Scola, overo Teatro (Nicoletto Giganti, 1606)

Scola, overo Teatro je tištěné šermířské pojednání Nicoletta Gigantiho, které vyšlo italsky v Benátkách roku 1606 u Giovanniho Antonia a Giacoma de Franceschi. Autor se na titulu označuje za Benátčana a v dedikaci Cosimovi II. de' Medici uvádí 27 let profesionální praxe. Rodina Giganti pocházela podle anglické Wikipedie z Fossombrone v Marche a jako drobná šlechta sloužila ve vojsku Benátské republiky. Kniha učí boj samotným rapírem (spada sola) a rapírem s dýkou (spada e pugnale). Tom Leoni ji označuje za nejlepší pedagogické dílo o rapíru počátku 17. století a za první traktát, který plně popisuje výpad. Pokračování vytiskl roku 1608 v Pise Giovanni Fontani s věnováním Christofanu Chigimu a přidalo další zbraně k rapíru i boj samotnou dýkou. Dlouho se o něm vědělo jen ze zmínky v Marchionniho Trattato di scherma z roku 1847. Slíbené spisy o dýce a sečných technikách už nevyšly, což roku 1673 poznamenal sicilský mistr Giuseppe Morsicato Pallavicini. Ve Frankfurtu vycházela od roku 1619 francouzsko-německá vydání, první v překladu Jacoba de Zetera. Vydání z roku 1622 připojilo druhou knihu Salvatora Fabrise, a Johann Joachim Hynitzsch pak Gigantiho obvinil z opisování Fabrise, anglická Wikipedie považuje obvinění za pravděpodobně neopodstatněné. Do angličtiny přeložil první knihu roku 2010 Tom Leoni, pokračování z roku 1608 vyšlo anglicky roku 2013 v překladu Terminiella a Pendragona.

Bojová umění v díle

Obsah

Giganti v Scola, overo Teatro z roku 1606 probírá dvě disciplíny: samotný rapír (spada sola) a rapír doprovázený dýkou v levé ruce (spada e pugnale). Tom Leoni v knize vidí první traktát, který výpad popisuje úplně, a nejlepší učebnici rapíru počátku 17. století. Pisánské pokračování z roku 1608 rozšiřuje výbavu levé ruky: k rapíru přistupuje dýka, rotella, terč, buklér a plášť, dále boj samotnou dýkou, dýka proti kopí a utkání různých zbraní proti sobě. Wiktenauer a anglická Wikipedie se v přesném výčtu těchto kombinací mírně rozcházejí. Druhá kniha má 53 ilustrací, které anglická Wikipedie hodnotí jako velmi špatně nakreslené. Monika E. B. Stankiewicz je překreslila z jediného známého výtisku, jeho skeny nejsou veřejně dostupné.

Vydání a překlady

První vydání vytiskli v Benátkách roku 1606 Giovanni Antonio a Giacomo de Franceschi. Pokračování vyšlo v Pise roku 1608 u Giovanniho Fontaniho, první doloženou zmínku o něm přinesl Marchionni roku 1847 a jeho existenci definitivně potvrdil až anglický překlad z roku 2013. Ve Frankfurtu vyšlo roku 1619 dvojjazyčné francouzsko-německé vydání v překladu Jacoba de Zetera, roku 1622 následovalo neautorizované vydání spojené s druhou knihou Salvatora Fabrise a roku 1644 další. Podle Wiktenaueru právě spojení s Fabrisem a ztráta Gigantiho druhé knihy stály za Hynitzschovým obviněním z opisování. Exemplář z roku 1628 uložený v Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni nese rozsáhlé dobové poznámky, které přepsali Julian Schrattenecker a Florian Fortner. Anglický překlad první knihy vydal Tom Leoni roku 2010.

Lidé a bojová umění

• Nicoletto GigantiAutor
• Jacob de ZeterPřekladatel
• Cosimo II de' MediciObjednavatel
• Christofano ChigiObjednavatel

Údaje

Forma

Tisk

Vydání

• 1606 · IT · Scola, overo teatro · Giovanni Antonio e Giacomo de Franceschi · první vydání
• 1608 · IT · Libro secondo · Giovanni Fontani · první vydání
• 1619 · FR · překlad
• 1622 · FR · překlad
• 1644 · FR · překlad
• 2010 · EN · překlad
• 2013 · EN · překlad