Německá škola šermu (Liechtenauer)
Tradice šermu, kterou rukopisy 14. až 16. století odvozují od mistra Johannese Liechtenauera. Jeho veršovanou nauku komentovali žáci a dnes ji rekonstruuje HEMA.
Základní informace
NěmeckoCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Německá škola šermu (Liechtenauer)
O bojovém umění Německá škola šermu (Liechtenauer)
Německá škola šermu je tradice, kterou šermířské rukopisy odvozují od mistra Johannese Liechtenauera. Neue Deutsche Biographie (1985) ho uvádí jako šermířského mistra poloviny 14. století, který byl roku 1389 už mrtvý. Od něj samotného se podle NDB nedochovaly žádné zápisy a jediným skrovným životopisným pramenem je fragment jeho žáka Hanka Döbringera. Liechtenauer podle NDB jako první praktik šermu sestavil ucelený soubor prostých rýmovaných pravidel pro vážný boj rytířskými zbraněmi. Pravidla byla určena k ústnímu předávání a úmyslně psána temnými a zakrytými slovy, aby jim rozuměl jen zasvěcený. Nejstarší rukopis s jeho naukou, Hs. 3227a z Germánského národního muzea v Norimberku, datuje Handschriftencensus kolem roku 1389. Obsahuje Liechtenauerovu nauku o dlouhém meči a zápase a texty o šermu se štítem, holí, dlouhým nožem a dýkou. Všechny důležité rukopisy podle NDB navazují prozaickými glosami a hledají vazbu k Liechtenauerovi, ještě tisky 17. století ho citují jako autoritu. Sigmund Ringeck opatřil jeho verše rozsáhlými praktickými komentáři a jeho nauka přešla do rukopisu Petera von Danzig. Podle Jaqueta (Acta Periodica Duellatorum, 2015) tvoří tradici šermířských knih přes sedmdesát rukopisů ze 14. až poloviny 16. století. Ringeckovy techniky jsou podle NDB velmi oblíbené u dnešních skupin historických bojových umění.
Historie
Neue Deutsche Biographie (Wierschin 1985) uvádí Johannese Liechtenauera jako šermířského mistra poloviny 14. století, který byl roku 1389 už mrtvý. Podle Hankova fragmentu byl vzdělaný, šlechtický původ nelze vyloučit, zřejmě dočasně sloužil na hornoněmeckých dvorech a později žil v některém velkém hornoněmeckém městě s malým okruhem žáků. Hanko podle NDB zdůrazňuje, že umění není Liechtenauerovým vynálezem, ale uměním vymyšleným před mnoha sty lety, které mistr poznal na dlouhých cestách a uspořádal do systému.
Číst dál
Nejstarší rukopis s naukou, Hs. 3227a z Germánského národního muzea v Norimberku, má podle Handschriftencensu 169 listů a je to latinsko-německý sborník s technickými, lékařskými a astrologickými texty a několika šermířskými naukami. Datuje se kolem roku 1389. Za jeho písaře byl dlouho mylně považován Liechtenauerův žák Hanko Döbringer, opravu přináší Cermann (2014). Green (2001) a NDB ho za autora zápisu z roku 1389 ještě považují. Německá Wikipedie s odkazem na Leiskeho (2018) uvažuje, že Liechtenauer mohl být při zápisu ještě naživu. Sigmund Ringeck podle NDB (Leng 2010) sloužil jako šermířský mistr vévody Albrechta Bavorského a jeho nauka, po Liechtenauerovi nejstarší zápis šermířského umění, přešla do rukopisu Petera von Danzig. Jaquet a Walczak (Acta Periodica Duellatorum, 2015) uvádějí, že vedle glos k Liechtenauerovu boji v brnění a na koni kolují v rukopisech let 1452 až 1570 nauky připisované Andreasi Liegnitzerovi, Martinu Hundsfeldovi nebo Lwu Židovi. Podle nich pocházejí z jediného rukopisu, ne z ústní tradice, a přes sto let se opisovaly téměř doslova.
Čím se liší
Green (2001) uvádí, že Fiore dei Liberi, jehož Flos Duellatorum podle něj poprvé vyšel roku 1410, nabízí protiklad k výhradně německým systémům, a že se dei Liberi původně učil u německých mistrů. Green také píše, že se Liechtenauer zřejmě učil u starších mistrů, jako byli Lamprecht z Čech, Virgily z Krakova a Liegnitzer ze Slezska. Jaquet a Walczak (2015) uvádějí, že seznam mistrů Paula Kala, takzvanou Liechtenauerovu společnost, považuje Thomas Stangier (2009) za smyšlený. Allgemeine Deutsche Biographie (1883) kladla Liechtenauera ještě do poloviny 15. století, NDB (1985) už do poloviny 14. století.
Technika
Liechtenauer podle Greena (2001) nazýval ceněné techniky meisterhau, mistrovské údery, při nichž meč odráží soupeřův úder a zároveň zasahuje. Učil, že lepší šermíř hledá iniciativu útokem a že pasivní krytí bez odpovědi je horší a vede k porážce. Němečtí mistři podle Greena vyjadřovali ideál stuck und bruch, tedy že každá technika má protitechniku a každá protitechnika techniku, a znali boj s polovičním mečem, při němž ruka v rukavici drží čepel. Anglická Wikipedie cituje rukopis Hs. 3227a, podle něhož leží všechno umění mistra Liechtenauera ve slovech vor, nach, swach, stark a Indes. Uvádí také, že nauka dělí boj dlouhým mečem na sedmnáct hlavních kusů, mezi nimi pět skrytých úderů Zornhau, Krumphau, Zwerchhau, Schielhau a Scheitelhau a čtyři střehy Pflug, Ochs, vom Tag a Alber. Sigmund Ringeck podle NDB opatřil často nesrozumitelné mnemotechnické verše Liechtenauerových předloh, zvané zedel, rozsáhlými praktickými komentáři. Samostatné části se věnují variantám boje mečem a šermu s pěstním štítem. Rukopis Hs. 3227a obsahuje podle Handschriftencensu vedle dlouhého meče a zápasu i texty o šermu se štítem, holí, dlouhým nožem a dýkou.
