Ladja (Danmyé)
Bojový tanec z Martiniku, při kterém se dva bojovníci utkávají v kruhu za doprovodu bubnu a zpěvu. Na ostrově se mu říká také danmyé, kokoyé nebo wonpwen.
Základní informace
MartinikCharakter a původ
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
O bojovém umění Ladja (Danmyé)
Ladja je bojový tanec z Martiniku. Thomas A. Green v encyklopedii Martial Arts of the World uvádí, že na jihu ostrova se nazývá ladjia, na severu damie a také ronpoin a kokoye. Řadí ji mezi africké bojové tradice přenesené do Ameriky a k uměním podobným capoeiře. Dva bojovníci se utkávají v kruhu za doprovodu bubnů a zpěvu předzpěváka, na který odpovídá sbor, a hudba podle Greena řídí tempo i charakter boje. Vztah jmen ladja a danmyé prameny vykládají různě. Green popisuje krvavou bojovou ladjiu na jihu a tanečnější damie na severu. Pierre Dru ve své diplomové práci zaznamenal, že někteří starší pamětníci obě formy rozlišovali, většina dotázaných bojovníků však ladju a danmyé považovala za totéž. Sdružení AM4 v dokumentu z roku 2004 uvádí, že jména danmié, ladja, kokoyé a wonpwen dnes označují tutéž praxi. Americká tanečnice Katherine Dunhamová podle Kongresové knihovny ladju (ag'ya) viděla a natočila během cesty po Karibiku v letech 1935 až 1936. Její první celovečerní balet L'Ag'Ya měl premiéru 27. ledna 1938 ve Federal Theater v Chicagu. Sdružení AM4 podle svého webu založilo v roce 1983 školu bèlè a školu danmyé a samo vzniklo v roce 1986.
Historie
Green uvádí, že martinické formy bývají srovnávány s kadjiou z Beninu, rituálem spojeným se zemědělským obřadem, ve kterém převažují chvaty a hody nad údery a kopy. Pierre Dru uvádí dvě hypotézy o původu slova ladja: wolofský (senegalský) původ a spojení výrazů lagia a kadja. Kadja je podle Josy Michalon rituální zápas ze Séméré v provincii Atakora v Beninu, který se tančí za úplňku během svátku jamů. Podle zpravodajského webu Outremers360 Michalon v knize Le ladjia, origine et pratiques odvozuje danmyé od zápasu kadjia lidu Basantché a zápasu kokoulé lidu Kotokoli z Beninu a opírá se o podobnost výrazů. Anglická Wikipedie připisuje T. J. Desch-Obimu názor, že jádro techniky ladji odpovídá bantuskému systému a západoafrický zápas hrál až do počátku 20. století jen omezenou roli.
Číst dál
Podle Kongresové knihovny Katherine Dunhamová viděla a natočila ag'yu, bojový tanec Martiniku, během cesty po Karibiku v letech 1935 až 1936. Dru uvádí, že ladju natáčela v roce 1936 zejména v obcích Le Vauclin a Les Trois-Ilets a že ji průvodci vodili, někdy na mule, na místa, kde se hrála. Podle Drua ladja v tomto filmu zahrnovala uchopení, ale na některých místech ještě ne zápas, který tehdy existoval jako samostatná forma boje. Balet L'Ag'Ya inspirovaný touto cestou měl premiéru 27. ledna 1938 ve Federal Theater v Chicagu. Druovi informátoři jmenují jako obce proslulé ladjou mimo jiné Marin, Rivière-Pilote, Rivière-Salée, Sainte-Marie, Grand-Rivière, Robert a Lamentin. Dru sbíral svědectví pamětníků od roku 1974, danmyé cvičil od roku 1983 a v roce 1986 se podílel na založení sdružení AM4 (Association Mi Mes Manmay Matinik). Podle Drua sdružení zpočátku upozaďovalo taneční stránku danmyé, protože mladí muži mužský tanec vnímali jako něco, co je znehodnocuje, dokud někteří starší nepožadovali kadans danmyé. Lionel Arnaud v roce 2025 rozebírá znovuobjevení tanců danmyé, kalennda a bèlè na Martiniku a to, jak jeho výklad ovlivnila négritude (Aimé Césaire) a antillanité (Édouard Glissant).
Čím se liší
Green označuje za nejvýraznější regionální rozdíl krvavou zuřivost bojové ladjie na jihu proti tanečnímu pojetí damie na severu. Dru zaznamenal i opačný názor, podle něhož se ladja víc tančí a danmyé je víc zápas. Sdružení AM4 na svém webu píše, že danmyé se hrálo ve všech oblastech Martiniku se stejným obřadem a orchestrem, ale s hudebními odstíny mezi severem a jihem. Jižané podle AM4 považují severní danmyé za změkčené vlivem bèlè, seveřané považují jižní za příliš hrubé. Green řadí ladju mezi umění podobná capoeiře a jako další, možná zaniklé afrokaribské bojové umění uvádí kubánské mani.
