Daito-ryu Aiki-jujutsu

Základní informace

Zakladatel

Sokaku Takeda

Mistři a osobnosti

Tokimune TakedaMorihei Ueshiba

Země původuJaponsko

RegionAsie

Hlavní zaměřeníChvaty

Úroveň kontaktuLehký kontakt

Páskovací systémCertifikáty

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Srovnání

Katalogy a databáze pro Daito-ryu Aiki-jujutsu

O bojovém umění Daito-ryu Aiki-jujutsu

Daito-ryu aiki-jujutsu je japonské umění kloubních pák, hodů a úderů atemi, ze kterého vyšlo aikido. Vytvořil ho Sokaku Takeda (1859–1943) z panství Aizu, když spojil aizuské učení oshiki-uchi s dalšími dovednostmi. Škola sama odvozuje původ od Minamota no Yoshimitsua z 11. století. Záznamy o umění před Takedou ale nejsou známy a podle rozboru Mihályho Dobróky se první známá verze tohoto příběhu objevuje až v novinovém rozhovoru s Takedou z roku 1936. Jednotný rok vzniku prameny neuvádějí, Takedovo učení je doložené od konce 90. let 19. století. Takeda cestoval po Japonsku a pořádal semináře pro důstojníky, policisty a další zájemce. Asi 45 let si vedl záznamy o žácích (eimeiroku). Mezi jeho žáky patřili Morihei Ueshiba, zakladatel aikida, Yukiyoshi Sagawa, Kodo Horikawa a Takuma Hisa. Učí se hlavně formou kata ve dvojici. Atemi slouží k přípravě páky nebo hodu, techniky vycházejí z práce s mečem a některé větve učí i kenjutsu a další zbraně. Postup místo pásů tradičně stvrzují svitky a licence, například Hiden Mokuroku se 118 technikami. Stupně dan zavedl až Tokimune Takeda, syn a nástupce Sokaku Takedy. Soutěže Daito-ryu nepořádá. Dnešní větve jsou mimo jiné Takumakai, Kodokai, Roppokai a hlavní linie Katsuyukiho Konda. Stupně a osnovy se mezi nimi liší.

Historie

Daito-ryu aiki-jujutsu vytvořil Sokaku Takeda (1859–1943) z panství Aizu, když spojil aizuské učení oshiki-uchi s dalšími dovednostmi. Jednotný rok vzniku prameny neuvádějí, Takedovy cesty s výukou jsou doložené od jara 1898. Jako jeho učitele uvádějí zápisy žáků bývalého aizuského rádce Saigo Tanomo, předání oshiki-uchi prameny kladou do roku 1897, nebo 1898. Původ od Minamota no Yoshimitsua z 11. století je tradice školy, záznamy o umění před Takedou nejsou známy. Mihály Dobróka našel první písemnou verzi příběhu v novinovém rozhovoru s Takedou z roku 1936 a popisuje mezery v rodové linii i rodinný zápis z roku 1876, který vede Takedovy jako rolníky. Takeda učil přes 50 let, pořádal semináře pro vojenské důstojníky a policii a asi 45 let vedl zápisy žáků (eimeiroku). Morihei Ueshiba se s ním setkal v Engaru v roce 1915.

Čím se liší

Daito-ryu je jedna konkrétní škola širšího oboru, který Britannica souhrnně nazývá jujutsu, tedy bojových systémů válečnické vrstvy bushi. Historik aikida Stanley Pranin ji popisuje jako soubor několika set technik s kloubními pákami a přidržením. Tokimune Takeda uvedl, že proti judu je rozdíl v tom, že se v Daito-ryu nepořádají zápasy jeden na jednoho. Z Daito-ryu vzešlo aikido. Ueshiba Morihei se s Takedou Sokaku setkal v únoru 1915 v Engaru a jeho předválečná osvědčení byla svitky Daito-ryu aiki-jujutsu. Podle Pranina si ponechal velkou část repertoáru, ale upravil ho a po roce 1935 už s Takedou nebyl v přímém styku. V iwamských letech rozvinul aiki ken, aiki jo a pojem takemusu aiki, tedy spontánní provedení techniky podle situace. Jméno aikido dostalo umění roku 1942, předtím se mu říkalo aiki budo. Tokimune Takeda řekl, že aikidem lidé označují techniky používané jen při napadení, kdežto Daito-ryu takové techniky nazývá aiki. Korejské hapkido popisuje Britannica jako sebeobranu založenou na tradičním tae kyon, s kruhovými podmety, kopy, údery a hody. Stejně jako aikido používá ustupující přístup a kruhový pohyb. Vztah hapkida k Daito-ryu Britannica neuvádí.

Technika

Základ tvoří kloubní páky a hody v souborech shoden waza a aiki-no-jutsu. Údery atemi slouží hlavně k přípravě páky nebo hodu. Tokimune Takeda dával přednost znehybnění padlého útočníka kolenem na kloubu, aby měl volné ruce. Tokimune Takeda uvedl, že techniky jsou založené na meči a studium meče je pro Daito-ryu zásadní. Podle něj pocházejí z Daito-ryu názvy shihonage a kotegaeshi, technika známá v aikidu jako kokyunage se v Daito-ryu nazývá aikinage, koshinage se nazývá koshiguruma a tenchinage patří mezi techniky aikinage.

