Silat Cimande

Základní informace

ZakladatelAbah Kahir (Pak Kahir)

Země původuIndonésie

RegionAsie

Hlavní zaměřeníKombinované

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Silat Cimande

Silat Cimande je sundánský styl pencak silatu ze Západní Jávy. V pramenech se píše také Tjimande a Wikipedie v indonéštině uvádí i název maenpo Cimande. Výzkum z let 1977 až 1978, který cituje Heryana 2018, ho řadí mezi tři hlavní aliran západojávského silatu spolu s Cikalongem a Timbanganem. Za zakladatele se považuje Abah Kahir, jehož jméno se píše různě, třeba Khaer, Kair nebo Kaher. Rok vzniku se nám doložit nepodařilo. Okresní úřad Bogor klade začátky do šestnáctého až sedmnáctého století, Draeger 1972 píše jen, že styl vznikl před dvacátým stoletím. Letopočty, které se opakují na webech škol a v blozích, jsme v odborných pramenech nenašli. Technicky jde podle Draegera hlavně o systém paží a rukou. Cvičenec stojí v hlubokém širokém postoji, drží lokty u těla a pracuje kruhovými pohyby rukou. Kopy jsou nízké a většinou přímé čelní. Draeger píše, že úder paže má tolik síly, že rozbije kokosový ořech. Velký důraz se klade i na studium zbraní, od hole po nože parang a golok. Duchovní výuka se podle Heryany dává po jurusech nebo současně s nimi a má podobu žákovského slibu. Dnes se Cimande učí v Bogoru a okolí a v září 2025 se v Caringinu konal šampionát s 246 závodníky. V roce 2022 ministerstvo školství a kultury prohlásilo Penca Aliran Cimande za nehmotné kulturní dědictví Západní Jávy.

Historie

Draeger 1972 píše, že Tjimande se soustředí v oblasti Tjiawi, ale vyvinulo se před dvacátým stoletím v blízké oblasti Sukabumi u Tjisarua. Jako zakladatele jmenuje Kaira, který už podle něj nežil, a jeho vynikajícího žáka Atmu, tehdy zhruba šedesátiletého dělníka na čajové plantáži. Chambers, Draeger a Alexander 1970 píší, že se styl vyvinul v mokrých nížinách a dnes je omezen téměř výhradně na Sundánce v Západní Jávě.

Čím se liší

Draeger 1972 píše, že hlavní Tji styly v horách Západní Jávy mezi Bogorem a Bandungem mají méně čelního kontaktu s protivníkem než většina jiných jávských stylů a klíčovou metodou je kruhový úhyb. Od Cikalongu se Tjimande podle něj liší tím, že smí použít pěst a blokuje nepodepřenou paží, zatímco Cikalong dává přednost otevřené ruce a blokující paži podpírá zespodu volnou rukou. Podle Suwity, zakladatele školy Cimande Tengah v Bantenu, kterého cituje web Good News From Indonesia, se Cimande dělí na tři větve: Cimande Hilir v Karawangu, Cimande Tengah v Bantenu a Cimande Girang v Bogoru. Podle něj mají všechny větve 33 jurusů holých rukou. Jde o tvrzení jednoho mistra. Cimande se v pramenech objevuje i jako možný původ umění mimo Jávu. Depdikbud 1985 uvádí, že balijské perkumpulan Bhakti Negara a Kertha Wisesa podle základních pohybů a informantů pocházejí z aliran Cikaret a Cimande. O Kertha Wisesa píše, že její původ je aliran z Cimande v Západní Jávě a hlavní osobností, která ji rozvíjela na Bali, byl Pak Raka Gunung. Prvky Cimande jsou v těchto spolcích podle zprávy stále zřetelné a někteří starší představitelé ovládají jurusy Cimande kompletně.

Technika

Draeger 1972 popisuje Tjimande jako systém hlavně paží a rukou, který ale umí použít i nohy a chodidla s velkou silou. Kopy se omezují na nízké cíle a bývají většinou přímé čelní. Cvičenec drží lokty u těla, ruce má otevřené nebo sevřené v pěst a při postupu dělá kruhové pohyby rukama. Postoj je obvykle hluboký přikrčený se široce rozkročenýma nohama, pokrčenými koleny a vzpřímeným trupem. Heryana 2018 uvádí široký postoj a otevřenou ruku jako rys aliran Cimande. Chambers, Draeger a Alexander 1970 doplňují, že postoje Tjimande jsou méně vzpřímené než u jiných jávských stylů a pohyby se dělají opatrně, jako by bojovník chtěl zabránit mokrým a kluzkým místům na zemi. Útok protivníka odráží chytrým paradováním rukama a pažemi, neutralizuje ho dalším krycím pohybem a téměř současně provede protiútok. Draeger popisuje, že při střetu cvičenec dupne zadní nohou do země a obratnými pohyby rukou odvede útok do neškodného směru. Údery paže soustředí sílu podle Draegera ne do hrany ruky jako japonské karate, ale do zápěstí. Překlad eseje z časopisu Gema Pencak Silat, který zveřejnil web komunity Cimande, rozlišuje u sady Kelid údery tonjok (pěst), teke (články prstů), tewekan (ploché bodnutí konečky prstů), kedutan (dlaň), guaran (vnější nebo vnitřní strana ruky) a singgulan (zápěstí). Jde o údaj z webu komunity o sobě.

