Nguni (Boj s holí)
Souboj s holemi jihoafrických národů Nguni, hlavně Zuluů a Xhosů, který se učí pasáci dobytka. Zuluové bojují útočnou a obrannou holí a malým štítem.
Základní informace
Jihoafrická republikaCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Nguni (Boj s holí)
Boj s holemi patří k tradicím jihoafrických národů skupiny Nguni, hlavně Zuluů a Xhosů. Souhrnný název Nguni stick fighting používají South African History Online a Africanews, Marié-Heleen Coetzee píše o zuluském boji s holemi a jihoafrická vláda zařadila xhoskou podobu iintonga mezi domorodé hry. Chlapci se boji učí jako pasáci dobytka. Zuluský bojovník podle Coetzee drží v pravé ruce hladkou útočnou hůl induku a v levé delší obrannou hůl ubhoko a malý kožený štít ihawu. Hlavním cílem je soupeřova hlava a souboj končí, když je jeden těžce zbit nebo když poteče krev. Za vlády Šaky podle Coetzee sloužil boj s holemi k výcviku mladých mužů pro sebeobranu i válku. Nelson Mandela v pamětech píše, že se jako chlapec naučil bojovat holí, což byla podle něj nezbytná znalost každého venkovského afrického chlapce. Jihoafrické ministerstvo sportu zařadilo iintonga na každoroční festival domorodých her.
Historie
Marié-Heleen Coetzee v přehledu zuluského boje s holemi z roku 2002 uvádí, že rodokmen předpokládaných původců se odvozuje od Amalandely, syna Gumedeho, který asi roku 1670 žil v údolí Umhlatuze. Podle ní se obecně uznává, že za vlády Šaky sloužil boj s holemi k výcviku mladých mužů pro sebeobranu i válku. Její informátor Ntuli uvádí, že Šaka odměňoval dobré a odvážné bojovníky dobytkem.
Číst dál
Za krále Cetshwaya byl podle Coetzee boj s holemi přijatým způsobem řešení vnitřních sporů. Bojovníci používali násady kopí bez čepelí a řídili se kodexem, který neměl vést ke ztrátě života. Roku 1877 o slavnosti prvních plodů porušil souboj mezi pluky iNgobamakhosi a uThulwana zvyklosti, když uThulwana po počáteční porážce zaútočili kopími. Benedict Carton a Robert Morrell v recenzovaném článku z roku 2012 zkoumají boj s holemi v údolí řeky Thukela od počátku 19. do počátku 20. století jako převážně venkovský sport spojený s chlapectvím, řízený zvykovými povinnostmi a patriarchální hierarchií. Bílá nadvláda podle nich změnila pravidla a vehnala mladé muže do pracovní migrace, ale étos boje s holemi, totiž učit se zdrženlivosti, zůstal pro výchovu chlapců zásadní. Green a Tausk ve Greenově encyklopedii uvádějí, že Zuluové a Mpondové pořádali souboje mezi skupinami i uvnitř vesnic a že zápasy se sousedními společenstvími se často měnily v smrtelně vážné. Zákony apartheidu, které zakazovaly lidem jiné barvy pleti vlastnit zbraně nebo nosit tradiční zbraně na veřejnosti, vedly podle Coetzee k tomu, že se místo holí izinduku používaly deštníky a obyčejné vycházkové hole. Boj s holemi později vyjadřoval zuluskou etnicitu a politickou příslušnost ke straně Inkatha Freedom Party a jeho spojení s násilím vedlo mnoho Zuluů k odstupu. Nelson Mandela v pamětech Long Walk to Freedom píše, že se jako chlapec naučil bojovat holí, nezbytnou znalost každého venkovského afrického chlapce, a osvojil si odrážení úderů, klamné pohyby a rychlou práci nohou.
Čím se liší
Coetzee řadí Xhosy, Pondy a Thembu mezi jižní Nguni a Zuluy, Svazijce a Ndebele mezi severní Nguni. U Pondů z Mkantola je podle Mayerových obranná hůl na rozdíl od Ciskei stejně dlouhá jako hůl v pravé ruce, sahá chlapci po bradavky a hůl v pravé ruce je na jednom konci zašpičatělá. Mladý muž xhosko-mfengského vzoru se podle nich vzdává útočného použití hole ve vlastní věci, kdežto u Pondů je hranice mezi sportem a smrtelnou vážností tenčí. Vládní festival domorodých her popisuje iintonga jako hru se dvěma holemi, delší útočnou a kratší obrannou, tedy opačně než Coetzee u Zuluů. Server GroundUp v roce 2014 popsal xhoského bojovníka se dvěma holemi a zuluský boj jako boj s jednou holí a štítem.
Technika
Zuluská útočná hůl induku je podle Coetzee hladká hůl bez hlavice, obvykle asi 88 cm dlouhá, kterou bojovník drží v pravé ruce. Obranná hůl ubhoko je delší, asi 165 cm, a ovládá se levým zápěstím jen k obraně. Malý oválný štít z kravské kůže ihawu se drží v levé ruce, bývá 55 až 63 cm dlouhý a 31 až 33 cm široký, podpírá ho krátká hůl umsila a uvnitř má polštář, tradičně z ovčí kůže. Hlavním cílem zuluského souboje je podle Coetzee zasáhnout soupeřovu hlavu, údery na tělo mají otevřít krytí. Green a Tausk popisují dvě hole, jednu drženou uprostřed ke krytí a odrážení a druhou k útočným úderům. Podle nich si tak Zuluové osvojovali dovednosti podobné spojení štítu a útočné zbraně ve válce.
