Bartitsu
Sebeobranný systém, který Edward William Barton-Wright představil roku 1899 v časopise Pearson's Magazine. Spojoval jujutsu, box, savate a boj vycházkovou holí.
Základní informace
Spojené královstvíCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Bartitsu
O bojovém umění Bartitsu
Bartitsu je sebeobranný systém, který v Londýně na přelomu 19. a 20. století sestavil anglický inženýr Edward William Barton-Wright. Nejstarším dokladem systému je jeho článek The New Art of Self Defence v časopise Pearson's Magazine z března 1899. Spojoval jujutsu, které se Barton-Wright učil během tříletého pobytu v Japonsku, s boxem, savate a bojem vycházkovou holí. Graham Noble (Journal of Asian Martial Arts, 1999) píše, že Barton-Wright byl prvním, o kom ví, kdo se pokusil spojit prvky různých bojových umění do uceleného systému sebeobrany. Do Anglie přivedl japonské instruktory Yukio Tani a Sadakazu Uyenishi a jeho klub sídlil na Shaftesbury Avenue v Londýně. Podle anglické Wikipedie klub v polovině roku 1902 už jako škola nefungoval. Barton-Wright podle Noblea učil zřejmě až do dvacátých let 20. století, bartitsu ale upadlo a brzy se zapomnělo. Připomíná ho Arthur Conan Doyle, u něhož se Sherlock Holmes zmiňuje o japonském zápasu baritsu. Dnešní bartitsu je rekonstrukce podle dobových článků, kterou podle anglické Wikipedie od roku 2002 rozvíjí sdružení Bartitsu Society.
Historie
Edward William Barton-Wright se podle Grahama Noblea (Journal of Asian Martial Arts, 1999) narodil v listopadu 1860 v Indii. Jako inženýr provozoval důlní koncese ve Španělsku a Portugalsku a pak působil v Egyptě, v Japonsku a v Průlivových osadách. Během tříletého pobytu v Japonsku se učil jujutsu u nejmenovaného učitele, který se zaměřoval na kata, a potom chodil na lekce do školy, kterou vedl Jigoro Kano. Sám přiznal, že vyšší formy umění se nenaučil.
Číst dál
V březnu 1899 vydal v časopise Pearson's Magazine článek The New Art of Self Defence a v dubnu 1899 jeho druhou část. Napsal v ní, že svému novému umění sebeobrany, které zahrnuje tři sta způsobů útoku a protiútoku, dal jméno Bartitsu a že nápady na mnohé z metod získal v Japonsku. Green (Martial Arts of the World, 2001) řadí vydání článku k roku 1899. Barton-Wright napsal kontaktům v Japonsku a požádal o odborníky. Přijeli Yukio Tani a Sadakazu Uyenishi, kteří se podle Noblea stali dvěma průkopníky jujutsu a juda v Anglii. Klub sídlil na Shaftesbury Avenue v Londýně a Alfred Hutton ho v knize The Sword and the Centuries (1901) označil za ústředí starého alžbětinského šermu v Anglii. Dne 11. prosince 1901 se v londýnské St. James's Hall konal turnaj bartitsu. Boj vycházkovou holí na něm předvedl instruktor Pierre Vigny s panem Noelem ze školy Bartitsu School of Arms a vystoupili i Uyenishi a Tani. Když Tani odešel od Barton-Wrighta a jeho manažerem se stal William Bankier, zůstal Barton-Wright podle Noblea stranou rozmachu jujutsu. Učil zřejmě až do dvacátých let 20. století, bartitsu ale upadlo a brzy se zapomnělo. Anglická Wikipedie uvádí, že klub v polovině roku 1902 už jako škola bojových umění nefungoval. Barton-Wright zemřel roku 1951 ve věku 90 let a byl pohřben v neoznačeném hrobě.
Technika
Barton-Wright shrnul princip svého umění v Pearson's Magazine (březen 1899) do tří zásad: narušit rovnováhu útočníka, zaskočit ho dřív, než znovu získá rovnováhu a může použít svou sílu, a v případě potřeby vystavit jeho klouby tlaku, kterému anatomicky a mechanicky nemohou odolat. Jako klouby vyjmenoval krk, rameno, loket, zápěstí, záda, koleno a kotník. Systém měl podle něj asi tři sta různých hodů, útoků, protiútoků a triků založených na rovnováze a páce.
