Pencak Silat Harimau Minangkabau
Minangkabauský tygří silat ze západní Sumatry. Bojuje se z nízkého podřepu a často přímo ze země, hlavně nohama.
Základní informace
IndonésieCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Pencak Silat Harimau Minangkabau
O bojovém umění Pencak Silat Harimau Minangkabau
Silek Harimau, v indonéštině silat harimau, tedy tygří silat, je bojový styl Minangkabauů ze západní Sumatry. Draeger v knize z roku 1972 píše, že za nejtypičtější minangkabauský styl lze snad považovat právě harimau silat, a uvádí, že jméno znamená tygr. Styl se podle něj někdy nazývá také silat kuching, tedy kočičí silat, ale tygří označení je oblíbenější. Chambers, Draeger a Alexander ho v roce 1970 řadí mezi sumaterské styly, které stojí na práci nohou.
Číst dál
Podle Draegera se styl vyvinul z nutnosti bojovat na mokrém a velmi kluzkém podkladu, kde se vzpřímený postoj nehodí, a také proto, aby se dal vyrovnat pád ze stoje na zem. Cvičenec upřednostňuje polohy vleže a v polosedu, podobně jako číhající tygr, a při příležitosti se z postoje sám spustí na zem a pokračuje odtud. Útoky odrážejí hlavně nohy, ruce slouží ke krátkým blokům, zachycením a jako opěrné body těla. Studie z roku 2026 popisuje linii Bandarolobiah z Kampung Paraman v Pasamanu a článek z roku 2019 linii Damam Syekh Kukut ze Solok, každou s vlastním pojmenováním technik. Zakladatele ani rok vzniku se nám doložit nepodařilo. Wikipedie uvádí, že styl vznikl v oblasti Pariangan roku 1119 a založil ho Datuk Suri Dirajo, tento údaj ale nemá oporu v pramenech, které jsme našli. Pozor na záměnu: malajsijský inventář nehmotného dědictví uvádí také Silat Harimau, tygří styl inspirovaný pohybem tygra, ale zapisuje ho jako malajský styl, ne jako minangkabauské silek.
Historie
Mezi nejstarší prameny, které jsme našli, patří Draegerova kniha z roku 1972. Podle ní se z třiadvaceti hlavních stylů pencak silatu na Sumatře drtivá většina soustřeďuje na území Minangkabau. Chambers, Draeger a Alexander děkují v září 1968 v Jakartě členům organizací Kumango, Baru a Harimau na Sumatře, takže Harimau existoval jako organizovaná tradice už tehdy. Názvy konkrétních organizací jejich kniha neuvádí.
Číst dál
Širší zázemí tvoří silek, minangkabauské bojové umění obecně. Podle Kompasu z roku 2018 se silek po staletí vyučoval v surau a později upadl. Profesor Nursyirwan Effendi z Andalas University v témže článku vysvětluje, že chlapci bydleli v surau a učili se tam i silek. Dříve byl silek povinný, dnes je dobrovolný. Al-Jamahiria 2023 píše, že chlapci žijící v surau dostávali kromě náboženského vyučování i silek či silat, a podle Csjar 2019 mladí Minangkabau, kteří odcházejí merantau, silat umějí. Tyto pasáže se týkají silek obecně, ne výslovně harimau. Jakarta Post v roce 2012 uvádí jen to, že Minangkabau mají silek harimau, Sundánci cimande a Bali bakti negara. Legendu o vzniku zaznamenává pouze Wikipedie: styl měl vzniknout v oblasti Pariangan roku 1119 a založil ho Datuk Suri Dirajo. Pohyb tygra podle ní patří k čampskému tygrovi, který vznikl spojením s přistěhovalci z Champy. Wikipedie cituje internetové zpravodajství a my jsme legendu v lepších pramenech nenašli. Původ harimau proto považujeme za nedoložený.
Čím se liší
Draeger uvádí, že sterlak silat vznikl jako protiopatření proti nebezpečnému stylu harimau. Chambers, Draeger a Alexander píší, že Kumango se vyvinul na písčitých plážích, preferuje vzpřímený postoj a ruce často jen odvádějí pozornost, kdežto Harimau se přimyká k zemi. Draeger dále zmiňuje, že i minangkabauský pencak silat obecně spoléhá na techniky nohou a hluboký podřep či sed na zemi. Rozdíly jsou i uvnitř harimau. Studie z roku 2026 a článek z roku 2019 popisují dvě místní linie, Bandarolobiah v Pasamanu a Damam Syekh Kukut v Solok, každou s vlastním pojmenováním technik. Malajsijský inventář JWN zapisuje Silat Harimau (Tiger), inspirovaný pohybem tygra, jako malajský styl, ne jako minangkabauské silek harimau.
Technika
Draeger uvádí, že harimau bojovník na zemi stojí na pěti základnách, tedy na obou nohou, obou rukou a zádech, zatímco stojící protivník má jen dvě chodidla, na kluzké zemi nedostatečná. Útoky odráží srpovitými, háčkovými, podmetacími a kopovými pohyby nohou. Ruce slouží hlavně ke krátkým blokům a zachycením nebo jako opěrné body těla. Podle Chamberse a spoluautorů z nízké polohy zasazuje silné kopy a může se rychle vymrštit na nepřítele. Cvičení 5 v jejich knize, základní cvik stylu, rozvíjí plynulé střídavé přední srpovité kopy z polohy na zemi. Studie z roku 2026 o linii Bandarolobiah z Kampung Paraman v Pasamanu uvádí jako výchozí postoj duduak randah, nízký postoj téměř u země s jednou nohou ostře pokrčenou a rukama před hrudí v podobě drápu zvaného caka. Pohyb těla zahrnuje gelek (otočení boků nebo ramen k úhybu), agah (klamný pohyb pohledem, rukou nebo dupnutím) a mimikri harimau, tedy plynulý přechod ze stoje do lezení. Obranu tvoří tangkok, zachycení a přilnutí ruky k soupeři, a elakan berisi, úhyb, který zároveň připraví protiúder, podle principu alua, tedy sledování směru útoku. Útočnými technikami jsou sapu (podmetení holení nebo patou), guntiang (nůžkový kop dvěma nohama) a caka, škrábnutí dlaní a prsty na obličej, krk nebo klouby. Celý sled stojí podle citované zásady na pravidle langkah mati, silek mati: zastavení kroku zastaví celý sled útoku i obrany.
