Yabusame (Jízdní lukostřelba na tři terče)
流鏑馬Japonská jízdní lukostřelba: jezdec ve cvalu střílí na tři dřevěné terče podél dráhy. Dnes se koná hlavně jako šintoistický obřad, například v Tsurugaoka Hachimangu v Kamakuře.
Základní informace
JaponskoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Yabusame (Jízdní lukostřelba na tři terče)
O bojovém umění Yabusame (Jízdní lukostřelba na tři terče)
Yabusame je japonská jízdní lukostřelba, při níž jezdec ve cvalu po přímé dráze postupně střílí na tři dřevěné terče. Daijisen ji definuje jako jeden z druhů střelby z koně: střelec v loveckém úboru pouští koně a šípem se znějící hlavicí střílí na tři čtvercové terče. Spolu s kasagake a inuoumono patřila podle Daijisenu, Nikkoku a Nipponiky ke třem disciplínám jízdní střelby bojovníků doby Kamakura. Nipponica uvádí podle muromačských příruček dráhu dlouhou asi 218 m a terče z cypřišových desek o straně asi 54,5 cm, Maypedia dráhu asi 220 m, zatímco koryu.com a vládní magazín Highlighting Japan píší o zhruba 250 m.
Číst dál
Původ yabusame není podle Obunsha Nihonshi jiten jasný. Nikkoku uvádí jako první doložený výskyt slova záznam v deníku Chuyuki z roku 1096 a Yamakawa Nihonshi shojiten ji klade do tradice jízdní střelby dvorských vojenských úředníků. Škola Takeda-ryu i japonská Wikipedie podávají starší legendu, podle níž počátek prý sahá do 6. století, kdy nechal císař Kinmei v Usa střílet z koně na tři terče. Jméno je podle Nipponiky zkomoleninou výrazu yabaseme, Heibonsha píše opatrněji, že jde prý o zkomoleninu jednoho ze dvou starších výrazů. Maypedia dodává, že zvuk znějícího šípu platil za ochranu před zlem a že v dobových záznamech jde téměř výhradně o obětní bojové umění. Maypedia uvádí, že kronika Azuma kagami obsahuje mnoho záznamů o yabusame, první z roku 1184 z Kazusa Ichinomiya, a že většina ostatních se týká obětí ve svatyni Tsurugaoka Hachimangu, kde stříleli vybraní gokenin vynikající ve střelbě. Město Kamakura klade počátek dnešního obřadu k oběti Minamota no Yoritoma při slavnosti hojoe 15. srpna 1187 a cituje k tomu Azuma kagami, Nipponica píše, že Yoritomo yabusame podporoval a sjednotil její pravidla. Tradice školy Ogasawara-ryu, kterou přebírá Nihon Kobudo Kyokai i Green, říká, že Yoritomovy bojovníky učil střelbě Ogasawara Nagakiyo (1162 až 1242), Heibonsha však tuto tradici označuje za pochybnou a Nipponica klade prvního doloženého učitele šógunů z rodu Ogasawara až do roku 1430. Od doby Muromachi yabusame podle Obunshy upadala a v době Edo ji podle Nipponiky a Britanniky obnovil v letech Kyoho (1716 až 1736) šógun Tokugawa Yoshimune, který ji svěřil rodu Ogasawara. Dnes se yabusame koná hlavně jako šintoistický obřad. Daijisen jmenuje Tsurugaoka Hachimangu v Kamakuře, kde se podle města koná v dubnu při Kamakura matsuri a 16. září při výroční slavnosti svatyně. Highlighting Japan uvádí, že historické linie udržují jen dvě školy, Ogasawara-ryu a Takeda-ryu, a že při obřadu nejsou vítězové ani pořadí, novější skupiny však vedle něj rozvíjejí soutěžní sportovní yabusame. Školu Takeda-ryu zastupuje podle vlastního webu spolek Dai Nippon Kyubakai se sídlem v Kamakuře, Ogasawara-ryu vede 31. hlava rodu Ogasawara Kiyotada.
