Mensur (Akademické šermování)
Šerm ostrými zbraněmi zvanými Schläger, který pěstují německé studentské spolky. Dnešní podoba se ustálila v 19. století, legálnost potvrdil soud roku 1953.
Základní informace
NěmeckoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Mensur (Akademické šermování)
Mensur je šerm studentských spolků v Německu a ve Švýcarsku. Podle Historického lexikonu Švýcarska byla od poslední třetiny 19. století obvyklá takzvaná Bestimmungsmensur, rytířská bojová hra bez předchozí urážky. Kiermayer (Acta Periodica Duellatorum) popisuje, jak univerzitní šermířský mistr Friedrich August Wilhelm Ludwig Roux od roku 1839 v Jeně prosazoval přechod od bodných zbraní k sečným. Po několika úmrtích při studentských soubojích jenský senát 16. listopadu 1840 prohlásil souboje bodnými zbraněmi za trestné.
Číst dál
Šermuje se zbraněmi zvanými Schläger. Kiermayer uvádí, že rodina Roux upřednostňovala Korbschläger, který se ve studentských spolcích dodnes široce používá. Při vývoji mensury přibývala ochrana, nejprve bandáže zápěstí a krku, pak zástěry nebo vycpané kalhoty a bandáže celé paže, a nakonec zmizel výpad. Kellerova disertace z Řezna (2017) popisuje studentský šerm jako šerm na pevnou vzdálenost s pevnými pravidly, která pohybu nechávají málo volnosti. Spolky obnovené po roce 1949 podle Kellera mensuru oživily a její právní postavení zajistil až Spolkový soudní dvůr. Rozsudkem z 29. ledna 1953 podle Vědecké služby Spolkového sněmu uznal zranění z mensury za nebezpečné ublížení na zdraví, ale se souhlasem účastníků a v souladu s dobrými mravy. Výslovně se netýkal mensur k vyřizování věcí cti. Svaz Deutsche Burschenschaft podle vlastních slov v roce 2024 po 53 letech znovu zavedl povinnou mensuru.
Historie
Kiermayer (Acta Periodica Duellatorum) uvádí, že zvláštní podobou civilního souboje v Německu 19. století byla studentská mensura a díla rodiny Roux se točí hlavně kolem ní, protože většina jejích členů působila jako univerzitní šermířští mistři. Friedrich August Wilhelm Ludwig Roux (1817–1897) se 1. července 1839 stal univerzitním šermířským mistrem v Jeně, aby zavedl Hiebcomment, pravidla povolující jen sečné zbraně místo dřívějšího Stosscomment pro bodné zbraně. Po několika úmrtích při mensurách Roux a Karl Hermann Scheidler usilovali o nahrazení bodného šermu méně smrtícím sečným a 16. listopadu 1840 jenský senát prohlásil souboje bodnými zbraněmi za trestné.
Číst dál
Roux napsal dvě knihy o sečném šermu, Anweisung zum Hiebfechten mit graden und krummen Klingen a Deutsches Paukbuch (1857). Ludwig Caesar Roux (1843–1913), od roku 1865 univerzitní šermířský mistr v Lipsku, byl podle Kiermayera zakládajícím členem Svazu německých šermířských mistrů (Frankfurt, 20. srpna 1884) a jeho kniha Die Hiebfechtkunst se stala základem akademického šermu v celém Německu. Historický lexikon Švýcarska uvádí, že od poslední třetiny 19. století byla obvyklá Bestimmungsmensur bez předchozí urážky. Šermující studentské spolky podle něj roku 1928 v Oltenu založily Schweizerischer Waffenring, který na počátku 21. století stále existoval. Německá Wikipedie uvádí, že kösenerský kongres roku 1859 schválil zásadu Bestimmungsmensur na návrh marburských Corps. Kellerova disertace z Řezna (2017) píše, že s obnovou mnoha studentských spolků po roce 1949 se oživila i mensura a její právní postavení zajistilo až rozhodnutí Spolkového soudního dvora z roku 1953.
Čím se liší
Spolkový soudní dvůr v roce 1953 podle Vědecké služby Spolkového sněmu uvedl, že pohnutky šermujících studentů nelze hledat jen ve sportu. Schlägermensur je podle něj jako jediný ze sportů širokými vrstvami lidu odmítána kvůli historické souvislosti s nárokem jednotlivých stavů na výsady. Kellerova disertace z Řezna (2017) uvádí, že trenéři HEMA se o univerzitní šermířské mistry téměř neopírají, protože mají příliš blízko k šermu se Schlägermensur s pevnou vzdáleností a pevnými pravidly.
