Tai Chi styl Chen

Základní informace

Zakladatel

Chen Wangting

Mistři a osobnosti

Chen XiaowangChen FakeChen ChangxingChen Peishan

Země původuČína

RegionAsie

Hlavní zaměřeníChvaty

Úroveň kontaktuLehký kontakt

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Srovnání

Katalogy a databáze pro Tai Chi styl Chen

O bojovém umění Tai Chi styl Chen

Styl Chen je rodinný styl taijiquanu z vesnice Chenjiagou v provincii Henan. Za zakladatele je veden Chen Wangting, činný na konci 16. století, který podle rodového podání sjednotil výcvik vesnice do sedmi sestav a opřel se o příručku generála Qi Jiguanga. Jak rodina ke svému bojovému stylu přišla, prameny jasně neříkají. Doloženě se styl až do roku 1928 učil jen v okolí vesnice, pak ho Chen Fake přenesl do Pekingu. Technicky ho charakterizuje navíjení hedvábí (chansijin), střídání pomalých a rychlých pohybů a výbuchy síly fajin. Cvičí se ve třech rámcích, Laojia, Xinjia a Xiaojia, každý s první a druhou sestavou. Druhá sestava Erlu, zvaná též Paochui, je rychlejší a výbušnější než první sestava Yilu. Počty pohybů se liší podle verze a učitele. K výcviku patří stání zhan zhuang, qigong navíjení hedvábí a zbraně, historické příručky stylu popisují kopí, hůl, šavli a meč. Pro soutěže vznikla sestava o 56 pohybech a ve vesnici Chenjiagou se koná mezinárodní mistrovství stylu Chen. V roce 2006 byl taijiquan stylu Chen zapsán na státní seznam nehmotného kulturního dědictví ČLR. Do světa se začal šířit v 80. letech 20. století. Ze stylu Chen vyšel Yang Luchan, první doložený žák mimo rodinu a zakladatel stylu Yang.

Historie

Styl Chen (Chen Style Tai Chi) je rodinný styl taijiquanu spojený s vesnicí Chenjiagou v okrese Wenxian v provincii Henan. Rodina Chen má podle pozdějších dokumentů pocházet z okresu Hongtong v provincii Shanxi a její předek Chen Bu se měl do okresu Wen přesunout ve 13. nebo 14. století. Jak rodina k vlastnímu bojovému stylu přišla, není jasné a rodová podání si odporují. Za zakladatele stylu je veden Chen Wangting, devátá generace vesnice, činný na konci 16. století. Podle podání sjednotil existující výcvik do sedmi sestav a opíral se o 16 stylů z příručky Jixiao xinshu generála Qi Jiguanga. Chen Changxing (1771–1853) materiál zúžil na dvě sestavy, Yilu a Erlu, a Chen Youben ze stejné generace je spojován s malým rámcem Xiaojia. Chen Changxing přijal Yang Luchana jako prvního doloženého žáka mimo rodinu. Do roku 1928 se styl vyučoval jen v okolí vesnice Chen. Toho roku odešel Chen Fake (narozen 1887) na pozvání synovce Chen Zhaopeie učit do Pekingu a zůstal tam až do smrti, kterou prameny kladou do roku 1957, nebo 1958. Mezinárodní šíření začalo v roce 1981 a v roce 1983 vyjeli na zahraniční cestu Chen Xiaowang, Chen Zhenglei, Wang Xian a Zhu Tiancai, označovaní jako čtyři „buddhovští válečníci“.

Čím se liší

Státní portál nehmotného dědictví ČLR uvádí pro styl Chen pět znaků: pevnost s měkkostí, střídání rychlého a pomalého, spojení yin a yang, vnitřní i vnější cvičení a spirálové navíjení hedvábí. Ostatní styly se od něj odvozují. Yang Luchan při výuce v Pekingu podle portálu upravil náročné pohyby starého rámce, skoky, pády a dupání, a styl Yang charakterizují otevřené rozvinuté postoje a sestava o 108 pohybech. Wu Yuxiang, zakladatel stylu Wu (Hao), se roku 1852 učil čtyřicet dní malý rámec u Chen Qingpinga v Zhaobao. Styl He ze Zhaobao se podle portálu opírá hlavně o teorii. Sun Lutang roku 1918 spojil taijiquan s xingyiquanem a baguazhangem. Uvnitř stylu se liší starý a nový rámec. Podle Chen Xiaoxinga má nový rámec Xinjia menší kruhy, výraznější rotaci pasu, víc výbušných úderů fajin, pák qinna a skoků.

Technika

Styl Chen se cvičí ve třech rámcích, z nichž každý má první a druhou sestavu. Počty pohybů se liší podle verze a učitele. Státní portál nehmotného dědictví ČLR uvádí velký rámec se 74 a 41 pohyby, malý rámec se 72 a 42 a nový rámec Xinjia s 83 a 71. Hong Junsheng ve své praktické metodě počítá 81 a 64 pohybů. Původní Chen Wangtingova sestava Paochui měla 71 forem a dnes bývá známa jako druhá sestava Erlu. Kdo dal Xinjia jméno, je sporné. Podle Zhu Tiancaie název vymysleli cvičící ve vesnici Chen, Chen Yu zpochybňuje, že by ho používal Chen Fake nebo Chen Zhaokui. Chen Fake nový rámec propagoval v pozdější části života, písemný text po sobě nezanechal. Historické příručky stylu popisují kopí, hůl, širokou šavli a rovný meč, u Chen Wangtinga jsou jako zbraňové sestavy vyjmenovány šavle, meč, hůl a hák. Ze zkrácených sestav vytvořil Chen Xiaowang sestavu o 38 pohybech a v roce 1995 o 19 pohybech, Chen Zhenglei o 18 a Zhu Tiancai v roce 1997 o 13 pohybech.

