Qixing Tanglangquan (Sedmihvězdná kudlanka)
七星螳螂拳Jeden z hlavních proudů šantungské kudlanky, který podle Wikipedie do Šanghaje a Hongkongu přinesl Luo Guangyu.
Základní informace
ČínaCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Qixing Tanglangquan (Sedmihvězdná kudlanka)
Qixing tanglangquan, sedmihvězdná kudlanka, je jedním z proudů severočínské kudlanky z poloostrova Jiaodong v provincii Shandong. Státní seznam nehmotného kulturního dědictví Číny v zápisu z Laiyangu z roku 2008 uvádí, že se kudlanka z Laiyangu rozšířila a vytvořila na poloostrově čtyři hlavní proudy, mezi nimi sedmihvězdný. Zápisy z let 2011 a 2014 jmenují pět nebo jiné proudy a žádný ze čtyř zápisů sedmihvězdnou větev samostatně nepopisuje.
Číst dál
Za tvůrce kudlanky považuje podání, které uvádí zápis z Laiyangu, Wang Langa z přelomu dynastií Ming a Qing. Zakladatele sedmihvězdné větve ani rok jejího vzniku jsme v pramenech vyšší spolehlivosti nenašli. Čínská Wikipedie připisuje pojmenování větve Wang Yunshengovi, který se od roku 1856 učil u Li Zhijiana a nazval umění podle síně svého rodu, protože první znak jejího jména označuje první ze sedmi hvězd Velkého vozu. Anglická Wikipedie uvádí, že dnešní sedmihvězdné linie vycházejí z učení Li Sanjiana, jehož jméno se v pramenech píše různými znaky. Podle čínské Wikipedie vyučoval sedmihvězdnou kudlanku od roku 1919 Luo Guangyu ve spolku Jingwu v Šanghaji a později v Hongkongu, odkud ji jeho žáci rozšířili dál. Ben Judkins na webu Kung Fu Tea se domnívá, že severní kudlanku do Hongkongu přinesli poprvé instruktoři Jingwu ve dvacátých letech. Dnes se sedmihvězdná kudlanka soutěží jako samostatná disciplína. Celostátní otevřená soutěž v roce 2025 a první mezinárodní soutěž v Laiyangu v roce 2026, obě pořádané celostátními sportovními orgány, ji vedly vedle kudlanky meihua a šestiharmonické kudlanky.
Historie
Státní seznam nehmotného dědictví vede kudlanku pod číslem VI-33. Zápis z Laiyangu z roku 2008 uvádí podání, podle něhož kudlanku vytvořil Wang Lang z Jiaodongu na přelomu dynastií Ming a Qing, a jako jeho pokračovatele jmenuje Li Bingxiaoa, Liang Mengxianga a Song Zideho. Podle zápisu se kudlanka z Laiyangu rozšířila a vytvořila na poloostrově Jiaodong čtyři hlavní proudy, kudlanku taiji, meihua, sedmihvězdnou a šestiharmonickou. Zápisy z Qixia a z obvodu Laoshan města Qingdao z roku 2011 mají shodný text, jmenují pět proudů včetně kudlanky xiaojia a uvádějí, že v Qixia jsou rozšířené jiné proudy než sedmihvězdný. Green v encyklopedii Martial Arts of the World píše jen obecně, že se kudlanka objevila v Shandongu za dynastie Qing.
Číst dál
Podrobnou linii sedmihvězdné větve dává jen čínská Wikipedie. Podle ní za vlády Qianlonga sepsal Shengxiao daoren spis o pěstním umění, který přešel k Li Zhijianovi z okresu Haiyang, přezvanému Li Kuaishou, jenž měl eskortní firmu v Jinanu. U něj se od roku 1856 učil Wang Yunsheng, uváděný také jako Wang Yongsheng, který podle Wikipedie umění pojmenoval sedmihvězdnou kudlankou. Linie pak podle Wikipedie vedla k Fan Xudongovi z okresu Jimo a od něj k Luo Guangyuovi z okresu Penglai. Roku 1919 podle čínské Wikipedie učil Luo Guangyu v šanghajském spolku Jingwu a později v Hongkongu, kde mezi jeho žáky patřili Zhao Zhimin a Huang Hanxun. Anglická Wikipedie dodává, že díky nim se styl rozšířil do světa mezi čínskou diasporou. Ben Judkins na webu Kung Fu Tea se domnívá, že severní kudlanku do Hongkongu přinesli instruktoři spolku Jingwu ve dvacátých letech, jméno Luo Guangyua ale neuvádí.
Čím se liší
Státní seznam řadí sedmihvězdnou kudlanku mezi hlavní proudy kudlanky z poloostrova Jiaodong, rozdíly mezi nimi ale nepopisuje. Podle čínské Wikipedie se dnešní větve dělí na tvrdou kudlanku, k níž patří sedmihvězdná, meihua a taiji, a měkkou, které se říká šestiharmonická. Anglická Wikipedie jmenuje jako tři hlavní styly severní kudlanky šestiharmonický, osmikrokový a sedmihvězdný, státní seznam naproti tomu jmenuje čtyři, respektive pět proudů. Název podle čínské Wikipedie vykládají dvě podání. Podle jednoho jde o krokové postavení ve tvaru Velkého vozu, podle druhého o sedm částí těla, které spolupracují při vydání síly.
