Aikido
合気道Japonské umění hodů a pák, které Morihei Ueshiba vyvinul z Daito-ryu aiki-jujutsu. Cvičí se hlavně v párových kata, soutěže má jen část škol.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Srovnání
Katalogy a databáze pro Aikido
O bojovém umění Aikido
Aikido vyvinul Morihei Ueshiba (1883–1969) koncem dvacátých a ve třicátých letech 20. století. Od roku 1915 studoval Daito-ryu aiki-jujutsu u Sokaku Takedy, v roce 1922 od něj dostal licenci kyoju dairi a oficiální vazba na Daito-ryu trvala do roku 1937. Své umění učil nejprve pod názvy aiki-jujutsu, Ueshiba-ryu a aiki budo, název aikido přijal v roce 1942. Dojo Kobukan v Tokiu založil v dubnu 1931, po válce se z něj stalo Hombu dojo nadace Aikikai.
Číst dál
Technika stojí na principech irimi (vstup) a tenkan (otočení), na hodech jako shiho nage a kote gaeshi a na pákách ikkyo až gokyo. Cvičí se ve stoje, vsedě (suwari waza) i v poloze hanmi handachi, kdy útočník stojí a obránce sedí. Atemi slouží jako úder na zranitelné místo nebo k odvedení pozornosti před hodem. Velká část technické struktury pochází z kenjutsu a k tradičním pomůckám patří bokken, jo a tanto. Trénuje se hlavně v párových kata: uke útočí, tori provádí techniku a role se střídají. Ukemi, tedy příjem techniky a bezpečný pád, je samostatná dovednost. Aikikai si ponechalo nesoutěžní trénink a Yoshinkan Goza Shiody (1955) volné randori běžně necvičí. Výjimkou je Shodokan Kenjiho Tomikiho, který soutěží v tanto randori, toshu randori a v hodnocené párové kata a kde obránce v randori klade odpor. Ki Society Koichiho Toheie pořádá soutěže v taigi. Stupně kyu a dan se mezi organizacemi liší a nejsou zaměnitelné, v Aikikai vydává osvědčení o stupních nadace s podpisem doshu. Studie Zetaruka a kol. (British Journal of Sports Medicine, 2005) zjistila úraz s výpadkem tréninku za rok u 51 % ze 47 aikidistů, s vyšším rizikem pro hlavu, krk a horní končetiny než u karate.
Historie
Aikido vyvinul Morihei Ueshiba (1883–1969) koncem 20. a ve 30. letech 20. století syntézou dřívějších studií. V roce 1911 cvičil judo u Kiyoichi Takagiho, od roku 1915 studoval Daito-ryu aiki-jujutsu u Sokaku Takedy v Engaru na Hokkaidu. V roce 1922 pobýval Takeda asi čtyři a půl měsíce u Ueshiby v Ayabe a 15. září mu udělil licenci kyoju dairi. Takedovy zápisy žáků (eimeiroku) vedou Ueshibu na 13 doložených seminářích z let 1915–1931, oficiální vazba na Daito-ryu trvala do roku 1937. Z Daito-ryu a učení Sokaku Takedy vychází i korejské hapkido. Jeho zakladatel Choi Yong-sool podle vlastního vyprávění studoval u Takedy asi 30 let, Takedovy záznamy ale potvrzují jen kratší studium. Páky na zápěstí a loket mají obě umění společné, liší se filozofií a provedením technik. Své umění učil Ueshiba nejprve jako aiki-jujutsu, Ueshiba-ryu a aiki budo. Název aikido přijal v roce 1942, kdy se jeho skupina připojila k Dai Nippon Butoku Kai. Dojo Kobukan v Tokiu založil v dubnu 1931, po válce se z něj stalo Hombu dojo. Minoru Mochizuki, žák Jigora Kana i Gichina Funakoshiho, byl v letech 1930–1931 uchi-deshi v Kobukan a pak otevřel v Shizuoce dojo Yoseikan. Po válce Mochizuki navštívil Francii v roce 1951, Koichi Tohei založil dojo na Havaji v roce 1953 a v roce 1955 následovala Velká Británie.
