Hontai Yoshin-ryu Jujutsu
本體楊心流Japonská stará škola jujutsu ze 17. století se sídlem v Nishinomiyi: tři pilíře jujutsu, bojutsu a kodachijutsu, kata ve dvojici, dvacet hlav od zakladatele Takagiho Oriemona.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Hontai Yoshin-ryu Jujutsu
O bojovém umění Hontai Yoshin-ryu Jujutsu
Hontai Yoshin-ryu je japonská stará škola jujutsu se sídlem v Nishinomiyi v prefektuře Hyogo. Nihon Kobudo Kyokai ji vede jako souhrnné bojové umění se třemi pilíři, jujutsu, bojutsu a kodachijutsu, a píše, že její techniky jsou vesměs jednoduché, bez ozdob, přímé a účinné a že na útok se odpovídá stejným pohybem těla beze zbraně i se zbraní v ruce. Jádro tvoří šestice jujutsu roppo, kterou Buyens, člen školy píšící pro koryu.com, vykládá jako páky, hody, údery, škrcení, zajímání a oživování. Kata se podle něj cvičí ve dvojici a volný zápas škola nemá.
Číst dál
Zakladatelem je podle Nihon Kobudo Kyokai Takagi Oriemon Shigetoshi (čtení podle Buyense, průvodce koryu.com píše Setsuemon), narozený v éře Kan'ei 12 jako druhý syn vazalského rodu z panství Shiroishi v doméně Sendai, Buyens uvádí rok 1635, Yamamoto 1984 v univerzitním časopise Kan'ei 2 (1625) a úmrtí roku 1711. Podle Nihon Kobudo Kyokai se prý pojmenoval podle otcova napomenutí, že vrba je silná, kdežto vysoký strom se zlomí. Druhá hlava Takagi Umanosuke Shigesada po nástupu poznala vlastní nezralost, vstoupila do školy Takenouchi-ryu a vypracovala techniku nezávislou na postavě a síle, odtud prý název Hontai Yoshin-ryu Takagi-ryu. Třetí hlava Takagi Gennoshin Hideshige sloužila rodu Honda v Himeji za 500 koku, tehdy se ke škole přidružilo Kukishin-ryu bojutsu zakladatele Okuniho Kiheie Shigenobua, který nastoupil jako čtvrtá hlava, a tradice se do konce šógunátu předávala v doméně Ako. Koryu.com klade vznik školy do raného období Edo, kolem roku 1660, Nihon Kobudo Kyokai rok založení neuvádí. Nihon Kobudo Kyokai uvádí dvacet hlav: sedmnáctá školu dále rozpracovala, po ní následovali Inoue Tsuyoshi Munetoshi a Inoue Kyoichi Munenori, který podle Buyense převzal postavení soke 16. ledna 2005, a roku 2026 nastoupila dvacátá hlava z rodu Inoue. Spor o kontinuitu zůstává: Nihon Kobudo Kyokai vede nepřerušený seznam hlav od zakladatele, zatímco japonská Wikipedie klade vznik Hontai Yoshin-ryu až do éry Showa jako odštěpení od Takagi-ryu a Yamamoto 1984 vede sedmnáctou hlavu podle počítání Nihon Kobudo Kyokai jen jako žáka hlavy předchozí, kterou sám počítá jako patnáctou. Nihon Kobudo Kyokai vede vedle sebe Hontai Yoshin-ryu a Takagi-ryu jako dva samostatné členy s různými sídly i rodokmeny. Škola není zapsána jako kulturní statek, podle Buyense byla roku 1980 tématem jednoho dílu dokumentární řady Nippon Budokan o dochovaných starých školách a podle Nihon Kobudo Kyokai má pobočky v Japonsku i v zahraničí.