Technika
Většina německých příruček sečného šermu, zvlášť těch raných, podle Kiermayera (Acta Periodica Duellatorum) pracuje se zbraní Glockenschläger. Rodina Roux upřednostňovala Korbschläger, který se ve studentských spolcích dodnes široce používá. F. A. W. L. Roux nechal šermíře držet hrot dolů a stranou, aby na něj soupeř nenaběhl. Zavedl vodorovné seky a zcela souměrné schéma seků, jehož názvosloví zůstalo v akademickém šermu dodnes. Přijal také krytí ochrannou bandáží paže (Paukstulp). Ochrana během vývoje mensury přibývala. Kiermayer uvádí bandáže zápěstí a krku, zástěry nebo vycpané kalhoty, bandáže celé paže a nakonec úplné zrušení výpadu, čímž se mensura stále víc vzdalovala skutečnému boji. Kellerova disertace z Řezna (2017) popisuje šerm se Schlägermensur jako šerm na pevnou vzdálenost s pevnými pravidly, která pohybu nechávají málo volnosti. Vědecká služba Spolkového sněmu (2014) uvádí, že v göttingenském případu z roku 1953 byly čepele ostře nabroušené, šermíři ale byli proti životu nebezpečným zraněním chráněni obvazy, bandážemi a dalšími ochrannými prostředky.
Trénink
Většina německých příruček 19. století se podle Kiermayera (Acta Periodica Duellatorum) shodovala, že výcvik má začínat s lehčím rapírem a teprve po jistém zvládnutí přejít k těžší šavli. Německá Wikipedie uvádí, že účastník se na mensuru připravuje nácvikem čisté techniky zvaným Pauken a že některé nešermující spolky měly až do třicátých let 20. století šermířský výcvik bez mensury. U Corps podle jejich společného webu nový člen prochází zkušební dobou jako Fuchs a do ní spadají i mensury.
Dnes
Rozsudek Spolkového soudního dvora z 29. ledna 1953 (5 StR 408/52) se týkal takzvaného göttingenského procesu o třech mensurách z počátku roku 1951 a podle právnického serveru Legal Tribune Online je měřítkem dodnes. Podle Vědecké služby Spolkového sněmu (2014) soud uznal, že zranění z mensury je nebezpečným ublížením na zdraví, přijal ale souhlas účastníků a porušení dobrých mravů odmítl. Výslovně dodal, že se jeho úvahy netýkají mensur k vyřizování věcí cti. Pozdější judikatura podle Vědecké služby na hodnocení mensury nic nemění, pokud jsou šermíři chráněni proti životu nebezpečným zraněním. Svazy o sobě uvádějí různé požadavky. Deutsche Burschenschaft podle své tiskové zprávy v květnu 2024 v Eisenachu po 53 letech velkou většinou znovu zavedla povinnou mensuru. Coburger Convent uvádí, že od každého člena vyžaduje dvě mensury. Kösener a Weinheimer Corps označují mensuru za zkoušku a nepostradatelnou formu upevňování charakteru.
Zajímavosti
Univerzita v Heidelbergu podle Kellerovy disertace z Řezna (2017) už roku 1386 zakázala ve svých stanovách studentům navštěvovat šermířské školy. Německá Wikipedie uvádí, že 8. dubna 1953 potvrdily šermující svazy prezidentu Theodoru Heussovi, že se vzdávají vyřizování věcí cti zbraní. Podle ní spojenecká kontrolní rada roku 1946 zrušila paragraf 210a trestního zákoníku a mensury se kvůli nejasnému právnímu stavu léta šermovaly tajně.
Časté otázky
Je mensura v Německu legální?
Spolkový soudní dvůr rozsudkem z 29. ledna 1953 uznal, že zranění z mensury je ublížením na zdraví se souhlasem, které neporušuje dobré mravy. Netýká se to mensur k vyřizování věcí cti.
Jakými zbraněmi se mensura šermuje?
Zbraněmi zvanými Schläger. Kiermayer (Acta Periodica Duellatorum) uvádí Glockenschläger a Korbschläger, který se dodnes široce používá. V göttingenském případu z roku 1953 byly čepele ostře nabroušené.
Od kdy se mensura šermuje v dnešní podobě?
Historický lexikon Švýcarska uvádí Bestimmungsmensur jako obvyklou od poslední třetiny 19. století. Přechod od bodných zbraní k sečným prosazoval v Jeně od roku 1839 univerzitní šermířský mistr F. A. W. L. Roux.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.