Tahtib (Egyptský boj s holí)

Základní informace

Země původuEgypt

RegionAfrika

Hlavní zaměřeníZbraně

Úroveň kontaktuLehký kontakt

Páskovací systémBez stupňů

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Katalogy a databáze pro Tahtib (Egyptský boj s holí)

O bojovém umění Tahtib (Egyptský boj s holí)

Tahtib (UNESCO píše Tahteeb) je egyptská hra s holí, kterou UNESCO roku 2016 zapsalo na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Podle UNESCO jde o krátkou nenásilnou výměnu mezi dvěma soupeři, z nichž každý drží dlouhou hůl, za doprovodu lidové hudby. Hráči musí mít pohyb zcela pod kontrolou, protože udeřit se nesmí. Hrají ji muži, mladí i staří, většinou z obyvatelstva Saʿīdí v Horním Egyptě, hlavně na venkově, kde hůl patří ke každodennímu životu a považuje se za znak mužnosti. Podle UNESCO sloužil tahtib ve starověkém Egyptě jako bojové umění a dnes je slavnostní hrou. Séverine Gabry-Thienpont ale faraonský původ, ke kterému se hráči hlásí, rozebírá jako konstrukci paměti. Tahtib se hraje na svatbách a poutích (mawlid) a ministerstvo kultury pořádá každoroční festival v Luxoru. Sportovní odnož Modern Tahtib podle svého webu založil roku 2014 Adel Boulad.

Historie

UNESCO uvádí, že ve starověkém Egyptě sloužil tahtib jako bojové umění a jeho role se od té doby změnila na slavnostní hru, přičemž část symboliky a hodnot zůstala. N. de G. Davies roku 1905 popsal v hrobce Meryry II v Amarně výjev cvičení vojáků se zápasem, šermem holí a boxem. Protože chybějí zbraně, vykládá ho jako atletická cvičení, ne jako bitvu. Green uvádí, že techniky boje s holí z hrobek v Bení Hasanu ze Střední říše (2040–1785 př. n. l.) se dochovaly do současnosti jako tahteeb. V textu Newberryho popisu hrobek v Bení Hasanu jsme boj s holí nenašli. Anglická Wikipedie klade nejstarší stopy tahtibu na reliéfy Sahurovy pyramidy v Abúsíru z 5. dynastie. Séverine Gabry-Thienpont v recenzovaném článku z roku 2019 píše, že hráči i diváci považují tahtib za tradici předků sahající do faraonské doby. Tento faraonský diskurz rozebírá jako konstrukci paměti, která pomohla zápisu na seznam UNESCO. Podle webu Modern Tahtib byla hra známa pod různými místními jmény a v sedmdesátých letech 20. století ji ministerstvo kultury pojmenovalo tahtib a začalo pořádat každoroční ukázkový festival v Luxoru. UNESCO zapsalo prvek Tahteeb, stick game roku 2016 rozhodnutím 11.COM 10.b.10 na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Rozhodnutí přijal mezivládní výbor na 11. zasedání v Addis Abebě.

Čím se liší

Green popisuje samostatné beduínské bojové umění s delší vycházkovou holí zvané naboud, které se podle něj s točivými a tanci podobnými formami cvičilo až do moderní doby. Anglická Wikipedie naopak uvádí nabboot jako jedno ze jmen hole v tahtibu. Podle téže Wikipedie existuje ženská kabaretní varianta raqs el assaya (tanec s holí) s lehčí holí zahnutou na jednom konci, která se stala součástí orientálního tance raqs sharqi. Modern Tahtib podle webu svého zakladatele Adela Boulada přidává k tradiční hře kodifikované sestavy, sportovní oděv, boj na 360 stupňů a otevřenost mužům i ženám. V Modern Tahtibu se podle anglické Wikipedie počítají dotyky hlavy a těla.