Trénink

Techniky se učí hlavně formou kata, tedy předem domluvených cvičení ve dvojici. Daitokai uvádí program o třech částech: aikijujutsu (údery, hody, páky a tlaky na body), kenjutsu a další zbraně. Tokimune Takeda uvedl, že v Daito-kanu se už necvičí s protivníky, ale jen kata. Výuku Daito-ryu označil za úplně jinou než v ostatních školách a trénink za tvrdší než měkké cvičení aiki, jde o jeho výrok. Volné randori ani popis stavby lekce jsme v pramenech nenašli.

Stupně a postup

Postup tradičně stvrzují svitky místo pásů. Po zvládnutí souboru technik žák dostává osvědčení: Hiden Mokuroku obsahuje 118 technik, Aiki-no-jutsu 53 a Hiden Okugi 36. Učitelskými licencemi jsou kyoju dairi (zástupce učitele) a menkyo kaiden (úplné předání). Kyoju dairi dostali například Morihei Ueshiba 15. září 1922, Kodo Horikawa v roce 1931 a Yukiyoshi Sagawa v roce 1932, menkyo kaiden od Tokimuneho Takedy Katsuyuki Kondo v květnu 1988. Za Sokaku Takedy stupně dan neexistovaly. Poprvé je uděloval Tokimune Takeda a po válce je přijala jen část větví. Daitokai uvádí, že jeho žáci studují jujutsu a kenjutsu do 2. danu a ostatní zbraně do 3. danu a že jeho certifikace uznávají členská dojo. Společný systém stupňů napříč větvemi jsme nenašli.

Pro koho

Sokaku Takeda šířil Daito-ryu na seminářích po celém Japonsku. Učil na nich vojenské důstojníky, policisty a zájemce často vysokého společenského postavení. Stanley Pranin v Aikido Journal (1995) uvádí, že kolem roku 1903 několik let učil příslušníky 2. divize japonské armády. Dnešní podmínky vstupu jsme nenašli. Dětský program, věk začátku ani dětské soutěže větve Daito-ryu neuvádějí a soutěže se v Daito-ryu nepořádají. Údaje o výuce žen, starších začátečníků ani o chráničích jsme také nenašli. Studii zranění nebo zátěže u Daito-ryu jsme nenašli, trénink tvoří kata ve dvojici s kloubními pákami, hody a atemi.

Výbava

Osnova Daitokai zahrnuje kenjutsu s kata Kendo-no-kata, Gogyo-no-kata a Ono-ha Itto-ryu a další zbraně: kodachi, tessen (železný vějíř), shuriken, bo, jutte a tanken. Sokaku i Tokimune Takeda vydávali svitky také pro techniky s mečem a s dlouhým a krátkým mečem. Zda jsou zbraně povinné ve všech větvích, jsme nenašli. Popis oděvu a chráničů v Daito-ryu jsme také nenašli.

Filozofie

Pojem aiki vykládají výroky hlav školy. Sokaku Takeda podle dochované definice říkal, že tajemství aiki je přemoci soupeře mentálně pouhým pohledem a vyhrát bez boje. Tokimune Takeda v rozhovoru se Stanleym Praninem popsal aiki jako táhnout, když je člověk tlačen, a tlačit, když je tažen. Aiki podle něj odpovídá go no sen, tedy reakci na útok, kdežto kiai je sen sen, útok jako první. Techniky byly podle něj navrženy tak, aby soupeři nezanechaly mezeru, a studium meče označil za pro Daito-ryu zásadní. Aikido se od Daito-ryu liší cílem: Morihei Ueshiba po roce 1919 pod vlivem Onisabura Deguchiho spojil bojová studia s filozofií a náboženstvím. Ucelenou etickou nauku Daito-ryu jsme nenašli.

Dnes

Daito-ryu dnes nemá jednu centrálu, působí v několika větvích. Učení Tokimuneho Takedy šíří Daitokai, Nihon Daito-ryu Aikibudo Daito Kai vedli Shigemitsu Kato a Gunpachi Arisawa. Takumakai navazuje na Takumu Hisu (1895–1980), Kodokai založil v roce 1950 Kodo Horikawa a dnes ho vede Yusuke Inoue. Roppokai Seiga Okamota (1925–2015) klade důraz na hody s minimem pohybu. Hlavní linii vede Katsuyuki Kondo (nar. 1945), žák Tokimuneho Takedy od roku 1960, který od něj v květnu 1988 dostal menkyo kaiden. V roce 2000 vydal dvojjazyčnou příručku 30 technik řady ikkajo a v roce 2002 předváděl Daito-ryu na Aiki Expo v Las Vegas. Jeho větve působí mimo jiné v Itálii, Rusku, na Slovensku a v USA. Dojo v Česku ani soutěže Daito-ryu jsme nenašli.

Zajímavosti

Takeda Sokaku učil přes padesát let a podle Pranina dosáhl asi 30 000 žáků. Zápisy žáků eimeiroku a účetní knihy plateb shareiroku vedl asi 45 let a dohromady mají přes 2 000 stran. Roku 1904 pomáhal v Hakodate městskému soudu ve sporu s místními gangy, který skončil arbitráží, a roku 1905 potkal ve vlaku v Sendai Brita Charlese Parryho, který se stal jeho žákem. Pověst, že Takeda utekl na Hokkaido po zapletení do zabití, podle Pranina neobstojí, protože předtím téměř rok učil v Akitě. Osvědčení kyoju dairi z 15. září 1922 ukládalo Ueshibovi zapsat každého žáka do matriky a zaplatit Takedovi při zápisu tři jeny. Pranin uvádí 29 držitelů kyoju dairi z let 1902 až 1941. Tokimune Takeda vzpomínal, že ve třicátých letech se dnešnímu aikidu říkalo Daito-ryu aiki-jujutsu.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.