Technika
Technika stojí na principech irimi (vstup), tenkan (otočení), atemi, kokyu-ho (řízení dechu) a sankaku-ho (princip trojúhelníku). Páky tvoří pět učení ikkyo až gokyo, k základním hodům patří shiho nage (hod do čtyř směrů) a kote gaeshi (návrat předloktí). Cvičí se ve stoje (tachi waza), vsedě (suwari waza) i v poloze hanmi handachi, kdy uke stojí a tori sedí. Atemi slouží jako úder na zranitelné místo, nebo jako odvedení pozornosti před hodem. Yoshinkan vyučuje 6 kihon dosa (základních pohybů) a kolem 150 kihon waza (základních technik). Randori proti více útočníkům se vyžaduje pro vyšší stupně, v Shodokan probíhá jeden na jednoho a oba účastníci útočí i kontrují.
Trénink
Mnohá dojo začínají rozcvičkou junbi taiso s protahováním a nácvikem pádů. Pak převládá párové cvičení kata: uke útočí, tori provádí techniku a role se střídají. Ukemi, příjem techniky a bezpečný pád, je samostatná dovednost. Důraz leží na uvolnění, pohyblivosti kloubů, ohebnosti a vytrvalosti spíš než na síle. Míra odporu se liší podle školy. Kritici upozorňují, že slabé útoky uke vedou k podmíněným reakcím tori. Yoshinkan volné randori běžně necvičí, v Shodokan obránce v tanto randori proti cvičnému noži klade odpor. Styl Iwama cvičí zbraně aiki-ken a aiki-jo. Hombu dojo trénuje sedm dní v týdnu, doporučenou frekvenci tréninku jsme nenašli.
Stupně a postup
Aikido má žákovské stupně kyu s bílým pásem a mistrovské stupně dan s černým pásem. Standardy se mezi organizacemi liší, takže stupně nejsou zaměnitelné, a některá dojo stanovují minimální věk pro zkoušku na dan. Hombu dojo Aikikai zkouší pět stupňů kyu a dany 1. až 4. Na 5. kyu je potřeba 30 dnů tréninku, na 1. dan 70 dnů po 1. kyu a věk nejméně 15 let, na 4. dan věk nejméně 22 let. Mezinárodní předpisy Aikikai připouštějí dany 1. až 8. V Aikikai vydává osvědčení o stupních a instruktorské tituly nadace s podpisem doshu a Hombu certifikuje i stupně uznaných zahraničních organizací. Yoshinkan pořádá jedenáctiměsíční intenzivní kurz Senshusei, v Ki Society se studenti hodnotí v hodinách ki a aikida.
Pro koho
Hombu dojo Aikikai má ženskou a dětskou hodinu, věk a obsah jsme nenašli. Dětské programy a soutěže dalších škol ani studii u dětí jsme nenašli. Ki Society učí studenty všech věkových skupin. Zetaruk a kol. (British Journal of Sports Medicine, 2005) sledovali 47 aikidistů: úraz s výpadkem tréninku za rok utrpělo 51 % z nich, u 114 karatistů Shotokan ve stejné studii 30 %. Aikidisté měli vyšší riziko pro hlavu a krk, horní končetiny a měkké tkáně. Riziko rostlo s věkem od 18 let, 3 a více lety praxe a tréninkem nad 3 hodiny týdně. Autoři uzavírají, že bojová umění se zdají bezpečná pro mladé sportovce, zejména začátečníky. Saruhan a Bavli (2023) zjistili u 30 začátečníků po 8 týdnech aikida zlepšení statické rovnováhy. Přehled Szabolcse a kol. (2017, 20 článků) uvádí přínosy pro ohebnost a rovnováhu, ale i metodologické nedostatky.
Soutěže
Aikikai si ponechalo Ueshibův nesoutěžní trénink a Yoshinkan se soutěžím vyhýbá. Soutěže zavedl Shodokan judisty Kenjiho Tomikiho, který techniky stavěl podle toho, co fungovalo v judu. Shodokan soutěží v tanto randori, kde se soupeři střídají s cvičným nožem, v toshu randori beze zbraně a v embu, hodnocené párové kata. Boduje se tanto tsukiari 1, yuko 1, waza-ari 2 a ippon 4. Soutěže začaly v roce 1967 a mistrovství světa se koná každé dva roky. Část aikidistů je považuje za rozpor s duchem aikida. Ki Society soutěží v taigi s hodnocením rytmu, rovnováhy a použití ki.
