Bâton français (Francouzský boj dlouhou holí)
Obouruční kaštanová hůl dlouhá kolem 140 centimetrů, druhá zbraň francouzské disciplíny canne de combat a bâton. Soutěží se v ní jen formou duo.
Základní informace
FrancieCharakter a původ
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Bâton français (Francouzský boj dlouhou holí)
Bâton je druhá zbraň disciplíny Canne de Combat et Bâton, kterou vede francouzská federace FFSbf&DA. Federální bâton je podle sportovního řádu z roku 2026 kuželovitá kaštanová hůl dlouhá 130, 140 nebo 150 centimetrů podle výšky, aby sahala k podpaží, a vážící 250 až 500 gramů. Drží se oběma rukama, přední ruka v pronaci. Údery bâtonu jsou podle federace stejné jako údery canne, jen obouruční, a stejné jsou i výpady, obraty a úhyby. Výukový sešit Cahier n°10 (2005) připouští jen u ukázkového bâtonu navíc jeden vodorovný úder coulissé a jedno bodnutí piqué. Maurice Sarry podle něj v sedmdesátých letech 20. století rozšířil úchop s přední rukou v pronaci na všechny techniky federálního bâtonu. Soutěží se jen formou duo a výměny jsou podle Cahier n°10 velmi kontrolované a nerozhoduje se v nich podle zásahů. Sportovní řád zná i delší bâton de l'école de Joinville, 155 až 170 centimetrů, s úchopovou částí (manchette) nejméně 25 centimetrů. Nese jméno podle vojenské školy tělocviku v Joinville-le-Pont, kterou výukový sešit komitétu canne a bâtonu nazývá kolébkou výuky francouzského bâtonu v 19. století.
Historie
Vojenský Manuel de gymnastique, schválený ministrem války 26. července 1877, dělí tělesnou výchovu armády do pěti částí, z nichž čtvrtá je boxe française a pátá bâton a canne. Canne je podle něj jen odvozeninou bâtonu, lekce bâtonu platí i pro canne a bâton se učí jako první, protože cvičí obě paže těžší holí. Výukový sešit komitétu canne a bâtonu Cahier H (2018) nazývá vojenskou školu tělocviku v Joinville-le-Pont kolébkou výuky francouzského bâtonu v 19. století. Škola podle něj od roku 1852 nesla jméno école normale de gymnastique de Joinville le Pont, od roku 1872 école normale de gymnastique et d'escrime a od roku 1925 école supérieure d'éducation physique. Mezi lety 1852 a 1939 připravovala vojenské a civilní kádry tělesné výchovy a bâton v tom období zažil vrchol a přetrval až do dneška ve spojení se savate a canne de combat.
Číst dál
Green (Martial Arts of the World, 2001) popisuje bâton jako hůl dlouhou 64 palců, která se vyvinula z vycházkové hole a odznaku autority některých důstojníků a šlechticů a učila se jezdcům jako obrana kopím, když byli bez koně. Cahier n°10 spojuje úchop přední ruky v pronaci s technikami německého těžkého meče, které zaznamenal Talhoffer v 15. a 16. století, od francouzských vojenských technik bâtonu z konce 19. století, od civilního bâtonu, jak ho učili Louis Leboucher a Larribeau, a od Hébertovy metody z roku 1915. Anglická Wikipedie uvádí, že bâton vychází z pohybů středověkého dlouhého meče a delší venkovské hole.
Čím se liší
Údery bâtonu jsou podle federace stejné jako údery canne, jen obouruční, a proto je přirozené učit se obě zbraně spolu. Cahier n°10 uvádí, že základní parametry úderů jsou stejné až na úchop. Federální bâton se od joinvillského liší délkou a úchopem: federální se vede bez manchette s vedoucí rukou na patce, joinvillský je delší a drží se s manchette.
