podle něhož se styl původně nejmenoval Beksi, ale Besi, a Ki Jidan ho učil Lie Tjeng Hoka. Jde o tvrzení rodiny.
Časté otázky
Odkud pochází silat beksi?
Z Kampung Dadap v okrese Kosambi v Tangerangu, kde ho podle několika pramenů rozvinul peranakanský Číňan Lie. Rok vzniku se nám doložit nepodařilo, odborné články uvádějí rok 1800 nebo odhad kolem 1880 a dříve.
Co znamená jméno beksi?
Výklady se liší. BPNB ho odvozuje z čínského Bie Sie, kde Bie znamená obranu a Sie čtyři. Purnama uvádí hokkienské bhe si ve smyslu kuda-kuda podle G. J. Nawiho a Hamidah výraz Bi Sai ve smyslu bojovat.
Čím se beksi liší od jiných betawijských stylů?
Podle Jakarta Post jde o boj na blízkou vzdálenost, v němž na rozdíl od stylu cingkrik chybějí útočné kopy nohou. BPNB jako znak jmenuje obrácený úder pěstí a úder loktem.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.