Historie
Původ yabusame není podle Obunsha Nihonshi jiten jasný a nejstarší zmínka je v deníku Chuyuki. Nikkoku z něj cituje záznam z 29. dne 4. měsíce roku 1096, Yamakawa Nihonshi shojiten uvádí pro týž rok jiné místo konání a popisuje dráhu dlouhou 2 cho s ohrazením po stranách a čtvercovými terči 3 shaku 5 sun od dráhy. Podle Yamakawy navazuje yabusame na tradici jízdní střelby dvorských vojenských úředníků, Daijisen uvádí, že střelba z koně byla u dvora obřadem ke dni 5. 5. Japonská Wikipedie přidává starší záznamy: Nihon shoki zmiňuje za císaře Tenmua předvádění střelby z koně na terče (Wikipedie převádí rok na 682, Britannica na 680), roku 1063 měl yabusame věnovat svatyni Minamoto no Yoshiie a roku 1136 se při slavnosti Kasuga Wakamiya on-matsuri střílelo s deseti jezdci. Škola Takeda-ryu odvozuje počátek od císaře Kinmeie v 6. století a od chvíle, kdy měl císař Uda nařídit Minamotovi no Yoshiarimu stanovit pravidla luku a koně (japonská Wikipedie uvádí rok 896), Kodanshův biografický slovník však Yoshiariho (845 až 897) zná jen jako dvorského hodnostáře a o střelbě mlčí.
Číst dál
V době Kamakura se yabusame stala obětní střelbou gokenin. Maypedia uvádí, že Azuma kagami obsahuje mnoho záznamů, první ze 17. dne 1. měsíce roku 1184 z Kazusa Ichinomiya jako modlitbu za mír na východě, a že většina dalších se týká obětí ve svatyni Tsurugaoka Hachimangu, kde vybraní gokenin stříleli při slavnostech 3. 3., 3. 4., 5. 5. a při hojoe 15. 8. Město Kamakura ve svém plánu ochrany historického rázu píše, že kamakurský obřad se prý začal obětí Minamota no Yoritoma při hojoe 15. 8. 1187, a cituje k tomu Azuma kagami. Japonská Wikipedie k témuž dni uvádí, že nejvyšší kněz svatyně Suwa taisha Suwa Morizumi předvedl dochovanou techniku, byl omilostněn a přijat mezi gokenin, a že Yoritomo se yabusame naučil od Saigya. Nipponica píše, že Yoritomo yabusame podporoval a sjednotil její pravidla, a připomíná příběh z Azuma kagami, kdy Kumagai Naozane odmítl při hojoe stavět terče, protože tuto úlohu pokládal za nižší než postavení střelce. Do doby regenta Hojo Tokimuneho bylo podle japonské Wikipedie v Tsurugaoka prý 47 obětí yabusame. Nihon Kobudo Kyokai uvádí, že Yoritomo roku 1187 svěřil výuku střelby svých bojovníků Ogasawarovi Nagakiyovi (1162 až 1242), Green totéž bez roku, Heibonsha označuje tuto tradici za pochybnou a Nipponica klade prvního doloženého učitele šóguna z rodu Ogasawara až do roku 1430. Nipponica v hesle o Nagakiyovi uvádí jen, že z cesty luku a koně udělal rodinné umění až jeho potomek v šesté generaci. Od doby Muromachi yabusame podle Obunshy upadala. V době Edo ji podle Nipponiky a Britanniky v letech Kyoho (1716 až 1736) obnovil na základě starých záznamů osmý šógun Tokugawa Yoshimune a svěřil ji rodu Ogasawara, Nihon Kobudo Kyokai a Wikipedie uvádějí pro dvacátou hlavu rodu, která obnovu provedla, dvě různá jména. Highlighting Japan dodává, že při obnově vznikla i zjednodušená podoba s lehčím oděvem zvaná kisha hasamimono. Roku 1728 se podle města Shinjuku konala yabusame v Takadanobabě jako prosba za uzdravení šógunova dědice z neštovic a tento obřad trvá dodnes. Linii Takeda-ryu popisuje text školy převzatý svatyní Omi jingu: v době Muromachi spravovala pravidla luku a koně jedna větev rodu Takeda, v době Tokugawa se tradice uchovala u rodu Hosokawa v provincii Higo a přešla na vazala jménem Takehara Koreshige, jehož rod ji držel dál. Spolek Dai Nippon Kyubakai uvádí, že po smrti mistra v Kumamotu roku 1933 převzal titul 34. hlavy školy nový mistr se svolením markýze z rodu Hosokawa, že spolek vznikl 25. ledna 1939 a že v dubnu 1941 se před císařem předvedly tři školy jízdní střelby, Takeda, Ogasawara a Hosokawa. Highlighting Japan uvádí, že historické linie yabusame dnes udržují jen Ogasawara-ryu a Takeda-ryu.