Trénink
Liechtenauerova pravidla byla podle Neue Deutsche Biographie určena výhradně k ústnímu předávání. Ringeckova nauka se podle NDB výslovně obrací na knížata a pány, aby obstáli jn schimpf vnd in ernst. Dnešní HEMA podle studie Gassmanna a kolektivu (Acta Periodica Duellatorum, 2017) vynakládá velké úsilí na repliky dlouhých mečů a cvičných mečů Federn podle muzejních předmětů a jinak používá moderní ochranné vybavení, hlavně z bezpečnostních důvodů.
Soutěže
Šermířskou školu (Fechtschule) spojovanou s Liechtenauerovým jménem nelze podle Neue Deutsche Biographie chápat jako vzdělávací instituci. Šlo o příležitostné veřejné akce, na nichž šermíři prokazovali své schopnosti. Dupuis (Acta Periodica Duellatorum, 2015) popisuje pravidla šermířského turnaje ze štrasburského archivu datovatelná zhruba do let 1470 až 1471. Zápas končil prvním zásahem a ceny dostali dva šermíři s nejvyššími a nejkrvavějšími zásahy. Pravidla vyhlašovaná před šermířskou školou zakazovala podle Jaqueta (2015) mimo jiné bodnutí, úder hlavicí, vstup do zápasu, lámání paží, úder do rozkroku, vydloubnutí očí a házení kamenů. Odpovídají zakázaným chvatům, které glosátoři Liechtenauerovy nauky od roku 1452 popisují v oddíle Kampffechten. Dnešní turnaje HEMA v dlouhém meči mají podle Gassmanna a kolektivu (2017) zásahovou plochu celé tělo, zásah musí být citelný a úspěšný protiúder se plně nebo částečně započítává. Pravidla se liší turnaj od turnaje.
Dnes
Nauku dnes rekonstruuje hnutí HEMA. Sčítání HEMA v časopise Acta Periodica Duellatorum (Fürgut, 2021) zachytilo 3186 cvičenců na 124 místech v Německu a 801 cvičenců na 34 místech v Rakousku. Dlouhý meč je nejoblíbenější disciplínou a cvičí se na více než 88 procentech míst v obou zemích. Německý svaz Deutscher Dachverband für Historisches Fechten podle autora usiluje o vstup do Německého olympijského sportovního svazu. Hans-Peter Hils (1985) podle Jaqueta a Walczaka (2015) jako první po Martinu Wierschinovi (1965) použil filologické metody na široký soubor šermířských knih, zaměřené hlavně na předávání umění založeného Liechtenauerem. Anglická Wikipedie uvádí, že první pokusy o rekonstrukci evropských bojových systémů začaly koncem 19. století a že od osmdesátých a devadesátých let 20. století zpřístupňoval kopie historických traktátů Patri J. Pugliese.
Zajímavosti
Allgemeine Deutsche Biographie (1883) cituje úvodní verš Liechtenauerovy nauky Jung Ritter, lehre Gott lieb haben, Frauen jo ehre. Jméno Ringeck podle NDB (Leng 2010) vzniklo chybným čtením. Rukopisy mají podoby Sigmund ain ringeck, sigmund amring, sigmund schninig a Sigmund Emring.
Styly a větve
Zápas německého umění boje 14. až 16. století. Učil se spolu s mečem, jedna z jeho učebnic se připisuje mistru Ottovi a první zápasnický tisk vyšel kolem roku 1507.
Šerm podle štrasburského mistra Joachima Meyera, který roku 1570 vydal tiskem knihu o meči, dusaku, rapíru, dýce, holi a halapartně. Zachovaly se i jeho rukopisy.
Šerm zahnutou zbraní zvanou dusak, mnohdy dřevěnou, který Joachim Meyer roku 1570 popsal jako přípravu žáků na rapír. Dnes ho cvičí část skupin HEMA.
Časté otázky
Kdo byl Johannes Liechtenauer?
Šermířský mistr, od něhož německé rukopisy odvozují svou tradici. Neue Deutsche Biographie ho klade do poloviny 14. století a uvádí, že roku 1389 už nežil. Žádné jeho vlastní zápisy se nedochovaly.
Proč je Liechtenauerova nauka psaná nesrozumitelně?
Podle Neue Deutsche Biographie byla určena k ústnímu předávání a úmyslně psána temnými a zakrytými slovy, aby jí rozuměl jen zasvěcený. Prozaickými glosami ji podle NDB opatřily všechny důležité rukopisy, rozsáhlé komentáře k ní napsal například Sigmund Ringeck.
Jak starý je nejstarší rukopis německé školy?
Rukopis Hs. 3227a z Germánského národního muzea v Norimberku datuje Handschriftencensus kolem roku 1389. Obsahuje Liechtenauerovu nauku o dlouhém meči a zápase a další šermířské texty.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.