La canne (Francouzský boj holí)
Francouzský šerm vycházkovou holí, který se v 19. století učil v pařížských sálech vedle savate. Z něj ve 20. století vzešel sport canne de combat.
Základní informace
FrancieCharakter a původ
Trénink
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro La canne (Francouzský boj holí)
O bojovém umění La canne (Francouzský boj holí)
La canne je francouzský šerm vycházkovou holí. Leboucher de Rouen ho v příručce z roku 1843 představuje jako systém osobní obrany. Učil se v pařížských sálech 19. století spolu se savate a J. Charlemont roku 1899 píše, že canne a box se navzájem doplňují. Charlemont jmenuje jako předchůdce, kteří první stanovili zásady výuky canne, mimo jiné tyto mistry: Michel dit Pisseux, Larribeau, Leboucher a Lecour. Jeho vlastní traktát L'art de la boxe française et de la canne (1899) zná osm hlavních úderů včetně bodnutí koncem hole. Encyclopaedia Britannica uvádí, že šerm holí upadl po počátku 20. století, a francouzská Wikipedie klade úpadek kolem roku 1920. Dnešní sportovní canne de combat podle výukového sešitu francouzské federace savate vychází z metod 19. století, zejména z metody mistra Charlemonta, a v sedmdesátých letech 20. století ji nově kodifikoval Maurice Sarry. Na rozdíl od staré la canne bodnutí zakazuje.
Historie
Green (Martial Arts of the World, 2001) píše, že la canne d'armes vznikla jako pouliční bojový systém v době, kdy napoleonské zákony zakazovaly nosit v Paříži meče, a že mnozí šermíři začali cvičit hůl jako legální náhradu meče. Charlemont v životopisném díle z roku 1899 uvádí, že Michel dit Pisseux se narodil roku 1794 v La Courtille, byl synem pekaře a sám pekařem, sestavil teorii zvanou l'Art de la savate a otevřel sál nejdřív ve své čtvrti a později v rue Buffaut na faubourg Montmartre. Charlemont cituje paměti, které ho nazývají Michel Casseux.
Číst dál
Příručku Théorie pour apprendre à tirer la canne en vingt-cinq leçons se 74 obrázky vydal roku 1843 v Paříži vlastním nákladem Leboucher de Rouen, profesor canne, bâtonu, obratnosti a boxu. Charlemont uvádí jeho celé jméno Louis-Amand-Victorin Leboucher a datum narození 14. září 1807 v Rouenu. Roku 1855 převzal sál v passage Verdeau, který dřív vedl Larribeau, a zemřel tam 7. září 1866. Larribeau byl podle Charlemonta profesor šermu, canne a boxe française, který vydal malý a velmi zajímavý traktát o canne. Dvacet let byl námořníkem, bojoval u Trafalgaru a patřil k posledním přeživším ze ztroskotání lodi Méduse 2. července 1816. Francouzská Wikipedie datuje jeho metodu rokem 1856. Charlemont vydal roku 1899 v Paříži traktát L'art de la boxe française et de la canne s předmluvou, kterou napsal Dr Fernand Lagrange. Green uvádí, že Joseph Charlemont na konci sedmdesátých let 19. století rozdělil výuku boxe française, canne a bâtonu a lutte parisienne do stupňů. Pierre Vigny podle anglické Wikipedie odešel roku 1898 z armády, založil v Ženevě školu zbraní a sebeobrany a později byl hlavním instruktorem klubu bartitsu, který vedl Edward William Barton-Wright. Francouzská Wikipedie uvádí, že výuka canne kolem roku 1920 upadla, protože pařížské ulice byly bezpečnější a hůl se stala doplňkem, a že sportovní canne se znovu objevila v padesátých letech 20. století s metodou, kterou vytvořil Roger Lafond.