Čím se liší
Yabusame je jednou ze tří disciplín jízdní střelby bojovníků, které Daijisen, Nikkoku a Nipponica uvádějí společně: yabusame, kasagake a inuoumono. Rozdíl proti kasagake je v terčích a v míře obřadnosti. Yabusame střílí na tři terče těsně u dráhy, kasagake podle Maypedie na jeden terč umístěný daleko, asi 30 m, a podle Nikkoku má méně přísný obřad, jednodušší zařízení a vystačí s menším místem. Dai Nippon Kyubakai dodává, že u yabusame jede jezdec jedním směrem a střílí tři terče vlevo, zatímco u kasagake jede tam a zpět. Inuoumono byla podle Nipponiky střelba na běžící psy šípy, které psa nezabijí, naposledy předvedená podle Nikkoku roku 1881, a dnes se neprovozuje. Dai Nippon Kyubakai označuje yabusame za šintoistický obřad spojený s modlitbou a mezi třemi disciplínami jízdní střelby jí přiznává zvláštní postavení.
Technika
Daijisen popisuje yabusame tak, že střelec v loveckém úboru pouští koně a šípem se znějící hlavicí střílí na tři dřevěné čtvercové terče. Nikkoku mluví o přímé dráze, podél níž stojí na třech místech terče v podobě kosočtverečných desek vložených do bambusových kolíků, japonská Wikipedie uvádí, že čtvercová deska se staví na špičku, tedy kosočtverečně. Rozměry se podle pramenů liší. Nipponica podle muromačských příruček uvádí dráhu asi 218 m (2 cho), terče z cypřišových desek o straně asi 54,5 cm na kolících, první 36,4 m od startu a další dva vždy o 72,7 m dál. Maypedia udává dráhu 120 ken (asi 220 m) s ohrazením po obou stranách a terče o straně 1 shaku 4 sun (asi 50 cm), japonská Wikipedie pro tokugawskou podobu desku o straně 1 shaku 8 sun na kolíku dlouhém 3 shaku 5 sun, terče asi 5 m od dráhy a asi 2 m vysoko. Highlighting Japan a koryu.com píší o dráze zhruba 250 m, město Kamakura o dnešních rozestupech terčů asi 70 m. Terče stojí podle japonské Wikipedie a spolku Dai Nippon Kyubakai vlevo ve směru jízdy, Nipponica dodává, že je původně držel úředník a teprve později se zapichovaly do země.
