ImpakuImpaku

Tongbeiquan (Zhei Tongbei)

通背拳

Severočínský styl, který vede sílu napříč zády z jedné paže do druhé. Paže zůstávají uvolněné jako provaz a tuhnou až v okamžiku dopadu.

Základní informace

Mistři a osobnosti
Země původuČína
RegionAsie
Hlavní zaměřeníÚdery
Úroveň kontaktuPlný kontakt
Páskovací systémCertifikáty

Charakter a původ

Stav uměníŽivé, organizované
Typ linieTradiční
Období vznikuRaný novověk

Trénink

ÚborBez předepsaného úboru
SparringLehký kontakt
Role zbraníZbraně volitelně
Role sestavSestavy jádrem

Pro koho

Dětské programyDětské skupiny výjimečně
Vhodné pro senioryVhodné s úpravami
Fyzická náročnost3/5
Riziko zranění2/5
Náročnost učení4/5
Přínos pro sebeobranu3/5
Přínos pro kondici4/5

Organizace a soutěže

Systém stupňůCertifikáty
Formát soutěžíSestavy
Váhové kategorieNe
Olympijský statusNení olympijská
Kluby v ČRV Česku se necvičí
Odhad cvičenců10–100 tisíc

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Údery rukamaZásadní
KopyOkrajové
Hody a strhyOkrajové
Boj na zemiNevyužívá se
Páky a znehybněníNevyužívá se
ZbraněVýznamné

Katalogy a databáze pro Tongbeiquan (Zhei Tongbei)

👊 Databáze technik3 položek
📖 Slovník pojmů3 položek
👥 Osobnosti a mistři1 položek

O bojovém umění Tongbeiquan (Zhei Tongbei)

Tchung-pej-čchüan, doslova pěst procházející zády, dostal jméno podle způsobu, jakým vytváří sílu. Ve většině úderových stylů začíná pohyb v noze a jde přes bok do paže; tady se navíc otevírá a zavírá hrudní koš a lopatky se pohybují po zádech, takže se síla přenáší z jedné paže do druhé napříč trupem. Paže přitom zůstávají uvolněné a visí jako provaz se závažím na konci — tuhne až v okamžiku dopadu. Vizuálně je styl nezaměnitelný: dlouhé švihové údery vedené shora nebo zezadu, otevřená dlaň častěji než pěst, tělo se natáčí a paže obíhají kolem něj. Rychlost je vysoká a údery přicházejí v řadách za sebou, protože uvolněná paže se po dopadu okamžitě vrací. Styl pochází ze severní Číny a nejsilnější linie jsou v Chej-peji, zejména v Cchang-čou; tradice zmiňuje mistry z Ning-sia a datuje vznik do 17. století, doložitelně se však linie sledují až od 19. století. Tchung-pej se často cvičí spolu s pchi-kua-čchüanem, protože se doplňují — tchung-pej dodává rozsah a rychlost, pchi-kua tvrdost dopadu. Podle tradice se styl dělí na několik větví — nejčastěji se uvádějí Čchi, Ma a Šao — které se liší mírou švihu a hloubkou postojů.

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.

Bak Mei (Bílé Obočí)Xingyiquan (Sin-i-čchüan)Baihequan (Bílý jeřáb)Piguaquan (Sekající pěst)Fut Gar (Rodinná škola Fut)Wing Chun