Engolo (Tanec zebry)

Základní informace

Země původuAngola

RegionAfrika

Hlavní zaměřeníÚdery

Páskovací systémBez stupňů

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

O bojovém umění Engolo (Tanec zebry)

Engolo, označované také jako tanec zebry, je bojová hra pastevců v oblasti řeky Cunene na jihozápadě Angoly. Podle Matthiase Röhriga Assunçãa ji z mnoha etnických skupin regionu provozovali jen Nkhumbi. Bojuje se v kruhu za zpěvu, tleskání a bzučení, převážně kopy, bez úderů rukama, hlavou a bez chvatů. Myšlenku, že engolo je předkem brazilské capoeiry, podle Assunçãa začal šířit luso-angolský malíř Albano Neves e Sousa při první návštěvě Brazílie roku 1965 a přijal ji mistr Pastinha. Nejpropracovanější verzi teorie podle něj vytvořil T. J. Desch-Obi. Assunção na základě terénního výzkumu z let 2006 až 2011 soudí, že přímou linii nelze doložit, a obě praxe považuje spíš za bratrance. Podle Assunçãa většina bývalých hráčů nehrála engolo od začátku občanské války roku 1975. V Mucope se v roce 2010 vytvořily tři skupiny, které znovu začaly hrát soustavněji.

Historie

Matthias Röhrig Assunção v recenzovaném článku v časopise Tempo z roku 2020 popisuje engolo neboli tanec zebry jako hlavní afrocentrický příběh o původu capoeiry a přezkoumává ho podle pramenů a terénního výzkumu na jihozápadě Angoly. Myšlenku engola jako předka capoeiry podle něj začal šířit luso-angolský malíř Albano Neves e Sousa při své první návštěvě Brazílie roku 1965. Neves e Sousa engolo viděl a kreslil v Mucope, vesnici u řeky Cunene. Hypotézu sdílel s mistry capoeiry v Salvadoru, především s mistrem Pastinhou, který ji přijal a začal o engolu mluvit se svými žáky. Folklorista Luís da Câmara Cascudo, přítel Nevese e Sousy od roku 1963, zařadil kapitolu o engolu do knihy z roku 1967 a popis engola do hesla Capoeira ve vydání slovníku Dicionário do folclore brasileiro z roku 1972. V osmdesátých letech podle Assunçãa příběh nadšeně přijala skupina capoeiry Angola GCAP spojená s obnoveným brazilským černošským hnutím.

Čím se liší

Na rozdíl od capoeiry nemá engolo podle Assunçãa údery hlavou, chvaty ani nízkou hru u země a hráči často zůstávají velmi blízko soupeře. Z engola lze odejít prostým otočením zády, kdežto v capoeiře se nikdy nesmí obrátit záda k soupeři ani ke středu kruhu. Analogie mezi oběma praxemi stojí na přednostním užití nohou k útoku, zvlášť na otáčivém kopu, v capoeiře zvaném meia-lua de compasso nebo rabo de arraia. Hudba engola sdílí s hudbou capoeiry úlohu povzbuzovat a krotit hru, ale velmi se liší od orchestru capoeiry s několika nástroji a ustálenými rytmy. Chybějící hru u země Assunção vysvětluje místy, kde se engolo hrálo, například ohradou pro dobytek pokrytou trusem, a soudí, že nízká hra capoeiry se nejspíš vyvinula později na náměstích a molech brazilských přístavních měst. Malý počet zotročených Afričanů z oblasti Cunene byl podle něj odvezen i na francouzské Antily, kde se ustavily jiné kopací bojové hry.

