Rapír
Doslova: struhadlo (přezdívka)
Další názvy: espada ropera, espee rapiere, spada striscia
Jednoruční meč s dlouhou úzkou čepelí určený hlavně k bodu, vzniklý kolem roku 1540 ve Španělsku a Itálii a nošený jako znak šlechtického postavení.
Základní informace
O zbrani
Rapír vznikl kolem roku 1540 ve Španělsku, kde se mu říkalo espada ropera, tedy meč nošený jako doplněk oděvu, a v Itálii. Slovo rapír pochází ze středofrancouzského espee rapiere, poprvé zapsaného roku 1474; šlo o přezdívku s významem struhadlo. Do roku 1715 rapír ve většině Evropy nahradil lehčí kord. Čepel je rovná, úzká a dvousečná, s ostrým hrotem, průměrně dlouhá kolem 104 cm a u záštity široká zhruba 2,5 cm; u některých dochovaných kusů dosahuje až 130 cm. Rapír je znám svým propracovaným jílcem s obloukovým košem (swept hilt), příčkami, řikasem a obloukem, který od záštity chrání rukojeť. Vedl se jednou rukou a sloužil především k bodání. Šermíř k němu často bral do druhé ruky pukléř, dýku, plášť nebo i druhý meč; nejběžnější bylo spojení s parírovací dýkou. Techniku rapíru popisují tištěné traktáty Camilla Agrippy (1553), Vincentia Saviola (1595), Salvatora Fabrise a Nicoletta Gigantiho (oba 1606) a Ridolfa Capo Ferra (1610). V 16. a 17. století byl rapír v západní Evropě oblíbený pro svou eleganci a zdobený jílec a platil za symbol šlechtického či gentlemanského postavení.
Příbuzné zbraně
- Používala se v páru s: Parírovací dýka
- Vyvinula se z: Spada da lato
- Vyvinulo se z ní: Kord
Péče o zbraň
Historické prameny
- Trattato di Scientia d'Arme, con vn Dialogo di Filosofia (Camillo Agrippa, 1553)
- Vincentio Saviolo his Practise, in Two Bookes (Vincentio Saviolo, 1595)
- Scola, overo Teatro (Nicoletto Giganti, 1606)
- De lo Schermo, overo Scienza d'Arme (Salvator Fabris, 1606)
- Gran Simulacro dell'Arte e dell'Uso della Scherma (Ridolfo Capoferro, 1610) — Ridolfo Capo Ferro, 1610