Technika
Federální bâton je podle webu federace o něco těžší než canne, asi 300 gramů, sahá k podpaží, obvykle 140 centimetrů, a drží se oběma rukama v pronaci. Sportovní řád stanoví 250 až 500 gramů a vedení bez manchette, při němž vedoucí ruka kryje patku hole. Cahier n°10 z roku 2005 uváděl asi 400 gramů. Green píše, že na rozdíl od quarterstaffu se bâton drží tak, že palce obou rukou směřují k sobě a přední ruka je v pronaci. Delší bâton školy v Joinville je podle sportovního řádu rovný a kaštanový, 155, 160, 165 nebo 170 centimetrů podle postavy, 350 až 700 gramů, a vede se s manchette nejméně 25 centimetrů. Délka se volí tak, aby hůl sahala mezi nos a horní okraj čela, tedy délka federálního bâtonu a 25 centimetrů. Cahier H uvádí jako základní útoky brisé, croisé tête, enlevé, croisé bas, latéraux, piqués pointe a talon, coulissés a revers tête a požaduje zvládnutí tří vzdáleností. Moulinets spojují dva údery, svisle nebo vodorovně. Vojenský Manuel de gymnastique z let 1877 a 1888 určoval délku hole tak, aby svisle před tělem sahala horním koncem ke špičce nosu, a předepisoval lískový nebo olšový prut o průměru 2,5 centimetru u silnějšího konce.
Trénink
Manuel de gymnastique dělí výuku bâtonu na jednoduché údery (4 lekce, 22 cvičení), složené údery (10 lekcí, 10 cvičení), útoky, kryty a odvety (2 lekce, 4 cvičení) a pozdrav a utkání. Podle manuálu se cvičilo ve skupinách vojáků s instruktory ve dvou řadách. Když se cvičení s bâtonem nebo canne používala jen k protažení, stačilo podle manuálu omezit se na několik vybraných lekcí. Cahier n°10 vede pro canne i bâton jeden technický postup se stejnými stupni pommeaux.
Soutěže
Podle sportovního řádu federace je duo jedinou formou soutěže s bâtonem. Hodnotí se technické zvládnutí a styl a jakákoli síla je zakázaná. Cahier n°10 popisuje utkání v bâtonu jako velmi kontrolované výměny, ve kterých se nerozhoduje podle zásahů, a bâton jako disciplínu v podstatě ukázkovou. Mezi čtyřmi experimentálními oficiálními soutěžemi federace je Tournoi de Bâton, utkání ve federálním nebo joinvillském bâtonu, a Internationaux de Canne et Bâton, soutěž klubových družstev otevřená cizincům v canne, federálním bâtonu a dvojité canne.
Dnes
Bâton se dnes učí spolu s canne v disciplíně Canne de Combat et Bâton federace FFSbf&DA a soutěží se v něm na akcích canne de combat. Výukový sešit o joinvillském bâtonu Cahier H vydal v roce 2018 Comité National de Canne de Combat et Bâton, který federace na mimořádné valné hromadě 13. dubna 2024 rozpustila a nahradila národní komisí. Francouzská Wikipedie uvádí, že federální bâton rozvíjel tento komitét a pořádal jeho soutěžní praxi.
Zajímavosti
Green uvádí, že bâton se někdy mylně nazývá grand bâton nebo moutinet. Vojenský Manuel de gymnastique z roku 1877 bral jako základ bâton a canne považoval za jeho odvozeninu, ne naopak. Sportovní řád federace z roku 2026 sám uvádí, že jeho část o rozhodování canne a bâtonu neplatí a místo ní platí Memento n°10 z roku 2018 a Cahier I z roku 2024.
Časté otázky
Jak dlouhý je francouzský bâton?
Federální bâton měří podle sportovního řádu 130, 140 nebo 150 centimetrů podle výšky a sahá k podpaží. Bâton školy v Joinville je delší, 155 až 170 centimetrů.
Jak se soutěží v bâtonu?
Jedinou soutěžní formou je duo, hodnocené podle technického zvládnutí a stylu, bez použití síly. Výměny jsou podle výukového sešitu federace velmi kontrolované a nerozhoduje se v nich podle zásahů.
Co je bâton de Joinville?
Delší varianta bâtonu, 155 až 170 centimetrů, s úchopovou částí nejméně 25 centimetrů. Jméno má podle vojenské školy tělocviku v Joinville-le-Pont, kterou výukový sešit komitétu canne a bâtonu nazývá kolébkou výuky bâtonu v 19. století.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.