Anko Itosu

Základní informace

Datum narození1831

Datum úmrtí11. 3. 1915

Země původuJaponsko

PovoláníÚředník

Také známý jakoIchiji Anko

Biografie

Anko Itosu byl okinawský mistr karate ze Shuri, tvůrce kat Pinan a autor dopisu Deset zásad karate z roku 1908. Podle Wikipedie se narodil roku 1831 ve čtvrti Gibo v Shuri, jiné prameny uvádějí rok 1830 nebo 1832. Zemřel v Shuri roku 1915, Wikipedie uvádí 11. března, Tom Ross na webu Fightingarts 26. ledna.

Pocházel z nižší šlechty pechin a byl vzdělán v čínské klasice a kaligrafii. Stal se úředníkem rjúkjúské vlády, podle Wikipedie tajemníkem posledního krále až do zrušení království roku 1879, Ross to označuje za nepotvrzené. Kdo byl jeho hlavním učitelem, je sporné: tradice uvádí Sokona Matsumuru, Choki Motobu roku 1932 napsal, že se učil u Nagahamy z Naha, a Gichin Funakoshi uváděl Gusukumu z Tomari.

Roku 1901 začal učit karate na základní škole v Shuri a roku 1905 na první prefekturní střední škole a na učitelské škole. Pro školní výuku vytvořil pět kat Pinan, v Japonsku známých jako Heian, které se podle Kinja původně jmenovaly Channan. Podle Iwaie možná vytvořil i Kusanku Sho a Passai Sho a podle Kinja a Murakamiho doplnil Naifanchi Nidan a Sandan. V říjnu 1908 napsal dopis Tode Jukun, Deset zásad karate, adresovaný ministerstvu školství a ministerstvu války.

Mezi jeho žáky patřili Gichin Funakoshi, Choki Motobu, Kenwa Mabuni, Chibana Choshin, Yabu Kentsu a Shinpan Shiroma. Jeho fotografie známé nejsou a dochované obrázky jsou podle Rosse kompozity.

Mládí a začátky

Anko Itosu se podle Wikipedie narodil roku 1831 ve čtvrti Gibo v Shuri, hlavním městě Království Rjúkjú. Jiné prameny uvádějí rok 1830 nebo 1832. Pocházel z nižší šlechty pechin a z rodiny s postavením keimochi, vzdělání získal v čínské klasice a kaligrafii.

Podle Toma Rosse složil zkoušky pro státní službu, k nimž mu pomohl blízký přítel Anko Azato, a stal se úředníkem rjúkjúské vlády. Wikipedie uvádí, že byl tajemníkem posledního krále až do zrušení království Japonskem roku 1879, Ross toto tvrzení označuje za nepotvrzené.

Výcvik a učitelé

Podle Wikipedie byl jeho prvním učitelem todi Nagahama Chikudun Pechin a poté Sokon Matsumura. Prameny se ale rozcházejí. Choki Motobu roku 1932 napsal, že Itosu opustil Matsumuru a učil se u Nagahamy z Naha, který ho pak označil za svého žáka. Gichin Funakoshi ve svých knihách z let 1925 a 1935 uvádí, že Itosu následoval Gusukumu z Tomari, což Tom Ross považuje za nejpravděpodobnější výklad.

Škola Itosu-ryu uvádí i výcvik u Kosaku Matsumory z Tomari, nezávislý doklad jsme nenašli. Vyvozujeme, že Itosu poznal tradice Shuri i Tomari, kata Rohai a Wanshu, které měl v osnovách, patří podle Rosse do tomarijské tradice.

Přínos a inovace

Roku 1901 začal učit karate na základní škole Shuri Jinjo a roku 1905 na první prefekturní střední škole a na prefekturní učitelské škole pro muže. Pro školní výuku vytvořil pět kat Pinan, japonsky Heian. Podle Kinja z roku 1956 se původně jmenovaly Channan a Motobu roku 1934 uvedl, že Itosu žákům řekl, že název Pinan je lepší. Podle Iwaie možná vytvořil Kusanku Sho a Passai Sho a upravoval Kusanku Dai pro tělesnou výchovu, podle Kinja a Murakamiho doplnil Naifanchi Nidan a Sandan.

V říjnu 1908 napsal dopis Tode Jukun, Deset zásad karate, adresovaný ministerstvu školství a ministerstvu války. Doporučuje v něm zavést karate na základních školách, vyškolit učitele a cvičit na makiwaře sto až dvě stě úderů denně každou rukou. Zásady vyšly tiskem roku 1938 v knize Karate-do Taikan Genwy Nakasoneho. Ross upozorňuje, že se anglické překlady v částech výrazně liší.

Filozofie a principy

V dopise z roku 1908 Itosu píše, že karate nevzešlo z buddhismu ani konfucianismu a že se ho nelze dostatečně naučit v krátké době. Doporučoval v něm každodenní trénink a výuku karate ve školách. Znění známe z anglického překladu Patricka McCarthyho, japonský originál jsme neviděli.

Legendy a doložená fakta

Tradice označuje Itosua za hlavního žáka Sokona Matsumury, Tom Ross to s odkazem na Motobua a Funakoshiho považuje za nepřesné nebo přehnané. Podle jedné legendy se Itosu naučil Naifanchi od čínského námořníka ztroskotaného v Tomari, Murakami naopak uvádí, že ho učil Matsumura.

Rozšířený příběh o sandálu přivázaném ke zdi místo makiwary pochází podle Wikipedie z jediného pramene. O kata Channan se píše jako o ztracené Itosuově kata, Swift z písemných pramenů vyvozuje, že šlo o předchůdce Pinan a postupný vývoj. Itosuovy fotografie nejsou známy, obrázky, které kolují, jsou podle Rosse kompozity.

Odkaz

Mezi jeho žáky patřili podle Wikipedie Yabu Kentsu, Hanashiro Chomo, Gichin Funakoshi, Kenwa Mabuni, Chibana Choshin, Choki Motobu, Moden Yabiku, Anbun Tokuda a Kanken Toyama. Kata Pinan se přes ně dostala do Shotokanu, Shito-ryu i dalších stylů. Wikipedie uvádí, že ho mnozí považují za otce moderního karate, tento titul se ale dává i Funakoshimu.

Podle Rosse získalo karate pozornost jako výcvik mladých mužů po ukázkách pro námořnictvo roku 1912. Itosu zemřel v Shuri roku 1915, Wikipedie uvádí 11. března, Ross 26. ledna. Jeho jméno nese styl Itosu-ryu, který se podle vlastního webu předával přes Kenwu Mabuniho a Ryusha Sakagamiho.

Učitelé, žáci a rodina

Propojená bojová umění

Katy a sestavy

Výroky