Technika

Dnešní hráči engola se podle Assunçãa pohybují v malých skocích, často v bočním postoji, skáčou dozadu, dopředu i do stran, někdy s jednou nohou nataženou. Používají obecné výrazy jako mussana (kop) a koyola (táhnout), ale ustálené názvy technik nemají. Assunção pozoroval tři hlavní typy útoku: přímé kopy, kruhové kopy a podmety, mezi nimi podmet na koleno, který v capoeiře podle něj neexistuje. Hlavním cílem je zasáhnout kopem soupeřův obličej nebo horní část těla a převládají kruhové pohyby. Údery hlavou, útočné pohyby paží ani chvaty se nepoužívají a pády jsou vzácné. Výskoky mohou být velmi vysoké a trénují se třeba přeskakováním ohrad pro dobytek. Assunção u dnešních hráčů neviděl kopy z podpory na rukou, které nakreslil Neves e Sousa kolem roku 1955. Hráč Lumbolene z Humbe rozhodně popřel, že by se engolo někdy hrálo s rukama na zemi, jiní hráči tvrdili, že takové pohyby dříve zkušení hráči používali. Engolo doprovází tleskání, bzučení a zpěv, žádný hudební nástroj se podle Assunçãa nepoužívá. Zpěvák vede verš, diváci odpovídají bzučením a tleskáním a refrén chybí.

Trénink

Engolo podle Assunçãových informátorů hráli hlavně dospělí muži při práci pastevců, v ohradě pro dobytek u usedlosti, na písčitých březích řeky a na vzdálených pastvinách v období sucha. Nebylo pro děti, zatímco hra s pleskáním khandeka se cvičila od dětství, a většina dotázaných se engolo naučila až mezi osmnácti a pětadvaceti lety. Rodina ani klan na učení netlačili a každý mladý muž si musel najít vlastní motivaci a staršího, který ho naučí. Zkušení hráči říkají, že engolo se nejlépe učí lidé s lehkým srdcem, tedy ti, kdo se po kopnutí snadno nerozzlobí.

Stupně a postup

Formální uznání učitelů engola podle Assunçãa zřejmě neexistovalo. Jeho informátoři nepotvrdili Desch-Obiho tvrzení, že existoval formální titul mistra. Pro zkušené hráče někteří používají slovo munongo, kterým se označuje vynikající odborník.

Soutěže

Hra podle Assunçãa začíná tím, že hráči tleskají a bzučí, jeden vstoupí do kruhu s výzvami a pokřiky, dokud se k němu někdo nepřidá. Hráč hru ukončí jednoduše tím, že se otočí zády nebo zvedne paže a opustí kruh. Hry jsou krátké a bez dlouhého úvodního rituálu. Na otázku, co je engolo, hráči nejčastěji odpovídali engolo otchimamo, což se podle Assunçãa nejlépe překládá jako hra, ale může znamenat i tanec, kulturu nebo zvyk.

Dnes

Assunçãův popis stojí na rozhovorech z let 2006, 2010 a 2011 s asi patnácti muži a několika ženami ve věku šedesáti až osmdesáti let, kteří všichni hráli engolo před začátkem občanské války roku 1975. Většina z nich od roku 1975 nehrála, hlavní výjimkou byla skupina v Humbe, a v Mucope a Quiteve vyvolal příchod badatelů malé oživení. V roce 2010 se v Mucope vytvořily tři skupiny, které začaly hrát soustavněji a získaly i mladší muže, které badatelé v roce 2011 viděli hrát. Mistr capoeiry Cobra Mansa se zúčastnil čtyř výzkumných cest do Angoly v letech 2006, 2010, 2011 a 2015 a z projektu vzešel dokument Jogo de corpo: capoeira e ancestralidade (2014).

Zajímavosti

Ústřední verš engola, který zná každý hráč, Wassanwa engolo kalilwa, podle Assunçãa znamená, že v engolu se nikdo neoplakává: hráč, který zemřel, byl pohřben na místě bez řádného pohřbu a jeho soupeř nenesl odpovědnost. Jiný verš říká, že zebru nelze podojit jako krávu a že se nepase, ale jde, kam chce, a kope. Hráče engola může posednout duch zemřelého příbuzného, který také hrál engolo, a pak musí následovat rituální zasvěcení oktonkheka. Anglická Wikipedie uvádí, že engolo patří k bojovým uměním, která ovládá Dora Milaje, ženská elitní jednotka fiktivní země Wakanda z komiksů Marvel.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.