Historie
Nihon Kobudo Kyokai uvádí, že zakladatel školy Takagi Oriemon Shigetoshi (čtení podle Buyense na koryu.com, průvodce koryu.com píše Setsuemon) se narodil v éře Kan'ei 12 jako druhý syn rodu vazalů pána hradu Shiroishi v doméně Sendai, učil se kodachi a kopí dvou jiných škol a podle otcova napomenutí, že vrba je silná, kdežto vysoký strom se zlomí, se prý nazval Yoshin-ryu Takagi Oriemon. Byl znám jako silák a v bývalém panství Shiroishi se o něm dochovaly pověsti. Buyens uvádí rok narození 1635 a dodává vyprávění, podle něhož Takagi zabil vraha svého otce a od té doby se řídil otcovým učením o vrbě. Yamamoto 1984 v časopise univerzity Tenri píše, že se narodil v éře Kan'ei 2 (1625), zemřel roku 1711 ve věku 87 let, byl učitelem šermu rodu Shiroishi a roku 1645 přijal tradici od svého učitele, ke kopí, naginatě a shurikenům přidal zápasové chycení a stanovil techniky těla ve třech sadách o 12, 24 a 12 bodech.
Číst dál
Druhá hlava Takagi Umanosuke Shigesada podle Nihon Kobudo Kyokai po nástupu v mládí poznala vlastní nezralost, vstoupila do školy Takenouchi-ryu a vypracovala techniku těla nezávislou na postavě a síle, a škola se prý začala nazývat Hontai Yoshin-ryu Takagi-ryu. Buyens píše, že Umanosuke přijal Oriemonovo učení roku 1671 v šestnácti letech a dal škole jméno Hontai Yoshin Takagi-ryu Jujutsu. Třetí hlava Takagi Gennoshin Hideshige sloužila podle Nihon Kobudo Kyokai rodu Honda v doméně Himeji za 500 koku, tehdy se ke škole přidružilo Kukishin-ryu bojutsu, které založil Okuni Kihei Shigenobu, nastupující jako čtvrtá hlava, a tradice se do konce šógunátu předávala v doméně Ako. Buyens vypráví, že Gennoshin a Okuni se utkali, Gennoshin zvítězil beze zbraně a Okuni s holí, oba si vyměnili techniky a po Gennoshinově smrti se Okuni stal čtvrtým soke. V době od zakladatele vzniklo podle Nihon Kobudo Kyokai mnoho odnoží, například kopí Takagi-ryu, a škola se šířila z Banshu do dalších krajů, Buyens jmenuje Owari, Tosa, Ako a Himeji a pozdější přesun hlavního dojo do oblasti Kobe a nakonec do Nishinomiyi. Podle Nihon Kobudo Kyokai sedmnáctá hlava školu dále rozpracovala, po ní nastoupili Inoue Tsuyoshi Munetoshi a Inoue Kyoichi Munenori a roku 2026 dvacátá hlava z rodu Inoue, přičemž devatenáctá jí stojí po boku jako poradce. Buyens uvádí, že obřad předání soke se konal 16. ledna 2005 a devatenáctá hlava žije a učí v Nishinomiyi. Kontinuitu linie podávají prameny různě: Nihon Kobudo Kyokai vede nepřerušený seznam dvaceti hlav od Oriemona, japonská Wikipedie píše, že Hontai Yoshin-ryu se od Takagi-ryu odštěpila až v éře Showa zásluhou pozdější sedmnácté hlavy, která cvičila v ústraní u vodopádu na hoře Maya v Kobe a zprvu učila pod jiným názvem, a Yamamoto 1984 vede tuto osobu jen jako žáka hlavy, kterou Nihon Kobudo Kyokai počítá jako šestnáctou a on jako patnáctou, a jako jejího nástupce v Takagi-ryu jmenuje jiného žáka. Nihon Kobudo Kyokai vede Hontai Yoshin-ryu (č. 013) a Takagi-ryu s Kukishin-ryu bojutsu (č. 014) jako dva samostatné členy s odlišnými představiteli, sídly a rodokmeny. Roku 1980 byla škola podle Buyense tématem jednoho dílu dokumentární řady Nippon Budokan o 58 dochovaných školách tradičních bojových umění.
