La Verdadera Destreza
Španělský šerm, který Jerónimo de Carranza a Luis Pacheco de Narváez stavěli na geometrii a filozofii. Tradice podle badatelů trvala až do 19. století.
Základní informace
ŠpanělskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro La Verdadera Destreza
O bojovém umění La Verdadera Destreza
La verdadera destreza, pravé umění zbraní, byla podle Charlese Blaira (Acta Periodica Duellatorum, 2015) převládajícím způsobem zacházení se zbraněmi u španělských šlechticů 17. století. Pokládala se za svobodné, ne mechanické umění a jejím základem byla podle Blaira Aristotelova filozofie, Euklidova geometrie a další svobodná umění. Za hlavního tvůrce španělské školy šermu považuje Diccionario Biográfico Español Jerónima Sáncheze Carranzu de Barreda ze Sevilly. Jeho kniha o filozofii zbraní byla podle tiráže dokončena roku 1569 a vytištěna roku 1582 v Sanlúcaru de Barrameda v autorově domě z nařízení vévody z Mediny Sidonie. Prvním velkým systematizátorem nauky byl podle Blaira Luis Pacheco de Narváez, který vyučoval krále Filipa IV. a podle DBE vydal roku 1600 knihu Libro de las grandezas de la espada. DBE dodává, že se Pacheco později stal nejrozhodnějším odpůrcem Carranzovy metody. Hlavní zbraní byl podle Manuela Valleho Ortize (2018) meč, samotný nebo mimo jiné s dýkou, pukléřem, rotellou či pláštěm, a zásady se měly hodit na jakoukoli zbraň. Nejvyšší mistr (maestro mayor) podle Blaira uděloval licence k výuce. Tradice podle Valleho Ortize trvala hluboko do 19. století a pak upadla v zapomnění.
Historie
Jerónimo Sánchez Carranza de Barreda, zvaný komtur Jerónimo de Carranza, se podle Diccionario Biográfico Español narodil v první polovině 16. století v Seville. Studoval filozofii a geometrii, vystudoval práva na univerzitě v Osuně, sloužil jako kapitán a žil v Sanlúcaru de Barrameda ve službách sedmého vévody z Mediny Sidonie. V letech 1589 až 1594 byl guvernérem provincie Honduras. Tiráž jeho knihy uvádí, že byla dokončena roku 1569 a vytištěna roku 1582 v Sanlúcaru de Barrameda. DBE považuje vydání z roku 1569 za pochybné, protože tisk z roku 1582 obsahuje schválení z roku 1571 a královskou licenci z roku 1582.
Číst dál
Luis Pacheco de Narváez se podle DBE narodil kolem roku 1570 v Baeze a zemřel 5. prosince 1640 v Madridu. Krále Filipa IV. učil zacházet se zbraněmi jako maestro mayor del Rey. Jeho jméno se poprvé objevilo tiskem roku 1600 v knize Libro de las grandezas de la espada, kterou DBE uvádí s tiskařem Varezem de Castro. Darío Sánchez García (Acta Periodica Duellatorum, 2022) cituje vydání z roku 1605. Poslední velké dílo Nueva ciencia složil podle Charlese Blaira roku 1635 a vyšlo posmrtně roku 1672. Tradice podle Manuela Valleho Ortize (2018) trvala hluboko do 19. století. Manuel Antonio de Brea se roku 1805 podepisoval jako nejvyšší mistr a zkoušející všech v království, Simón de Frías vydal roku 1809 v Mexiku pojednání o šermu šavlí podle Destrezy a José Cucala y Bruño roku 1854 příručku včetně šermu šavlí pro pěchotu.
Čím se liší
Diccionario Biográfico Español staví Carranzův systém založený na matematice proti dřívějšímu systému, který se dal z velké části shrnout jako zacházení se zbraněmi silou. Gérard Thibault d'Anvers založil svůj systém na Destreze a popsal ho v díle Académie de l'Espée, sepsaném roku 1628 a poprvé vytištěném roku 1630. Od druhé poloviny 17. století byla podle Charlese Blaira (2015) italskou školou, se kterou se Španělé stále pravděpodobněji setkávali, neapolská škola s mečem a dýkou. Reagovali na ni autoři jako Pérez de Mendoza, Guerra de la Vega, Arrieta, Tamariz, Ettenhard a Rada. Pacheco rozebíral italský šerm ve své Nueva ciencia.
