Jogo do pau (Portugalský boj s holí)
Portugalský šerm dlouhou holí drženou oběma rukama, doma v Minhu a Trás-os-Montes. V lisabonských tělocvičnách se od konce 19. století přizpůsoboval sportu a ukázkám.
Základní informace
PortugalskoCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Jogo do pau (Portugalský boj s holí)
Jogo do pau je portugalský šerm dlouhou holí, kterou hráč drží oběma rukama. Studie z roku 2022 ho spojuje s kraji Minho a Trás-os-Montes a uvádí, že se ve městech proměnil a dnes se považuje za národní šerm. Lisabonský mistr António Nunes Caçador ho v knize z roku 1963 nazval Esgrima Nacional. Na severu se hůl uplatňovala při vyřizování sporů na trzích a poutích, kde se podle Caçadora jeden nebo několik hráčů bránilo zády k sobě proti přesile. Do Lisabonu umění přinesli potulní mistři a nádeníci ze severu a od konce 19. století ho vyučovaly tělocvičné spolky jako Ginásio Clube Português, které ho přizpůsobily sportu a ukázkám. Ve 20. století severní hra upadala. Nuno Curvello Russo to přičítá zákazům nosit hole na slavnostech, odchodu mladých do měst a do ciziny a snadno dostupným střelným zbraním. Dnes jogo do pau pěstují kluby, sdružení a federace. Obec Cabeceiras de Basto v roce 2022 připravovala kandidaturu do národního soupisu nehmotného dědictví a od roku 2024 uvádí, že její tradice je zapsaná.
Historie
Nuno Curvello Russo píše, že se umění z Minha dostalo přes hlavní město do Estremadury a Ribateja. Šířili ho potulní profesionální mistři, mezi nimi otec a syn Calado Campos a Joaquim Baú, a nádeníci z Minha a Trás-os-Montes. Jako první tělocvičny, které učily lisabonskou formu, jmenuje Ginásio Real (dnes Ginásio Clube Português), Atheneu Comercial de Lisboa a Lisboa Ginásio Clube. Lisabonská forma se podle něj od konce 19. století přizpůsobovala sportu a ukázkám. Podle chronologie klubu Ginásio Clube Português přenesl klub jogo do pau do tělocvičny roku 1895 a od roku 1898 vedl jeho třídu profesor Artur dos Santos.
Číst dál
António Nunes Caçador v knize z roku 1963 označuje za nejstaršího mistra, kterého zná, José Maria da Silveiru, zvaného o saloio, a za zakladatele lisabonské školy (Escola de Lisboa). Ta se tak podle něj jmenuje, protože jde o jiný typ šermu než na venkově. Caçador popisuje lisabonské dvorky (quintais), kde se hra učila jako veřejná podívaná a každý měl mestre a contramestre, který měl stejnou hodnost jako mestre, ale menší autoritu. Severní hra podle Russa upadala už ve třicátých letech 20. století, protože policie prosazovala zákaz nosit hole na slavnostech, odchod do měst a do ciziny přerušil předávání mezi generacemi a střelné zbraně byly snadno k mání. Studie Lídie Aguiar a Rity Ribeiro z roku 2022 uvádí, že vyřizování sporů na trzích a poutích bylo zakázáno kolem padesátých let 20. století a stráže všem příchozím hole odebíraly. Umění se pak stalo jen ukázkou, kulturou a tradicí. Anglická Wikipedie uvádí, že liberálové ve třicátých letech 19. století nesměli nosit meč, a proto sáhli po holi. V odborné literatuře jsme toto tvrzení nenašli.
Čím se liší
Caçador píše, že lisabonská hra je nejúplnější v kruhových pohybech sarilhos, kdežto severní hra jich používá málo a spoléhá hlavně na údery varrimentos, tedy na takzvanou hru na trhu. Minhská škola podle něj zaujímá levý kryt s překříženýma rukama, kterému říká pravý. Studie Aguiar a Ribeiro z roku 2022 uvádí, že severní tradice z Cabeceiras de Basto se liší od jihu, kde dnes působí několik škol zaměřených na soutěž. Podle portugalské Wikipedie dávala lisabonská škola boji proti více soupeřům menší váhu. Anglická Wikipedie řadí mezi kraje původu Minho, Alto Douro, Trás-os-Montes, Pontevedru a Ourense a uvádí, že se jogo do pau hraje také v Lisabonu, na Azorech a na Madeiře a ojediněle v Galicii a v Macau.
