Singlestick (Cudgel Play)

Základní informace

Země původuSpojené království

RegionEvropa

Hlavní zaměřeníZbraně

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Singlestick (Cudgel Play)

Singlestick je anglický boj dřevěnou holí s košem na ochranu ruky. Viktoriánští autoři ho vztahovali k šavli. J. M. Waite kolem roku 1880 napsal, že hůl je jen náhradou šavle a používá se úplně stejně, a C. Phillipps-Wolley roku 1890, že singlestick je pro šavli tím, čím je fleret pro rapír. Green (Martial Arts of the World, 2001) uvádí, že cudgel nebo singlestick se původně používal k výcviku vojáků v boji mečem a později se stal samostatným uměním. Na venkovských poutích se hrály hry, které Allanson-Winn nazývá cudgel-play a Hughes back-swording. Allanson-Winn (1890) píše, že cílem bylo rozbít soupeři kůži na hlavě nebo na čele tak, aby tekla krev, a kdo první pustil krev, vyhrál. Thomas Hughes v románu Tom Brown's School Days popisuje, že hráč prohrál, jakmile mu krev stekla o palec kdekoli nad obočím. V 19. století se singlestick cvičil v londýnských šermířských školách a soutěžilo se v něm. Na olympijských hrách v St. Louis roku 1904 se konala soutěž v singlesticku se třemi účastníky ze Spojených států a na jiných hrách se už neopakovala. Green uvádí, že se singlestick hrál v anglických soukromých školách do třicátých let 20. století a že pokusy o jeho oživení pokračují.

Historie

Green uvádí, že cudgel nebo singlestick sloužil původně k výcviku vojáků v boji mečem, později se stal samostatným uměním a hrál se na kolejích, ve školách a na krajských poutích. Anglická Wikipedie označuje za původní podobu singlesticku waster, dřevěný meč pro nácvik backswordu v 16. století, a uvádí, že za Jiřího I. a Jiřího II. byla hra s holemi pod jmény cudgel-play a singlesticking nesmírně oblíbená. Thomas Hughes v románu Tom Brown's School Days líčí back-swording jako hru, která přicházela jednou ročně v každé vesnici o slavnosti. Jeho postava Benjy si podle románu získala pověst s párem těžkých holí proti vybraným mužům z Wiltshiru a Somersetshiru. Sám Hughes píše, že hra v poslední době smutně vymizela i ve Vale of White Horse. V 19. století se singlestick učil v londýnských šermířských školách. J. M. Waite, profesor šermu a bývalý příslušník 2. pluku Life Guards, vydal kolem roku 1880 příručku Lessons in Sabre, Singlestick, Sabre and Bayonet, and Sword Feats. Kniha Broad-sword and Single-stick (1890), jejímiž autory jsou Allanson-Winn a C. Phillipps-Wolley, má kapitolu o singlesticku, kterou napsal Phillipps-Wolley ze šermířské školy Inns of Court School of Arms. Phillipps-Wolley v ní uvedl, že v Anglii existuje několik samostatných škol singlesticku, které se liší jen pravidly o tom, kam se smí zasáhnout, a že vlastní školu má podle něj i anglické námořnictvo.

Čím se liší

Allanson-Winn definuje cudgel jako jakoukoli silnou hůl kratší než dvě stopy, například hůl ponocného nebo policejní obušek, a věnuje mu samostatnou kapitolu. Hughes popisuje zbraň pro back-sword jako pevnou jasanovou hůl s velkým košem, těžší a o něco kratší než obyčejný singlestick. Ke zbrani vztahují singlestick prameny různě. Green uvádí jako původní účel výcvik pro backsword, Waite a Phillipps-Wolley ho vztahují k šavli. Waite píše, že hůl je jen náhradou šavle a používá se úplně stejně, takže vše, co platí o šermu šavlí, platí i pro singlestick.

