Liuhe Tanglangquan (Šestiharmonická kudlanka)

Základní informace

Země původuČína

RegionAsie

Hlavní zaměřeníÚdery

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Liuhe Tanglangquan (Šestiharmonická kudlanka)

Liuhe tanglangquan, šestiharmonická kudlanka, je jedním z proudů severočínské kudlanky z poloostrova Jiaodong v provincii Shandong. Státní seznam nehmotného kulturního dědictví Číny ji v zápisu z Laiyangu z roku 2008 řadí mezi čtyři hlavní proudy kudlanky vedle kudlanky taiji, meihua a sedmihvězdné. Samostatně ji ale žádný ze zápisů nepopisuje a nenašli jsme ani její zápis na provinčním či městském seznamu.

Historie

Zápis z Laiyangu na státním seznamu nehmotného dědictví z roku 2008 uvádí, že se kudlanka z Laiyangu rozšířila a vytvořila na poloostrově Jiaodong čtyři hlavní proudy, mezi nimi šestiharmonický. Jméno nositele šestiharmonické větve žádný ze zápisů neuvádí. Linii podrobně popisuje čínská Wikipedie. Podle ní je šestiharmonická kudlanka šantungské pěstní umění z pozdní doby dynastie Qing a začíná u Wei Delina zvaného Wei San z vesnice západně od Laiyangu, který žil za vlády Tongzhi. V mládí se podle Wikipedie učil v Cangzhou umění liuhe, tongbei a pigua a v Laiyangu u Li Bingxiaoa. Po útěku z vězení v Dengzhou se skrýval v Zhaoyuanu na statku rodiny Lin a předal jí šestiharmonickou kudlanku, své učitele ale prý nikdy neuváděl. Lin Shichun ze Zhaoyuanu, žijící podle Wikipedie v letech 1825 až 1912, ačkoli mu táž Wikipedie připisuje věk 88 let, učil jen příbuzné a přátele a pravé předání podle ní dostali Zhao Tongshu v Zhaoyuanu a Wang Jichen a Ding Zicheng z okresu Huang. Ding Zicheng podle čínské Wikipedie roku 1926 založil v okrese Huang ústav pro výzkum bojových umění. Jeho žák Zhang Xiangsan podle ní odešel roku 1949 na Tchaj-wan, kde spoluzakládal tchajwanskou provinční asociaci bojových umění. Anglická Wikipedie uvádí, že se šestiharmonické kudlance od Ding Zichenga naučil i Liu Yunqiao.

Čím se liší

Státní seznam řadí šestiharmonickou kudlanku mezi hlavní proudy kudlanky, rozdíly ale nepopisuje. Čínská Wikipedie dělí kudlanku na tvrdou, kam patří sedmihvězdná, meihua a taiji, a měkkou, které se říká šestiharmonická, a uvádí, že každý z proudů má vlastní charakter a nároky. Anglická Wikipedie označuje šestiharmonickou za nejměkčí a nejvíce vnitřní. Podle čínské Wikipedie se v linii Zhang Xiangsana vedle šesti kudlančích sestav předává i soubor umění liuhequan včetně šavle a hole. Xu Ji z toho podle ní v článku o šestiharmonické kudlance usuzuje, že vznikla spojením umění liuhe s kudlankou. Tchajwanská linie Zhang Xiangsana podle téže Wikipedie cvičí i sestavy meihua a zhaiyao díky výměně s nositelem jiné kudlančí větve z Yantai.

Technika

Prameny vyšší spolehlivosti techniku šestiharmonické větve samostatně nepopisují. Zápis z Laiyangu na státním seznamu shrnuje ruční techniky kudlanky obecně do dvanácti znaků a do pravidla, že bez zachycení se neudeří, po zachycení se udeří hned a několikrát. Anglická Wikipedie označuje šestiharmonickou kudlanku za nejměkčí a nejvíce vnitřní z kudlanek. Osnova na webu školy Su Yu-changa uvádí pro šestiharmonickou kudlanku šestnáct základních technik.

Trénink

Výcvik popisuje jen čínská Wikipedie a osnova jedné školy. Podle čínské Wikipedie má šestiharmonická kudlanka šest dochovaných sestav, jejichž názvy se podle míst liší, a nositelé učí i sestavy luohanquan, shuangjin a duanchui. Linie Zhao Chunhe a Zhang Yukun v Zhaoyuanu podle ní předává deset sestav. Osnova na webu školy Su Yu-changa uvádí devět ručních sestav, z nichž dvě se cvičí ve dvojici, a ze zbraní šavli, dvojici šavlí, meč a kopí.

Stupně a postup

Pořadí výuky v tchajwanské linii Zhang Xiangsana popisuje čínská Wikipedie s odkazem na článek o jeho linii. Výuka podle ní začíná základními sestavami a sestavou zimu lianhuan quan, pokračuje mimo jiné dvanácti řadami tantui, luohanquan, sestavami meihua lu a qixing zhaiyao a sestavou liuhe duanchui. Nejvyšší stupeň podle ní tvoří šest hlavních sestav šestiharmonické kudlanky, mezi nimi tiechi a shuangfeng.

Soutěže

Deník Renmin ribao uvádí, že šestiharmonická kudlanka patřila mezi proudy celostátní otevřené soutěže v kudlance, která se konala v červnu 2025 v areálu Šantungské tělovýchovné akademie v Rizhao a byla první celostátní soutěží jen v kudlance. Agentura China News Service napsala, že na první mezinárodní soutěži v kudlance v Laiyangu v srpnu 2026 byla šestiharmonická kudlanka samostatnou disciplínou holou rukou. Soutěž spolupořádaly správa bojových umění při Generální správě sportu a Čínská asociace wushu.

Dnes

Na státním seznamu nehmotného dědictví je šestiharmonická kudlanka jmenována jen jako jeden z proudů v zápisech z Laiyangu, Qixia a Laoshanu. Deník China Daily v květnu 2025 psal o Zhang Daojinovi z Yantai, praktikovi šestiharmonické kudlanky, kterého pozvali do Španělska na výměnu bojových umění. Žáci Ding Zichenga podle anglické Wikipedie učili v Shandongu i na Tchaj-wanu a ve Španělsku má větev ve své osnově škola Su Yu-changa.

Zajímavosti

Podle čínské Wikipedie předal Ding Zicheng Zhang Xiangsanovi vlastnoruční rukopis kudlančích technik o devadesáti třech technikách. Na žádost Liu Yunqiaoa z něj podle Wikipedie vznikly kopie pro jeho žáky a Liuův žák Xu Ji rukopis předal zpět do Shandongu. Ding Zicheng byl podle téže Wikipedie zámožný zastavárník s přezdívkami Ding Baiwan a Tie Gebei.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.