Tendžin šin'jó-rjú
天神真楊流Jedna ze dvou škol džúdžucu, ze kterých Kanó Džigoró poskládal džúdó. Její poznávací znak je atemi — úder, který nemá zranit, ale rozbít rovnováhu.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Tendžin šin'jó-rjú
Tendžin šin''jó-rjú je japonská škola džúdžucu a jedna ze dvou tradic, ze kterých Kanó Džigoró poskládal džúdó — tou druhou je kitó-rjú. Už proto patří k nejdůležitějším školám v celých dějinách japonských úpolů. Založil ji Iso Mataemon Rjúkansai Minamoto no Masatari (1787–1863) sloučením dvou starších škol: jóšin-rjú, kterou se učil u Hitocujanagiho Oribeho, a šin no šintó-rjú u Hommy Džóemona. Rok vzniku neuvádíme, protože se prameny rozcházejí — jedny mluví o době kolem roku 1800, jiné o 30. letech 19. století. Poznávacím znakem školy je atemi. Úder tu neslouží k tomu, aby soupeře zranil, ale aby mu na okamžik rozhodil rovnováhu a otevřel cestu k hodu nebo páce. Tradice to spojuje s příhodou, kdy měl Iso čelit velkému počtu útočníků najednou a přesvědčil se, že bez úderu se z přesily nedostane. Kanó Džigoró se ve škole učil u Fukudy Hačinosukeho a poté u Isa Mataemona Masatoma, třetí hlavy školy. Stopa je v džúdu dodnes patrná: seoi nage, harai goši i ósoto gari mají kořeny právě tady. Kanó z látky vypustil údery na vitální body a ponechal je jen ve formách — a právě tenhle krok odděluje džúdó od džúdžucu, ze kterého vzešlo.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.