Technika
Zápis z Laiyangu na státním seznamu shrnuje ruční techniky kudlanky obecně do dvanácti znaků a do pravidla, že bez zachycení se neudeří, po zachycení se udeří hned a několikrát. Kudlanku obecně popisuje jako umění, které spojuje dlouhé a krátké techniky a tvrdost s měkkostí. Co je pro sedmihvězdnou větev zvláštní, popisuje jen Wikipedie. Čínská Wikipedie uvádí, že spojuje hlavně krok qixing bu ze stylu changquan s opičím krokem a že se jí také říká tvrdá kudlanka. Anglická Wikipedie píše, že sedmihvězdná kudlanka spojuje tvrdé a měkké metody, dlouhé a krátké útoky a vnitřní a vnější principy. Mnozí ji podle ní považují za nejtvrdší z kudlanek, ale toto spojení označuje za zavádějící.
Trénink
Výcvik sedmihvězdné větve popisuje jen čínská Wikipedie. Uvádí přes čtyřicet názvů ručních sestav, mezi nimi čtrnáct řad tantui, sestavy bílé opice a šest řad sestav zhaiyao. Ze zbraní jmenuje mimo jiné šavli, hůl, trojdílnou hůl, kopí, meč, velkou šavli a dvojici palic a ze cvičení ve dvojici například hůl proti holi, velkou šavli proti kopí a holé ruce proti velké šavli. Zápis z Laiyangu na státním seznamu uvádí pro kudlanku obecně jako vnější cvičení tiesha zhang a jako vnitřní cvičení luohan gong.
Soutěže
Celostátní otevřená soutěž v tradičních bojových uměních v části věnované kudlance se konala od 26. do 30. června 2025 v areálu Šantungské tělovýchovné akademie v Rizhao. Podle deníku Renmin ribao šlo o první celostátní soutěž jen v kudlance, startovalo 65 týmů a 913 závodníků a soutěžilo se v hlavních proudech, mezi nimi v sedmihvězdném, a se zbraněmi. Pořádaly ji mimo jiné správa bojových umění při Generální správě sportu a Čínská asociace wushu. Agentura China News Service napsala, že na první mezinárodní soutěži v kudlance v Laiyangu, která trvala do 3. srpna 2026, se sešlo 118 týmů a přes 1800 účastníků z Číny i ze zahraničí. Mezi disciplínami holou rukou byla sedmihvězdná kudlanka vedle kudlanky meihua, taiji a šestiharmonické.
Dnes
Agentura China News Service v roce 2026 uvedla, že se kudlanka za více než tři sta let vyvinula do hlavních proudů, mezi nimiž je sedmihvězdný, a že se v Laiyangu během mezinárodní soutěže otevřelo první čínské muzeum kudlanky. Podle listu Qilu wanbao je v muzeu vystaveno staré kopí, které používal mistr sedmihvězdné kudlanky Lin Jingshan a které daroval jeho vnuk. Anglická Wikipedie uvádí, že v Číně je sedmihvězdná kudlanka hojně rozšířená v provinciích Liaoning a Shandong. Ben Judkins na webu Kung Fu Tea cituje hongkongský soupis nehmotného dědictví z roku 2014, v němž má kudlanka položku 391 a její varianty položky 392 až 395. Které varianty to jsou, Judkins neuvádí. Čínská Wikipedie odkazuje na záznam sedmihvězdné kudlanky v hongkongské databázi nehmotného dědictví.
Zajímavosti
Název podle čínské Wikipedie vychází ze síňového jména rodu Wang Yunshenga, protože první znak tohoto jména označuje první ze sedmi hvězd Velkého vozu. Podle téže Wikipedie Luo Guangyu tvrdil, že jeho učitel Fan Xudong zanechal vlastnoruční opis pětisvazkového spisu Shaolin zhenchuan. Agentura China News Service psala o britském účastníkovi soutěže v Laiyangu v roce 2026, který plánoval napsat knihu o sedmihvězdné kudlance a přijel do Číny poznat její historii.
Časté otázky
Kdo založil sedmihvězdnou kudlanku?
Zakladatele větve jsme v pramenech vyšší spolehlivosti nenašli. Čínská Wikipedie připisuje pojmenování větve Wang Yunshengovi, který se od roku 1856 učil u Li Zhijiana.
Proč se jí říká sedmihvězdná?
Čínská Wikipedie uvádí dvě vysvětlení, krokové postavení ve tvaru Velkého vozu a sedm částí těla, které spolupracují při vydání síly. Podle téže Wikipedie nese větev jméno podle síně rodu Wang Yunshenga.
Soutěží se v sedmihvězdné kudlance?
Ano. Celostátní soutěž v kudlance v roce 2025 zahrnovala sedmihvězdný proud a mezinárodní soutěž v Laiyangu v roce 2026 ji vedla jako samostatnou disciplínu.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.