Meyerův šerm (Kunst des Fechtens)

Základní informace

Zakladatel

Joachim Meyer

Země původuNěmecko

RegionEvropa

Hlavní zaměřeníZbraně

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Katalogy a databáze pro Meyerův šerm (Kunst des Fechtens)

O bojovém umění Meyerův šerm (Kunst des Fechtens)

Meyerův šerm je soubor šermířských nauk Joachima Meyera, který se na titulním listu své knihy uvádí jako Freyfechter zů Straßburg. Podle Dupuise (Acta Periodica Duellatorum, 2021) se Meyer stal štrasburským měšťanem roku 1560 jako nožíř sňatkem s vdovou a pocházel z Basileje. Narození v roce 1537 je podle něj možné, ale kvůli jmenovcům ne jisté. Roku 1571 vstoupil do služeb vévody ve Schwerinu a krátce po příjezdu zemřel, jeho smrt potvrzuje kancléřův dopis z 24. února 1571. Roku 1570 vydal Meyer ve Štrasburku u tiskaře Thiebolta Bergera knihu Gründtliche Beschreibung der freyen Ritterlichen vnnd Adelichen kunst des Fechtens. Kniha má pět částí: šerm mečem, dusakem, rapírem, dýkou s mnoha zápasnickými kusy a nakonec holí, halapartnou a dlouhým kopím. Rytiny Dupuis připisuje Tobiasu Stimmerovi. Kniha je věnována falckraběti Johannu Casimirovi a v Augsburgu vyšla znovu roku 1600. Meyer zanechal i rukopisy. Mnichovský z roku 1561 má 79 ilustrací a kromě zbraní tištěné knihy obsahuje i boj v brnění, další jsou v Lundu a v Rostocku. V šedesátých letech 16. století pořádal Meyer veřejná šermířská vystoupení a podle Dupuise připravil čtyři šermíře na zkoušku šermířského mistra. Dnes je jeho kniha dostupná i v anglickém překladu Jeffreyho L. Forgenga z roku 2006.

Historie

Podle Dupuise (Acta Periodica Duellatorum, 2021) se Joachim Meyer stal měšťanem Štrasburku roku 1560 jako nožíř sňatkem s vdovou, která měla měšťanské právo. Jeho předpokládaní rodiče Jakob Meyger a Anna Fründt žili na basilejském předměstí St. Alban, v jehož farnosti byl roku 1537 pokřtěn Joachim Meyer, kvůli jmenovcům to ale není jisté. V letech 1560 až 1570 zanechal v archivech málo stop kromě pořádání veřejných šermířských vystoupení a roku 1570 byl pokladníkem soudu štrasburského kovářského cechu, což dokládá jeho mistrovské postavení. Roku 1570 vyšla ve Štrasburku u Thiebolta Bergera jeho kniha Gründtliche Beschreibung der freyen Ritterlichen vnnd Adelichen kunst des Fechtens, věnovaná falckraběti Johannu Casimirovi z linie Pfalz-Simmern. Roku 1571 Meyer opustil Štrasburk, vstoupil do služeb vévody ve Schwerinu a krátce po příjezdu zemřel. Jeho smrt potvrdil kancléř v dopise vévodovi z 24. února 1571, v němž si stěžoval na chybějícího dvorního lékaře. Německá Wikipedie uvádí jako den úmrtí 24. února, anglická 23. února. Knihu podle Dupuise posmrtně přetiskli v Augsburgu roku 1600 s týmiž deskami a bez podstatných změn textu. Jaquet (2020) uvádí ještě augsburské vydání z roku 1610. Green (2001) píše, že Meyer zapsal své nauky roku 1570, stejně jako Jacob Sutor roku 1612, a že Němci se celkově bránili přijetí rapíru ve prospěch tradičních zbraní.

Čím se liší

Pierre-Alexandre Chaize podle Dupuise (Acta Periodica Duellatorum, 2021) vidí v Meyerově tisku počátky měšťanského sportu, který uvádí tělo do pohybu společenskou činností. Dupuis upozorňuje, že šerm zůstával silně spojen s aristokracií. Jaquet a Walczak (2015) řadí Meyera mezi svědky, kteří obsahují nauky o dlouhém meči Martina Sibera. Anglická Wikipedie uvádí, že Meyerův tisk se stal vlivným pramenem dalších německých šermířských knih včetně knih Jacoba Sutora (1612) a Theodora Verolina (1672), které jsou jeho zjednodušenými redakcemi.

Technika

Tisk z roku 1570 má podle obsahu digitalizátu pět knih. První se věnuje šermu mečem, druhá dusaku, třetí rapíru, čtvrtá dýce s mnoha zápasnickými kusy a pátá holi, halapartně a dlouhému kopí. Nadpis druhé knihy uvádí, že obsahuje mnoho mužných a rychlých kusů, jimiž se začínající žáci vycvičí k obratnosti a následně k šermu rapírem. Mnichovský rukopis z roku 1561 má podle Dupuise (2021) 79 ilustrací a oddíly o obouručním meči, dusaku, rapíru, dýce, holi, halapartně, dlouhém kopí a boji v brnění. Oddíl o dusaku má 23 obrazů. Anglická a německá Wikipedie uvádějí, že Meyerův systém vychází z pojmosloví Liechtenauerovy školy, ale civilní šerm zřejmě čerpá i ze soudobého italského šermu včetně Achilla Marozza.

Trénink

Cvičnou čepelí pro dlouhý meč byl Feder. Podle studie Gassmanna a kolektivu (Acta Periodica Duellatorum, 2017) má tupé hrany a hrot, jinak ale rozměry, hmotností kolem 1400 gramů a vyvážením odpovídá dlouhému meči. Historické Federn se dochovaly ze 16. a 17. století a Meyerova kniha ukazuje cvičence s nimi v jeho sále.

Stupně a postup

Meyer podle Dupuise (Acta Periodica Duellatorum, 2021) během čtyř let připravil čtyři šermíře na zkoušku šermířského mistra. Žádosti o pořádání veřejné šermířské školy z let 1560, 1561 a 1563 měly vést k tomu, aby se jeden z jeho žáků stal mistrem. On sám se na titulním listu tisku uvádí jako Freyfechter zů Straßburg a roku 1570 byl pokladníkem soudu kovářského cechu, což podle Dupuise dokládá status mistra.

Dnes

Anglický překlad tisku z roku 1570 vydal Jeffrey L. Forgeng pod názvem The Art of Combat: A German Martial Arts Treatise of 1570 v Londýně roku 2006. Rukopisy v Lundu a Rostocku se podle Dupuise (Acta Periodica Duellatorum, 2021) našly v letech 2008 a 2009, mnichovský rukopis z roku 1561 v Bavorském národním muzeu popsal Dupuis v roce 2021. Prameny se rozcházejí v dataci lundského rukopisu. Dupuis ho klade přibližně do roku 1568, Jaquet (2020) do roku 1560. Rostocký rukopis obsahuje mimo jiné traktát o rapíru věnovaný hraběti Heinrichovi z Eberst a datovaný 1570.

Zajímavosti

Luis Pacheco de Narváez v knize Nueva Ciencia podle Dupuise (2021) označuje Meyera za překladatele Achilla Marozza do němčiny. Některé kompozice v rapírovém oddílu mnichovského rukopisu připomínají rytiny Marozzovy knihy Opera Nova z roku 1536. Mnichovský rukopis je věnován falckraběti Georgu Hansovi z Veldenz a věnování je datováno 1. března 1561 podle juliánského kalendáře.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.