Zweihänder
Další názvy: spada a due mani, Bihänder, Bidenhänder, spadone, Doppelhänder, Beidhänder
Velký obouruční meč 16. století, dlouhý až 213 cm, zbraň německých lancknechtů; v Itálii zvaný spadone, o boji s ním psali Marozzo i di Grassi.
Základní informace
NěmeckoO zbrani
Zweihänder je velký obouruční meč používaný hlavně v 16. století. Od dob Maxmiliána I. se stal poznávací zbraní německých lancknechtů a představuje vrchol trendu velmi velkých mečů, který začal ve 14. století. Italové mu říkají spadone. Podle italských pramenů získal konečnou podobu v 15. století v zemích kolem Svaté říše římské, v Itálii, Německu a Švýcarsku. Vyšel pravděpodobně ze Španělska, kde však montante nikdy nedosáhl obřích rozměrů německých kusů. Celková délka dosahovala až 213 cm, hmotnost 2 až 4 kg. Rukojeť měřila nejméně 25 cm, italské prameny uvádějí čtyři dlaně, asi 50 cm, a čepel kolem metru. Pozdější kusy mají nad řikasem párací háky Parierhaken. Čepel mohla být vlnitá, pak se meč nazýval Flammenschwert. Pěšáci v prvních řadách jím prosekávali les nepřátelských pik a drželi ho i za řikaso. Německý žoldnéřský Černý prapor měl mezi 17 000 muži 2 000 šermířů s obouručním mečem. Že jeho nositelé brali dvojí žold (Doppelsöldner), je sporné. Koncem 16. století ho z bojišť vytlačili arkebuzíři, jako soubojová zbraň vydržel nejméně do konce 17. století. Italskou tradici meče pro dvě ruce zachycují Filippo Vadi (De arte gladiatoria dimicandi, 1482–1487), Boloňan Achille Marozzo (Opera Nova, Modena 1536) a Giacomo di Grassi (Benátky 1570). Německy se mu říká také Bihänder nebo Bidenhänder.
Části zbraně
- Záštita — Parierhaken