Technika
Charles Blair (Acta Periodica Duellatorum, 2015) tvrdí, že la verdadera destreza nebyla ani tak systémem šermu jako soustavným přístupem k sebeobraně po způsobu vědy. Základní zásadou je podle něj porušit souměrnost se soupeřem (desigualdad), například když je jeden šermíř natočen bokem a druhý čelem. Antonio Yuste Tuer podle Blaira jmenuje čtyři obecné techniky odpovídající dvěma ostřím a dvěma plochám čepele. Pachecova kniha Libro de las grandezas de la espada podle Daria Sáncheze Garcíi (2022) vysvětluje práci nohou množstvím obrazců z čar a bodů kolem dvou mečů. Pozdější autoři popisují společný kruh, jehož poloměr se obvykle počítá na čtyři kastilské stopy. Gérard Thibault, nizozemský mistr, který svůj systém podle Majára a Várhelyiho (2015) založil na Destreze, staví na takzvaném tajemném kruhu a délku meče odvozuje od výšky a proporcí šermíře. Hlavní zbraní byl podle Manuela Valleho Ortize (2018) meč, samotný nebo mimo jiné s dýkou, pukléřem, rotellou či pláštěm. Zásady se podle něj měly hodit na jakoukoli zbraň, výslovně se zmiňují montante, cep a dřevcové zbraně.
Trénink
Carranza podle Diccionario Biográfico Español učil v Kastilii a Portugalsku. Uvádí se, že byl šermířským mistrem vévody z Mediny Sidonie a že vyučoval portugalského krále Sebastiána. Často veřejně předváděl s teoretickým výkladem údery, kroky, postoje a úhyby destrezy. Rada podle Charlese Blaira (Acta Periodica Duellatorum, 2015) definoval la verdadera destreza jako návyk získaný cvičením založeným na vědě, k obraně a útoku v boji dvou protivníků.
Stupně a postup
Nejvyšší mistr Španělska (maestro mayor) měl podle Charlese Blaira (Acta Periodica Duellatorum, 2015) pravomoc udělovat licence k výuce a povolovat vydání knih. Juan Caro de Montenegro například zpochybnil části Ettenhardova pojednání z roku 1675, než mohlo vyjít. Blair zmiňuje i regionální zástupce nejvyššího mistra, například Nicoláse Tamarize pro Sevillu. Pacheco de Narváez vydal podle Diccionario Biográfico Español roku 1625 knihu Modo fácil y nuevo para examinarse los maestros en la destreza de las armas o zkoušení šermířských mistrů. Green (2001) uvádí, že královský dvůr zřídil roku 1478 zvláštní kategorii zkoušejících mistrů. Leguina (1904) píše, že španělští šermířští mistři byli organizováni od roku 1478 a podle nařízení z 24. června 1478 platili za zkoušku dvě kastilské dobly.
Dnes
Tradice Destrezy podle Manuela Valleho Ortize (Acta Periodica Duellatorum, 2018) v 19. století upadla v zapomnění a nahradily ji jiné školy šermu. Dnes ji zkoumají badatelé. Darío Sánchez García (2022) uvádí, že jeho rozbor obrazců práce nohou umožňuje převést techniky z Pachecovy knihy přesně do praxe. Kritická vydání pramenů Destrezy vydává podle Blaira nakladatelství AGEA v Santiagu de Compostela. Sčítání HEMA v časopise Acta Periodica Duellatorum (2021) uvádí, že rapír se v Německu cvičil na 41 ze 124 míst, mezi Destrezou a italským rapírem ale nerozlišuje.
Zajímavosti
Postavy Carranzova dialogu jsou podle Diccionario Biográfico Español zašifrovaní členové sevillské intelektuální elity a Cervantes Carranzu chválí v La Galatea. Pacheca podle DBE zesměšňoval Quevedo v Buscónovi a dalších dílech a zůstali celoživotními nepřáteli. Green (2001) uvádí, že Španělé přenesli Destrezu do Ameriky a na Filipíny a že se objevil názor, podle něhož se v dnešních filipínských bojových uměních mísí domácí systémy se španělskými technikami. Rada podle Charlese Blaira v názvu své odpovědi posměšně označil Diega Rodrígueze de Guzmán za šermířského mistra absolventa univerzity klamu.
Styly a větve
Časté otázky
Kdo založil La Verdadera Destreza?
Diccionario Biográfico Español považuje za hlavního tvůrce španělské školy šermu Jerónima Sáncheze Carranzu de Barreda ze Sevilly. Jeho kniha byla podle tiráže dokončena roku 1569 a vytištěna roku 1582. Prvním velkým systematizátorem nauky byl podle Charlese Blaira Luis Pacheco de Narváez, který se později podle DBE stal nejrozhodnějším odpůrcem Carranzovy metody.
Proč se Destreza označuje za vědu?
Charles Blair uvádí, že se pokládala za svobodné, ne mechanické umění a stavěla na Aristotelově filozofii a Euklidově geometrii. Podle něj šlo spíš o soustavný přístup k sebeobraně po způsobu vědy než o systém šermu.
Jak dlouho se Destreza učila?
Podle Manuela Valleho Ortize trvala tradice hluboko do 19. století. Ještě roku 1854 vydal José Cucala y Bruño příručku jako zkoušející v Destreze, pak tradice upadla v zapomnění.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.