Shibukawa-ryu Jujutsu
渋川流柔術Škola jujutsu Shibukawy Bangoroa Yoshikaty (1652 až 1704), žáka druhé hlavy Sekiguchi-ryu, s dojo v Edu. Hlavní dům zanikl, hirošimská linie žije v Ósace jako člen Nihon Kobudo Kyokai.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Shibukawa-ryu Jujutsu
O bojovém umění Shibukawa-ryu Jujutsu
Shibukawa-ryu je japonská škola jujutsu z raného období Edo. Podle Nipponiky, Daijisenu a Nihon Kobudo Kyokai ji založil Shibukawa Bangoro Yoshikata (čtení podle Nipponiky, Nihon Kobudo Kyokai píše jeho jméno jinými znaky bez čtení), rodák z Wakayamy v provincii Kii, který v šestnácti letech vstoupil k druhé hlavě Sekiguchi-ryu Sekiguchimu Ujinarimu a ve 29 letech, roku 1680, obdržel licenci úplného předání. Nipponica uvádí roky života 1652 až 1704, Heibonsha dodává, že se jako místo narození uvádí i provincie Yamato. Podle Nipponiky vstoupil na doporučení učitele do služeb pána ze Shinshu Matsushiro, později přišel do Eda, otevřel v Shibě dojo Bugido a začal užívat jméno Shibukawa-ryu, Yamamoto 1981 v časopise univerzity Tenri klade do roku 1681 půlroční pobyt v Matsushiru a otevření dojo v Edu a do roku 1698 stavbu nového dojo, Nipponica uvádí tisíc žáků. Nihon Kobudo Kyokai píše, že se u něj prý chtěli učit i někteří daimjó, do služby u pána však nevstoupil a věnoval se výchově žáků. Rok založení školy žádný pramen neuvádí.
Číst dál
Nipponica uvádí, že technický obsah byl většinou přepracovaná Sekiguchi-ryu, ale škola se proslavila důrazem na vnitřní práci mysli a na pevný postoj, a Osano 1991 v recenzovaném časopise dodává, že zakladatel prohlásil školu za novou, ale učil podle starého způsobu Sekiguchi-ryu a hlavní dům uváděl jméno Sekiguchi seito Shibukawa-ryu. Yamamoto 1981 shrnuje rysy školy jako yawara, nikoli zajímání, zřeknutí se okázalých technik a stejný důraz na kopí, iai a šerm jako na jujutsu, a dělí osnovu do osmi skupin od forem vsedě beze zbraně přes formy proti ozbrojenému soupeři a zápas v sevření po iai, šerm a kopí. Čtvrtá hlava Shibukawa Bangoro Tokihide (1720 až 1797) podle Nipponiky školu dovršila teoreticky i systematicky a Heibonsha ji nazývá obnovitelem školy, Green cituje zakladatele o jujutsu založeném na učení Knihy proměn. Hlavní dům v Edu dědil podle Osana 1991 jméno Bangoro, Osano dále píše, že jeho tradice i větev v provincii Kai zanikly v období Taisho, Yamamoto 1981 však uvádí devátou hlavu narozenou roku 1900, která po roce 1945 přestala učit. Žije linie, kterou podle Nihon Kobudo Kyokai předal vazal hirošimského panství a kterou v období Meiji přenesl jeden z jejích učitelů do Ósaky, kde dnes působí její dvanáctý učitel jako člen Nihon Kobudo Kyokai, Osano 1991 potvrzuje, že hirošimská tradice trvá do současnosti. V Hirošimě vede Nihon Kobudo Kyokai jako samostatnou školu Shibukawa Ichi-ryu, kterou podle Morimota 2015 založil na konci šógunátu Shuto Kuranoshin Mitsutoki ze tří škol včetně Shibukawa-ryu.
