Tenjin Shin'yo-ryu
天神真楊流Škola jujutsu z pozdního období Edo, kterou Iso Mataemon Masatari spojil z Yoshin-ryu a Shin no Shinto-ryu: pravé údery do slabých míst, 124 technik a jedna ze škol, z nichž vyšlo judo.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Tenjin Shin'yo-ryu
O bojovém umění Tenjin Shin'yo-ryu
Tenjin Shin'yo-ryu je japonská škola jujutsu z pozdního období Edo. Podle Nihon Kobudo Kyokai, Nipponiky a Nikkoku ji založil vazal panství Kishu Iso Mataemon Masatari (čtení podle Nipponiky), jinak zvaný Ryukansai, spojením dvou škol, u nichž se učil: Yoshin-ryu u Hitotsuyanagiho Oribeho Yoshimichiho a Shin no Shinto-ryu u Honmy Joemona Masatoa (čtení podle Nipponiky). Nipponica klade spojení obou škol, stanovení 124 technik a vyhlášení názvu do roku 1822, Nikkoku do doby kolem éry Bunsei (1818 až 1830), koryu.com uvádí kolem roku 1830. Název tvoří podle Nihon Kobudo Kyokai slovo Tenjin a po jednom znaku z obou mateřských škol, zakladatel se uchýlil k modlitbám do svatyně Kitano Tenmangu v Kjótu a při pohledu na vrbu ohýbanou větrem dosáhl osvícení.
Číst dál
Zakladatel se narodil v Matsusace v Ise, rok narození však prameny uvádějí různě: Daijisen a biografický slovník Kodansha 1786, Nihon Kobudo Kyokai u linie Kawagoe 1804 a u linie Niiza věk 76 let při úmrtí, Nipponica 1804 s otazníkem, úmrtí roku 1863 uvádějí všechny. Podle Nipponiky odešel v patnácti letech do Eda, studoval sedm let Yoshin-ryu a necelých šest let Shin no Shinto-ryu, na putování po provinciích se podle Nihon Kobudo Kyokai utkával s učiteli panství a nikdy neprohrál, a když se v Kusatsu s jediným žákem postavil proti více než stu útočníkům, poznal účinnost úderů a dále hledal pravý úder, zásah fyziologických slabých míst. Roku 1828 se podle Nipponiky přiženil do rodu šógunových vazalů Iso a přijal jméno, pod nímž je znám. Dojo otevřel v Edu v Kanda Otamagaike, kde podle Nihon Kobudo Kyokai vyučoval 124 variant technik a tajné umění zabíjení a oživování, a počet žáků prý přesáhl pět tisíc. Nihon Kobudo Kyokai uvádí, že zakladatel Kodokanu Kano Jigoro vstoupil v roce Meiji 10 do školy mistra Fukudy Hachinosukeho a po jeho smrti pokračoval u třetí hlavy Isoa Masatoma. Nipponica a Green uvádějí Tenjin Shin'yo-ryu a Kito-ryu jako hlavní školy, z nichž Kano postavil judo s převzetím prvků dalších škol, Britannica píše, že z ní Kano převzal techniky držení a úderů jako technický základ. Rysem školy je podle Nihon Kobudo Kyokai správný střed těla a pružné tělo, které se nestaví proti soupeřovu úsilí, vychýlení soupeře a zásah do mezery, vkládání mysli a ki do technik a léčebné umění. Britannica dělí techniky na čtyři oddíly idori, tachiai, kabezoi a yukiai (čtení podle Britanniky) a charakterizuje školu údery a oživovacími metodami. Škola má dnes podle Nihon Kobudo Kyokai dvě instituce v prefektuře Saitama, v Niize a v Kawagoe, a Nihon Kobudo Shinkokai vede linii Niiza. Japonská Wikipedie uvádí, že rod Iso jako hlava školy zanikl po páté generaci a dnes žije několik učitelských linií.