Výbava
Cvičí se v keikogi (aikidogi), obvykle bílém, v tlusté judistické nebo tenké karatistické bavlněné verzi. Hakama nosí v mnoha školách držitelé danu nebo instruktoři. K tradičním pomůckám patří bokken (dřevěný meč), jo (krátká hůl) a tanto (nůž). V Shodokan tanto randori útočník používá cvičný nůž z gumy nebo vycpaný. Chrániče se k běžnému tréninku neuvádějí.
Filozofie
Deklarovaným cílem aikida je překonat sám sebe, ne pěstovat násilí. Ueshiba tento princip nazýval masakatsu agatsu katsuhayabi. V listopadu 1919 vstoupil v Ayabe do Omoto-kyo a setkání s Onisaburo Deguchim mu otevřelo přístup do vlivných politických a vojenských kruhů. Pojem takemusu aiki inspirovala práce Koun Nakanishiho o kotodama, s níž se Ueshiba seznámil po válce v Iwamě. Ki Society Koichiho Toheie vychází z disciplíny Shin Shin Toitsu-do a učí čtyři principy: One Point, Relax Completely, Keep Weight Underside a Extend Ki.
Styly a školy
Většina aikidistů cvičí v rámci nadace Aikikai se sídlem v Hombu dojo. Japonský stát ji uznal 9. února 1948 a od 18. ledna 1999 ji vede třetí doshu Moriteru Ueshiba. Aikikai je jediným zástupcem aikida v Japonské asociaci budo, vedle federací juda, kenda, karate a dalších. Ze žáků Ueshiby vzešly samostatné směry. Shioda Gozo, který u Ueshiby cvičil asi osm let od roku 1932, založil v roce 1955 Yoshinkan. V roce 1957 vytvořil program Senshusei pro tokijskou policii a v roce 1990 mezinárodní kurz pro instruktory. Tomiki Kenji, žák Jigora Kana, otevřel v červenci 1967 dojo Shodokan, první určené jen pro aikido. Jeho směr zavedl soutěže, v nichž se podle Britanniky body získávají rychlým dotykem soupeře gumovým nebo dřevěným nožem a soupeř se snaží útočníka odzbrojit. Tohei Koichi se v roce 1974 rozešel s Kisshomaru Ueshibou ve výkladu aikida, opustil Aikikai a založil Shinshin Toitsu Aikido. Saito Morihiro vedl od roku 1969 do své smrti v roce 2002 dojo v Iwamě se svatyní Aiki a učil tam vedle technik beze zbraně i meč aiki-ken a hůl aiki-jo, od roku 2003 dojo spravuje přímo Hombu dojo. Mochizuki Minoru, kterého v roce 1930 poslal k Ueshibovi sám Jigoro Kano, spojil v Yoseikan budo judo, jujutsu, aikido, karate a Katori Shinto-ryu. Ve Francii vytvořil v roce 1979 Ueshibův žák Masamichi Noro kinomichi s měkčím a plynulejším pohybem.
Dnes
Nadaci Aikikai vede rodina Ueshiba. Druhým doshu byl Kisshomaru Ueshiba (1969–1999), od roku 1999 je doshu Moriteru Ueshiba. IAF vznikla v roce 1976 jako zastřešující organizace, z každé země v ní je jen jeden člen uznaný Hombu. Samostatné školy jsou Yoseikan (Minoru Mochizuki, 1931), Yoshinkan (Gozo Shioda, 1955) s federací IYAF (1990) a Shodokan (1967), který se v roce 2012 rozdělil na JAA a SAF. Ki Society vedl Koichi Tohei od roku 1971, Aikikai opustil v roce 1974. Linie Iwama Morihira Saita z Aikikai nikdy neodešla. Kurz Senshusei Yoshinkan, vytvořený v roce 1957, trvá 11 měsíců a studenti v něm trénují s tokijskou pořádkovou policií. Film Above the Law (1988) se Stevenem Seagalem se považuje za první americký film s aikidem v bojových scénách, Seagalova tvrzení o studiu u Ueshiby jsou sporná.
