Chausson (Marseillský boj)
Provensálská hra nohama, kterou J. Charlemont roku 1899 popsal jako starou hru, které se lidově říkalo savate nebo chausson. Soupeři se dotýkali špičkou nohy a rukama jen plácali.
Základní informace
FrancieCharakter a původ
Organizace a soutěže
Z čeho se styl skládá
Redakční hodnocení na škále 0–3 podle toho, kolik prostoru dostává daná oblast v běžném tréninku.
Katalogy a databáze pro Chausson (Marseillský boj)
O bojovém umění Chausson (Marseillský boj)
Chausson marseillais je stará provensálská hra nohama. J. Charlemont ji v knize L'art de la boxe française et de la canne (1899) popisuje jako boj, který se odedávna hrál v Marseille, Aubagne, Toulonu a několika menších místech a spočíval v tom, že se soupeři dotýkali špičkou nohy. O jejím původu se podle něj ví málo, musí být velmi starý. Green (Martial Arts of the World, 2001) uvádí, že výraz chausson, podle obuvi nošené na lodích, se v polovině 18. století používal pro bojové techniky francouzských, španělských a portugalských námořníků. Severnější styl boje nohama se podle něj začal nazývat savate a jižní chausson, přičemž chausson byl spíš hrou nebo sportem a savate bojovější. Charlemont uvádí, že asi dvacet let před vydáním jeho knihy se šampionem Provence stal jistý Isnard. Údery pěstí podle něj daly boxe française vážnou převahu nad starou metodou, které se lidově říkalo savate nebo chausson. Francouzská Wikipedie uvádí, že od roku 2019 se o chausson ve Francii stará Comité national de Chausson marseillais a že jeho nejznámějším dědicem je chauss'fight, kodifikovaný v Marseille roku 2007.
Historie
Green uvádí, že výraz chausson se v polovině 18. století používal pro bojové techniky francouzských, španělských a portugalských námořníků a jméno měl podle obuvi nošené na lodích. Charlemont roku 1899 píše, že o původu chaussonu marseillais se ví málo a musí být velmi starý. Podle něj jeden malíř námořních výjevů vyprávěl, že v anglickém zajetí na vězeňských lodích často sledoval utkání v chaussonu mezi francouzskými zajatci a Angličany, kteří bojovali jen pěstmi.
Číst dál
Chausson se podle Charlemonta později zdokonalil o anglický box, který do Marseille přinesli zajatci vracející se z vězeňských lodí. Asi dvacet let před vydáním jeho knihy se šampionem Provence stal jistý Isnard, který opustil okázalé kličky a snažil se soupeře opravdu zasáhnout. Soupeři ho podle Charlemonta obviňovali, že chce chausson zabít. Údery pěstí se podle Charlemonta připisují Charlesi Lecourovi, který se anglickému boxu učil v Paříži u anglického boxera Adamse. Green naproti tomu uvádí dva roky v Anglii u boxera, kterým byl Owen Swift. Francouzská Wikipedie uvádí, že roku 1896 prohrál Michel Ginoux, kterého označuje za posledního velkého specialistu chaussonu 19. století, utkání, které vyhrál Charles Charlemont, a že to otřáslo pověstí chaussonu. Federace FFSbf&DA na svém webu píše, že plukovník Amoros roku 1834 definoval savate jako lidový zápas, při němž se, aby se předešlo zraněním, nosí savates nebo chaussons bez podrážek a hřebů.
Čím se liší
Green chausson a savate popisuje jako souběžné styly, severní savate a jižní chausson. Charlemont mluví o staré metodě s lidovými jmény savate nebo chausson, nad kterou dávají boxe française vážnou převahu údery pěstí. Francouzská Wikipedie uvádí, že kopy s rukou opřenou o zem patří mezi techniky savate jako dědictví chaussonu marseillais a že savate se ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století v Paříži několik let nazývala chausson, aby se zbavila pověsti sportu výtržníků.
Technika
Podle Charlemonta platily v chaussonu zásahy jen od pasu k ramenům a od brady k čelu, zásahy na krk a paže se nepočítaly. Soupeři útočili střídavě a každý musel počkat, až druhý útok dokončí. Spíš než zásahy hledali efektní práci nohou. Utkání vždy začínalo sérií otáčivých kopů (coups de pied en tournant), které předváděli střídavě, a čím jich bylo víc, tím větší byl potlesk. Údery rukou byly podle Charlemonta jen plácnutí hřbetem nebo dlaní, na hruď a jen velmi zřídka do obličeje. Green píše o vysokých obloukových kopech chaussonu a o kopech s jednou rukou opřenou o zem kvůli rovnováze. Francouzská Wikipedie uvádí i údery do holení, úchopy, kopy s rukama na zemi a kopy zády k soupeři a jako tradiční oděv kalhoty pod kolena a modrou nebo červenou námořnickou košili.
Dnes
Green uvádí, že chausson se dnes počítá ke stylu savate jménem Savate Danse de Rue. Podle francouzské Wikipedie se o chausson ve Francii od roku 2019 stará Comité national de Chausson marseillais se sídlem ve 4. obvodu Marseille. Jeho nejznámějším dědicem je podle ní chauss'fight, uznaný a kodifikovaný v Marseille roku 2007, který nespadá pod federaci savate, ale pod FFKMDA.
Zajímavosti
Green cituje osobní sdělení z roku 1996, v němž mistr capoeiry Bira Almeida (Mestre Acordeon) označil chausson za jednoho z prarodičů capoeiry. Podle Greena se předpokládá, že se vysoké obloukové kopy a kopy s rukou na zemi dostaly do brazilské capoeiry. Charlemont nazval všechny pozdravy odvozené z teorie chaussonu marseillais směšnými. Federace FFSbf&DA píše, že výraz boxe française zavedl roku 1840 Théophile Gautier v díle Le maître de chausson, francouzská Wikipedie dílo datuje rokem 1842.
Časté otázky
Jak se hrál chausson marseillais?
Podle Charlemonta (1899) se soupeři dotýkali špičkou nohy a útočili střídavě. Zásahy platily jen od pasu k ramenům a od brady k čelu a ruce sloužily jen k plácnutím, nejčastěji na hruď.
Byl chausson předchůdcem savate?
Prameny to neříkají jednoznačně. Green popisuje chausson a savate jako souběžné styly, jižní a severní. Charlemont mluví o staré metodě s lidovými jmény savate nebo chausson, kterou boxe française předčila díky úderům pěstí.
Cvičí se chausson dnes?
Podle francouzské Wikipedie se o něj od roku 2019 stará Comité national de Chausson marseillais a jeho nejznámějším dědicem je chauss'fight, kodifikovaný v Marseille roku 2007.
Podobné styly
Vybráno podle shody v profilu stylu, ne podle historické příbuznosti.