Historie
Zakladatel Iso Mataemon Masatari (čtení podle Nipponiky), jinak zvaný Ryukansai, se narodil v Matsusace v Ise v rodině vazala panství Kishu a jeho vlastní jméno bylo podle Nihon Kobudo Kyokai a Nipponiky jiné, přijal je až později. Rok narození se v pramenech liší: Daijisen a biografický slovník Kodansha uvádějí 1786, Nihon Kobudo Kyokai u linie Kawagoe 1804 a u linie Niiza věk 76 let při úmrtí, Nipponica 1804 s otazníkem, japonská Wikipedie 1790 podle průzkumu hrobu z roku 1901 a dodává, že matrika zemřelých shořela při náletu na Tokio, takže roky narození nelze zjistit. Úmrtí roku 1863 uvádějí všechny prameny, Kodansha s datem 15. dne 7. měsíce a věkem 78 let s dodatkem, že podle jiného názoru zemřel v šedesáti. Podle Nipponiky odešel v patnácti letech do Eda (japonská Wikipedie uvádí Kjóto), sedm let studoval Yoshin-ryu u Hitotsuyanagiho Oribeho Yoshimichiho a necelých šest let Shin no Shinto-ryu u Honmy Joemona Masatoa (čtení podle Nipponiky), Nihon Kobudo Kyokai u linie Kawagoe uvádí šest až sedm let a asi šest let. Poté podle Nihon Kobudo Kyokai putoval po provinciích, utkával se s učiteli panství a nikdy neprohrál, a v Kusatsu v Goshu spolu s jediným žákem odehnal přes sto násilníků a zachránil lidské životy. Nipponica píše, že teprve tehdy poznal účinnost úderů a dále hledal pravý úder, Nihon Kobudo Kyokai popisuje pravý úder jako zásah fyziologických slabých míst vložený do hodů, pák a škrcení.
Číst dál
Podle Nihon Kobudo Kyokai se zakladatel uchýlil do svatyně Kitano Tenmangu v Kjótu, při pohledu na vrbu ohýbanou větrem dosáhl osvícení, spojil obě školy a nově založil Tenjin Shin'yo-ryu, jejíž název tvoří slovo Tenjin a po jednom znaku z obou mateřských škol. Nipponica klade spojení škol, přidání nových postupů, vyhlášení názvu a otevření dojo v Kanda Otamagaike v Edu do roku 1822, Nikkoku do doby kolem éry Bunsei, koryu.com uvádí kolem roku 1830, Britannica dobu šóguna Tokugawy Ienariho, japonská Wikipedie uvádí příchod do Eda roku 1824 a dojo s vlastním názvem. Roku 1828 se podle Nipponiky přiženil do rodu šógunových vazalů Iso s příjmem dvaceti pytlů rýže a jedné porce, nazval se Iso Mataemon Masatari a zvolil si jméno Ryukansai, předtím se krátce jmenoval jinak. Kromě hlavního dojo zřídil podle Nipponiky několik cvičišť v Edu a počet žáků prý dosáhl pěti tisíc, Nihon Kobudo Kyokai píše, že se škola koncem šógunátu rozšířila do mnoha panství s více než pěti tisíci žáky. Nikkoku dodává, že byla na konci Edo v Edu oblíbená a nazývala se též Shin'yo-ryu, anglická Wikipedie podle Greena a Svintha uvádí výuku na šógunské vojenské akademii v letech 1856 až 1866. Druhou hlavou byl podle Nipponiky druhý syn zakladatele Iso Masamitsu, třetí jeho adoptivní syn Iso Mataemon Masatomo, mezi dalšími žáky Nipponica jmenuje Fukudu Hachinosukeho (1828 až 1879), pozdějšího učitele Kana Jigora. Japonská Wikipedie uvádí, že zakladatel předal vedení synovi roku 1857, syn zemřel roku 1867 ve 37 letech a třetí hlava roku 1881. Nihon Kobudo Kyokai uvádí, že Kano Jigoro vstoupil v roce Meiji 10 do školy mistra Fukudy Hachinosukeho, po jeho smrti v roce Meiji 12 pokračoval u třetí hlavy a v roce Meiji 15 založil Kodokan judo. Japonská Wikipedie píše, že rod Iso jako hlava školy zanikl po páté generaci a že z dojo žáka druhé hlavy vzešli i významní judisté Kodokanu. Databáze CiNii eviduje jako první spisy školy ilustrovaný výklad tajných technik vydaný roku 1893 pátou hlavou se spoluautorem a studii Oimatsua z roku 1965 o třech školách. Nihon Kobudo Kyokai uvádí, že roku 1994 byly na žádost Kodokanu zaznamenány všechny techniky školy pro budoucnost.