Číst dál
V dubnovém článku napsal, že systém nemá nahradit box, šerm, zápas ani savate, ale spojuje jejich nejlepší prvky. V přednášce pro Japan Society v Londýně, otištěné roku 1902, řekl, že judo a jujutsu nejsou určeny jako hlavní prostředek proti boxerovi nebo kopajícímu soupeři, ale jen pro boj zblízka. Aby se k němu člověk dostal, musí podle něj rozumět boxu a kopům. Bartitsu podle té přednášky zahrnovalo box, použití nohou a vycházkové hole a jako boj zblízka judo a jujutsu. Boj vycházkovou holí připsal Barton-Wright ve dvou článcích z ledna a února 1901 švýcarskému profesorovi zbraní, kterým byl Vigny. Graham Noble uvádí, že Pierre Vigny byl učitelem la boxe française. Reportér časopisu Sandow's Magazine (leden 1902) popsal Vignyho hru s holí jako založenou na stejných principech jako singlestick, s tím rozdílem, že hůl lze při krytu uchopit oběma rukama jako quarterstaff a v útoku ji přehazovat z ruky do ruky. Jaký styl jujutsu ukazují fotografie v Pearson's Magazine, podle Noblea není známo.
Trénink
Podle Mary Nugent, jak ji cituje anglická Wikipedie, musel žák před zařazením do skupiny absolvovat soukromé lekce. Deník.cz (2017) uvádí totéž a zmiňuje i dechová cvičení a kruhový trénink. Anglická Wikipedie dodává, že dechová cvičení vedla od poloviny roku 1901 Kate Behnke a že se žáci podle listu The Sketch z 10. dubna 1901 možná střídali u jednotlivých specializovaných instruktorů.
Dnes
Dnešní bartitsu je rekonstrukce podle dobových článků. Podle anglické Wikipedie vzniklo roku 2002 mezinárodní sdružení nadšenců Bartitsu Society, které se věnuje výzkumu a obnově systému. Sdružení podle téhož zdroje rozlišuje kanonické bartitsu, tedy sekvence, které popsali Barton-Wright a jeho spolupracovníci v letech 1899 až 1902, a neo-bartitsu, moderní interpretace podle příruček bývalých instruktorů klubu a jejich žáků do počátku dvacátých let 20. století. Barton-Wrightovy články, které v Britské knihovně dohledal Richard Bowen, začal podle anglické Wikipedie roku 2001 znovu zveřejňovat web EJMAS. Bartitsu Society na svých stránkách uvádí, že v prosinci 2022 vyšel třetí svazek The Bartitsu Compendium, a dokument Bartitsu: The Lost Martial Art of Sherlock Holmes označuje za první a jediný celovečerní dokument o bartitsu. Deník.cz v roce 2017 uvedl, že nové kluby působí hlavně ve Spojených státech a Velké Británii a také v Kanadě a Německu. Robert Waschka, lektor bartitsu a šermu při Domě rytířských ctností v Brně, tehdy Deníku řekl, že se pravidelně zápasí s kontaktem.
Zajímavosti
V povídce The Adventure of the Empty House říká Sherlock Holmes, že má jisté znalosti baritsu, japonského systému zápasu, které mu už několikrát posloužily. Díky nim se u vodopádu vysmekl Moriartymu ze sevření a Moriarty spadl. Časopis History Today píše, že slovo baritsu je zkomolenina názvu bartitsu, převzatá nejspíš z článku v listu The Times z roku 1901. Barton-Wright v Pearson's Magazine o sobě napsal, že ho za dlouhého pobytu v Portugalsku opakovaně napadli muži s nožem nebo se šestistopou holí a on je bez hole v ruce zneškodnil. Redakce časopisu popsala ukázku, při níž ho pan Chipchase, amatérský mistr v cumberlandském a westmorlandském zápase, opakovaně nedokázal přemoci. V pozdějších letech se Barton-Wright podle Noblea věnoval léčbě artritidy a revmatismu teplem, světlem a elektřinou.
Časté otázky
Kdo vytvořil bartitsu?
Anglický inženýr Edward William Barton-Wright, který se během tříletého pobytu v Japonsku učil jujutsu. Systém představil v březnu 1899 v časopise Pearson's Magazine a v Londýně pro něj otevřel klub na Shaftesbury Avenue.
Co znamená baritsu u Sherlocka Holmese?
V povídce The Adventure of the Empty House Holmes uvádí, že se díky znalosti baritsu, které nazývá japonským systémem zápasu, vysmekl Moriartymu ze sevření. Časopis History Today pokládá slovo za zkomoleninu názvu bartitsu, převzatou nejspíš z článku v The Times z roku 1901.
Cvičí se bartitsu dnes?
Ano, jako rekonstrukce podle dobových článků. Podle anglické Wikipedie se jí od roku 2002 věnuje mezinárodní sdružení Bartitsu Society. Deník.cz v roce 2017 psal o klubech hlavně ve Spojených státech a Velké Británii a o lektorovi v Brně.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.