Historie
Zakladatel Shibukawa Bangoro Yoshikata (čtení podle Nipponiky) se podle Nipponiky a Daijisenu narodil roku 1652 ve Wakayamě v provincii Kii, Heibonsha uvádí jako možné rodiště i provincii Yamato a Yamamoto 1981 v časopise univerzity Tenri píše, že podle spisu o zakladateli se narodil 8. 7. 1652 v Kii v rodě Shidara. V šestnácti letech vstoupil ke druhé hlavě Sekiguchi-ryu Sekiguchimu Ujinarimu (Yamamoto: roku 1667) a ve 29 letech, roku 1680, obdržel licenci úplného předání. Podle biografického slovníku Kodansha otevřel ve Wakayamě dojo a v éře Tenna odešel do Eda. Nipponica uvádí, že na doporučení učitele vstoupil do služeb pána ze Shinshu Matsushiro, později se vrátil do Eda, otevřel v Shibě dojo Bugido a začal užívat jméno Shibukawa-ryu, Yamamoto klade do roku 1681 půlroční pobyt v Matsushiru a poté otevření dojo v Edu, službu u jiného pána od roku 1685, útočiště u žáka po velkém požáru Eda roku 1695 a stavbu nového dojo v Shibě roku 1698, Nipponica mluví o tisíci žáků. Nihon Kobudo Kyokai píše, že se u něj prý chtěli učit i daimjó, do služby však nevstoupil. Zemřel 7. 5. 1704 ve 53 letech a byl podle Yamamota pohřben v chrámu Sengaku-ji. Osano 1991 v recenzovaném časopise píše, že zakladatel prohlásil školu za novou, ale učil podle starého způsobu Sekiguchi-ryu, a spis z roku 1714 ho podle Yamamota ještě řadí do Sekiguchi-ryu. Rok založení školy žádný pramen neuvádí.
Číst dál
Zakladatel neměl vlastního syna a adoptoval žáka, pozdějšího Shibukawu Tomoemona Tanechiku (čtení podle Nipponiky), druhou hlavu, Osano 1991 uvádí vlivný názor, že šlo o dvě různé osoby. Roku 1711 se podle Yamamota žáci zúčastnili zápasu s jinou školou a druhá hlava za to byla vzata do úschovy, a podle Yamamotova úsudku z toho vzešel zákaz utkání s jinými školami, a v éře Kyoho byla pozvána do Kurume, aby učila Sekiguchi-ryu. Třetí hlava Shibukawa Bangoro Sukenori (čtení podle Kodansha, 1690 až 1763), adoptivní syn, studovala vojenskou vědu Naganuma-ryu, měla podle Nipponiky mezi daimjó mnoho žáků, napsala spis o jujutsu a přenesla dojo do Azabu. Čtvrtá hlava Shibukawa Bangoro Tokihide (1720 až 1797) byla podle Yamamota 1981 pozvána jako instruktor do domény Kurume, zanechala spisy o jujutsu a podle Nipponiky školu dovršila teoreticky i systematicky, Heibonsha ji nazývá obnovitelem školy. Yamamoto uvádí dále pátou až devátou hlavu, osmá obdržela roku 1924 titul hanshi v judu, devátá, narozená roku 1900, převzala vedení poté, neměla nástupce a po roce 1945 přestala cvičit i učit, protože prý doba jujutsu skončila, předtím však dala rodinné svitky opsat a roku 1934 zařadit jeden ze spisů do sborníku o budo. Osano 1991 píše, že tradice hlavního domu i větev v provincii Kai, kterou tam v éře Kyoho přinesl žák zakladatele sloužící v Kofu, zanikly v období Taisho. Hirošimskou linii podle Nihon Kobudo Kyokai předal vazal hirošimského panství, který u zakladatele opakovaně cvičil, Morimoto 2004 v recenzovaném časopise však dokládá, že se tento muž vzdal úřadu roku 1800, takže nemohl být žákem první ani druhé hlavy a jeho učitelem byla zřejmě třetí hlava, a uvádí, že Shibukawa-ryu byla v hirošimském panství poměrně silnou školou s učiteli placenými rýží a Morimoto 2015 dodává, že se ji v Hirošimě učili i měšťané. V období Meiji přišel podle Nihon Kobudo Kyokai jeden z hirošimských učitelů do Ósaky a otevřel dojo Seishinkan ve čtvrti Kunijima, odtud škola v Ósace vyklíčila a po pěti dalších generacích převzal vedení jedenáctý učitel, dnešní dvanáctý učitel je uveden v záhlaví stránky Nihon Kobudo Kyokai. Japonská Wikipedie dodává, že po válce se podle nařízení okupační správy nesmělo cvičit a devátá hlava ósacké linie cvičila s manželkou potají v noci. Yamamoto 1981 upozorňuje, že první instruktor jujutsu tokijské policie na počátku Meiji uváděl jméno Sekiguchi-ryu (japonská Wikipedie ho uvádí jako žáka sedmé hlavy rodu Shibukawa) a vysvětluje to tím, že mimo hlavní dům se učilo pod jménem Sekiguchi-ryu.
