Tongbeiquan (Pěst procházející zády)

Základní informace

Země původuČína

RegionAsie

Hlavní zaměřeníÚdery

Úroveň kontaktuPlný kontakt

Páskovací systémCertifikáty

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Tongbeiquan (Pěst procházející zády)

Tongbeiquan, doslova pěst procházející zády, je severočínský styl, který se podle státního portálu nehmotného dědictví hojně cvičí v Pekingu. Napodobuje dlouhé paže a rychlost opice. Údery jsou rychlé a dalekosáhlé a mají být těžké, dlouhé, chladné a ostré. Síla se uvolňuje už při dotyku s oděvem soupeře a cílem bývají akupunkturní body, klouby a šlachy. Pekingská tradice má tři hlavní školy. Baiyuan, bílá opice, přišla ze Shandongu a má osm generací, Qijia, rodina Qi, přišla z Hebei a má devět generací a Wuxing, pět prvků, má generací pět. Zakladatele ani rok vzniku stylu se nám doložit nepodařilo. Trénink stojí na jednotlivých technikách. Ruční část tvoří 108 technik sanshou, 24 forem a několik šestidílných sad, cvičí se na kůlu, na pytli a v párovém cvičení chuanjia duilian. Sestavy jsou jen doplňkem. Od roku 2014 je tongbeiquan na státním seznamu nehmotného kulturního dědictví ČLR jako položka VI-73, se žadatelem pekingským obvodem Xicheng. Samostatnou položkou je hongdongský tongbei chanquan ze Shanxi, jiná tradice podobného jména.

Historie

Tongbeiquan patří k tradičním uměním, která se podle státního portálu nehmotného dědictví hojně cvičí v Pekingu. Pekingská tradice má tři hlavní školy s vlastními liniemi. Větev Baiyuan, bílá opice, přišla do Pekingu ze Shandongu a osm generací se šířila v okolí Niujie a Guang'anmenu. Její linie vede přes Lu Yunqinga k Shi Hongshengovi a dál k Ma Xiaoheovi a Zhang Wenchengovi. Větev Qijia, rodina Qi, přišla z Hebei a devět generací se rozvíjela v oblastech Tianqiao a Dongsi. Vede od Qi Xinyua přes Qi Taichanga a Chen Qinga k Cui Jingovi a Wang Zhanchunovi. Nejmladší větev Wuxing, pět prvků, má pět generací v obvodech Haidian a Fengtai a vede od Zhang Ceho k Ma Xichunovi a Dong Xiushengovi. Zakladatele ani rok vzniku stylu se nám doložit nepodařilo.

Čím se liší

S piguaquanem má tongbeiquan společné dlouhé švihové údery. Státní portál u piguaquanu uvádí, že z tongbeiquanu čerpá, a podle anglické Wikipedie převzal sjednocený piguaquan dovednosti z 24 forem tongbeiquanu. Od hongdongského tongbei chanquanu se pekingský tongbeiquan liší obsahem i původem. Hongdongská tradice má podle portálu 108 forem takzvaných mateřských pěstí a podobnosti s taijiquanem rodiny Chen, pekingský styl stojí na jednotlivých technikách sanshou a párovém cvičení.

Technika

Podle státního portálu tongbeiquan napodobuje dlouhé paže a rychlost opice. Údery jsou rychlé a dalekosáhlé a mají splňovat čtyři požadavky, být těžké, dlouhé, chladné a ostré. Síla se má uvolnit už ve chvíli, kdy ruka dosáhne na oděv soupeře, a technika spojuje tvrdé a měkké pohyby. Zvláštností stylu jsou útoky na akupunkturní body, švy kostí, šlachy a klouby. Ruční část pekingského tongbeiquanu tvoří 108 technik sanshou, 24 forem, šest sad zongshou, šest sad tazhang, šest sad chaiquan a 24 pao. Ze zbraní portál jmenuje kopí duanmen qiang, meč a šavli Tiangang a dvanáct holí.

Trénink

Trénink stojí na jednotlivé technice, ne na sestavách. Hlavními metodami jsou podle státního portálu samostatné opakování technik sanshou, práce na kůlu a údery do pytle, důležité je i párové cvičení chuanjia duilian. Sestavy jsou jen doplňkem. Technika se předává ústně od mistra k žákovi.

Stupně a postup

Vlastní stupňový řád tongbeiquanu jsme v pramenech nenašli. Jako současného nositele pekingské tradice uvádí státní portál Li Zhanhuu. Mezi historickými osobnostmi stylu jmenuje Shi Hongshenga, Qi Xinyua, Qi Taichanga, Ma Xichuna, Zhang Ceho a Dong Xiushenga.

Dnes

Tongbeiquan je od roku 2014 na státním seznamu nehmotného kulturního dědictví ČLR, ve čtvrté dávce jako položka VI-73 s pořadovým číslem 1304. Žadatelem byl pekingský obvod Xicheng a styl chrání Pekingská asociace wushu. Na seznamu je i samostatná položka tongbei chanquan z okresu Hongdong v provincii Shanxi (VI-57, číslo 1140, třetí dávka 2011). Jde o jinou tradici, kterou podle portálu přinesl do Hongdongu za císaře Qianlonga Guo Yongfu a která se předávala přes deset generací.

Zajímavosti

Jméno stylu se v čínštině zapisuje znaky 通背拳 i 通臂拳, takže se vykládá jako pěst procházející zády i jako pěst procházející pažemi. Státní portál u piguaquanu mluví o tongbiquanu. Sestavy s názvem tongbei se cvičí i v jiných systémech. Podle amerického učitele Nicka Scrimy má systém Mizong Luohan tři sestavy tohoto jména, jednu bez zbraně a dvě párové.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.