Technika
Caçador zaznamenal, že mistr Frederico Hopffer učil guardas de espera, údery pancadas redondas, enviezadas a arrepiadas por dentro i por fora, rebate, pontuadas, vira costas, guardas avançadas a sarilhos de cima, de baixo, s rukama přes sebe, sarilhos v pohybu po obvodu hřiště a sarilhos traçados da borda de água. Caçador rozlišuje dva způsoby hry. První je umělecký klasický šerm v sériích, který se hraje přátelsky a údery se zadržují, aby mohli hrát oba a divák byl spokojen. Druhý nazývá divokou částí šermu (parte selvática). Hru na trhu (jogo de feira) popisuje Caçador jako boj jednoho, dvou nebo více hráčů proti davu, zády k sobě, s údery varrimentos a pancadas enviezadas. Když jeden muž stojí proti mnoha, neustále poskakuje po obvodu a snaží se prorazit svislými údery nebo údery arrepiadas.
Trénink
Caçador doporučuje hole ze dřeva lódão, které považuje za nejlepší, dále marmeleiro, freixo, castanho nebo junco. Hůl má mít nejvýš 550 g a 1,52 m, obvykle 1,46 m a 500 g, a pro výuku těžší hole stejné délky. V Cabeceiras de Basto se podle studie z roku 2022 používá kulatá hůl, která sahá uživateli až k nosu. Mezinárodní centrum bojových umění UNESCO (ICM) uvádí tři druhy cvičení: sarilhos, formy a série.
Stupně a postup
Caçador v roce 1963 zná jen tituly mestre a contramestre. Portugalská Wikipedie popisuje systém pásů lisabonské školy, který vytvořil mistr Pedro Ferreira: žlutý pro začátečníky, zelený pro středně pokročilé, červený pro pokročilé, černý pro mistry (až s pěti červenými hvězdami nebo čtyřmi fialovými proužky) a fialový pro velmistra. Podle téže Wikipedie některé školy používají jiný systém nebo žádný. Sdružení ADCJPauP uvádí na svém webu pásy žlutý, zelený, červený, černý s jednou až pěti hvězdami a fialový.
Dnes
Greenova encyklopedie z roku 2001 uvádí, že jogo do pau v Portugalsku stále existuje jako sebeobrana, kulturní tradice a sport. Caçador v roce 1963 psal, že v Lisabonu ho udržují přinejmenším Ateneu Comercial de Lisboa a Ginásio Clube Português a že v Cabeceiras de Basto vede školu severní hry mistr António Portela. Podle studie z roku 2022 stojí praxe v Cabeceiras de Basto jen na dvou skupinách, z nichž jedna má už starší členy, a výroba holí závisí na jediném řemeslníkovi. Obec tehdy připravovala kandidaturu do národního soupisu nehmotného dědictví na platformě MatrizPCI. Obecní dokument z prosince 2022 zmiňuje plán ochrany pro žádost o zápis a obecní zpravodaj z roku 2024 už jogo do pau z Cabeceiras de Basto označuje za zapsané nehmotné dědictví. Datum a číslo zápisu jsme v úředních pramenech nenašli. Obec v tradici zastupují sdružení z obcí Abadim a Bucos. Mezinárodní centrum bojových umění UNESCO (ICM) jmenuje mezi organizacemi Federação Nacional do Jogo do Pau Português, Associação Desportiva e Cultural do Jogo do Pau Português, Associação Esgrima Lusitana Cascais, Esgrima Lusitana Lisboa a skupiny z Bucos a Abadim. Federaci Federação Portuguesa de Jogo do Pau, která podle portugalské Wikipedie vzešla ze sdružení založeného roku 1977 z podnětu mistra Pedra Ferreiry, uvádí jen Wikipedie.
Zajímavosti
Studie z roku 2022 cituje povídku Camila Castela Branca Como ela o amava! z cyklu Noites de Lamego, jejíž děj se odehrává v Cavezu v Cabeceiras de Basto. Podle etického kodexu těchto bitek, jak ho povídka líčí, nikdo nenapadl protivníka, který neměl v ruce hůl. Russo cituje Xanquina Lorenza Fernandeze z Ourense, který popsal rvačku na trhu v galicijském Porqueirós na konci 19. století. Dva Portugalci se tam zády k sobě ubránili holemi mnoha útočníkům a trh rozehnali.
Časté otázky
Jak dlouhá je hůl v jogo do pau?
Caçador v roce 1963 doporučoval pro lisabonskou školu hůl dlouhou obvykle 1,46 m a nejvýš 1,52 m, s hmotností kolem 500 g. V Cabeceiras de Basto sahá kulatá hůl podle studie z roku 2022 uživateli až k nosu.
Čím se liší severní a lisabonská škola?
Podle Caçadora je lisabonská hra nejúplnější v kruhových pohybech sarilhos, kdežto severní hra spoléhá hlavně na údery varrimentos a na boj proti přesile na trzích. Portugalská Wikipedie uvádí, že lisabonská škola dávala boji proti více soupeřům menší váhu.
Má jogo do pau pásy a stupně?
Jednotný systém neexistuje. Caçador v roce 1963 znal jen tituly mestre a contramestre. Portugalská Wikipedie popisuje pásy lisabonské školy od žlutého po fialový, které zavedl mistr Pedro Ferreira, a uvádí, že některé školy používají jiný systém nebo žádný.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.