Číst dál
Šíp má podle Britanniky čtyři pera a hrot karimata, který Daijisen a Nikkoku popisují jako rozdvojený a který se podle Nipponiky nasazuje před znějící hlavici, Nipponica v hesle o tomto šípu popisuje dutou kouli ze dřeva nebo jeleního parohu s otvory, která při letu ostře zní. Dai Nippon Kyubakai naproti tomu uvádí, že při obřadu se železný hrot nenasazuje, protože se obřad vyhýbá krvi. Oděv je lovecký úbor doby Kamakura: Daijisen jmenuje klobouk, střeleckou rukavici, chránič ruky a návleky na nohy, Dai Nippon Kyubakai k tomu uvádí chránič s rodovým znakem na levé ruce, návleky z letní jelení srsti. Jízdu a střelbu popisuje Dai Nippon Kyubakai: sed zvaný tachisukashi, při němž jezdec nesvírá koně nohama a boky se nedotýkají sedla, v japonském sedle a třmenech, a techniku střelby přesně doleva (yunde yoko), která se u tří terčů yabusame používá. Mezi terči má střelec podle téhož spolku jen několik sekund na založení dalšího šípu. Japonská Wikipedie u tokugawské podoby popisuje stoj ve třmenech asi 3 sun nad sedlem s předkloněným tělem, první šíp založený při startu a další dva vytahované za jízdy z toulce, v němž je pět šípů, a hlasité zvolání před každým terčem. První jezdec dne podle ní před výstřelem odříká norito, otevře vějíř a vyhodí ho vysoko před sebe, poslední jezdec mezi druhým a třetím terčem zdvihne bič, což platí za velmi obtížné.
Trénink
Obřadní yabusame se učí uvnitř škol jízdní střelby. Ogasawara Kiyotada, 31. hlava Ogasawara-ryu, v konferenčním sborníku roku 2005 popsal, že žák si nejprve osvojí základy etikety reiho a teprve potom se učí lukostřelbě a jízdní střelbě, která začíná právě yabusame. Spolek Dai Nippon Kyubakai pro Takeda-ryu uvádí, že zájemce musí před přijímacím posouzením navštívit nejméně dva běžné tréninky, které se konají každou neděli kromě dnů vystoupení, zkušenost s jízdou na koni nebo s kyudem je spíše doporučení, a kdo chce jen střílet na mnoho terčů, toho škola odmítá, protože nejde o sport. Dai Nippon Kyubakai popisuje obřad jako sled úkonů s bubnem, modlitbou a šípy, v němž jezdec před průjezdem dráhy objede třikrát vlevo a dvakrát vpravo a zamíří šíp k nebi a k zemi. Město Kamakura popisuje dnešní obřad v Tsurugaoka Hachimangu tak, že začíná úvodními obřady, pokračuje střelbou tří jezdců v loveckém úboru a končí střelbou víc než deseti jezdců na menší terče šípy bez ostří.
Soutěže
Yabusame v obřadní podobě není soutěž. Highlighting Japan uvádí, že nejsou vyhlašováni vítězové ani pořadí a hlavním cílem je zasáhnout všechny tři terče. Britannica a Maypedia ji přesto řadí mezi soutěže a Nipponica ji nazývá střeleckou technikou, Obunsha píše, že původně šlo o soutěž pro nácvik bojových umění a teprve později o obřad. Vedle obřadní yabusame existuje podle Highlighting Japan soutěžní podoba vyvinutá novějšími skupinami, japonská Wikipedie ji zná jako sportovní yabusame organizovanou podle pravidel jednotlivých míst a uvádí spolek pro soutěžní yabusame. Dai Nippon Kyubakai rozlišuje školy, které provozují yabusame jako šintoistický obřad, od skupin, které střelbu z koně provozují jako sport. Jednotná pravidla, rozměry terčů ani mistrovství soutěžní podoby se nám nepodařilo dohledat.