Čím se liší
Od moderního sportovního budo se Hontai Yoshin-ryu podle Buyense liší tím, že se netrénuje volným zápasem a kata se neomezuje na estetický soubor pohybů, jak se to podle něj děje v judu nebo karate před turnajem. Do osnovy škol tohoto typu patří podle něj i techniky zajímání protivníka bez zabití včetně vázání lanem, kde lze použít jakýkoli provaz, vhodná je sageo, šňůra meče, a v některých školách i pás. Příbuznou školou je Takagi-ryu s Kukishin-ryu bojutsu: Nihon Kobudo Kyokai vede obě jako samostatné členy, Hontai Yoshin-ryu počítá zakladatele Takagiho Oriemona jako první hlavu a klade důraz na tři pilíře a šestici roppo, Takagi-ryu počítá od Umanosukeho jako zakladatele a zdůrazňuje předpoklad skutečného meče a plynulé kata stejné rychlosti. Yamamoto 1984 vede obě linie od hlavy, kterou počítá jako patnáctou, různými žáky. Japonská Wikipedie dodává, že dnešní Hontai Yoshin-ryu není zcela shodná s podobou své pozdější sedmnácté hlavy a zahrnuje i část technik jiné linie. Akiyama Yoshin-ryu je podle kotobank jiná škola, Yamamoto 1984 staví Umanosukeho vedle Akiyama Yoshin-ryu jako završitele jujutsu beze zbroje v době míru.
Technika
Nihon Kobudo Kyokai označuje školu za souhrnné bojové umění se třemi pilíři, jujutsu, bojutsu a kodachijutsu, a za její rys pokládá, že techniky jsou vesměs jednoduché, bez ozdob, přímé a účinné a že se na útok soupeře odpovídá stejným pohybem těla beze zbraně i se zbraní v ruce. Jádrem je šestice jujutsu roppo, kterou Buyens vykládá jako gyaku (páky), nage (hody), ate (údery se zacílením na citlivá místa), shime (škrcení), toritsuke (zajímání a vázání lanem) a katsu (oživování). Katsu se podle Buyense v žádné kata nevyskytuje a patří jen k tradičnímu předávání.
Číst dál
Buyens dělí kata na zbraňové a beze zbraně: kata s krátkým mečem kodachi, s dlouhou holí chobo, s krátkou holí hanbo, beze zbraně proti neozbrojenému soupeři, proti noži tanto a proti dlouhému meči tachi a nakonec vázání lanem. Průvodce koryu.com uvádí systémy jujutsu, bojutsu (rokushaku bo, hanbo) a kenjutsu (kodachi, odachi). Základem jujutsu je podle Buyense kuzushi, vychýlení soupeře, často dosažené zesílením jeho vlastní síly, což přirovnává k vrbě ohýbající se ve větru, a v tajném učení hanbo se hůl používá proti meči v pěti ze šesti principů roppo. Pro soke Inoue Kyoichiho Munenoriho je podle Buyense hanbo oblíbenou zbraní, jeho práce nohou pochází z kodachi, práce rukou z chobo a taktika z jujutsu. Skoss na koryu.com vyzdvihuje lehkost pohybu a nezvyklý skákavý pohyb při útoku hanbo. Japonská Wikipedie uvádí u jujutsu školy šest sad a dále kata kodachi, hanbo, hole a iai.
Trénink
Kata se podle Buyense cvičí ve dvojici: uke obvykle začíná útokem a tori odpovídá, pokročilí žáci v roli uke techniku buď usnadňují, nebo v pozdějším stadiu kladou odpor či ji předvídají, takže role uke není vždy pasivní. V koryu je podle něj kata jediným způsobem, jak zvládnout nebezpečné techniky, a jedinou alternativou ke kata je skutečný boj, na rozdíl od moderního budo s volným zápasem, jako je randori v judu nebo ju-kumite v karate. Pohyby se provádějí jen tak daleko, aby se předešlo zranění, což podle Buyense není totéž co vyhýbání se bolesti. Cvičební úbor je prostě bílý s tmavou hakamou a kromě názvu školy psaného kandži nemá žádné odznaky ani ozdoby. Fabian na koryu.com popisuje, že žáci začínají a končí párové cvičení formálními větami při pozdravu z pokleku. Hlavní dojo stojí podle Nihon Kobudo Kyokai v Nishinomiyi a cvičí se tam v zásadě každý den kromě pondělí. V prefekturním budokanu v Himeji probíhá podle téhož pramene jako projekt pověřený Úřadem pro kulturu dětská třída tradiční kultury věnovaná kobudo domény Himeji, pořádaná místním spolkem pro zachování kobudo. Japonská Wikipedie vyjmenovává ve čtyřech sadách jujutsu po deseti názvech, v další pět a v další třináct, u hanbo a hole po deseti a u kodachi pět kata.