Čím se liší
Od mateřské Sekiguchi-ryu se Shibukawa-ryu podle Nipponiky liší jen z části, většina obsahu je přepracovaná Sekiguchi-ryu a škola vynikla důrazem na práci mysli a pevný postoj, Osano 1991 píše, že zakladatel učil podle starého způsobu Sekiguchi-ryu a hlavní dům užíval jméno Sekiguchi seito Shibukawa-ryu, Yamamoto 1981 dodává, že mimo hlavní dům se učilo pod jménem Sekiguchi-ryu, a japonská Wikipedie píše, že Shibukawa-ryu bývá s mateřskou školou zaměňována. Shibukawa Ichi-ryu vede Nihon Kobudo Kyokai jako samostatnou školu v Hirošimě: podle Nihon Kobudo Kyokai a Morimota 2015 ji založil na konci šógunátu Shuto Kuranoshin Mitsutoki (čtení podle Morimota, 1809 až 1897) ze tří škol, Shibukawa-ryu, Namba Ippo-ryu a Asayama Ichiden-ryu, podle ústního podání vznikl název zkrácením jmen všech tří škol, a Morimoto ji označuje za školu odlišnou od Shibukawa-ryu. Nihon Kobudo Shinkokai vede jen Shibukawa Ichi-ryu. Green řadí Shibukawa mezi dosud existující a oblíbené školy jujutsu vedle Takenouchi, Kito, Sekiguchi a Oguri.
Technika
Nipponica uvádí, že technický obsah školy byl většinou přepracovaná Sekiguchi-ryu, ale škola se proslavila důrazem na práci mysli a na pevný postoj. Yamamoto 1981 shrnuje technické rysy podle vlastního úsudku takto: škola je yawara, nikoli zajímání, zříká se okázalých technik a klade důraz na praktickou výuku a s ohledem na skutečný boj dává stejný důraz na kopí, iai a šerm jako na jujutsu. Podle seznamu technik, který zakladateli předal Sekiguchi Ujinari roku 1680, dělí Yamamoto techniku na 20 forem úvodní sady, 16 forem proti ozbrojenému soupeři vsedě, 7 forem držení, 6 forem ve stoje, 10 forem zápasu v sevření, 11 forem iai a 10 forem šermu, dále na doplňková cvičení, a technický systém shrnuje do osmi skupin: formy vsedě beze zbraně, držení vsedě, formy vsedě proti soupeři s ostrou zbraní, formy ve stoje včetně forem v chůzi, zápas v sevření a z pohledu bitvy iai, šerm a kopí. Vedle forem existovala podle téhož pramene řada cvičení se soutěžním prvkem, například tlačení hrudí nebo tahání za pás, která doplňují to, co forma nedává, nebo zkoušejí, zda se podaří přemoci soupeře. Spis čtvrté hlavy dělí podle Yamamota osnovu jujutsu na tři části a jako hlavní zásady cvičení uvádí trojici zásad pro cvičení a trojici pro každodenní úsilí.
Číst dál
Osano 1991 popisuje seznam forem větve z provincie Kai s patnácti číslovanými sadami od 16 úvodních forem přes 10 forem kogusoku, 14 vnitřních forem, 25 cvičných forem a 13 forem šermu po 20 forem tajného učení a vrhací čepele, a svitek kenpo se 70 technikami, které podle něj předal sám zakladatel. Morimoto 2004 uvádí z hirošimské rodiny čtyři svitky s názvy forem, obrazem lidského těla s vitálními body, zaklínacími formulemi a zásadami pro jujutsu, šerm a hůl. Nihon Kobudo Kyokai cituje zásadu dnešní ósacké linie, že jujutsu je matkou všech bojových umění se zbraní, a ukazuje formu s krátkým mečem, kusarigamu a hody ve volném cvičení, japonská Wikipedie dodává, že se ósacká linie vlivem jiných hirošimských škol vyvinula samostatně a vedle jujutsu nese poutání, hůl, šerm včetně dvou mečů, iai, naginatu, krátký meč, jutte, železný vějíř a kusarigamu. Green cituje zakladatele, že změna síly závisí na měkkosti a poddajnosti a že škola stojí na učení Knihy proměn.
Trénink
Yamamoto 1981 soudí, že se nejprve učilo 20 forem úvodní sady beze zbraně, opakovaně se cvičily a podle pokroku žáka se teprve poté vyučovaly formy proti ozbrojenému soupeři a další. Zakladatel podle spisu o jeho výrocích vymezil výcvik jako pětiletou cestu: v prvním roce odstranit nedostatky, ve druhém zklidnit pohyby ducha, ve třetím zpevnit kosti, ve čtvrtém aby celému tělu neublížila zlá síla a v pátém být odvážný. Yamamoto cituje i spis žáka druhé hlavy, podle něhož z mnoha set spolužáků pochopilo jádro školy jen šest nebo sedm lidí, protože se učili vydržet a nenechat se přemoci, nikoli způsob, jak vyhrát, a většina výcvik v půli cesty vzdala. Dnešní ósacká linie podle Nihon Kobudo Kyokai cvičí každou neděli dopoledne i odpoledne v Ósace, každý rok při zahájení cvičení navštěvuje svatyni ve čtvrti Kunijima jako místo ósackého předání a účastní se předvádění v Ósace a Hirošimě, škola o sobě na svém webu píše, že nevyučuje středoškoláky a mladší.