Trénink

Styl Chen má podle státního portálu nehmotného dědictví ČLR pět druhů tlačících rukou tuishou: wanhua, dingbu, huobu, dalu a luan caihua. Zbraňové sestavy zahrnují šavli jednoruční o 23 a obouruční o 35 pohybech, meč jednoruční o 49 a obouruční o 39 pohybech a dále kopí a hůl. Pomůckami výcviku jsou kůly meihua zhuang, taiji koule, železné cihly a zvedání kamenů. Chen Xiaoxing v rozhovoru pro časopis Tai Chi uvedl, že se v Chenjiagou jako první učí starý rámec Laojia, zatímco v Pekingu nový rámec Xinjia, a obojí považuje za základní sestavy téhož stylu. Druhá sestava, dělová pěst Paochui, se podle něj cvičí až po první a rozvíjí vytrvalost a výbušnou sílu.

Stupně a postup

Vlastní stupňový řád stylu Chen jsme v pramenech nenašli. Čínská asociace wushu zavedla roku 1998 po celé zemi systém duanwei s devíti stupni ve třech úrovních, počáteční, střední a vysoké. Taijiquan je podle odborného článku jednou z dvanácti pěstních disciplín zkoušky a uvádějí se v něm styly Chen, Yang, He, Wu a Sun. Podle pravidel platných od 28. ledna 2021 lze titul duanwei odejmout, například za padělání osvědčení nebo samozvaný titul velmistra. Soutěžní sestava 24 pohybů vznikla roku 1956, ale ze stylu Yang, ne Chen.

Pro koho

Ze studií, které výslovně pracovaly se stylem Chen, známe tři. Liu a kol. (International Journal of Environmental Research and Public Health 2019) randomizovali 43 lidí ve věku 50 a více let s chronickou nespecifickou bolestí zad. Skupina 15 lidí cvičila 16 pohybů stylu Chen 60 minut třikrát týdně po 12 týdnů. Bolest na vizuální analogové stupnici u ní klesla z 5,67 na 3,47 cm, ve skupině stabilizace trupu na 4,27 cm a u kontrol zůstala 5,85. Propriocepce kloubů se nezlepšila, autoři upozorňují na malý vzorek a nežádoucí události článek neuvádí. Zou a kol. (Brain Sciences 2019) rozdělili 80 lidí starších 55 let mezi upravený styl Chen o 18 pohybech a sestavu 24 ze stylu Yang. Po 12 týdnech se skupina upraveného stylu Chen podle abstraktu zlepšila významněji v kognici, stoji na jedné noze, testu Timed Up and Go, vstávání ze židle i šestimetrové chůzi. Šlo o upravenou formu, ne o tradiční sestavy. Jiné srovnání náročnosti nebo zátěže stylů Chen a Yang jsme nenašli. Liu a kol. (Medical & Biological Engineering & Computing 2023) měřili 13 zkušených cvičenců stylu Chen ve čtyřech pohybech. Pohyby vyžadovaly větší sílu svalů dolních končetin a vedly k větším silám v koleni než hluboký dřep, u pohybů stretch down a part the wild horse’s mane s vyšším zatížením vnitřní strany kolene. Autoři proto u osteoartrózy kolene doporučují vyšší postoj a menší ohnutí kolene.

Soutěže

Pro soutěže vznikla sestava stylu Chen o 56 pohybech, kterou vypracoval Kan Gui Xiang z Pekingského institutu sportu pod Čínskou národní asociací wushu. Rok jejího vzniku ani to, zda je povinnou sestavou IWUF, se nám doložit nepodařilo. Chen Xiaowang je uváděn jako technický poradce standardizovaných soutěžních sestav stylů Chen, Yang, Wu a Sun. Sám vyhrál taijiquan na čínském národním turnaji wushu tři roky po sobě od roku 1980 a v roce 1985 získal titul na prvním mezinárodním turnaji wushu v Xi’anu. Ve vesnici Chenjiagou se koná mezinárodní mistrovství výslovně ve stylu Chen. Ze soutěžních kategorií jsme doložili jen soutěž s vějířem, o kategoriích sestav a tuishou jsme údaj nenašli.

Dnes

Taijiquan stylu Chen byl v roce 2006 zapsán do první dávky státního seznamu nehmotného kulturního dědictví ČLR s regionem Chenjiagou v okrese Wenxian, městě Jiaozuo. Zápis UNESCO z roku 2020 se týká taijiquanu jako celku, ne samotného stylu Chen. Za současného představitele stylu bývá považován Chen Xiaowang, narozený 20. 10. 1945. Od sedmi let se učil u otce Chen Zhaoxua a později u strýců Chen Zhaopiho a Chen Zhaokuie. Číslování generací se u něj v pramenech rozchází, stejně jako u Chen Changxinga, kterého jeden pramen řadí do 6. a druhý do 14. generace.

Zajímavosti

Čínská asociace wushu udělila městu Jiaozuo roku 2005 titul Svatá země taiji a okres Wen byl roku 2007 dvěma národními asociacemi uznán za rodiště taijiquanu. Do UNESCO podalo společnou žádost sedm komunit stylů Chen, He, Yang, Wu, Wu (Hao), Li a Wang Qihe a taijiquan byl zapsán v prosinci 2020. Chen Fake přijel učit do Pekingu roku 1928 a mezi jeho žáky byl podle agentury China News Service i mistr pekingské opery Yang Xiaolou. Čínský název taijiquan znamená podle Britanniky pěst nejvyšší krajnosti.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.