Stupně a postup
Tradiční stupně předávání jsou podle Buyense shoden, chuden, okuden a menkyo kaiden. Do tohoto systému se podle něj dostane jen málo cizinců, protože je přístupný až po letech cvičení různých kata zhruba od čtvrtého danu a uděluje jej pouze soke v hlavním dojo v Japonsku. Vedle tradičních stupňů se používá i stupnice dan a černý pás se nosí přes hakamu. Žák se nazývá deshi, začátečník shoshinsha nebo básnicky monjin, a mezi žáky platí přísný systém sempai a kohai. Japonská Wikipedie uvádí šest svitků školy, tentýž seznam stojí i v bloku svitků na stránce Nihon Kobudo Kyokai.
Dnes
Školu vede podle Nihon Kobudo Kyokai dvacátá hlava z rodu Inoue se sídlem v Nishinomiyi v prefektuře Hyogo, hlavní dojo stojí v tamní městské hale. Činnost školy spočívá podle téhož pramene hlavně v předvádění na budo akcích, škola se věnuje i výuce v zahraničí a uspořádala mezinárodní turnaj. Nihon Kobudo Kyokai uvádí domácí pobočky v Himeji, v Yamaze v prefektuře Kumamoto a v prefektuře Oita a zahraniční pobočky ve Spojených státech, Velké Británii, Itálii, Estonsku, Austrálii, Finsku a Belgii, Buyens v roce 2008 jmenoval zámořská dojo schválená hlavním dojo v Austrálii, Belgii, Kanadě, Finsku, Itálii, Británii a USA. Škola není zapsána jako kulturní statek a v seznamu Nihon Kobudo Shinkokai se nevyskytuje. Nezávislé odborné studie o ní jsme nenašli, databáze CiNii eviduje jen dvě knihy Nippon Budokan o škole, z nichž jedna má za spoluautora její sedmnáctou hlavu.
Zajímavosti
Buyens vypráví, že druhý soke Umanosuke, obr vysoký šest stop a osm palců, vyzval třetího soke Takenouchi-ryu Takeuchiho Kagasukeho Hisakichiho, vysokého čtyři stopy a osm palců, před pánem Morim Sadahisou a byl dvakrát poražen: poprvé vrhem ganseki otoshi a spoután provazem, který přetrhl, podruhé přišel o souboj mečem, a poté se stal Takeuchiho žákem a získal kaiden. Yamamoto 1984 podává totéž vyprávění s pánem jiného jména a dodává, že Umanosuke na otázku pána odpověděl, že jde o malého vojáka, kterého snadno zajme. Muromoto na koryu.com uvádí, že škola záznam o zápase dosud uchovává, i když se podrobnosti liší. Buyens také uvádí, že třetí soke Gennoshin pobíral v doméně Himeji neobvykle vysoký plat pěti set koku jako znalec bojových umění.
Časté otázky
Kdo založil Hontai Yoshin-ryu a kdy?
Nihon Kobudo Kyokai jmenuje zakladatele Takagiho Oriemona Shigetoshiho, narozeného v éře Kan'ei 12 (Buyens: 1635, Yamamoto 1984: 1625). Rok založení školy Nihon Kobudo Kyokai neuvádí, koryu.com píše rané období Edo, kolem roku 1660. Jméno Hontai Yoshin-ryu Takagi-ryu dala škole prý až druhá hlava Takagi Umanosuke Shigesada.
Jaké zbraně se v Hontai Yoshin-ryu cvičí?
Podle Nihon Kobudo Kyokai jsou pilíři školy jujutsu, bojutsu a kodachijutsu. Buyens jmenuje kata s krátkým mečem kodachi, s dlouhou holí chobo, s krátkou holí hanbo, beze zbraně proti noži a dlouhému meči a vázání lanem, průvodce koryu.com uvádí rokushaku bo, hanbo, kodachi a odachi.
Je Hontai Yoshin-ryu totéž co Takagi-ryu?
Ne. Nihon Kobudo Kyokai vede Hontai Yoshin-ryu a Takagi-ryu s Kukishin-ryu bojutsu jako dva samostatné členy s různými představiteli, sídly a rodokmeny, obě však uvádějí v rodokmenu Takagiho Oriemona i Umanosukeho. Yamamoto 1984 vede obě linie od různých žáků hlavy, kterou počítá jako patnáctou.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.