Čím se liší
Ke spojení Yoshin-ryu a Shin no Shinto-ryu přidal zakladatel podle Nipponiky nové postupy a podle Nihon Kobudo Kyokai je rysem školy pravý úder vložený do hodů, pák a škrcení. Vztah k judu popisují prameny takto: Britannica píše, že její techniky držení a úderů učinil technickým základem Kodokan judo, Nipponica a Green ji uvádějí vedle Kito-ryu jako hlavní školy, z nichž judo vzešlo s převzetím prvků dalších škol, přičemž Britannica přisuzuje Kito-ryu hody. Tvrzení anglické Wikipedie o původu konkrétních hodů juda nebo o vlivu na kata juda jsme v jiných pramenech nenašli. Japonská Wikipedie uvádí podle záznamu dojo Iso, že se v něm na konci Edo utkávali zápasníci z mnoha škol jujutsu, a databáze CiNii eviduje studii Nakajimy z roku 2017 o zápasech s jinými školami podle tohoto záznamu. Obě dnešní instituce Nihon Kobudo Kyokai, v Niize a v Kawagoe, popisují školu každá vlastními slovy, linie Niiza rysy těla a mysli, linie Kawagoe čtyři druhy technik.
Technika
Nihon Kobudo Kyokai u linie Niiza vypočítává rysy školy: správný střed těla a pružné tělo reagující na změny bez odporu proti soupeřovu úsilí, vychýlení soupeře a zásah do mezery, vkládání mysli a ki do technik, zkušenost s pravým úderem, léčebné umění a postavení základu pro Kodokan judo. Linie Kawagoe popisuje styl jako zvládání soupeře podle jeho pohybu bez násilí a racionálně technikami hodu, škrcení, uzamčení a úderu. Britannica dělí techniky na čtyři oddíly idori, tachiai, kabezoi a yukiai (čtení podle Britanniky) a charakterizuje školu údery a oživovacími metodami, Nipponica popisuje učební program zakladatele: začínal oddílem tehodoki (čtení podle Nipponiky) o dvanácti formách, z nichž sedm pochází z Shin no Shinto-ryu, následoval první stupeň s deseti formami idori a deseti tachiai, střední stupeň se čtrnácti a čtrnácti formami a dvaceti formami odhození a nejvyšší stupeň s deseti a deseti formami a naukou o keiraku (čtení podle Nipponiky), životních bodech a oživování.
Číst dál
Japonská Wikipedie uvádí, že zakladatel sestavil 124 technik na základě tří okruhů, úderů a kopů, škrcení a pák, a že licence úplného předání vyžadovala, aby příjemce ze 124 technik zkombinoval dvě do jedné a vytvořil dvacet variant. Anglická Wikipedie shrnuje osnovu jako techniky úderů, hodů, znehybnění a škrcení a tvrdí, že rysem školy je pružnější a plynulejší pohyb než ve starších školách napodobujících boj v brnění. Tvrzení anglické Wikipedie, že údery slouží k vychýlení rovnováhy, Nihon Kobudo Kyokai nepotvrzuje, podle ní jde o zásah fyziologických slabých míst.
Trénink
Britannica uvádí, že se kata cvičila v pořadí v mnoha opakováních a poté se přidal volný trénink k procvičení technik. Japonská Wikipedie popisuje, že se na dojo vyučovalo úderům, škrcení a pákám v kata a jejich uplatnění ve volném tréninku, škrcení se cvičilo až do vzdání a otužovalo přijímajícímu hrdlo a kopy do žeber a boku se kopaly plnou silou mnohokrát, a uvádí cvičení rozbíjení desky tloušťky 1,2 cm pěstí i předpis cvičebního oděvu s bílou nití u nižších a černou nití od stupně mokuroku, přičemž při zápasech s jinými školami půjčovala škola vlastní oděv. Anglická Wikipedie uvádí přes 124 kata vsedě, ve stoje, obrany proti zbraním a oživování a dodává, že některá kata jsou tajná kvůli smrtícím účinkům. Linie Niiza se podle Nihon Kobudo Kyokai pravidelně účastní exhibic pořádaných Nippon Budokan, v Asakuse a obětních exhibic ve svatyni Meiji, linie Kawagoe cvičí v judo sále prefekturního budokanu v Kawagoe.
