Lethwei

Základní informace

Země původuMyanmar

RegionAsie

Hlavní zaměřeníÚdery

Úroveň kontaktuPlný kontakt

Páskovací systémBez stupňů

Charakter a původ

Trénink

Pro koho

Organizace a soutěže

Z čeho se styl skládá

Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.

Srovnání

Katalogy a databáze pro Lethwei

O bojovém umění Lethwei

Lethwei je barmský úderový sport, jedno z tradičních barmských bojových umění souhrnně zvaných thaing. Vznik thaingu kladou prameny do Pagánského království, ale různě, centrum UNESCO ICM do 8. století a deník New Straits Times do 9. století. Green v encyklopedii Martial Arts of the World uvádí, že sportovní podoba lethwei existuje nejméně od 18. století. Za britské koloniální vlády byl lethwei potlačován. Podle webu časopisu Black Belt znovu ožil po druhé světové válce, Green píše o jeho obnovení v Rangúnu v sedmdesátých letech a o renesanci v devadesátých letech. Zakladatele ani rok vzniku jsme v pramenech nenašli.

Historie

Lethwei patří mezi barmská tradiční bojová umění souhrnně zvaná thaing. Vznik thaingu kladou prameny do Pagánského království, ale různě, centrum UNESCO ICM do 8. století a deník New Straits Times do 9. století. Win Zin Oo, zakladatel rangúnského klubu Thut Ti a bývalý místopředseda Myanmar Lethwei Federation, podle AFP z roku 2015 soudí z reliéfů na chrámech v Baganu, že je sport starší než tisíc let. Green uvádí, že sportovní podoba lethwei existuje nejméně od 18. století. Zakladatele ani rok vzniku jsme v pramenech nenašli. Podle Greena se zápasy tradičně konaly při slavnostech a v pískových jámách a u Kačjinů se zápasníkům ruce tradičně obvazovaly konopným plátnem, do kterého se balili zemřelí příbuzní. Za britské koloniální vlády byl lethwei potlačován. Podle webu časopisu Black Belt znovu ožil po druhé světové válce a po převzetí moci armádou roku 1962 opět upadal. Green píše o jeho obnovení v Rangúnu v sedmdesátých letech a o renesanci v devadesátých letech. Podle agentury Reuters začalo sjednocování lethwei v celé zemi v padesátých letech a databáze Olympedia uvádí jako průkopníka moderních pravidel Kyara Ba Nyeina, boxera olympijských her 1952. Podle anglické Wikipedie přidala v roce 1996 národní federace, dnes Myanmar Lethwei Federation, moderní pravidla pro turnaj Golden Belt a zrušila dvouminutový injury time-out.

Čím se liší

Lethwei se srovnává s Muay Thai. Mezinárodní centrum bojových umění pod záštitou UNESCO (ICM) ho popisuje jako barmský kickbox podobný Muay Thai a za klíčový rozdíl označuje, že zápasníci nenosí rukavice, jen si omotávají ruce. Agentura AFP uvádí jako další rozdíl údery hlavou. Povolené jsou téměř všechny techniky beze zbraně včetně kopů, úderů, hlaviček, kolen a loktů. Časopis Black Belt ale upozorňuje, že stejné tělesné zbraně používala i jiná jihovýchodoasijská umění holých pěstí. Liší se tradiční a moderní pravidla. Podle webu časopisu Black Belt v tradičních pravidlech žádný rozhodčí neboduje a vítězí se jen knockoutem, technickým knockoutem nebo zastavením lékařem. Že zápas bez knockoutu končí remízou, uvádí ONE Championship. Black Belt to vysvětluje tím, že lethwei nebylo nikdy začleněno do mezinárodní bojové komunity a uchovalo si staré zvyklosti. Moderní profesionální systém má podle Reuters pět kol a remíza bez knockoutu měla podle učitele Win Zin Oo omezit trvalá zranění. Podle Black Belt se na venkově zápasníci neváží a rozhodčí je před zápasem spárují, ve městech sestavují karty promotéři podle záznamu a váhy.

Technika

Pravidla povolují údery, kopy, lokty, kolena, klinč, podmety, hody a strhy a k tomu hlavičky. Odtud přezdívka umění devíti končetin, kterou ONE Championship staví vedle umění osmi končetin, jak se říká Muay Thai. V Muay Thai, kickboxu i MMA jsou podle ONE hlavičky zakázané. ONE rozlišuje tři podoby hlavičky (hkaung tike): z klinče (choke hkaung tike), v náběhu (hkaung sount tike) a letmou (hkun hkaung tike). Podle anglické Wikipedie lethwei na rozdíl od Muay Thai upřednostňuje údery rukama před kopy, protože snáz způsobují krvácení.

Trénink

Fotoreportáž Al Jazeery z roku 2023 ukazuje v rangúnské tělocvičně Power Punch zápasníka, který trénuje direkty do tří naskládaných pneumatik. Před zápasem trenér zápasníkovi protahuje nohu a zápasníci si protahují a masírují svaly. Po zápase s nimi trenéři podle jednoho z nich rozebírají, jak si vedli, a opravují chyby. Podle stejné reportáže mají někteří zápasníci mezi zápasy jen pár týdnů na zahojení zranění.

Stupně a postup

Systém technických stupňů, pásů nebo zkoušek pro cvičence jsme u Myanmar Lethwei Federation ani u World Lethwei Federation nenašli. Pásy v lethwei jsou tituly šampionů. Podle anglické Wikipedie je nejvyšším a nejprestižnějším oceněním tradiční Golden Belt a v každé váhové kategorii je jen jeden jeho držitel, přičemž držitel v otevřené váze platí za nejsilnějšího zápasníka Myanmaru. Nezaměňuje se s každoročním turnajem Golden Belt Championship, kde startují hlavně mladší talenty. World Lethwei Federation podle Wikipedie představila 8. července 2023 svůj první červený pás pro zápas o titul mistra světa. Green v encyklopedii Martial Arts of the World uvádí, že sportovní lethwei má žebříčky od mládeže po profesionální třídy a celostátní řídící orgán.

