Iaidó
居合道Japonské umění tasení meče, cvičené samostatně. Vše stojí na jediném plynulém pohybu od pochvy přes sek a setřepání krve zpět do pochvy.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Iaidó
O bojovém umění Iaidó
Iaidó je japonské umění tasení meče. Na rozdíl od kenda, kde se zápasí, iaidó pracuje s předem danými formami: cvičenec vychází z klidové polohy, tasí, provede sek, setře krev z čepele (čiburi) a meč vrátí do pochvy (notó). Celek se má odehrát v jediném plynulém pohybu. Kořeny sahají k Hajašizakimu Džinsukemu Šigenobuovi v 16. století, kterému se připisuje systematizace tasení jako samostatné disciplíny. Z jeho linie vzešly hlavní tradiční školy — Musó Džikiden Eišin-rjú a Musó Šinden-rjú, které se cvičí dodnes. V roce 1969 sestavila Celojaponská federace kenda soubor Zen Nippon Kendó Renmei Iai (seitei iai), dvanáct forem, které slouží jako společný základ pro zkoušky napříč školami. Cvičí se s tupým cvičným mečem iaitó, pokročilí s ostrým šinken. Právě proto je iaidó nesoutěžní disciplína zaměřená na přesnost: hodnotí se úhel seku, práce boků, vzdálenost, načasování a to, jak čistě meč vklouzne zpět do pochvy, aniž by cvičenec spustil oči z prostoru. Fyzická zátěž je mírná, ale nároky na koncentraci a preciznost vysoké. Většina forem se provádí z kleku (seiza nebo tate-hiza), což zatěžuje kolena a kotníky — kdo má potíže s koleny, měl by to řešit s učitelem hned na začátku. Soutěže existují a hodnotí se v nich provedení, ne souboj.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.