Stupně a postup
Nipponica uvádí stupně tehodoki, první stupeň, střední stupeň a nejvyšší stupeň tajného učení. Nihon Kobudo Kyokai u linie Kawagoe vyjmenovává dochované svitky školy, svitky země, člověka a nebe, svitek jang jako licenci a svitek jin jako úplné předání, a cituje báseň licence o těle, které se jako dřevo na vodě svěří vlnám a větru. Japonská Wikipedie uvádí, že svitek země se udílel s prvním mokuroku spolu s léčbou pohmožděnin a vymknutí, svitek nebe s hlavním mokuroku spolu s postupy při vykloubení a zlomenině, svitek jang při licenci se schématem pěti orgánů a šesti útrob a přehledem životně důležitých bodů těla a svitek jin při úplném předání, a popisuje čtyři stupně oživovacích metod udělované po zvládnutí jednotlivých stupňů, přičemž oživování se procvičovalo losem, kdo bude uškrcen. Anglická Wikipedie dodává, že škola používá jako většina koryu systém licencí menkyo, nikoli kyu a dan.
Dnes
Nihon Kobudo Kyokai vede dvě instituce Tenjin Shin'yo-ryu v prefektuře Saitama: linii v Niize (č. 005), kde po úmrtí předchozího učitele převzal vedení jeho syn, koryu.com jmenuje jako představitele Kubotu Toshihira, a poradcem je poslední přímý žák Sakamota Fusatara, a linii v Kawagoe (č. 006) s představitelem cvičícím v prefekturním budokanu. Nihon Kobudo Shinkokai vede jen linii Niiza. Koryu.com a anglická Wikipedie dosud uvádějí jako představitele Kubotu Toshihira, anglická Wikipedie dodává, že založil dojo a organizaci Tenyokai roku 1978 a licenci obdržel roku 1973 od Sakamota Fusatara. Japonská Wikipedie uvádí několik dnešních učitelských linií, mimo jiné linii z dojo Sakamota Fusatara, z níž vzešel Kubota Toshihiro, a dvě další. Roku 1994 byly podle Nihon Kobudo Kyokai na žádost Kodokanu zaznamenány všechny techniky školy.
Zajímavosti
Japonská Wikipedie vypráví, že zakladatel si vsedě nechal zavázat provaz kolem krku, dva žáci jej prudce tahali, ale on se nepřevrátil, a že při zkoušce nové šibenice v prvních letech Meiji se pokusu podrobil Iso Mataemon a byl žákem oživen, přičemž sama Wikipedie dodává, že tehdy už zakladatel nežil a šlo o třetí hlavu. Táž Wikipedie uvádí, že při incidentu u Tatsunokuchi roku 1861 chytil žák školy útočníka s mečem před vozem roju Matsudairy Nobuyoshiho tím, že mu chytil paži a povalil ho, a že jeden judista Kodokanu s osmým danem dva měsíce denně cvičil rozbíjení desky pěstí, ale deska se neroztříštila a pěst si opakovaně poranil. Anglická Wikipedie podle Hilla uvádí, že Edward William Barton-Wright studoval Tenjin Shin'yo-ryu v Jokohamě a roku 1899 představil jujutsu Evropě. Nihon Kobudo Kyokai u linie Kawagoe cituje báseň licence: kdo je chycen, nechť se jako dřevo plující na vodě svěří vlnám a větru.
Časté otázky
Kdy a kdo založil Tenjin Shin'yo-ryu?
Iso Mataemon Masatari, vazal panství Kishu, spojením Yoshin-ryu a Shin no Shinto-ryu (Nihon Kobudo Kyokai, Nipponica, Nikkoku, Britannica). Nipponica klade vyhlášení školy do roku 1822, Nikkoku kolem éry Bunsei, koryu.com kolem roku 1830. Rok narození zakladatele se uvádí 1786, 1790 i 1804, zemřel roku 1863.
Jak souvisí Tenjin Shin'yo-ryu s judem?
Kano Jigoro se v ní podle Nihon Kobudo Kyokai učil od roku Meiji 10 u Fukudy Hachinosukeho a pak u třetí hlavy Isoa Masatoma. Nipponica a Green ji uvádějí s Kito-ryu jako hlavní školy, z nichž judo vzešlo, Britannica píše, že Kano převzal její techniky držení a úderů jako technický základ Kodokanu.
Existuje Tenjin Shin'yo-ryu dodnes?
Ano. Nihon Kobudo Kyokai vede dvě instituce v prefektuře Saitama, v Niize a v Kawagoe, Nihon Kobudo Shinkokai linii Niiza. Japonská Wikipedie uvádí, že rod Iso jako hlava školy zanikl po páté generaci a dnes žije několik učitelských linií.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.