Stupně a postup
Zakladatel obdržel podle Nipponiky licenci úplného předání Sekiguchi-ryu ve 29 letech a Yamamoto 1981 jmenuje jako doklady předávání seznam technik jujutsu a licenci gokui kaiden. Osano 1991 popisuje u větve z provincie Kai seznam forem a svitek kenpo, přičemž roku 1855 poslal hlavní dům svého žáka do Kai a ten se tam za sedm dní naučil všechny formy kromě dvaceti forem tajného učení. Morimoto 2004 jmenuje u hirošimské rodiny svitky z roku 1910 se zaklínacími formulemi a s obrazem těla a vitálními body, seznam forem z roku 1911 a svitek zásad z roku 1915. Japonská Wikipedie uvádí u ósacké linie systém sedmi svitků od polovičního předání přes seznamy technik po tajné učení a úplné předání.
Dnes
Živá linie Shibukawa-ryu působí podle Nihon Kobudo Kyokai v Ósace, kde ji vede dvanáctý učitel v dojo Seishinkan, cvičí se každou neděli a škola se účastní předvádění Nihon Kobudo Kyokai v Ósace a Hirošimě. Osano 1991 potvrzuje, že hirošimská tradice a tradice linie z Kumamota trvají do současnosti, japonská Wikipedie uvádí v Ósace vedle Seishinkanu i spolek založený držitelem licence úplného předání. Tradice hlavního domu v Edu a větve v provincii Kai zanikly podle Osana v období Taisho. Nihon Kobudo Shinkokai nemá u Shibukawa-ryu vlastní zápis, vede jen hirošimskou Shibukawa Ichi-ryu, jejíž představitel učí v dojo Kan'okan v Hatsukaichi. Heslo o škole nemá kotobank pod starším zápisem názvu, průvodce koryu.com ani anglická Wikipedie.
Zajímavosti
Yamamoto 1981 cituje spis žáka zakladatele, podle něhož se pět silných mužů, vybraných, aby zakladatele vyzkoušeli, a stojících vedle něj, skácelo, jakmile mávl rukama, a kámen tlustý sedm sun, který žáci nedokázali rozbít pěstí, zakladatel vzal do rukou, zkroutil jím a kámen se rozsypal. Japonská Wikipedie uvádí, že zakladatel měřil prý 6 shaku 2 sun, tedy výrazně víc než tehdejší průměr. Heibonsha píše, že kdo školu převzal, přijal jméno Bangoro, a Yamamoto 1981 uvádí, že se žáci roku 1711 zúčastnili zápasu s jinou školou, za což byla druhá hlava vzata do úschovy, a soudí, že odtud vzešel zákaz utkání s jinými školami. Zakladatel je podle Yamamota pohřben v chrámu Sengaku-ji, známém z příběhu věrných samurajů z Ako.
Časté otázky
Existuje Shibukawa-ryu dodnes?
Ano, ale ne hlavní dům z Eda: ten podle Osana 1991 zanikl v období Taisho a jeho devátá hlava podle Yamamota 1981 po roce 1945 přestala učit. Hirošimská linie přenesená v období Meiji do Ósaky žije a Nihon Kobudo Kyokai ji vede jako člena s dvanáctým učitelem.
Jak se liší Shibukawa-ryu od Sekiguchi-ryu?
Málo. Zakladatel byl žákem druhé hlavy Sekiguchi-ryu, podle Nipponiky je většina obsahu přepracovaná Sekiguchi-ryu a Osano 1991 píše, že hlavní dům užíval jméno Sekiguchi seito Shibukawa-ryu. Škola podle Nipponiky vynikla důrazem na práci mysli a pevný postoj.
Je Shibukawa Ichi-ryu totéž co Shibukawa-ryu?
Ne. Shibukawa Ichi-ryu vede Nihon Kobudo Kyokai jako samostatnou školu v Hirošimě, kterou podle Morimota 2015 založil na konci šógunátu Shuto Kuranoshin Mitsutoki ze tří škol, Shibukawa-ryu, Namba Ippo-ryu a Asayama Ichiden-ryu. Nihon Kobudo Shinkokai vede jen ji.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.