Technika
Podle Greena se ladjia hraje za doprovodu bicích, hlavně bubnů, ale i o sebe tlučených holí, a písní předzpěváka se sborovou odpovědí. Hudba řídí tempo a charakter boje a cvičenci podle Greena tvrdí, že bez zpěvu není ladjia. Když se naskytne příležitost, bojovníci kopou, udeří pěstí nebo vrazí prsty do očí. Kdo soupeře zvedne a hodí na záda, je vyhlášen vítězem. Podle Outremers360 se dva bojovníci utkávají v kruhu diváků zvaném lawonn a v rytmu bubnu spojují údery a chyty. V Druově glosáři stojí, že hudba danmyé je stejná jako u ladji, ale hraje se jen s jedním bubnem a je sevřenější a bojovnější. Dru také uvádí, že ladja zahrnuje údery hlavou, pěstmi, lokty, koleny a nohama. Francouzská Wikipedie podle materiálů AM4 rozlišuje tři bojové polohy kò doubout (vzpřímená), kò ba (nízká) a kò ba atè (velmi nízká), čtyři skupiny úderů pěstí a devět skupin kopů. Uvádí také, že některé údery jsou v soutěži zakázané.
Stupně a postup
Francouzská Wikipedie uvádí, že oděv při danmyé rozlišuje žáky (apranti, černý spodní díl a červený vršek), mistry (djoubaka, červený spodní díl a černý vršek) a soutěžní úbor (černý spodní díl a libovolný vršek).
Soutěže
V Druově glosáři sdružení AM4 definuje katel jako název soutěže v danmyé, zatímco pamětníci popisují katel jako domluvený souboj (konba arété), výzvu nebo schůzku k boji. Podle textů přijatých na seminářích Sanblé danmyé v letech 2015 a 2016, zveřejněných na webu AM4, má danmyé tři podoby: danmyé lib (volný tradiční kruh bez rozhodčího a pevných pravidel), katel danmyé (sportovní soutěž s pravidly, rozhodčím zvaným met katel, porotou a předepsaným úborem) a danmyé fè moun wè (ukázky). Od ledna 2014 působí v danmyé lib met lawonn, který jako jediný smí boj přerušit. Tytéž texty rozlišují danmyé anmizé s kontrolovanými údery, které se jen naznačí nebo dotknou, a goumen danmyé neboli danmyé sérié s údery naplno. V něm jsou zakázány smrtící a mrzačící údery a povinné jsou chrániče a zdravotnický tým.
Dnes
Sociolog Lionel Arnaud v knize La politique des tambours (2021) zkoumá sdružení Tanbo Bô Kannal ve Fort-de-France, které sledoval v letech 2011 až 2018 a jehož činnost se točí kolem danmyé, kalennda a bèlè. Podle Arnauda se taková sdružení snaží přesunout tyto praktiky z pohrdaného folkloru mezi nástroje politického, sociálního a kulturního uznání. Sdružení AM4 uvádí, že z jeho školy danmyé založené v roce 1983 vzešly čtyři školy: lékol bòkannal, lékol lonè vié neg, lékol lisid a lékol jenn manmay. V platformě z roku 2004 AM4 popsalo danmyé jako souboj dvou danmyétè (majo nebo jwa) v kruhu won, který tvoří příznivci (atlaj) a diváci a který řídí orchestr (mizik-la). Na seznamu francouzského národního soupisu nehmotného kulturního dědictví, který zveřejňuje ministerstvo kultury, danmyé ani ladja nejsou. Z Martiniku v něm figuruje jen La yole ronde de la Martinique.
Zajímavosti
Podle anglické Wikipedie se dozorcům na plantážích, kteří ladju uměli, říkalo majò a výraz se později stal obdivným označením zdatného bojovníka. Slovo majo pro bojovníka používá i platforma AM4 z roku 2004. Podle informátora ze Sainte-Marie v Druově glosáři se slovo kokoyé používá spíš na severu Martiniku a označuje i buben, který ho doprovází. Dru upozorňuje, že T. J. Desch-Obi v úvodu knihy Fighting for Honor popisuje africký původ capoeiry, ladji a danmyé a rozebírá i engolo ze střední a jižní Angoly.
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi ladjou a danmyé?
Prameny se neshodují. Green popisuje krvavou bojovou ladjiu na jihu Martiniku a tanečnější damie na severu, většina bojovníků, s nimiž mluvil Pierre Dru, však obě jména považovala za totéž. Sdružení AM4 uvádí, že jména danmié, ladja, kokoyé a wonpwen dnes označují tutéž praxi.
Kdy se v ladji vyhlašuje vítěz?
Podle Greena je vítězem vyhlášen ten, kdo soupeře zvedne a hodí na záda. Soutěž katel danmyé má podle textů zveřejněných sdružením AM4 pravidla, rozhodčího zvaného met katel a porotu.
Co má ladja společného s Katherine Dunhamovou?
Americká tanečnice Katherine Dunhamová podle Kongresové knihovny ladju (ag'ya) viděla a natočila na Martiniku během cesty po Karibiku v letech 1935 až 1936. Cestou byl inspirován její první celovečerní balet L'Ag'Ya, který měl premiéru 27. ledna 1938 v Chicagu.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.