V kultuře
Japonská vláda ocenila Ueshibu Moriheie v roce 1960 Medailí s purpurovou stuhou a v roce 1964 Řádem vycházejícího slunce. V Iwamě v prefektuře Ibaraki stojí svatyně Aiki postavená v roce 1943. Aikido patří mezi devět moderních budo, k nimž se vztahuje Charta budo, kterou Japonská asociace budo vydala 10. října 2008. Charta označuje budo za cestu k sebezdokonalení. Do západní popkultury aikido uvedl film Above the Law z roku 1988, debut Stevena Seagala, v jehož titulcích je Seagal uveden jako choreograf aikida. Roger Ebert v recenzi zmínil Seagalův šestý dan v aikidu, údaj ale převzal z tiskových materiálů studia.
Zajímavosti
Britannica překládá aikido jako cestu harmonizace energie. Ueshiba Morihei se narodil 14. prosince 1883 v dnešním Tanabe v prefektuře Wakayama a zemřel 26. dubna 1969. Než v roce 1942 přijal název aikido, učil v dojo Kobukan pod názvem aiki budo. Tohei Koichi získal podle Ki Society v roce 1969 desátý dan. Po Mochizukim, který aikido předvedl ve Francii v roce 1951, přijel do Evropy v roce 1952 Tadashi Abe z Hombu dojo a v roce 1964 Nobuyoshi Tamura. Ueshiba sám navštívil v roce 1961 Havaj při otevření Honolulu Aikikai. Japonská federace aikida vznikla v roce 1976 a téhož roku se v Tokiu konal první kongres Mezinárodní federace aikida. Aikikai je od roku 2012 veřejně prospěšnou nadací. Federace Shodokan pořádá turnaj Kansai Aikido Tournament, jehož 51. ročník je plánován na 15. listopadu 2026.
Styly a větve
Linie aikida, kterou roku 1955 založil Gozo Shioda. Techniky cvičí rozložené v počítaném rytmu a od roku 1957 vede kurz senshusei pro tokijskou policii.
Jediná linie aikida se soutěží. Kenji Tomiki byl žákem Uešiby i Kanoa a přenesl do aikida judistickou zásadu, že technika potřebuje měřitelnou zkoušku.
Srbský systém sebeobrany odvozený z aikida, který roku 1993 vytvořil Ljubomir Vračarević. Ubírá filozofii a přidává údery na citlivé body.
Aikidová linie z Iwamy spojená s Morihirem Saitem. Cvičí techniky beze zbraně, meč a hůl jako jeden celek.
Styl aikida, který roku 1974 založil Tohei Koichi po odchodu z Aikikai. Staví na čtyřech zásadách sjednocení mysli a těla a na ki testech.
Měkká disciplína odvozená z aikida, kterou roku 1979 v Paříži osamostatnil Masamichi Noro. Nemá stupně dan ani soutěže.
Složený styl Minoru Mochizukiho, žáka Kana i Ueshiby, s dojo v Shizuoce od roku 1931. Spojuje aikido, judo, karate a zbraně.
Časté otázky
Co je to aikido?
Aikido je japonské bojové umění, které vytvořil Ueshiba Morihei. Britannica ho popisuje jako sebeobranný systém příbuzný jujutsu a judu, který používá páky a hody a obrací sílu útočníka proti němu, aby soupeře zneškodnil, ne zmrzačil.
Jaký je význam slova aikido?
Britannica překládá aikido jako cestu harmonizace energie. Pojem aiki představil Ueshiba Morihei v roce 1922 jako podstatu bojových umění, název aikido byl přijat v roce 1942.
Jaké jsou stupně v aikidu?
Aikido má žákovské stupně kyu a mistrovské stupně dan. Hombu dojo Aikikai zkouší pět kyu a dany 1. až 4., na 1. dan je potřeba věk nejméně 15 let a 70 dnů tréninku po 1. kyu. Mezinárodní předpisy Aikikai připouštějí dany 1. až 8.
Jaká jsou japonská bojová umění?
Japonská asociace budo řadí mezi moderní budo devět umění: judo, kendo, kyudo, sumo, karatedo, aikido, Shorinji Kempo, naginatu a jukendo. Aikido v ní zastupuje nadace Aikikai.
Má aikido soutěže?
Nadace Aikikai uvádí, že v aikidu nejsou turnaje ani soutěže, které by určovaly nadřazenost. Soutěže pořádá směr Tomikiho aikida, například federace Shodokan s turnajem Kansai Aikido Tournament nebo World Sports Aikido Federation se soutěží tanto randori, v níž jeden soupeř útočí pěnovým nožem.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.