Trénink

Draeger 1972 uvádí, že Tjimande klade velký důraz na studium zbraní. Jmenuje hůl, vidlicový obušek tjabang, krátký nůž, dlouhý nůž parang, těžký sekací nůž golok a malý vrhací nůž. Základní taktika podle něj počítá s nejméně třemi protivníky, kteří se blíží ke cvičenci, a s růstem dovednosti se účinně zvládá pět, osm i dvanáct protivníků. Podle překladu eseje z časopisu Gema Pencak Silat na webu cimande.com má kmenová sada Kelid Cimande 33 jurusů. Začíná tonjok bareng, tonjok saubelah a kelid selup a končí pakala alit a pakala gede. Jurus Kelid se cvičí obvykle ve dvojicích vsedě, dva cvičenci naproti sobě mají jednu nohu nataženou a druhou pokrčenou a provádějí údery a obrany vsedě, aby si rozvinuli představu o volbě postoje a pohybu ve stoje. Jurus Pepedangan se cvičí s bambusem místo golok. Jurus Tepak Selancar je předváděcí forma doprovázená hudbou pencak, ve které hrají dva velké bubny indung, dva menší kulantir, trumpeta a malý gong kempul nebo bende. Draeger o všech stylech Západní Jávy s předponou Tji píše, že duševní disciplína je vysoká a fyzické schopnosti se zvyšují pravidelným postem, od kterého se čeká uvolnění vnitřní síly. Při některých tréninkových seancích vyhrává ten, kdo získá dotyk na trupu cvičebního partnera.

Stupně a postup

Systém stupňů, pásů ani šerp jsme v pramenech nenašli. Doložené je spíš přijetí žáka. Heryana 2018 píše, že duchovní výuka se u aliran Cimande a Cikalong dává po výuce jurusů nebo současně s ní a má podobu talek, což je žákovský slib či přísaha. Samotnou nauku, patalekan, nepovažuje za zdroj pohybů a podle něj se obě školy dají bez ní naučit. Podle překladu eseje z časopisu Gema Pencak Silat na webu cimande.com musí uchazeč před vstupem do výcviku projít tradičním sedmidenním půstem. Poté se předčítá přísaha Patalekan Cimande o 14 bodech, zatímco Wikipedie v indonéštině uvádí 13 bodů. Mezi body je věrnost Bohu, úcta k rodičům, učiteli a vládě, zákaz hazardu, krádeže, lži, opilosti a drog a slib, že učení Cimande není na předvádění, ale na bezpečí na zemi i v nebi. Při vysvětlování přísahy učitel drží žáka za ruce jako symbol přijetí, pronese modlitbu tawasul a vykape žákovi do očí směs vody a výluhu z betelu. Obřad se jmenuje keceran a má zostřit zrak. Jde o údaj z webu komunity o sobě, který jsme z odborných pramenů nepotvrdili.

Dnes

Okresní úřad Bogor uvádí, že 6. září 2025 se v Padepokan Silat Cimande v obci Caringin konal festival a šampionát Cimande. Zúčastnilo se 246 závodníků z více než deseti škol z oblasti od Bogoru po Sukabumi a soutěžilo se v devíti původních kategoriích, mezi nimi tunggal, rampak, adu bincurang a tradiční kelid. Podle zpravodajství IDX Channel z 13. prosince 2022 prohlásilo ministerstvo školství, kultury a výzkumu v roce 2022 devatenáct kulturních produktů Západní Jávy za nehmotné kulturní dědictví, mezi nimi Penca Aliran Cimande. Certifikáty převzal 9. prosince 2022 v Jakartě guvernér Ridwan Kamil. Číslo záznamu v rejstříku dědictví jsme neověřili.

Zajímavosti

Draeger 1972 píše, že úder paže u Tjimande je zničující a cvičenec v něm vyvine dost síly, aby rozbil kokosové ořechy. Wikipedie v indonéštině i web Good News From Indonesia uvádějí, že betawský hrdina Si Pitung se učil u Eyanga Khaera nebo z této školy vzešel. Domníváme se, že jde o lidové vyprávění, protože Pitung je postava z konce devatenáctého století a weby škol kladou zakladatele do osmnáctého a počátku devatenáctého století. Důkaz jsme nenašli. Student IAIN Syekh Nurjati uvádí ve své kvalifikační práci, že jméno Tjimande znamená Air Suci, tedy svatá voda. Je to názor autora práce, který jsme v odborných pramenech nenašli.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.