Iwama Ryu (Takemusu)

Základní informace

Zakladatel

Morihiro Saito

Země původuJaponsko

RegionAsie

Hlavní zaměřeníChvaty

Úroveň kontaktuLehký kontakt

Páskovací systémCertifikáty

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Katalogy a databáze pro Iwama Ryu (Takemusu)

O bojovém umění Iwama Ryu (Takemusu)

Iwama-ryu je aikidová linie spjatá s dojo ve vesnici Iwama, dnes části města Kasama v prefektuře Ibaraki. Morihei Ueshiba se tam přestěhoval roku 1942, postavil svatyni Aiki Jinja a roku 1945 vedle ní cvičné dojo. Linie nese jméno místa, ne školy založené v určitém roce, a rok vzniku se nám doložit nepodařilo. Jejím hlavním představitelem byl Morihiro Saito (1928–2002), který u Ueshiby začal trénovat v létě 1946 a po jeho smrti roku 1969 vedl iwamské dojo a pečoval o svatyni. Technickou zvláštností je společné studium taijutsu beze zbraně, meče aiki-ken a hole aiki-jo jako jednoho celku. Saito uspořádal Ueshibovy pohyby se zbraněmi do soustavy suburi, kat a párových cvičení, například 31pohybové jo kata, a roku 1989 pro ně zavedl vlastní osvědčení. S linií se spojuje pojem takemusu aiki. Po Saitově smrti se linie rozdělila. Jeho syn Hitohiro Saito vystoupil roku 2003 z Aikikai a vede organizaci Iwama Shinshin Aiki Shuren Kai, která vydává osvědčení iwama-ryu. Původní dojo pod názvem Ibaraki Branch Dojo spravuje Aikikai.

Historie

Podle Aikikai počítal Morihei Ueshiba s areálem v Iwamě od roku 1941 a roku 1942 se na pozemek přestěhoval. Svatyni Aiki Jinja postavil podle jedné stránky Aikikai roku 1943, podle jiné byla dokončena 1944, a roku 1945 vedle ní vzniklo cvičné dojo Aikido Shuren Dojo, předchůdce dnešního Ibaraki Dojo. V Iwamě Ueshiba podle Stanleyho Pranina žil trvale do roku 1955 a zůstala jeho oficiálním bydlištěm až do smrti roku 1969. Morihiro Saito, narozený 31. března 1928, začal u Ueshiby v Iwamě trénovat v létě 1946. Po Ueshibově smrti vedl podle Pranina iwamské dojo a pečoval o svatyni 33 let, až do své smrti 13. května 2002. V listopadu 2003 jeho syn Hitohiro Saito vystoupil z Aikikai Foundation a vzdal se odpovědnosti za svatyni a dojo, které převzal Moriteru Ueshiba. Příčiny rozkolu líčí obě strany různě. Roku 2004 bylo dojo přejmenováno na Ibaraki Branch Dojo.

Čím se liší

Hlavní rozdíl proti Aikikai je v místě zbraní. Aikikai Hombu Dojo podle Aikido Journal vychází z toho, že jádrem umění je taijutsu a zbraně jsou doplněk, zatímco Saitova osnova chápe taijutsu, ken a jo jako souvislý celek. Pranin považuje iwamskou osnovu za mnohem rozsáhlejší než u Yoshinkanu, Aikikai nebo Ki-Aikida, výslovně ale netvrdí, že je lepší. Saito také uváděl, že hanmi, kokyuho a jednotu meče, hole a taijutsu zavedl Ueshiba v Iwamě odlišně od Daito-ryu. Tomiki Kenji naproti tomu zkoušel soutěžní aikido na judistickém klubu Univerzity Waseda a Yoshinkan Shiody Goza dodnes cvičí příslušníky tokijské policie.

Technika

Iwamské aikido spojuje taijutsu, tedy techniky beze zbraně, s aiki-ken, mečem, a aiki-jo, holí. Saito uváděl, že Ueshiba považoval všechny tři za jeden celek, výklad aikida často začínal mečem a taijutsu od meče odvozoval. Pranin odhaduje taijutsu zhruba na 600 technik a se zbraňovými tvary a párovými cvičeními na více než tisíc tvarů. V postoji hanmi musí podle Saita zadní chodidlo zůstat v jedné linii s předním, aby mohly pracovat boky. Saito uspořádal Ueshibovy nepojmenované pohyby holí do 20 jo suburi, ze kterých vznikla 31pohybová jo kata, a vytvořil 7 ken suburi a 13pohybovou jo katu. Na univerzitě Tohoku Gakuin v Sendai vyvinul v šedesátých letech 31 kumijo. Zbraňovou osnovu tvoří ken suburi, ki musubi no tachi, pět kumitachi, jo suburi, jo kata, 13 jo awase, 31 kumijo a 10 kumijo.

Trénink

Ranní trénink v Iwamě podle Saita začínal asi 40 minutami meditace vsedě. Tři až čtyři roky se na něm učilo jen první párové cvičení s mečem, opakované do vyčerpání. Pro úderové cvičení tanren-uchi postavil Saito dřevěný sloup. Podle poznámky redakce Aikido Journal z roku 2015 se v Iwamě zbraně cvičí jednou týdně pro běžné žáky a každé ráno pro uchideshi. V Tokiu Saito podle rozhovoru z roku 1991 směl ken a jo učit jen v posledních 15 minutách nedělního tréninku.

Stupně a postup

Saito sám držel 9. dan Aikikai a titul shihan. V květnu 1989 zavedl tradiční osvědčení pro aiki-ken a aiki-jo. Trénink podle něj postupuje od tvrdého, statického cvičení ke ki no nagare, plynulému provedení, jako k poslední úrovni. Po rozkolu vydává Iwama Shinshin Aiki Shuren Kai vlastní osvědčení iwama-ryu, podle svého prohlášení hlavně žákům mimo Japonsko.

Dnes

Ibaraki Branch Dojo v Iwamě, dnes části města Kasama v prefektuře Ibaraki, stojí pod přímým dohledem Aikido Hombu Dojo a cvičí se v něm každý den kromě státních svátků. Vedle něj stojí svatyně Aiki Jinja, kde se každoročně koná slavnost Taisai, roku 2002 se jí podle Aikido Journal zúčastnilo asi tisíc lidí. Mimo Aikikai působí Iwama Shinshin Aiki Shuren Kai Hitohira Saita s dojo v Iwamě. Podle jeho prohlášení z roku 2004 založili někteří starší Saitovi žáci ještě skupinu Takemusu Aiki, která vydává vlastní osvědčení.

Zajímavosti

Saito pracoval u japonských státních drah a rozvrh 24 hodin služby a 24 hodin volna mu umožnil trénovat u Ueshiby velmi často. Při první návštěvě ho Ueshiba podle Pranina několikrát hodil, Saitovi se roztrhly rukávy i kalhoty a mistr mu řekl, že může přijít cvičit. Jako uchideshi u něj trénoval od 18 do 41 let. Název sanjuichi-jo pro 31pohybovou katu s holí vymyslel Saito a ujal se, stejně jako označení iwamský styl. Napsal šest knih včetně pětidílné série Traditional Aikido. Slavnost Taisai roku 2002 byla jeho poslední veřejnou akcí, obřad vedli kněží náboženství Omoto-kyo.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.