Trénink
Draeger píše, že harimau stylisté mají mimořádně rozvinuté nohy, protože denně šplhají po horách a sedí v plném podřepu. Studie z roku 2026 o linii Bandarolobiah čerpá od čtyř informantů, mezi nimi Tuo Silek, wali nagari, pesilat a představitel adat, a vyučování staví na filozofii adat basandi syarak, syarak basandi Kitabullah. V linii Damam Syekh Kukut v Solok, kterou Csjar 2019 řadí k silat tua, se trénuje ve čtvrtek a v sobotu večer po maghribu. Základními prvky jsou salam sambah, balabeh, langkah ampak, langkah tigo, simpia a gelek. Kompas 2018 popisuje přijetí do minangkabauské školy silek v Solok: žák přináší obřadní dary (kuře, siriah langkok, nůž, jehlu, zrcadlo, chilli, cukr a bílou látku), výuka začíná bungo silek, pokračuje základními kopy, údery, bloky a úchopy a nakonec duchovní naukou. Škola, kterou Kompas popisuje, ale vyučuje silek tuo, ne harimau, proto to bereme jen jako ukázku místního zvyku.
Stupně a postup
Pásový ani stupňový systém pro harimau jako celek jsme v pramenech nenašli. Csjar 2019 o linii Damam Syekh Kukut v Solok uvádí, že žáci nemají stupně (tidak ada tingkatan) a rozdíl je jen ve zkušenosti a pohyblivosti. Jiné linie mohou hodnotit jinak, pro žádnou jsme to ale doložit nedokázali.
Dnes
Kompas 2018 označuje Edwela Datuka Rajo Gampo Alama za patrona Silat Harimau Minangkabau a choreografa filmu Merantau (2009). V době článku podle něj vyučoval v Evropě (Velká Británie, Rakousko, Německo), cvičil Filipínce s pětapadesáti lety zkušeností, který chtěl otevřít školu na Filipínách a v USA, a Singapur podle něj silek rozvíjel posledním rokem. Popularitu silek podle téhož článku zvýšily filmy Merantau (2009) a The Raid (2011) a film Surau dan Silek (režie Arief Malinmudo, 2017) běžel čtyřicet dní v kinech a hrál na festivalech v Austrálii, Hongkongu a Itálii. Tyto údaje se týkají silek obecně. Studie z roku 2026 o linii Bandarolobiah vznikla kvůli ubývajícímu zájmu mladé generace o tradiční silat, neoptimálnímu systému výuky a chybějící systematické dokumentaci pohybů a technik. Podle Wikipedie byl pencak silat 12. 12. 2019 zapsán na seznam UNESCO a mezi indonéskými formami je jmenován silek včetně silat harimau ze Západní Sumatry. Zápis jsme sami neověřili. Doložitelnou organizaci ani federaci pro harimau jsme nenašli.
Zajímavosti
Draeger zaznamenává, že minangkabauský rybář zabíjí ryby jedním kopem nohou ve vodě a na pobřeží používá bahenní desku k rychlému pohybu po odhalených bahnitých plochách. Podle tradice, kterou uvádí, bojovali odborníci na sterlak silat v sumaterské džungli s tygry a porazili je. Karambit Draeger popisuje jako zakřivený nůž vzorovaný podle arabské jambie, držený s hlavicí kolmo k zemi a používaný ke vzestupnému trhavému řezu, a v popisku obrázku ho řadí mezi zbraně typu tygří dráp. Podle Wikipedie byl karambit pravděpodobně původně minangkabauskou zbraní a podle folkloru ho inspirovaly tygří drápy. Spojení karambitu se stylem harimau jsme v pramenech nenašli. Wikipedie dále uvádí černý oděv, volný ve stehnech (endong nebo galembong), s minangkabauskou čelenkou deta.
Časté otázky
Co znamená harimau v názvu stylu?
Harimau znamená v indonéštině tygr. Draeger v roce 1972 uvádí, že se styl někdy nazývá také silat kuching, tedy kočičí silat, ale tygří označení je oblíbenější.
Kdo harimau založil a kdy?
Zakladatele ani rok vzniku se nám doložit nepodařilo. Wikipedie uvádí legendu o Datuku Suri Dirajovi a roce 1119, ale tento údaj nemá oporu v pramenech, které jsme našli.
Proč se v harimau bojuje z nízkého postoje a ze země?
Podle Draegera se styl vyvinul z nutnosti bojovat na mokrém a velmi kluzkém podkladu, kde se vzpřímený postoj nehodí, a také proto, aby se dal vyrovnat pád ze stoje na zem.
Je minangkabauský harimau totéž co malajský Silat Harimau?
Ne. Malajsijský inventář nehmotného dědictví zapisuje Silat Harimau (Tiger) jako malajský styl, inspirovaný pohybem tygra. Minangkabauské silek harimau pochází ze západní Sumatry a jde o jiné umění stejného jména.
Existují v harimau stupně nebo pásy?
Pro harimau jako celek jsme žádný systém stupňů nenašli. V linii Damam Syekh Kukut v Solok se podle Csjar 2019 žáci na stupně nedělí.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.