Iaido
居合道Japonské budo tasení meče, cvičené jako kata proti pomyslnému soupeři. Spravuje ho kendistická federace i Všejaponská federace iaido, soutěží se předváděním kata.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Srovnání
Katalogy a databáze pro Iaido
O bojovém umění Iaido
Iaido je japonské budo tasení meče, ve kterém cvičenec předvádí kata proti pomyslnému soupeři. Všejaponská kendo federace uvádí, že vychází ze způsobů používání japonského meče, jejichž počátky se kladou do období Muromachi. Encyklopedie Heibonsha píše, že iai vzniklo v období válčících států jako technika rychlého tasení proti náhlému útoku. Většina škol se odvozuje od Hayashizakiho Jinsukeho Shigenobua, kterého Martial Arts of the World datuje přibližně 1546–1621.
Číst dál
Po úpadku v raném období Meiji iai podle Heibonshy oživil Dai Nippon Butokukai založený roku 1895 a od období Showa se mu říkalo iaido. K jeho rozšíření přispěl Nakayama Hakudo (1873–1958). Po válce vznikla roku 1952 Všejaponská kendo federace a roku 1954 Všejaponská federace iaido. Kendistická federace si roku 1956 zřídila vlastní oddělení iaido a mezi oběma svazy podle encyklopedie Nipponica vzniklo napětí, oba ale dodnes přijímají svá odlišná postavení. Kata se podle Martial Arts of the World skládá ze čtyř částí: tasení s prvním sekem nukitsuke, dokončujícího seku kiritsuke, setřesení čepele chiburi a vrácení meče do pochvy noto. Kendistická federace vytvořila pro všechny školy společnou sadu. Roku 1969 měla sedm kata, roku 1980 přibyla tři a později další dvě, takže jich je dvanáct. V soutěži předvádějí dva cvičenci vedle sebe pět kata ze sady federace a ze své školy a o vítězi rozhodují zpravidla tři rozhodčí vlajkami. Kendistická federace uděluje stupně do osmého danu, Mezinárodní kendo federace do desátého. Mistrovství Evropy se koná od roku 1993.
Historie
Heibonsha uvádí, že iai vzniklo v období válčících států jako technika rychlého tasení proti náhlému útoku a dříve se mu říkalo také saya no uchi a jinými jmény. Za zakladatele tasení jako hlavní náplně škol považují encyklopedie Hayashizakiho Jinsukeho Shigenobua z provincie Oshu. Podle tradice, kterou uvádí Nipponica, dostal po sto dnech ústraní ve svatyni v provincii Dewa zjevení a založil svou školu. Martial Arts of the World ho datuje přibližně 1546–1621, studie v japonském časopise o sportovní antropologii z roku 2017 1542?–1621. Kolem období Kyoho působil v Tose Hasegawa Chikaranosuke Hidenobu, zakladatel Hasegawa Eishin-ryu, a na konci období Edo bylo podle Nipponiky přes 200 škol iai.
Číst dál
Zákaz nošení mečů z roku 1876 školy tvrdě zasáhl. Tokijská policie zařadila roku 1886 do své sady pět kata iai převzatých z různých škol, ty se ale nerozšířily. Uznání iaijutsu podle Nipponiky přinesla kolem rusko-japonské války práce tří mistrů z Kumamota, Kochi a Tokia, mezi nimi Nakayamy Hakuda ze školy Omori-ryu, který roku 1920 získal od Dai Nippon Butokukai titul hanshi. V březnu 1941 měl titul v iaijutsu podle Nipponiky 230 lidí. Po roce 1945 zasadily iai téměř zničující ránu potlačení budo okupační správou a zákaz držení mečů. V říjnu 1952 vznikla Všejaponská kendo federace a v květnu 1954 Všejaponská federace iaido, která v říjnu 1956 stanovila sadu pěti kata ze základních technik různých škol. Kolem té doby podle Nipponiky nahradil název iaido starší iaijutsu. Heibonsha uvádí, že název iaido se používal od období Showa, a Martial Arts of the World, že se ujal kolem roku 1930. Kendistická federace na naléhání svých členů zřídila roku 1956 oddělení iaido, zavedla stupně dan jako v kendu a kritéria titulů. Podle Nipponiky to vyvolalo napětí s federací iaido, oba svazy ale dodnes přijímají svá odlišná postavení. Protože klasických škol s různými kata je mnoho, konaly se zpočátku jen ukázky. Roku 1966 proběhlo první mistrovství Japonska v iaidu, kde rozhodčí určili vítěze. Roku 1969 přijala kendistická federace sadu sedmi kata, roku 1980 přidala tři a později další dvě. Pro poslední dvě uvádí japonská verze stránky federace rok 2000, anglická 1999, a Heibonsha klade vznik sady do roku 1968.