Dnes
Daijisen uvádí, že yabusame se dnes zachovává jako obřad například v Tsurugaoka Hachimangu v Kamakuře. Město Kamakura upřesňuje, že se tam koná v dubnu při Kamakura matsuri a 16. září jako závěr třídenní výroční slavnosti svatyně, japonská Wikipedie přiřazuje dubnový obřad škole Takeda-ryu a zářijový i říjnový škole Ogasawara-ryu. Nihon Kobudo Kyokai uvádí, že Ogasawara-ryu cvičí jízdní střelbu v Tsurugaoka Hachimangu, v Omiya Hachimangu v tokijském Suginami, v kjótské svatyni Shimogamo, v Kasuga Taisha a v Nikko. Svatyně Shimogamo pořádá obřad střelby z koně 3. května (japonská Wikipedie ho řadí před slavnost Aoi matsuri) a uvádí, že roku 1973 spojila svůj starší obřad s yabusame kamakurského šógunátu do jediné slavnosti. Podle města Shinjuku pořádá místní spolek spolu se svatyní Ana Hachimangu každoroční yabusame v parku Toyama, roku 2026 připadla na 12. října.
Číst dál
Takeda-ryu zastupuje podle vlastního webu veřejně prospěšný spolek Dai Nippon Kyubakai se sídlem v Kamakuře, který mezi svými pravidelnými obřady uvádí Meiji jingu, Samukawa jinja, Kamakura matsuri, Fuji Omuro Asama jinja, Mishima Taisha, Odawaru a pláž ve městě Zushi. Highlighting Japan v prosinci 2025 napsal, že Ogasawara-ryu a Takeda-ryu jsou jediné dvě školy, které historické linie yabusame udržují, Ogasawara-ryu prý přes 850 let a 31 generací. Druhou organizaci Takeda-ryu, větev Kamakura, uvádí svatyně Omi jingu jako pořadatele svých obřadů, její ověřený web jsme nenašli.
Zajímavosti
Nipponica připomíná příběh z Azuma kagami: Kumagai Naozane odmítl při yabusame ve svatyni Tsurugaoka Hachimangu stavět terče, protože tuto úlohu pokládal za nižší než postavení střelce. Ogasawara Kiyotada v univerzitním časopise roku 2025 dodává, že prý za to přišel o část panství. Maypedia uvádí, že zvuk letícího znějícího šípu byl považován za ochranu před zlem, a univerzita Kokugakuin ve své encyklopedii šintoismu píše, že obřad původně bojovníci prováděli u svatyní, aby se zjistil výsledek úrody. Japonská Wikipedie popisuje dvě zvláštní úlohy: první jezdec dne vyhodí před střelbou vysoko vějíř a poslední jezdec zdvihne mezi druhým a třetím terčem bič. Spolek Dai Nippon Kyubakai uvádí, že v dubnu 1941 se před císařem předvedly tři školy jízdní střelby, Takeda, Ogasawara a Hosokawa.
Časté otázky
Kolik terčů má yabusame a jak dlouhá je dráha?
Tři terče podél přímé dráhy, shodně podle Daijisenu, Nikkoku, Nipponiky a Britanniky. Délku dráhy uvádějí prameny různě: Nipponica a japonská Wikipedie asi 218 m (2 cho), Maypedia asi 220 m, Highlighting Japan a koryu.com zhruba 250 m. Terče z cypřišových desek mají podle Nipponiky stranu asi 54,5 cm, podle Maypedie asi 50 cm.
Je yabusame sport, nebo náboženský obřad?
Dnes hlavně obřad. Highlighting Japan uvádí, že nejsou vítězové ani pořadí, Daijisen i město Kamakura ji nazývají šintoistickým obřadem. Obunsha Nihonshi jiten píše, že původně šlo o soutěž k nácviku bojových umění, a Highlighting Japan dodává, že novější skupiny rozvíjejí i soutěžní sportovní yabusame.
Kde a kdy lze yabusame vidět?
Město Kamakura uvádí Tsurugaoka Hachimangu v dubnu při Kamakura matsuri a 16. září, svatyně Shimogamo v Kjótu svůj obřad 3. května a město Shinjuku park Toyama v říjnu. Dai Nippon Kyubakai uvádí dále Meiji jingu, Samukawa jinja, Fuji Omuro Asama jinja, Mishima Taisha, Odawaru a pláž ve městě Zushi.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.