Wudangquan

Základní informace

Zakladatel

Zhang Sanfeng(podle tradice)

Mistři a osobnosti

Zhang Songxi

Země původuČína

RegionAsie

Hlavní zaměřeníKombinované

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Srovnání

Katalogy a databáze pro Wudangquan

O bojovém umění Wudangquan

Wudangquan má dva významy: souhrn vnitřních umění taijiquan, xingyiquan a baguazhang v protikladu k vnějším Shaolinským a umění pěstovaná v taoistických chrámech pohoří Wudang v provincii Hubei. Rozlišení vnitřních a vnějších umění se poprvé objevuje roku 1669 u Huang Zongxiho a jako kategorie se rozšířilo na národních turnajích roku 1928. Historici mezi kategoriemi a oběma místy souvislost nenašli. Tradice připisuje vznik taoistovi Zhang Sanfengovi, kterého prý inspiroval zápas ptáka s hadem. Historici Tang Hao a Stanley Henning to odmítají, Henning pochybuje i o jeho existenci. K wudangským formám patří wudangský meč o 132 pohybech, dvojicové sestavy s meči, qigong a tuishou. Bojová praxe na Wudangu se obnovovala po roce 1979 a roku 1989 vznikla v chrámu Purpurového oblaku bojová akademie taoistické asociace. Stupně ani zkoušky jsme nenašli. Wudang wushu je od roku 2006 na státním seznamu nehmotného dědictví ČLR, se Zhang Sanfengem jako zakladatelem podle zápisu. UNESCO zapsalo roku 1994 chrámový komplex, tedy stavby, ne bojové umění. Na Wudangshanu se od roku 1999 koná mezinárodní soutěž v sestavách taijiquanu a wudangských forem.

Historie

Název Wudangquan má dva významy. Označuje skupinu vnitřních umění taijiquan, xingyiquan a baguazhang v protikladu k vnějším Shaolinským a zároveň umění pěstovaná v taoistických chrámech pohoří Wudang v provincii Hubei. Rozlišení vnitřních a vnějších umění se poprvé objevuje roku 1669 v epitafu Huang Zongxiho pro Wang Zhengnana a historik Stanley Henning ho čte jako politické, ne technické. Na národních turnajích Kuomintangu v Pekingu a Nankingu roku 1928 byli účastníci rozděleni na Shaolin a Wudang, k Wudangu se řadili mistři vnitřních umění. Pozdější historici mezi těmito kategoriemi a oběma místy historickou souvislost nenašli. Tradice připisuje vznik taoistovi Zhang Sanfengovi z přelomu dynastií Yuan a Ming. Legenda vypráví, že pozoroval ptáka útočícího na hada, který zůstal klidný a ostražitý a pak ptáka smrtelně kousl. Historici Tang Hao a Henning připsání odmítají a Henning (1994) pochybuje i o Zhang Sanfengově existenci. Zhang Songxi byl bojovník z okresu Yin (dnešní Ningbo) za vlády Jiajing (1522–1566) a žák Sun Shisana. Se Zhang Sanfengem ho doložený pramen nespojuje, jako prvního po něm ho řadí až linie Wudang Dan Pai.

Čím se liší

Wudangquan se tradičně vymezuje proti Shaolinu. Státní seznam nehmotného dědictví Číny popisuje wudangské umění jako propojení myšlenek Knihy proměn a Daodejingu s taijiquanem, xingyiquanem a baguazhangem, s důrazem na jednotu nebe a člověka, pohybu a klidu a vnitřní a vnější práce. Časopis Qi Journal staví vnější tvrdé styly Shaolinu, které budují sílu a kondici, proti měkkým vnitřním stylům Wudangu zaměřeným na práci s qi. Historici toto dělení zpochybňují. Podle Bena Judkinse napsal Shen Yiguan (1531–1616) životopis boxera Zhang Songxiho bez pojmů vnitřní a vnější a teprve Huang Zongxi (1610–1695) v epitafu označil Zhanga za vnitřního boxera nadřazeného vnějším školám jako Shaolin. Historici Wells a Henning čtou rozlišení politicky: Shaolin byl vnější kvůli buddhismu cizího původu, vnitřní umění se hlásila k čínskému původu a k dynastii Ming. Dnešní spojení tří vnitřních umění s taoistickou filozofií a qigongem položil podle Judkinse Sun Lutang (1860–1933).

