Rince an Bhata Uisce Bheatha (Doyleovský irský boj s holí)

Základní informace

Země původuIrsko

RegionEvropa

Hlavní zaměřeníZbraně

Charakter a původ

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Rince an Bhata Uisce Bheatha (Doyleovský irský boj s holí)

Rince an Bhata Uisce Bheatha je rodinná linie irského boje s holí, kterou uchovali Doyleové v Newfoundlandu. Kanadský časopis Saturday Night (2004) uvádí název jako uisce beatha bata rince a překládá ho jako tanec s whiskovou holí. Whisky podle něj odkazovala na palírny, které zakladatel hlídal, a tanec bylo krycí slovo pro boj s holí. Původ se v pramenech rozchází. BBC píše, že předkové Glena Doyla odešli z Wexfordu do Newfoundlandu na počátku devatenáctého století. Saturday Night jmenuje Edwarda Doyla, rváče z Galway, který Irsko opustil roku 1867 a usadil se v Conception Bay. Web linie uvádí linii od Edwarda přes Christophera a Gregoryho ke Glenovi. Zakladatele jménem se nám doložit nepodařilo, web linie mluví jen o rodině Doyleů na západě Irska na počátku devatenáctého století. Styl se podle BBC předával jen lidem s příjmením Doyle a Glen se ho naučil od otce a děda. Podle Saturday Night je Glen Doyle prvním, kdo ho učí mimo rodinu, a podle vlastních slov začal učit prvního žáka mimo rodinu roku 1995. BBC popisuje doyleovskou linii jako obouruční spojení boxu, šermu a zápasu s holí shillelagh. Glen Doyle později předal titul hlavy linie, chieftain, Berniemu Leddymu a kluby podle BBC vznikají po celém Severním Irsku.

Historie

BBC uvádí, že předkové Glena Doyla odešli z Wexfordu do Newfoundlandu na počátku devatenáctého století a rodinný obouruční styl se předával jen lidem s příjmením Doyle. Saturday Night (2004) naopak píše o Edwardu Doylovi, rváči z Galway, který odešel z Irska roku 1867 a skončil v Conception Bay. Glen je podle časopisu jeho pravnukem a jeho otec Gregory, jediný z patnácti sourozenců, kdo se umění naučil, zemřel roku 1998. Web linie uvádí, že Edward předal umění synovi Christopherovi, ten Gregorymu a Gregory synovi Glenovi. Obouruční úchop podle webu zavedl pěstník z rodiny Doyleů žijící na západě Irska, který byl zároveň zběhlý v jednoručním irském boji s holí. Bernard Leddy podle Fermanagh Herald (2019) našel Glena Doyla na internetu jako jediného, kdo styl učí, odjel se učit do Toronta a otevřel klub v Mullaghdun v hrabství Fermanagh.

Čím se liší

Jednoruční styl podle webu linie drží hůl vysoko u hlavy a pracuje z delší vzdálenosti, kdežto obouruční ji drží přes tělo ve výšce ramen a nejdřív zkracuje vzdálenost. Při odzbrojení obouruční styl přidává k úderům do ruky techniku Windmill a zaháknutí koncem hole s hlavicí. Doyleovská linie drží hůl obouruč skoro pořád, kdežto antrimská, kterou podle Maxima Chouinarda udržovala rodina Ramseyů, podle něj mění úchop podle vzdálenosti. Soutěže v doyleovské linii jsme ve spolehlivých pramenech nenašli.

Technika

BBC popisuje doyleovskou linii jako obouruční spojení boxu, šermu a zápasu s holí shillelagh, dlouhým kyjem z trnky nebo dubu. Bernie Leddy podle Fermanagh Herald mluví o plnokontaktním stylu s údery holí, pěstmi i nohama. Web linie uvádí, že obě ruce jsou na holi skoro pořád a většina technik je určena pro krátkou vzdálenost. Úder holí na krátkou vzdálenost se podle webu vede obouruč a ruce jsou na holi rozložené rovnoměrně, aby mohla udeřit kterákoli. Hlavním účelem úderu je podle webu zahájit Charge In, vpád na blízko, protože styl má výhodu na blízko. Hůl je podle webu dlouhá asi tři stopy, měřeno jako vzdálenost loktů při sevřených pěstech před hrudí plus šest palců, a nejčastěji je z trnky, ale i z dubu a jasanu. Web uvádí techniky jako Basic Stance, Stick Punch, Charge In, Pivotal, Say Hello, Give 'em a Hug, Windmill, Jig Kick a Carry the Coffin.

Trénink

Glen Doyle podle rozhovoru na webu linie začal s boxem ve čtyřech letech a hůl přibyla později, web na jiném místě uvádí, že se styl začal učit v sedmi. Tréninky začínaly údery a stínovým boxem, pak přišly údery holí z trnky a práce nohou a otec mu opravoval provedení ostrou ranou do hlavy. Styl byl podle Glena Doyla ústní tradicí předávanou příkladem a slovy, bez příruček a videí. Žáci se učí od svého učitele, kterému se říká seanchaí, a cvičí s partnerem. Cvičení Trinity podle webu tvoří nepřetržité rychlé údery holí na tři body, hlavu, levou a pravou ruku, které zlepšují mušku a ovládání hole.

Stupně a postup

Linie podle BBC používá číslované trenérské úrovně: třináctiletý Loughlin se podle článku stal o rok dřív trenérem čtvrté úrovně. Hlava linie nese titul chieftain, který Glen Doyle předal Berniemu Leddymu. Glen Doyle v rozhovoru na webu linie jmenuje pět úrovní od nejnižší po nejvyšší: Iasc (ryba), Bradán (losos), Lon dubh (kos), Cág (kavka) a Madra rua (liška). Sám podle svých slov systém používá jen zřídka.

Dnes

Doyleovská metoda se podle BBC (asi 2011) učí v Kanadě, USA, Německu, Rakousku, Řecku a Mexiku. Pozdější článek BBC píše, že Glen Doyle, jeden z posledních registrovaných instruktorů na světě, předal titul hlavy linie, chieftain, Berniemu Leddymu, který se u něj učil v Kanadě, a že kluby vznikají po celém Severním Irsku od Dunmurry po Enniskillen. Leddy podle IrishCentral dohlížel zhruba na padesát škol a studijních skupin v Irsku, Spojeném království, USA, na Tchaj-wanu, v Mexiku, Česku a Egyptě. Klub v Mullaghdun je podle Fermanagh Herald otevřený mužům i ženám starším třinácti let. Glen Doyle učí podle Hurleyho v klubu Céad Bua v Torontu.

Zajímavosti

Slovo tanec se podle zesnulého Gregoryho Doyla dostalo do názvu stylu proto, aby zakrylo bojové umění. Saturday Night (2004) uvádí, že Glen Doyle je bývalý šampion v kung-fu a kung-fu učil olympijského krasobruslaře Elvise Stojka. Glen Doyle o otci vzpomíná, že zápolil s bratranci a padlo prý několik dobrých ran.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.