Tie Zhang Gong (Železná dlaň)
鐵掌功Metoda otužování rukou, kterou podle anglické Wikipedie znají mnohé čínské školy. Není to samostatný styl. Mistrovstvím v ní byl podle Wikipedie známý Gu Ruzhang.
Základní informace
Charakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Tie Zhang Gong (Železná dlaň)
O bojovém umění Tie Zhang Gong (Železná dlaň)
Železná dlaň, čínsky 鐵砂掌 nebo 鐵沙掌, není samostatné bojové umění. Anglická Wikipedie ji popisuje jako soubor tréninkových postupů v různých čínských bojových uměních, zvláštní druh otužování, který se objevuje v mnoha školách. Cílem je podle ní připravit ruce tak, aby cvičenec mohl zasadit velmi silný úder bez zranění vlastní ruky. Cvičí se údery do pytle nebo nádoby, jejichž náplň se podle Wikipedie postupně mění od fazolí přes písek a štěrk nebo říční oblázky až k ocelovým, měděným nebo železným broky. Wikipedie uvádí pět způsobů úderu, plácnutí celou dlaní, úder hřbetem ruky, sek hranou dlaně, bodnutí konečky prstů a úder spodní částí dlaně. Po cvičení se ruka obvykle ošetří tradičním čínským mazáním dit da jow. Mistrovstvím v železné dlani byl podle anglické Wikipedie známý Gu Ruzhang (1894 až 1952), který v jižní Číně šířil severní Shaolin. Wikipedie zároveň upozorňuje, že hlavní události jeho života se těžko ověřují a mnohé jeho činy mohly být přehnány.
Historie
Gu Ruzhang se podle čínské Wikipedie narodil v roce 1894 v Funingu v provincii Jiangsu a od dětství se učil u otce. Benjamin Judkins na blogu Kung Fu Tea uvádí, že v Shandongu strávil nejméně jedenáct let u mistra Yan Jiwena a poznal tam deset sestav severního Shaolinu, zbraně, železnou dlaň a cvičení zvané malý zlatý zvon. Po celostátních zkouškách guoshu v říjnu 1928 ho podle Judkinse Li Jishen pozval do Guangdongu jako jednoho z pěti tygrů, kteří táhli na jih, a v červnu 1929 vznikl Kantonský institut guoshu. Zemřel v roce 1952.
Technika
Anglická Wikipedie uvádí, že náplň pytle může tvořit písek, rýže, sušené fazole mungo nebo sójové boby, drobný štěrk nebo ocelové broky podle úrovně cvičence. Většina systémů železné dlaně je podle ní považována za vnitřní a vedle vnějšího otužování používá cvičení qigong. Název podle Wikipedie doslova vyjadřuje ruce tvrdé jako železo a přitom měkké jako hedvábí.
Trénink
Podle anglické Wikipedie mohou cvičenci měřit pokrok počtem úderů v jedné tréninkové jednotce nebo časem stráveným cvičením. Mezi cvičenci je podle ní rozšířené přesvědčení, že vynechání mazání dit da jow po tréninku může dlouhodobě vést k omezení pohybu, artritidě a poškození nervů v rukou. Dit da jow je podle Wikipedie tradiční čínské mazání používané v přesvědčení, že tiší bolest vnějších zranění. Doby jednotlivých fází výcviku v měsících jsme v pramenech nenašli.
Dnes
Železnou dlaň jako samostatnou položku státního seznamu čínského nehmotného kulturního dědictví jsme nenašli. Recenzovaný lékařský článek o železné dlani nebo o zraněních rukou při jejím otužování jsme v databázi PubMed nenašli. Anglická Wikipedie uvádí, že cvičenci často předvádějí své schopnosti lámáním cihel, kokosových ořechů, kamenů a prken.
Zajímavosti
Gu Ruzhang byl podle anglické Wikipedie vyfotografován, jak jedním úderem rozbíjí dvanáct cihel položených na sobě, čínská Wikipedie uvádí třináct. Podle legendy, kterou Wikipedie uvádí, zabil železnou dlaní koně ruského cirkusu. Judkins k tomu píše, že netuší, zda se to opravdu stalo. Wikipedie uvádí bez citace, že železná dlaň patří k původním 72 uměním kláštera Shaolin.
Časté otázky
Je železná dlaň bojové umění?
Ne. Anglická Wikipedie ji popisuje jako metodu otužování, která se objevuje v mnoha školách čínských bojových umění.
Čím se plní pytel na železnou dlaň?
Podle anglické Wikipedie postupně fazolemi, pískem, štěrkem nebo oblázky a nakonec kovovými broky.
Kdo byl Gu Ruzhang?
Mistr severního Shaolinu (1894 až 1952), podle Wikipedie známý mistrovstvím v železné dlani. Jeho činy se ale podle ní těžko ověřují.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.