Čím se liší
Green odlišuje la canne d'armes, pouliční systém s vycházkovou holí, od sportovní canne de combat. Britannica uvádí, že ve srovnání se singlestickem kladl šerm holí stejný důraz na bodnutí jako na seky, že hůl bez koše byla obratnější a že seky často předcházelo jedno nebo více moulinets. Dnešní canne de combat bodnutí zakazuje a podle výukového sešitu federace ho připouští jen v ukázkách a technických soutěžích.
Technika
Leboucher v příručce z roku 1843 radí provléknout zápěstí martingale a uchopit hůl deset centimetrů pod hlavicí. Lekce staví na úderech do obličeje zevnitř a zvenku, na bok a na hlavu a na úderech enlevés, s kryty v kvartě, tercii a primě. Charlemont roku 1899 kritizuje údery starých mistrů, brisés na hlavu, enlevés zdola na zápěstí, fouettés a coups de bout volant, jako pro obranu zbytečné, protože vycházejí jen ze zápěstí. Doporučuje bít par développement plnou sevřenou rukou a zapojit rameno, paži, předloktí, zápěstí i ruku. Paže se pokrčí a stáhne co nejdál dozadu a hůl opíše rychlý oblouk. Jeho teorie má osm hlavních úderů: coup de figure v tercii a v kvartě, coup de flanc v tercii a v kvartě, coup de jambe v tercii a v kvartě, coup de tête a coup de bout. Kurz dělí do čtyř částí: přípravná cvičení na místě, pohyb naprázdno, cvičení proti soupeři a zvláštní údery s utkáním (assaut). Charlemont v životopisném díle píše, že Leboucher byl podle něj první, kdo opustil extra lehkou hůl starých šermířů, že se canne tehdy často šermovala bez masky a že jeho ukázková hůl byla z těžkého dřínu. Britannica uvádí, že francouzské hole byly z tvrdého dřeva, asi metr dlouhé a k hrotu zúžené a že se v cvičných utkáních nosily masky, rukavice, polstrované vesty a chrániče holení.
Dnes
Organizovaný šerm holí ve Francii řídí federace FFSbf&DA v disciplíně Canne de Combat et Bâton. Encyclopaedia Britannica ještě uvádí jako řídící orgán Comité National de Canne de Combat et Bâton, ten ale federace na mimořádné valné hromadě 13. dubna 2024 rozpustila a nahradila národní komisí. Green popisuje, že ve stylu Savate Danse de Rue se zbraňový systém nazývá la canne et bâton nebo canne d'armes a učí se až po technikách holých rukou. Anglická Wikipedie uvádí jako dochovaný sebeobranný přístup k holi mimo sport metodu R. a J. Lafond.
Zajímavosti
Leboucher v předmluvě z roku 1843 píše, že běžný žák dokáže zasadit sto padesát úderů za minutu a že jeho dvacet pět lekcí dovede žáka tam, kam dřív bylo potřeba šest měsíců praxe. Podle Charlemonta inspiroval Michel Pisseux brožuru o 52 stranách s teorií savate v 15 částech a teorií canne rovněž v 15 částech, které Charlemont označil za naprosto nesrozumitelné. Leboucher podle Charlemonta učil obranu zvanou défense du voyageur ve třech lekcích, což lákalo cizince projíždějící Paříží, a mezi návštěvníky jeho sálu byl i skladatel Rossini.
Styly a větve
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi la canne a canne de combat?
La canne je starší šerm vycházkovou holí, který se v 19. století učil jako osobní obrana a znal i bodnutí koncem hole. Canne de combat je sportovní podoba, kterou v sedmdesátých letech 20. století kodifikoval Maurice Sarry a která bodnutí zakazuje.
Kdo psal o la canne v 19. století?
Příručku o canne vydal roku 1843 Leboucher de Rouen, malý traktát napsal i Larribeau a roku 1899 vyšel traktát L'art de la boxe française et de la canne, jehož autorem je J. Charlemont.
Učila se la canne spolu se savate?
Ano. Leboucher se roku 1843 podepisoval jako profesor canne, bâtonu, obratnosti a boxu a Charlemont roku 1899 psal, že canne a box se navzájem doplňují.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.