Technika

K wudangským formám patří wudangský meč o 6 oddílech a 132 pohybech, dvojicové sestavy s meči, wudangský qigong, dian xue a tuishou. Liangyi quan podle dostupného popisu učí jen wudangští mistři a rodina Fu. Taiyi wuxing quan předvedl veřejně roku 1980 v Taiyuanu Jin Zitao, který se ho podle jednoho článku v T’ai Chi Magazine učil od roku 1929 u Li Helinga na Wudangu, jiný doklad jsme nenašli. Co se dnes učí ve školách v pohoří, se nám doložit nepodařilo.

Trénink

Bojové umění se na Wudangu podle článku Gene Chinga v Kung Fu Magazine do 80. let 20. století učilo jen mezi zasvěcenými taoistickými kněžími a mistři učili tajně. Taoistická asociace Wudangu vznikla roku 1984 a první roční turnaj na leitai se konal roku 1987. Po návštěvě politika Qiao Shi roku 1988 začali kněží učit i cizince. V taoistické koleji chrámu Purpurového oblaku se kněží a jeptišky učí vedle bojových umění i hudbu, malbu, kaligrafii a astronomii. Agentura AP v říjnu 2026 popsala na Wudangu akademii založenou roku 2004 s pětiletým kurzem, programem pro dospělé a dětským letním táborem. Výuka tam podle AP může začínat v 6 hodin ráno a zahrnuje meditační stání a teorii. Tělesný trénink se na wudangských školách podle téže zprávy zmírnil a tělesné tresty byly zrušeny.

Stupně a postup

Stupně ani zkoušky pro běžné žáky wudangských škol jsme nenašli. Linie jako Wudang Dan Pai se počítají po generacích předání. U řeholníků podmiňuje Taoistická asociace Wudangu zápis splněním požadavků a zkouškami a podle Kung Fu Magazine eviduje zhruba 120 kněží a 40 jeptišek. Akademie, kterou v roce 2026 popsala agentura AP, nabízí pětiletý kurz hloubkového studia bojových umění vedle programu zdraví pro dospělé.

Dnes

Wudang wushu je od roku 2006 v první dávce státního seznamu nehmotného kulturního dědictví ČLR pod číslem 290 (kód VI-8), navrhovatelem bylo město Shiyan v provincii Hubei. Zápis uvádí Zhang Sanfenga jako zakladatele, jmenuje jako hlavní formy taijiquan, xingyiquan a baguazhang a označuje tradici za ohroženou stárnutím nositelů a omezeným výzkumem. UNESCO zapsalo roku 1994 na seznam světového dědictví starobylý komplex staveb v pohoří Wudang, zápis se týká klášterů a chrámů, ne bojového umění. Bojová praxe na Wudangu se obnovovala po roce 1979, kdy bylo legalizováno náboženství a správcem se stal Wang Guangde. Roku 1980 se vrátili mistři Guo Gaoyi a Zhu Chengde, roku 1981 přišel studovat Zhong Yunlong a roku 1989 založil s Wang Guangdem bojovou akademii taoistické asociace v chrámu Purple Cloud. Na Wudangshanu se od roku 1999 koná Wudang Taijiquan International Friendship Competition. Soutěží jednotlivci, dvojice a skupiny v několika stylech taijiquanu a dalších wudangských formách v pěti věkových skupinách.

Zajímavosti

Za dynastie Ming stálo podle UNESCO v pohoří Wudang 9 paláců, 9 klášterů, 36 klášterů jeptišek a 72 chrámů, dnes se dochovalo 53 starých budov. Bronzová svatyně z roku 1307 je prefabrikovaná stavba a kamennou zdí obehnané Zakázané město na vrcholu pochází z roku 1419. Císař Zhu Di podle China Daily roku 1413 nařídil do deseti let postavit 33 chrámů a roku 1417 prohlásil Wudang za Velkou horu. Požár paláce Yuzhengong 19. ledna 2003 zničil tři místnosti o ploše 200 metrů čtverečních. Za legendárním Zhang Sanfengem vysílali mingští císaři podle Qi Journal pátrací výpravy roku 1391 a znovu v letech 1407 až 1419, obě bez úspěchu. China Daily uvádí, že se mu připisují data narození 960, 1247 i 1279. Že vymyslel taijiquan, tvrdili podle Qi Journal učitelé rodiny Yang už v 70. letech 19. století, historici Tang Hao (1935) a Stanley Henning to odmítají.

Styly a větve

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.