Technika

Phillipps-Wolley doporučoval jasanové pruty dlouhé asi čtyřicet palců a silné jako palec, bez suků a neoloupané, které se namáčely v korytu s vodou, aby vydržely. Prsty podle něj vždy chránil koš z proutí nebo z buvolí kůže, přičemž kůže je nesrovnatelně lepší, protože proutěný koš odírá klouby. Green popisuje hůl hráčů jako jasanovou, asi yard dlouhou a silnou jako prostředníček, s košem zvaným pot, obvykle z proutí nebo kůže. Levá ruka se do hry nezapojovala. Phillipps-Wolley ve střehu dával levou ruku za záda a začátečníkům radil zastrčit prsty levé ruky za opasek. Green uvádí, že levá ruka se podle místních pravidel různě přivazovala, aby se nedala nepoctivě použít. Hughes popisuje, že hráč provlékl prsty levé ruky šátkem nebo řemenem upevněným kolem levé nohy, takže zvednutý levý loket kryl levou stranu hlavy, a pravou rukou držel hůl napříč nad hlavou a před ní. Phillipps-Wolley píše, že singlestick spojuje oba způsoby šermu, hrot i ostří.

Trénink

Phillipps-Wolley vyjmenoval výstroj své doby: drátěnou přilbu s vrchem z buvolí kůže a polstrovanými chrániči uší, pevný kožený kabátec, koženou zástěru od pasu téměř ke kolenům a pružný kroužek nebo rukavici na zápěstí. Celé vybavení stálo o něco víc než bankovka v hodnotě pěti liber. Staří angličtí hráči podle něj nepoužívali vycpávky ani masky a hlavu si kryli zvednutým loktem.

Soutěže

Allanson-Winn píše, že cudgel-play byla v mnoha částech Anglie jednou z hlavních atrakcí venkovských poutí a hrála se na postaveném pódiu. Cílem bylo rozbít soupeři kůži na hlavě nebo na čele tak, aby tekla krev, a kdo první pustil krev, vyhrál. Sám přiznává, že takový zápas nikdy neviděl. Green uvádí, že podle některých pravidel se bojovalo, dokud jednomu z hráčů netekla krev z hlavy palec nad očima. Waite uvádí poháry London Athletic Club za singlestick, které získali jeho žáci v letech 1877 a 1878, a cenu spolku German Gymnastic Society za singlestick z roku 1878. Na olympijských hrách 1904 v St. Louis se 8. září konala soutěž jednotlivců v singlesticku v tělocvičně Washingtonovy univerzity. Startovali tři muži ze Spojených států. Oficiální zpráva her ve Spalding's Official Athletic Almanac (1905) uvádí pořadí A. V. Z. Post, Wm. Grebe a W. Scott O'Connor, databáze Olympedia má druhé a třetí místo v opačném pořadí.

Dnes

Green uvádí, že se singlestick učil v armádě a u policie, hrál se v anglických soukromých školách do třicátých let 20. století a pokusy oživit ho s vycpanými kabátci a šermířskými maskami pokračují. Anglická Wikipedie píše, že soutěže v singlesticku v britských ozbrojených složkách skončily v padesátých letech 20. století a že královské námořnictvo singlestick oživilo v osmdesátých letech 20. století. Pravidla, která omezují zásahy na horní část těla mimo zátylek a na horní část přední nohy, podle ní dnes používá Association for Historical Fencing.

Zajímavosti

Green poznamenává, že v singlesticku vynikaly i literární postavy Sherlock Holmes a Tom Brown. Olympedia popisuje šerm singlestickem jako podobný šavli, jen s dřevěnou holí místo kovové čepele, a uvádí, že námořníci se šerm šavlí učili se singlesticky. Podle anglické Wikipedie novější výzkum zjistil, že olympijská soutěž roku 1904 byla nejspíš boj vycházkovou holí, protože singlestick byl tehdy v amerických novinách souhrnným označením.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.