ImpakuImpaku

Sanatan Shastar Vidiya

Severoindické bojové umění se zbraněmi z tradice kšatrijů, které v 17. století převzali sikhští Akálí Nihangové. Dnes je krajně vzácné.

Základní informace

Země původuIndie
RegionAsie
Hlavní zaměřeníKombinované
Úroveň kontaktuPlný kontakt
Páskovací systém5 stupňů

Charakter a původ

Stav uměníObnovené
Typ linieTradiční
Období vznikuStředověk

Trénink

ÚborTradiční kroj nebo úbor
SparringLehký kontakt
Role zbraníZbraně jádrem
Role sestavSestavy jádrem

Pro koho

Dětské programyDětské skupiny výjimečně
Vhodné pro senioryVhodné s úpravami
Fyzická náročnost3/5
Riziko zranění2/5
Náročnost učení4/5
Přínos pro sebeobranu3/5
Přínos pro kondici3/5

Organizace a soutěže

Systém stupňůBez stupňů
Formát soutěžíBez soutěží
Váhové kategorieNe
Olympijský statusNení olympijská
Kluby v ČRV Česku se necvičí
Odhad cvičencůDo 10 tisíc

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Údery rukamaVýznamné
KopyOkrajové
Hody a strhyOkrajové
Boj na zemiNevyužívá se
Páky a znehybněníOkrajové
ZbraněZásadní

Katalogy a databáze pro Sanatan Shastar Vidiya

👥 Osobnosti a mistři1 položek
📜 Prameny a rukopisy1 položek

O bojovém umění Sanatan Shastar Vidiya

Sanatan Shastar Vidiya je severoindické bojové umění se zbraněmi, jehož název v pandžábštině znamená doslova „věda o zbraních". Systém patří k bojové tradici kšatrijů, indické válečnické vrstvy, a v sedmnáctém století jej v Paňdžábu převzali a dále rozvíjeli sikhští bojovníci, především řád Akálí Nihangů. Výcvik nezačíná pěstí, ale postojem a prací nohou. Základem je paintra, plynulý bojový postoj, z něhož lze v každém okamžiku zaútočit i uhnout. Teprve pak přichází boj beze zbraně a úplně nakonec zbraň. Začátečník cvičí s dřevěnou holí zvanou marahatí a k ostrým zbraním se dostane až po zvládnutí základů. Arzenál je široký: meče kirpán a khandá, sekera tabar, palcát guradž, kopí barčhá, luk se šípy a metací kruh čakram. Zbraně se dělí na astra, tedy vrhací, a na ty vedené v ruce. Pokročilí studují zhruba třiatřicet citlivých bodů na těle, kterým se říká maram, spolu se souborem krycích a vázacích pohybů zvaných bandiš. Charakteristické je, že se od počátku cvičí boj proti více protivníkům současně: systém vznikl pro bitevní pole, ne pro souboj jednoho s jedním. Vedle techniky škola zdůrazňuje duchovní stránku, tedy modlitbu, meditaci a pevný kodex chování. Dnes je umění krajně vzácné. Jeho hlavním nositelem a učitelem je Nidar Singh Nihang, vlastním jménem Surdžít Singh, který vyučuje v Británii. Tvrzení o nepřerušené tisícileté linii patří k tradici školy a historicky je ověřit nelze; doložené prameny sahají k období sikhských států.

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.

Wudangquan (Wudang Kung Fu)Pekiti-Tirsia KaliSibpalgi (Korejské bojové umění 18 zbraní)Eskrima (Arnis)Mardani khel (Maráthské bojové umění)Fut Gar (Rodinná škola Fut)