Pro koho

Podle agentury AFP bojovaly na turnaji ve státě Karen v roce 2023 i děti kolem 10 let a zpráva AFP z roku 2015 uvádí na turnajích chlapce od 10 let. Soutěží i ženy. Podle AFP z roku 2015 tvořily ženy zhruba polovinu stálých členů rangúnského klubu Thut Ti, přestože tradičně kvůli genderovým normám bojovalo jen málo žen. Na turnaji v Hlaingbwe v roce 2023 odboxovala šestnáctiletá zápasnice pět kol proti vyššímu a těžšímu thajskému soupeři s výsledkem remíza. Systém technických stupňů ani pásů pro cvičence jsme nenašli.

Soutěže

Podle ONE Championship se v tradičních pravidlech vítězí jen knockoutem, jinak je zápas remíza, web časopisu Black Belt uvádí i technický knockout a zastavení lékařem. Anglická Wikipedie tato pravidla nazývá yoe yar a uvádí, že knockout nastane, když zápasník 20 sekund nemůže pokračovat, a že tři odpočty v jednom kole nebo čtyři v celém zápase zápas ukončí. Injury time-out podle ní nelze využít v pátém kole a dvouminutovou přestávku na zotavení po knockoutu popisuje i ONE Championship. Green uvádí, že sportovní zápasy mají čtyři kola a rozhodčí. World Lethwei Championship podle anglické Wikipedie pořádá zápasy na 3, 4 nebo 5 kol po 3 minutách s dvouminutovými přestávkami a titulové zápasy mají 5 kol. Podle téže Wikipedie převzala pravidla turnaje Golden Belt z roku 1996, v nichž rozhodčí u stolu bodují kola a injury time-out je zrušen. Podle ONE Championship vyhlašují vítěze rozhodčí, když knockout nepřijde.

Výbava

Bojuje se bez rukavic. Podle AFP chrání pěsti jen tenké gázové obvazy kolem zatvrzených kloubů. Podle anglické Wikipedie si zápasníci obvazy navíjejí před činovníky, kteří je schvalují. Chránič zubů a třísel zápasníci podle ONE Championship nosí. Zápasníci podle Wikipedie nastupují jen v šortkách, bez trička a bez bot.

Filozofie

Lethwei patří podle agentury Reuters mezi čtyři barmská bojová umění souhrnně zvaná thaing, vedle zápasu naban, bando a umění se zbraněmi banshay. Podle časopisu Black Belt se v dávných dobách učilo barmskou mládež jako vojenská kondice, zkouška dospělosti, lidová zábava i způsob řešení sporů. Vesničané ho podle téhož pramene cení jako prostředek duchovního a tělesného růstu mladé generace a zápasy jsou součástí slavností. Před každým zápasem předvádějí zápasníci podle Reuters rituální tanec, který agentura přepisuje lat kha maung, a bojuje se v rytmu tradiční barmské hudby. Činely orchestru hsaing waing podle Al Jazeery sledují intenzitu boje.

Dnes

Podle anglické Wikipedie vznikla v roce 2016 World Lethwei Championship (WLC) jako první mezinárodní promotérská organizace v Myanmaru, v roce 2017 s ní ONE Championship uzavřela partnerství a mimo Myanmar lethwei schvaluje World Lethwei Federation. K roku 2022 byl lethwei podle Wikipedie povolen jen v několika zemích. Akce WLC Mighty Warriors 22. února 2019 v Mandalaji měla být podle ohlášení poprvé k vidění celosvětově na UFC Fight Pass. Lethwei patří do rodiny jihovýchodoasijského kickboxu. Podle anglické Wikipedie se od roku 1986 o svátku Songkran konají ukázková utkání Thajska a Myanmaru s holýma rukama. Dave Leduc, kterého Wikipedie označuje za kanadsko-barmského zápasníka, poprvé přijel do Thajska trénovat Muay Thai podle Vice v roce 2013 a podle Wikipedie se v roce 2016 stal prvním nebarmským držitelem Golden Belt. Podle AFP lethwei přežíval v pohraničních státech Karen a Mon, kde se zápasy konají při slavnostech od pohřbů mnichů po novoroční oslavy.

Zajímavosti

Do konce vlády posledního barmského krále koncem 19. století byli nejlepší zápasníci podle časopisu Black Belt jmenováni královskými boxery a oficiálně zapisováni. Po britské invazi roku 1885 lethwei upadlo na zábavu pro koloniální úředníky a bohaté obchodníky a zákony umožňovaly zatýkat mnoho zápasníků jako opakované pachatele. Podle Reuters mohli šampioni tradičně vyhlašovat otevřené výzvy a zápasit mohl kdokoli. Kyar Ba Nyein, který formalizoval moderní pravidla, startoval podle databáze Olympedia na olympijských hrách 1952 v pérové váze a byl také licencovaným rozhodčím boxu, malířem a šampionem barmské dámy. Na turnaji v Pantanaw, o kterém Al Jazeera psala v listopadu 2023, stál vstup 7 000 kyatů, asi 2 dolary, a oba zápasníci jednoho utkání, které skončilo remízou, dostali po 40 000 kyatech. Zápasy běžely od poledne do 17 hodin, aby se zápasníci vrátili domů před nočním zákazem vycházení zavedeným po převratu.

Časté otázky

Podobné styly

Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.