Čím se liší
Všejaponská kendo federace uvádí, že iaido a kendo jsou dvě strany téže mince. Studie v japonském časopise o sportovní antropologii z roku 2017 upozorňuje, že cvičenci iaido obvykle patří k určité škole, kdežto v kendu se pojem školy téměř vytratil. Japonská Wikipedie odlišuje iaido od kenjutsu, které začíná ze vzájemného postavení soupeřů, kdežto kata iaido předpokládají setkání s nepřítelem vsedě v běžném životě. Od battodo, které se podle ní soustředí na zkušební seky tasenou čepelí ve stoje, se iaido liší důrazem na kata do vzduchu a na tasení nukitsuke. Uvnitř iaido se liší sady jednotlivých svazů. Sadu Všejaponské kendo federace o dvanácti kata cvičí cvičenci vedle kata své staré školy. Všejaponská federace iaido stanovila roku 1956 vlastní sadu pěti kata ze základních technik různých škol.
Technika
Iai se podle encyklopedie Heibonsha vyznačuje tasením meče ze sedu, zahrnuje ale i techniky ve stoje a techniky pro případ, kdy soupeř uchopí rukojeť. Nipponica dělí techniky na techniky vsedě, ve stoje a za chůze a za podstatu iai považuje to, že o vítězství se rozhoduje ve chvíli, kdy hrot meče opouští pochvu. Kata se podle Martial Arts of the World skládá ze čtyř částí: tasení s prvním sekem nukitsuke, dokončujícího seku kiritsuke, setřesení čepele chiburi a vrácení meče do pochvy noto. Školy mohou podle téhož hesla cvičit s dlouhým mečem, krátkým mečem nebo nožem. Sada Všejaponské kendo federace má dvanáct kata. Anglická Wikipedie s odkazem na anglickou příručku federace uvádí, že první tři se začínají vkleče, čtvrtá z pozice tatehiza a ostatní ve stoje. Pohyb iaidoků zkoumaly i odborné studie. Studie v časopise Japonské společnosti pro budo z roku 2012 snímala sek kirioroshi v šesté kata roppon-me a zjistila, že zkušený cvičenec má vyšší rychlost těžiště a pravé ruky a stabilnější tělo než začátečník. Studie z roku 2016 porovnala záznam pohybu s hodnocením odborníků a ukázala, že jejich subjektivní hodnocení je platné a spravedlivé.
Trénink
Iaido se cvičí převážně jako samostatné kata proti pomyslnému soupeři. Studie z roku 2016 popisuje průběh kata jako tasení meče z pochvy, sek proti pomyslnému soupeři, setřesení krve z čepele a vrácení meče. Encyklopedie Heibonsha i Nipponica uvádějí jako typické tasení ze sedu. Soutěžní pravidla Všejaponské kendo federace předepisují kendistický oděv nebo oděv pro iaido s hakamou, přičemž oděv pro iaido je černý nebo bílý s rukávy tsutsusode. Ke zkoušce na třetí kyu smí uchazeč použít dřevěný meč bokuto. Japonská Wikipedie uvádí, že běžně se cvičí s cvičným mečem, ostrý meč používají zkušení cvičenci a mnoho skupin nedělá zkušební seky tameshigiri vůbec. Heibonsha píše, že s rozšířením levných cvičných mečů začaly iaido cvičit i děti a ženy a počet cvičenců rychle vzrostl.
Stupně a postup
Všejaponská kendo federace uděluje v iaidu stupně od třetího do prvního kyu, od prvního do osmého danu a tituly renshi, kyoshi a hanshi, z nichž hanshi je nejvyšší. První dan lze získat od 13 let po prvním kyu, mezi dalšími dany až k sedmému platí čekací lhůta jeden až šest let a osmý dan vyžaduje deset let po sedmém danu a věk aspoň 46 let. Renshi předpokládá šestý dan, kyoshi sedmý a hanshi osmý dan a nejméně osm let od jeho získání.
Číst dál
Ke zkoušce na třetí kyu patří tři kata ze sady federace, na druhý kyu etiketa a tři kata, na první kyu etiketa a pět kata. První až pátý dan se zkouší prakticky i písemně, šestý až osmý jen prakticky. Kata ze sady federace se určují v den zkoušky, kata ze staré školy si uchazeč volí sám. Od 1. dubna 2018 zkouší federace šestý, sedmý a osmý dan prozatím jen ze sady federace. Hodnotí se podle stupně správný oděv a chování, přesné nukitsuke a kiritsuke, chiburi a noto, u vyšších danů klid mysli, pohled, duch a jednota ducha, meče a těla a u šestého až osmého danu i riai a důstojnost. Mezinárodní kendo federace ve své směrnici počítá se stupni až do desátého danu, devátý dan od 65 let. Uchazeči o první až pátý dan předvádějí pět kata ze sady federace za šest minut, z nichž jedno může být ze staré školy, uchazeči o šestý a sedmý dan šest kata za sedm minut. Úspěšnost zkoušek na šestý dan v iaidu se u kendistické federace v letech 2012 až 2025 pohybovala mezi 19,2 a 37,7 procenta ročně.