Technika

Hudba je podle Gabry-Thienpont pro tahtib ústřední. Hráče doprovází, povzbuzuje i krotí hra na mizmar a tabla baladi. Arab News v roce 2024 popsal dva soupeře s bambusovými holemi v kruhové aréně za doprovodu lidové hudby Saʿīdí z Horního Egypta. Anglická Wikipedie uvádí, že hůl je dlouhá asi čtyři stopy, nazývá se asa, asaya, assaya nebo nabboot a často se s ní opisují velké osmičky přes tělo. Bubeník na tabl podle ní drží v pravé ruce těžší zahnutou paličku na hluboký úder a v levé lehký proutek na rychlé údery.

Trénink

Tahtib se podle UNESCO předává v rodinách, v sousedství a každému, kdo se chce učit. Výbor UNESCO v rozhodnutí o zápisu poznamenal, že zápis může podpořit výuku hry v tělesné výchově. Modern Tahtib podle svého webu učí pomocí sestav zvaných tashkila, z nichž každá se hraje v pěti režimech vedoucích k volnému boji. V pátém režimu hráč provádí sestavu proti dvěma útočníkům v kruhu.

Soutěže

Podle UNESCO se tahtib hraje před diváky jako krátká nenásilná výměna mezi dvěma soupeři, z nichž každý drží dlouhou hůl, zatímco v pozadí hraje lidová hudba. Hráči musí mít pohyb zcela pod kontrolou, protože udeřit se nesmí. Pravidla hry podle UNESCO stojí na hodnotách, jako je vzájemný respekt, přátelství, odvaha, síla, rytířskost a hrdost. Gabry-Thienpont ho popisuje jako výhradně mužské bojové umění s přísnými pravidly, v němž dva muži předvádějí souboj v choreografované sérii daných figur. Podle Ahram Online z roku 2022 se hráči snaží dotknout hrotem hole určitých částí soupeřova těla a kdo se chová násilně, je vyloučen a nesmí hrát. V Modern Tahtibu se podle anglické Wikipedie vítězí jedním čistým dotykem hlavy nebo třemi dotyky těla.

Dnes

UNESCO uvádí, že tahtib se hraje ve veřejném i soukromém společenském prostředí, někdy se pořádají soutěže pro povzbuzení nových hráčů a zvláštní večery tahtibu s účastí různých guvernorátů mohou trvat téměř týden. Gabry-Thienpont ho popisuje jako hru, která se obvykle předvádí na svatbách a poutích (mawlid). Hru v roce 2013 inventarizovala organizace Association of Upper Egypt for Education and Development spolu s Egyptskou národní komisí pro UNESCO a výbor zmínil program Train the Trainers, který vede místní nevládní organizace a schválila egyptská ministerstva sportu a kultury. Arab News v roce 2024 psal o každoročním festivalu tahtibu v Luxoru, který se koná v prosinci a pořádá ho egyptské ministerstvo kultury. Ahram Online v lednu 2022 informoval o celostátním festivalu, který se konal od 23. do 27. prosince. Africanews v prosinci 2025 psal o iniciativě v Luxoru, která učí tahtib dívky a mladé ženy. Trenérka Evon Asaad podle něj uvedla, že tahtib byl tradičně vyhrazen mužům a postoje se postupně mění. Modern Tahtib podle svého webu certifikoval 25. března 2017 v Egyptě prvních patnáct instruktorů, z toho tři ženy.

Zajímavosti

Green uvádí, že tahteeb se cvičí v náboženských školách Muslimského bratrstva (Ikhwaan-al-Muslimeen). Podle Ahram Online se hůl dříve dělala ze skutečného dřeva a říkalo se jí shouma. Anglická Wikipedie uvádí jako původní jméno fan a'nazaha wa-tahtib, které překládá jako umění být přímý a poctivý pomocí hole. Green ve své chronologii popisuje vlysy v hrobce v Sakkáře, na nichž chlapci v lehkých tunikách šermují stonky papyru, snad při hře na vojáky.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.