Huaquan (Čínská pěst rozkvětu)
華拳Rodová pěst rodiny Cai z Jiningu v Shandongu. Ovládal ji Cai Longyun, místopředseda Čínské asociace wushu a redaktor pravidel soutěží.
Základní informace
ČínaCharakter a původ
Trénink
Pro koho
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Huaquan (Čínská pěst rozkvětu)
O bojovém umění Huaquan (Čínská pěst rozkvětu)
Huaquan je čínský styl, který deník China Times spojuje s rodinou Cai z Jiningu v provincii Shandong a označuje ho za rodovou pěst mistra Cai Longyuna. Jde o málo zdokumentovaný styl a pramenů je málo, na státním ani na šantungském provinčním seznamu nehmotného dědictví jsme ho nenašli a nezmiňuje ho ani Greenova encyklopedie. Spolehlivé zdroje hledáme.
Číst dál
Původ je podáním. Anglická Wikipedie uvádí legendy z doby tangského císaře Xuanzonga o rytíři Cai Maovi z hory Hua a píše, že o čtyři sta let později jeho potomci Cai Tai a Cai Gang z Jiningu podle pověsti užívali huaquan ve veřejných zápasech. Za dynastie Ming podle ní sepsal Cai Wanzhi Tajemství huaquanu, i když jistotu o tom podle Wikipedie nemá nikdo. Text na portálu Sohu dává vznik do éry Kaiyuan a autorství tajné knihy do éry Jiajing. Zakladatele ani rok vzniku se nám doložit nepodařilo. Sohu spojuje styl se zásadou tří podstat jing, qi a shen, Wikipedie je uvádí jako shen, qi a jing a jing překládá jako vnitřní sílu. Sohu jmenuje dvanáct cest huaquanu holýma rukama jako hlavní sestavy, Wikipedie uvádí čtyřicet osm sestav. Cai Longyun, syn mistra Cai Guiqina, byl podle China Times docentem Šanghajské univerzity sportu, místopředsedou Čínské asociace wushu, národním rozhodčím, držitelem 9. duanu a hlavním redaktorem pravidel soutěží wushu. Wikipedie uvádí, že huaquan je díky němu jednou z hlavních součástí moderních sestav changquanu.
Historie
Huaquan jsme na státním seznamu nehmotného dědictví ani na provinčním seznamu Shandongu nenašli a Greenova encyklopedie ho nezmiňuje. O jeho počátcích vyprávějí jen anglická Wikipedie a text na portálu Sohu. Wikipedie uvádí legendy z doby tangského císaře Xuanzonga o rytíři Cai Maovi z hory Hua a píše, že o čtyři sta let později Caiovi potomci Cai Tai a Cai Gang z Jiningu podle pověsti užívali huaquan ve veřejných zápasech. Cai Wanzhimu z Jiningu podle ní připisují autorství Tajemství huaquanu z doby Ming, i když jistotu o tom nikdo nemá. Sohu uvádí, že styl prý vytvořil Cai Mao z hory Hua v éře Kaiyuan a že Cai Wanzhi, potomek této rodiny, sepsal tajnou knihu huaquanu v éře Jiajing. Zakladatele ani rok vzniku se nám doložit nepodařilo. Novodobé dějiny podle Wikipedie začínají Cai Guiqinem, narozeným v Shandongu v roce 1877, který se učil od svého děda a od Ding Yushana, od roku 1897 cestoval po Číně a ve dvacátých letech se usadil v Šanghaji. Deník China Times uvádí, že Cai Longyun, rodák z Jiningu, se narodil 27. listopadu 1928 jako syn bojového umělce Cai Guiqina a zemřel 19. prosince 2015 v Šanghaji ve věku 87 let. Ovládal rodový huaquan, šaolinskou pěst, taijiquan a xingyiquan.
Čím se liší
Trojici podstat, na níž podle pramenů stojí tajná kniha huaquanu, podávají prameny různě. Text na portálu Sohu uvádí tři podstaty jing, qi a shen, kde jing znamená esenci, anglická Wikipedie uvádí shen neboli ducha, qi neboli vnitřní energii a jing neboli vnitřní sílu. Anglická Wikipedie upozorňuje, že kvůli překladu a pravopisu existuje i jiný styl huaquan ve smyslu květinové pěsti, meihuaquan. Odlišný je také huaquan psaný jiným znakem, pěst mistra Hua Zongqiho, kterou státní popis chaquanu řadí s chaquanem do jedné rodiny.
Technika
Prameny k technice huaquanu jsou jen internetové texty a navzájem se rozcházejí. Text na portálu Sohu uvádí, že huaquan má sestavy holýma rukama i se zbraněmi, pro jednoho i pro dva, a za hlavní považuje dvanáct cest huaquanu holýma rukama. Anglická Wikipedie uvádí tradičně čtyřicet osm sestav, osmnáct základních, osmnáct druhotných pro dva a dvanáct pokročilých zvaných cesty, a k tomu chin na a sestavy s dlouhými i krátkými zbraněmi. Sohu dále píše, že dýchání v huaquanu používá čtyři metody, ti, tuo, ju a chen, a technickou teorii tvoří osm metod a dvanáct forem, mezi nimi stát jako borovice a být rychlý jako vítr. Podle Wikipedie stojí kroky a práce rukou na jin a jang a Sohu zdůrazňuje jasné rozlišení jin a jang.
Dnes
Cai Longyun byl podle deníku China Times vedoucím katedry wushu a docentem Šanghajské univerzity sportu, místopředsedou Čínské asociace wushu, národním rozhodčím wushu, držitelem 9. duanu a hlavním redaktorem pravidel soutěží wushu. Na celostátní přehlídce národních tělesných cvičení v roce 1953 získal cenu za výkon. Napsal mimo jiné knihu Pět cest chaquanu. Text na portálu Sohu uvádí, že po roce 1949 byl huaquan zařazen mezi disciplíny čínských přehlídek a soutěží wushu a že Cai Longyun vydal knihy o prvních čtyřech cestách huaquanu. Anglická Wikipedie píše, že huaquan je díky němu jednou z hlavních součástí moderních sestav changquanu, které se učí na sportovních akademiích.
Zajímavosti
Podle deníku China Times, který cituje badatele společnosti zabývající se Bruce Leem, koupil Bruce Lee v pevninské Číně knihy Cai Longyuna o základním výcviku wushu a o huaquanu a kop ve výskoku, který se objevuje v jeho filmech, převzal z Caiovy knihy o huaquanu. Čtrnáctiletý Cai Longyun podle téhož deníku porazil v roce 1943 v Šanghaji ruského boxera a v roce 1946 amerického boxera, což mu vyneslo přezdívku Božská pěst velký drak.
Časté otázky
Kdo založil huaquan?
Zakladatele se nám doložit nepodařilo. Anglická Wikipedie a portál Sohu uvádějí legendu o Cai Maovi z hory Hua z doby dynastie Tang.
Kdo byl Cai Longyun?
Cai Longyun (1928 až 2015) byl mistr rodového huaquanu z Jiningu. Podle deníku China Times byl místopředsedou Čínské asociace wushu a hlavním redaktorem pravidel soutěží wushu.
Je huaquan totéž co meihuaquan?
Není. Anglická Wikipedie upozorňuje, že kvůli překladu a pravopisu existuje i jiný styl huaquan ve smyslu květinové pěsti, meihuaquan.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.