Soutěže
Podle Všejaponské kendo federace předvádějí v zápase iaido dva soutěžící pět kata ze sady federace a ze své školy za méně než šest minut. Platná pravidla federace z roku 2023 předepisují pravý meč shinken, kdežto přehledová stránka federace uvádí pravý nebo cvičný meč. Kata mohou být určena zcela nebo zčásti a kdo předvede nesprávné určené kata, prohrává. Zápasiště je obdélník 7 na 3 m. Rozhodují zpravidla hlavní a dva pomocní rozhodčí se stejnou vahou hlasu a vítězí soutěžící s více vlajkami. Rozhodčí hodnotí hloubku výcviku, etiketu, provedení techniky (přesné nukitsuke a kiritsuke, chiburi a noto), duševní postoj, jednotu ducha, meče a těla a racionalitu iai jako budo. Martial Arts of the World přirovnává hodnocení ke gymnastice nebo krasobruslení. Japonská Wikipedie uvádí, že vedle rozhodování vlajkami se používá i bodování, jehož autor se podle ní inspiroval hodnocením gymnastiky na olympijských hrách v Tokiu 1964. První mistrovství Japonska se konalo roku 1966 a v říjnu 2025 zveřejnila federace program šedesátého ročníku. Mistrovství Evropy pořádá Evropská kendo federace od roku 1993, kdy se první ročník konal v nizozemském Sittardu. Třicátý třetí ročník se konal roku 2026 v Mnichově.
Výbava
Pravidla Všejaponské kendo federace pro soutěže v iaidu předepisují pravý meč shinken, kovaný a dostatečně důstojný. Použití jiného meče znamená prohru. Přehledová stránka federace uvádí pro zápas pravý nebo cvičný meč. Ke zkoušce na třetí kyu je povolen dřevěný meč bokuto. Oděvem je podle pravidel kendistický oděv nebo oděv pro iaido s hakamou, oděv pro iaido je černý nebo bílý s rukávy tsutsusode. Martial Arts of the World uvádí, že školy mohou cvičit s dlouhým mečem nad 60 cm, krátkým mečem od 30 do 60 cm nebo nožem pod 30 cm. Encyklopedie Heibonsha píše, že rozšíření levných cvičných mečů přivedlo k iaidu děti a ženy.
Dnes
Iaido v Japonsku spravuje Všejaponská kendo federace a vedle ní Všejaponská federace iaido, každá s vlastní sadou kata. Japonská Wikipedie uvádí, že po smrti jednoho ze zakladatelů federace iaido, dvacáté hlavy Muso Jikiden Eishin-ryu, roku 1974 vznikl spor o nástupnictví, od federace se roku 1975 oddělily další tři svazy a svazy dnes pořádají vlastní akce a zkoušky jen s malou vzájemnou výměnou. Mezinárodně iaido spolu s kendem a jodem zastřešuje Mezinárodní kendo federace, založená roku 1970 se sídlem v Tokiu. Mistrovství Evropy pořádá od roku 1993 Evropská kendo federace. Kendistická federace pořádá mistrovství Japonska a v říjnu 2025 zveřejnila program jeho šedesátého ročníku. Martial Arts of the World uvádí, že některé starší školy iai nikdy nevstoupily do žádné velké organizace s odůvodněním, že společná sada technik rozmělní čistotu pohybů jednotlivých škol a u kendistické federace i tím, že pohyby kenda mohou ovlivnit iaido. Podle japonské Wikipedie tvořily v roce 2009 ženy asi 30 procent z 1 270 lidí, kteří u kendistické federace získali první dan v iaidu.
Zajímavosti
Slovník Daijisen uvádí, že slovo iai původně stálo v protikladu k tachiai, protože první znak znamená sezení. Martial Arts of the World nabízí jiný výklad: první část slova odvozuje od výrazu ite, přítomnosti mysli, a druhou od slovesa awasu. V období Edo se podle encyklopedie Heibonsha tasení stalo pouličním vystoupením. Prodejci léků, například rod Matsui z Toyamy, jím kolem let 1688 až 1711 lákali zákazníky a tasili meče dlouhé 1,2 až 1,5 m. Nipponica uvádí, že od období Kyoho (1716–1736) se v iai zdůrazňovaly obřadní prvky a kata začínala ze seizy.
Časté otázky
Kdo založil iaido?
Většina škol se podle Martial Arts of the World odvozuje od Hayashizakiho Jinsukeho Shigenobua z konce 16. století. Společnou sadu kata pro všechny školy přijala Všejaponská kendo federace roku 1969, Všejaponská federace iaido má vlastní sadu z roku 1956.
Cvičí se iaido s ostrým mečem?
Přehledová stránka Všejaponské kendo federace uvádí pravý nebo cvičný meč, platná pravidla federace pro soutěže z roku 2023 předepisují pravý meč. Ke zkoušce na třetí kyu smí uchazeč použít dřevěný bokuto.
Kolik kata má sada iai Všejaponské kendo federace?
Dvanáct. Roku 1969 měla sedm kata, roku 1980 přibyla tři a poslední dvě podle japonské stránky federace roku 2000, podle anglické roku 1999.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.