Jujutsu (Klasický japonský boj beze zbraně)
柔術Souhrnné označení klasických japonských škol boje převážně beze zbraně: hody, páky, škrcení a údery na citlivá místa. Z jeho škol vyšlo Kanovo judo.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Jujutsu (Klasický japonský boj beze zbraně)
O bojovém umění Jujutsu (Klasický japonský boj beze zbraně)
Jujutsu (柔術) je souhrnné označení japonských škol boje převážně beze zbraně, které patří ke koryu bujutsu. Slovo se skládá z ju, měkký či poddajný, a jutsu, umění, znamená tedy umění poddajnosti. Před 17. stoletím se pro obor užívaly i názvy kogusoku, kumiuchi, taijutsu, yawara a wajutsu a slovo judo je doložené už z roku 1724. Název jujutsu se běžně ujal až v období Edo.
Číst dál
Technicky stojí jujutsu na hodech (nage waza), pákách na klouby a přidrženích, doplněných údery na životně důležitá místa (atemi waza), jako jsou oči, hrdlo nebo zátylek. Údery sloužily hlavně k tomu, aby protivníka rozptýlily nebo vyvedly z rovnováhy před pákou, škrcením či hodem. Šlo o boj beze zbraně nebo s krátkou zbraní a cílem bylo protivníka zajistit, ne zabít. Za nejstarší ověřitelně doloženou školu se považuje Takenouchi-ryu, kterou roku 1532 založil Takenouchi Hisamori na hradě Ichinose v provincii Sakushu. Starší jsou jen tradiční datace, u Shinden Fudo-ryu kolem roku 1130 a u Katori Shinto-ryu kolem roku 1447. Kolem roku 1600 existovalo přes 2 000 tradičních škol. Ze dvou z nich vyšlo moderní judo. Kano Jigoro se od roku 1877 učil Tenjin Shin'yo-ryu u Fukudy Hachinosukeho, po jeho smrti roku 1880 u Isa Masatoma a od roku 1881 Kito-ryu u Iikuba Tsunetoshiho. Založení Kodokanu v únoru 1882 se považuje za spojení obou tradic. Edward William Barton-Wright přivezl jujutsu roku 1898 do Evropy a vytvořil z něj bartitsu.
Styly a větve
Větev japonského jujutsu, rozvíjená ve Spojených státech. Zakladatel ji vědomě držel jako malou uzavřenou skupinu bez sítě dojo.
Japonská stará škola jujutsu ze 17. století, dochovaná bez přerušení. Cvičí i z pokleku a ze sedu — z poloh běžných v japonském domě.
Jedna z nejstarších škol jujutsu období Edo; zakladateli je připisováno zavedení systematického nácviku pádů ukemi.
Škola, která užívala slovo judo asi sto sedmdesát let před Kanoem. Čtvrtý představitel jí roku 1724 změnil jméno i smysl.
Jujutsu z poloviny šestnáctého století známé údery na citlivá místa a technikami křísení. Stopu zanechalo v judu i v bartitsu.
Škola jujutsu Šibukawy Bangoroa, žáka druhé hlavy školy Sekiguchi. Hlavní linie zanikla v období Taisho; jméno dnes nese hirošimská Shibukawa ichiryu.
Jujutsu sestavené roku 1864 z pěti škol včetně dvou šermířských. Přes učitele Tatsusaburoa Nakayamu z něj vyšel zakladatel karate Wado-ryu.
Škola jujutsu z linie Akiyama Yoshin-ryu. Zakladatel soubor zúžil na šedesát osm technik; jedna ze dvou škol, ze kterých vzniklo Tenjin Shin'yo-ryu.
Japonská škola jujutsu z poloviny 17. století, která drží pohromadě boj beze zbraně i s mečem. Původně se jmenovala Futagami-ryu.
Nejstarší doložená japonská škola jujutsu, založená roku 1532; zdroj oboru kogusoku koshi no mawari a torite.
Jedna ze dvou škol jujutsu, ze kterých Kano Jigoro poskládal judo. Její poznávací znak je atemi — úder, který nemá zranit, ale rozbít rovnováhu.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.