Trénink
Zuluští chlapci se podle Coetzee učí boj s holemi pozorováním, napodobováním a zkušeností. Velmi malí chlapci cvičí s pruty na stromech a otcové s malými syny cvičně bojují vkleče. Cvičný souboj mezi pasáky se nazývá ukungcweka a liší se od výzvy k boji: soupeři nemíří na hlavu a zásah do ruky je faul. Dohlíží na něj inqwele, vůdce pasáků. Asi v šestnácti letech vzal otec chlapce do lesa, aby si vybral a uřízl vlastní bojové hole. Philip a Iona Mayerovi v roce 1972 popisují, že u Pondů starší chlapci ve skupině pasáků trénují mladší, párují je k soubojům a učí je nemířit na hlavu, nepokračovat, když soupeř upustí hůl, a nebít do levé ruky, aby pustil obrannou hůl. Podle autorky Hunter, kterou Mayerovi citují, párují pondské chlapce k soubojům už od dvou nebo tří let jejich matky a pětiletí už nosí hole.
Stupně a postup
Zuluští bojovníci podle Coetzee začínají soutěžně bojovat na veřejnosti kolem osmnácti let, nejmladší asi v patnácti, a obvykle přestávají kolem pětatřiceti. Boj s holemi je podle Coetzee výraznou součástí zuluského obřadu mužské puberty thomba. Na slavnosti pasáků iphapu mohli mladší vyzvat k souboji vedení starších chlapců. Philip a Iona Mayerovi v roce 1972 popisují chlapeckou organizaci Ibhavu v jedné komunitě v Ciskei, rozdělenou do tří stupňů, v níž se postupovalo přes souboje s holemi. Podle deníku Sowetan z roku 2012 vštěpovala hra úctu a čest hlavně xhoským chlapcům, kteří ještě neprošli iniciací.
Soutěže
V zuluském souboji podle Coetzee není dovoleno bodat, ve výzvě se nepoužívá hůl s hlavicí a úder štítem, podražení a chycení soupeře jsou fauly. Kdo upadl nebo upustil hůl, nesmí být udeřen. Souboj končí, když je jeden bojovník těžce zbit nebo poteče krev. Zastaví ho vůdce pasáků, náčelník, velitel bojovníků nebo starší a bojovníci ho mohou ukončit zvoláním khumu (stačí). Vyzyvatel často přiskočí k soupeři s pokřikem Nansi inkunzi (tady je býk) a odpovědí je nansen yinkunzi (a tady je další býk). Umgangela je podle Coetzee vysoce organizovaný a předem domluvený souboj mezi okrsky s pevnými pravidly, který se koná v létě mezi listopadem a lednem. Boj s holemi podle Coetzee patřil i k zuluské svatbě, kde místo boje vymezil kruh diváků, podle informátora z roku 1996 už jen na venkově. Africanews v roce 2016 popsal souboj trvající až pět hodin, v němž se soupeři střídají v útoku a obraně a body se počítají podle zasažené části těla.
Dnes
Jihoafrické ministerstvo sportu (Sport and Recreation South Africa) pořádalo v roce 2015 desátý každoroční festival domorodých her s devíti disciplínami včetně iintonga, s věkovou hranicí od pěti let. Podle deníku Sowetan z roku 2012 ministerstvo shromáždilo 23 domorodých her, uvedlo je roku 2001 a hru s holemi uvádí pod jmény intonga, melamu, izinkuku a umgangela. Godfrey Vulindlela Mona v článku z roku 2025 tvrdí, že xhoskou hru umdlalo weentonga řídila pravidla, která ji činila férovou a méně nebezpečnou, a oceňuje vládní snahy o obnovu domorodých her. Africanews v roce 2016 psal, že boj s holemi znovu přitahuje diváky, přestože byl dříve v některých částech Jižní Afriky zakázán, a že někteří bojovníci zemřeli. Kde a kdy zákaz platil, článek neuvádí. Coetzee v roce 2002 popisuje zuluské migranty v Johannesburgu, kteří boj s holemi někdy učí jako bojové umění, a souboje na ubytovnách o pátečních nebo sobotních večerech. Ukázky pro turisty v Shakalandu podle ní jsou představení. Al Jazeera v roce 2013 uvedla, že zábava, které se mladý Mandela věnoval v Qunu, zůstává na jihoafrickém venkově oblíbená.
Zajímavosti
Zuluští bojovníci se podle Coetzee tradičně připravovali lékem intelezi od léčitele, kterým se přes noc před svatebním soubojem kropily hole nebo se vtíral do malých zářezů. Profesionální zuluský bojovník, který putuje za souboji, se nazývá ishinga a ve městech jako Johannesburg mohou amashinga bojovat o ceny nebo peníze. Podle South African History Online je nejváženějším vyznamenáním bojovníka jizva na hlavě zvaná inkamb' beyibuza, kamkoli jdeš, lidé se ptají, odkud je.
Časté otázky
Kdy zuluský souboj s holemi končí?
Podle Marié-Heleen Coetzee končí souboj, když je jeden bojovník těžce zbit nebo poteče krev. Zastavit ho mohou starší nebo vůdce a bojovník může souboj ukončit zvoláním khumu (stačí).
Kolik holí bojovník používá?
Zuluský bojovník podle Coetzee drží útočnou hůl induku a delší obrannou hůl ubhoko a k tomu malý štít ihawu. Xhoská hra iintonga se podle vládního festivalu domorodých her hraje se dvěma holemi, delší útočnou a kratší obrannou.
Pěstuje se boj s holemi v Jižní Africe dnes?
Podle posledních dostupných pramenů ano. Jihoafrické ministerstvo sportu zařadilo iintonga na festival domorodých her, který v roce 2015 pořádalo podesáté. Africanews v roce 2016 psal, že boj s holemi znovu přitahuje diváky.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.