Filmy s Korjú budžucu

Přehlídka exotických zbraní z mangy — vějířové čepele, dvojité kosy, kombinace, které nikdy neexistovaly. Zajímavé je, že vedle nich film ukazuje i naprosto konvenční kenjucu, takže rozdíl mezi vymyšleným a doloženým je vidět v jednom filmu vedle sebe.

Meč s obráceným ostřím (sakabatō) je vymyšlený, ale funguje jako čitelná zkratka pro dilema mezi bojovou účinností a odmítnutím zabíjet. Choreografie kombinuje kenjucu s rychlostí hongkongské akce; herec Takeru Sató si většinu scén dělal sám.

Závěrečná bitva trvá téměř tři čtvrtě hodiny a je vzácným pokusem ukázat, co s šermířem udělá vyčerpání: meče se tupí a lámou, technika se rozpadá a boj přechází do zápasu. To se v žánru téměř nikdy neukazuje.

Herci prošli měsíční přípravou v kendu a kenjucu pod japonskými učiteli a je to na práci s bokkenem znát. Postava Kacumota je volně inspirovaná Saigóem Takamorim a Sacumským povstáním roku 1877; film ale spojuje více historických vrstev do jedné.

Zatóiči drží meč obráceně v holi — technika zvaná gjakute, kterou nevidomý šermíř skutečně nemůže vést jinak než z těsné vzdálenosti. Kitano souboje zkrátil na zlomek sekundy, což je z celého žánru nejblíž tomu, jak by boj tasením dopadl.

Souboj v místnosti je jeden z nejpřesnějších v žánru: hlavní hrdina bojuje krátkým mečem, protože v uzavřeném prostoru je dlouhý meč nevýhodou. Přesně tohle rozhodování je obsahem korjú, a filmy ho obvykle ignorují.

Zdroj přehnané krve v samurajském filmu — právě odsud si ji vzali pozdější tvůrci včetně Tarantina. Techniky ale vycházejí z reálného kenjucu; postava používá i vozík s ukrytými zbraněmi, což je čistě mangová invence.

Postava používá takzvaný styl plynulého meče — vedení, které staví na tom, že soupeř nedokáže odečíst záměr z postoje. Jde o filmovou konstrukci, ale odpovídá reálnému problému: v korjú se čte právě záměr, ne pohyb.

Nejostřejší filmová kritika samurajského kodexu vůbec. Souboj v travnatém poli je natočený bez hudby a s reálnou vzdáleností mezi soupeři — divák vidí, jak dlouho trvá překonat vzdálenost meče, což většina žánru zkracuje.

Mifuneho postoj s mečem drženým nízko a nedbale je filmový, ne školní — Kurosawa ho stavěl na charakteru postavy. Zato tasení a jediný sek odpovídají tomu, oč jde v battódžucu: rozhodnout střet ještě před druhým pohybem.

Kurosawa nechal herce cvičit s dřevěnými meči měsíce dopředu a záměrně potlačil efekt: souboje jsou krátké, špinavé a končí jedním sekem. Postava Kjúzóa předvádí, jak vypadá skutečná převaha ve školeném šermu — protivník nestihne nic.

Musaši je historická postava a zakladatel školy Niten iči-rjú, která se dodnes cvičí. Film vychází z románu Eidžiho Jošikawy, ne z Musašiho vlastní Knihy pěti kruhů — většina scén je proto literární, ne doložená.

Musaši je historická postava a zakladatel školy Niten iči-rjú, která se dodnes cvičí. Film vychází z románu Eidžiho Jošikawy, ne z Musašiho vlastní Knihy pěti kruhů — většina scén je proto literární, ne doložená.

Tarantino tu vědomě míchá hongkongské kung-fu, japonský samurajský film a spaghetti western. Katana od Hattoriho Hanza je pocta skutečné historické postavě — nindžovi z období Edo —, ale samotný souboj je stylizace, ne kenjucu.

Kurosawa nechal herce cvičit s dřevěnými meči měsíce dopředu a záměrně potlačil efekt: souboje jsou krátké, špinavé a končí jedním sekem. Postava Kjúzóa předvádí, jak vypadá skutečná převaha ve školeném šermu — protivník nestihne nic.